27 C 428/2021

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Podlešákovou ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum , bytem adresa žalobce , proti; žalované: ; právnická osoba , IČO , se sídlem adresa žalované , zastoupena anonymizováno jméno příjmení , advokátkou, se sídlem adresa , o zaplacení částky 56 152 Kč,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 56 152 Kč a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4 814,68 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám žalobce.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 56 152 Kč, která představuje nevrácenou platbu za zájezd z titulu Smlouvy o zájezdu [číslo] uzavřené mezi žalobcem a žalovanou, neboť předmětný zájezd nebyl realizován. Dále se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 950 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky, a taktéž žalobce požaduje náhradu nákladů řízení. Žalobce k tomu blíže uvedl, že v souladu s [příjmení] [jméno] byl žalobci vystaven žalovanou poukaz, nicméně ani náhradní zájezd nebyl ze strany žalované realizován. Žalovaná byla žalobcem vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, dlužnou částku však neuhradila.

2. Žalovaná nárok žalobce neuznala, proti soudem vydanému platebnímu rozkazu podala odpor. Žalovaná uvedla, že je pravdou, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena Smlouva o zájezdu [číslo] [obec] nebyl realizován v důsledku opatření přijímaných příslušnými orgány prakticky všech států, ČR nevyjímaje. V důsledku přijetí zákona č. 185/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS, žalovaná vystavila klientům, u kterých se zájezd nerealizoval, tzv. voucher na částku, kterou klient uhradil na daný zájezd. Žalovaná z objektivních důvodů nemohla žalobci nabídnout jiný zájezd, když restrikce omezující volný pohyb osob a další s tím související omezení trvaly nejen na území ČR, ale také na území jiných států. Nejednalo se o svévolné rozhodnutí žalované či o její úmysl. Žalovaná mohla klientům nabídnout pouze zájezd stejné nebo vyšší jakosti, což opět nebyla záležitost závisející pouze na rozhodnutí žalované. [obec], který žalobce akceptoval, byl následně zrušen pro nedostatek zájmu o tento zájezd ze strany klientů. Žalovaná dále navrhla pro případ, že soud podané žalobě vyhoví, aby byla žalované stanovena lhůta k plnění 90 dnů, popř. v měsíčních splátkách, neboť žalovaná podle svého tvrzení nemá dostatečné finanční prostředky k tomu, aby žalovanou částku žalobci uhradila ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku soudu.

3. Při ústním jednání soudu dne 27.1.2022 vzal žalobce podanou žalobu částečně zpět, a to co do požadavku na zaplacení částky 950 Kč jakožto nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Soud z důvodu částečného zpětvzetí žaloby řízení usnesením ze dne 27.1.2022, č.j. [číslo jednací], v souladu s § 96 odst.2 o.s.ř. v rozsahu zpětvzetí žaloby, tj. co do zaplacení částky 950 Kč, zastavil.

4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:

5. Ze Smlouvy o zájezdu [číslo] ze dne 9. 12. 2019 uzavřené mezi žalobcem a žalovanou, jejíž uzavření bylo mezi účastníky nesporné, bylo soudem zjištěno, že žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o zájezdu, který se měl konat v termínu od 20. 6. 2020 do 4. 7. 2020. [příjmení] cena zájezdu byla sjednána na 56 152 Kč, z této částky činila částka 1004 Kč cestovní pojištění. Mezi účastníky bylo nesporným, že částka 56 152 Kč byla žalobcem z titulu této smlouvy o zájezdu žalované zaplacena.

6. Z poukazu na zájezd vystaveného žalovanou dne 11.6.2020 podle zákona č. 185/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS, bylo soudem zjištěno, že byl vystaven na jméno žalobce jakožto klienta. V poukaze je jako původní zájezd uveden zájezd R [číslo] ([číslo]). Poukaz byl vystaven s platností do 31. 8. 2021. V poukaze je dále uvedeno, že je platný po dobu trvání ochranné doby, maximálně do 31. 8. 2021. Dále je v poukaze uvedeno, že jeho hodnota neobsahuje platby, které nebyly součástí zájezdu – např. cestovní pojištění. Taktéž je v poukaze uvedeno, že přijetím poukazu došlo k uzavření dohody o narovnání vztahů, vycházejících ze smlouvy o zájezdu, tak jak je specifikována na tomto poukazu. Původní závazek CK tak byl nahrazen tímto poukazem. Vyrovnání uhrazených plateb mezi CK a klientem, jehož plnění bylo odloženo po dobu platnosti poukazu, se považuje za splněné využitím poukazu na zájezd k úhradě ceny náhradního zájezdu.

7. Z emailové korespondence ze dne 11. 8. 2021 bylo soudem zjištěno, že žalovaná nabídla žalobci náhradní zájezdy, a že žalobce nabídku na jeden z těchto náhradních zájezdů akceptoval.

8. Z emailové korespondence žalované adresované žalobci ze dne 19. 8. 2021 bylo soudem zjištěno, že náhradní zájezd akceptovaný žalobcem se neuskuteční pro malý zájem klientů.

9. Z výzvy ze dne 25. 8. 2021 a dokladu o odeslání bylo soudem zjištěno, že žalobce vyzýval žalovanou k úhradě částky 56 152 Kč zaplacené žalobcem žalované z titulu Smlouvy o zájezdu [číslo].

10. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 9. 2021 adresované žalobcem žalované bylo soudem zjištěno, že žalovaná byla žalobcem vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 56 152 Kč před podáním žaloby. Skutečnost, že žalovaná předžalobní výzvu od žalobce obdržela, vyplývá z emailové korespondence na č.l.21 spisu.

11. Soud hodnotí provedené důkazy jako věrohodné. Důkazy byly soudem hodnoceny jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech. Důkaz navržený žalovanou za účelem prokázání tvrzení, že žalovaná nedisponuje dostatečnými příjmy pro to, aby jí pro případ, že soud podané žalobě vyhoví, byla uložena třídenní lhůta k plnění, soud neprovedl pro nadbytečnost, k čemuž se soud blíže vyjádří v odůvodnění tohoto rozsudku níže.

12. Podle § 2521 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o zájezdu pořadatel zavazuje obstarat pro zákazníka zájezd a zákazník se zavazuje zaplatit celkovou cenu.

13. Podle § 2 zákona č. 185/2020 Sb. o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 (dále jen jako„ [příjmení] [jméno]“), se tento zákon použije na zájezd s termínem zahájení od 20. 2. 2020 do 31. 8. 2020.

14. Podle § 3 odst. 1 [příjmení] [jméno] ochranná doba je doba, o kterou se odkládá vrácení plateb uhrazených zákazníkem nebo v jeho prospěch za zájezd, jestliže tento peněžitý dluh vznikl pořadateli zájezdu v důsledku odstoupení od smlouvy o zájezdu podle § [číslo] nebo § 2536 odst.1 písm.b) občanského zákoníku. Podle § 3 odst. 2 [příjmení] [jméno] ochranná doba počíná běžet dnem doručení poukazu na zájezd zákazníkovi a končí dnem 31.srpna 2021, neskončí-li podle tohoto zákona dříve.

15. Podle § 4 odst. 1 [příjmení] [jméno] rozhodne-li se pořadatel využít ochranou dobu, oznámí to písemně zákazníkovi a vystaví mu poukaz na zájezd nejméně v hodnotě veškerých plateb uhrazených zákazníkem nebo v jeho prospěch za zájezd. Podle § 4 odst. 2 [příjmení] [jméno] je poukaz na zájezd platný po dobu trvání ochranné doby.

16. Podle § 6 odst. 4 [příjmení] [jméno] peněžitý dluh pořadatele, jehož plnění bylo odloženo po dobu trvání ochranné doby, se považuje za splněný využitím poukazu na zájezd k úhradě ceny náhradního zájezdu, která není nižší, než peněžní částka, podle § 4 odst. 3 písm. a).

17. Z provedeného dokazování vyplynulo, že dne 9.12.2019 byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o zájezdu ve smyslu § 2521 občanského zákoníku. Na základě uvedené smlouvy se žalovaná jakožto pořadatel zavázala obstarat pro žalobce jakožto zákazníka zájezd blíže specifikovaný ve smlouvě, který se měl konat v termínu od 20.6.2020 do 4.7.2020. Žalobce jakožto zákazník se zavázal zaplatit žalované za obstarání zájezdu cenu ve sjednané výši. Žalobce svůj závazek ze smlouvy splnil, když žalované sjednanou cenu ve výši 56 152 Kč (včetně cestovního pojištění) uhradil. Naopak žalovaná svou povinnost z této smlouvy nesplnila, neboť sjednaný zájezd neobstarala.

18. Důvodem nesplnění povinnosti žalované byly mimořádné okolnosti spočívající v šíření epidemie koronaviru. Byly tak splněny podmínky stanovené § 2536 odst.1písm. b) občanského zákoníku, podle něhož pořadatel může od smlouvy o zájezdu odstoupit, pokud mu v plnění závazku brání nevyhnutelné a mimořádné okolnosti a oznámí to zákazníkovi bez zbytečného odkladu ještě před zahájením zájezdu. Žalovaná proto využila ustanovení [příjmení] [jméno] a vystavila žalobci poukaz na zájezd v hodnotě zájezdu, od níž byla žalovanou odečtena hodnota cestovního pojištění zaplaceného žalobcem ve výši 1 004 Kč. Poukaz vystavený žalovanou byl vystaven v režimu zákona [příjmení] [jméno], neboť sama žalovaná toto v poukaze uvádí, poukaz byl taktéž vystaven na zájezd s termínem zahájení v červnu 2020, tedy s termínem ve smyslu § 2 [příjmení] [jméno]. Taktéž je v poukaze uvedeno, že je platný po dobu trvání ochranné doby, maximálně do 31.8.2021, což je taktéž ochranná doba stanovená [příjmení] [jméno].

19. Žalobce poukaz vystavený žalovanou přijal a v souladu s podmínkami uvedenými v poukaze tak došlo mezi žalobcem a žalovanou k uzavření dohody o narovnání vztahů vyplývajících ze Smlouvy o zájezdu [číslo] ve smyslu § 1903 občanského zákoníku. Původní závazek byl nahrazen závazkem novým, když plnění žalované bylo odloženo po dobu platnosti poukazu (tj. do 31.8.2021) s tím, že jak je uvedeno na písemném znění poukazu, vyrovnání plateb se považuje za splněné využitím poukazu na zájezd k úhradě ceny náhradního zájezdu. Žalovaná po vystavení poukazu, konkrétně dne 11.8.2021, nabídla žalobci náhradní zájezd a žalobce tuto nabídku akceptoval. Následně však bylo žalovanou žalobci sděleno, že žalobcem akceptovaný náhradní zájezd se neuskuteční pro malý zájem klientů. K jiné nabídce náhradního zájezdu ze strany žalované adresované žalobci během platnosti poukazu nedošlo. Platnost poukazu tak skončila dnem 31.8.2021 a poukaz zůstal ze strany žalobce nevyužit. Žalovaná tedy nesplnila svůj závazek z dohody o narovnání uzavřené mezi účastníky a v souladu s § 6 odst.5 [příjmení] [jméno] proto žalované vznikla povinnost vrátit žalobci veškeré platby nejpozději do 14 dnů od skončení ochranné doby. Žalovaná toto neučinila a od 15.9.2021 se tak ocitla v prodlení se splněním své povinnosti. S ohledem na výše uvedené je nárok žalobce na úhradu žalované částky jakožto platby zaplacené žalované v souvislosti se Smlouvou o zájezdu [číslo] oprávněný, a proto soud podané žalobě vyhověl.

20. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy neúspěch žalobce byl pouze nepatrný, a to co do požadavku na zaplacení částky 950 Kč uplatněné jako náklady spojené s uplatněním pohledávky, neboť ohledně této částky vzal žalobce podanou žalobu zpět, a to nikoli pro chování žalované. S ohledem na tento pouze nepatrný neúspěch má žalobce přesto právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náhrada nákladů řízení je tvořena náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 245 Kč, dále paušální náhradou ve výši 300 Kč/úkon v souladu s vyhl. č. 254/2015 Sb. za 3 úkony (písemné podání ve věci samé, příprava účasti na jednání a účast při jednání před soudem) a dále cestovným ve výši 1 669,68 Kč jakožto hotovým výdajem ve smyslu § 137 odst. 1 o.s.ř. ve výši podle vyhlášky č.511/2021 Sb. za cestu z místa bydliště žalobce do místa jednání soudu a zpět osobním automobilem (když použití osobního automobilu bylo žalobci soudem k jeho předchozí žádosti schváleno s ohledem na věk žalobce a vzdálenost soudu od místa bydliště žalobce) při celkové délce trasy (tam a zpět) 270 km, palivu benzín natural 95 o vyhláškové ceně 37,10 Kč/km, spotřebě 4 l [číslo] km a amortizaci 4,70 Kč/km.

21. Lhůta k plnění byla žalované stanovena jako klasická třídenní počínající běžet ode dne právní moci tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.. Soud nevyhověl žádosti žalované na uložení delší lhůty k plnění. Žalobce je spotřebitelem zatímco žalovaná je právnickou osobou, podnikatelkou, skutečnost, že žalovaná v současné době nemá podle svého tvrzení dostatečné příjmy, je podnikatelským rizikem žalované, toto nemůže být k tíži žalobce jakožto fyzické osoby spotřebitele. K ochraně žalované před dopady pandemie Covid 19 byl navíc vydán zákon č. 185/2020 Sb. ([příjmení] Voucher), jehož ustanovení žalovaná využila a prodloužila si tak zákonnou cestou prostřednictvím vydáním poukazu možnost ponechat si platbu zaplacenou žalobcem o více než jeden rok. Nadto do dne vydání tohoto rozsudku žalovaná žalobci neuhradila na jeho nárok ničeho, platbu tak žalobci zadržuje více než dva roky bez jakéhokoli protiplnění. Skutečnost, že žalovaná podle svého tvrzení nemohla realizovat náhradní zájezd za účelem využití poukazu žalobcem, taktéž nemůže být k tíži žalobce. V době vydání rozhodnutí žalovaná již více než půl roku nemá žádné zákonné oprávnění k tomu, aby žalobci danou platbu zadržovala. Žalovaná s ohledem na výše uvedené měla více než dostatečnou lhůtu k vyřešení své situace a splnění závazku ve vztahu k žalobci. Pokud by soud vyhověl žádosti žalované a umožnil jí zaplatit žalobcem požadovanou částku v delší než třídenní lhůtě k plnění, jednalo by se již podle názoru soudu o neúměrné znevýhodnění žalobce. Nadto je u podepsaného soudu proti žalované vedeno pro neplnění jejích finančních závazků více řízení s obdobným skutkovým základem (např. sp.zn. 27 C 448/2021, 27C 33/2022 nebo 27C 38/2022) a nelze tak ani s jistotou konstatovat, že by žalovaná opravdu byla schopna splnit svůj závazek v rámci delší lhůty k plnění, kterou požaduje. Soud se tedy nezabýval jako nadbytečným dokazováním ohledně finanční situace žalované, neboť má za to, že v daném případě uložení delší než třídenní lhůty k plnění žalované není na místě.