27 C 434/2025

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Podlešákovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce , se sídlem Adresa žalobce , zastoupen: Jméno Zástupce , advokátka, se sídlem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované A , narozena dne Datum narození žalované A , bytem Adresa žalované A , o zaplacení částky 47 687,78 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 559,54 Kč,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 23 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných vždy ke každému poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 24 687,78 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 23 480,7 Kč od 22. 3. 2025 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 559,54 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 47 687,78 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 559,54 Kč, představující nevypořádané nároky ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne , datum, . Žalobce uvedl, že posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalované požadovaný úvěr splatit, a to podle interní metodiky. Žalobce nahlédl do příslušných databází (CNBC, NRKI, BRKI, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí,). Žalobce zjistil a ověřil příjem žalované ve výši 38 830 Kč měsíčně, a dále vycházel z informací získaných od žalované.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaná uzavřela s žalobcem dne , datum, Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše 80 000 Kč s možností opakovaného čerpání. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobci poskytnuté prostředky spolu se sjednaným úrokem a poplatkem v denních splátkách ( zjištěno ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovanou, a z předpisu splátek). Žalobce poskytl žalované prostředky celkem ve výši 23 000 Kč na bankovní účet vedený na jméno žalované (zjištěno z přípisu , právnická osoba, ., ze dne , datum, ). Před uzavřením smlouvy o úvěru byla žalobcem posouzena úvěruschopnost žalované na základě údajů uvedených žalovanou, byl zjištěn a ověřen příjem žalované ve výši 38 830 Kč měsíčně (zjištěno z listiny nazvané Identifikované příjmy a z výpisu o posouzení úvěruschopnosti). Ohledně výdajů žalované bylo žalobcem zjištěno, že v době uzavření smlouvy měla další zápůjčky, které splácela částkou 7 000 Kč měsíčně, výše pravidelných měsíčních výdajů žalované na bydlení měla činit 9 000 Kč, výše dalších blíže nespecifikovaných nezbytných výdajů žalované měla činit 1000 Kč a výše blíže nespecifikovaných ostatních zbytných výdajů měla činit 2 000 Kč (zjištěno z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti ). Žalovaná své závazky ze smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, s žalobcem nesplnila, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu (zjištěno z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání ).

4. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ). Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

5. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

6. Z provedeného dokazování bylo soudem zjištěno, že smlouva o úvěru, z jejíhož titulu žalobce svůj nárok uplatňuje, byla uzavřena mezi žalobcem jakožto poskytovatelem úvěru a žalovanou jakožto spotřebitelem. Soud se proto ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda žalobce před uzavřením shora uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovanou s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet úvěr. Předně je nutné zohlednit, že žalobce uzavíral smlouvu o úvěru s žalovanou v době, kdy žalovaná již měla jiné závazky, bylo tedy na místě o to důkladněji zkoumat, zda majetková situace žalované umožňuje další dluhové zatížení. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobce zjistil a ověřil, že měsíční příjem žalované činil v době uzavření předmětné smlouvy částku 38 830 Kč. Z provedeného dokazování však již nelze učinit závěr o tom, zda a jakým konkrétním způsobem byla žalobcem ověřena měsíční výše výdajů žalované. Z výpisu z účtu žalované pořízeného systémem Kontomatik nelze učinit žádné závěry o tom, jaké byly pravidelné měsíční výdaje žalované spojené zejména se zajištěním bydlení a základních životních potřeb. Žalobce se nedostavil k ústnímu jednání soudu a soud jej proto nemohl ve smyslu § 118a o.s.ř. poučit o tom, že neunáší důkazní břemeno ohledně skutečnosti, zda a jakým způsobem byla ověřena měsíční výše výdajů žalované.

7. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno o tom, že byly ověřeny měsíční výdaje žalované natolik dostatečně, aby bylo možné dospět k závěru, že žalobce posoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné hledět na smlouvu o úvěru jakožto na neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalované tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobcem žalované, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaná povinna žalobci zaplatit v rozsahu, v jakém jej dosud nezaplatila. Žalované byly žalobcem poskytnuty z titulu shora uvedené smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč, a žalovaná z titulu této smlouvy podle tvrzení žalobce neuhradila ničeho. Žalovaná tvrzení žalobce nevyvrátila, zůstal ve věci zcela nečinná. Soud proto podané žalobě vyhověl co do zaplacení částky 23 000 Kč jakožto žalované poskytnutých prostředků, které zůstaly ze strany žalované nezaplaceny. Co do zbylé žalobcem požadované částky ( tj. pro sjednané poplatky, jiné příslušenství či smluvní pokuty) byla podaná žaloba s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy zamítnuta, neboť se jedná o sankce a poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány.

8. Ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaná ani žalobce se k ústnímu jednání soudu nedostavili, žalovaná proto nemohla být soudem poučena ve smyslu §118 a o.s.ř. ohledně nutnosti doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně současných měsíčních příjmů, výdajů a celkové současné majetkové situace žalované pro účely stanovení doby přiměřené k vrácení poskytnuté jistiny. Soudu tedy nezbylo jinak, než aby pro účely stanovení doby splatnosti vyšel z naposledy zjištěných měsíčních příjmů žalované, tedy z příjmů zjištěných v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Za situace, kdy byl zjištěn a ověřen příjem žalované ve výši 38 830 Kč měsíčně, vyšel z takového příjmu pro účely stanovení doby splatnosti i soud. Pokud však jde o výši měsíčních výdajů žalované, tak tyto nebyly žalobcem řádně zjištěny, soud tedy vyšel ze skutečnosti, že v mezidobí od roku 2024, kdy došlo k uzavření předmětné smlouvy o úvěru, dosud, se obecně zvýšily měsíční výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb (bydlení, strava ), navíc žalovaná má i další závazky, proto soud dospěl k závěru, že je na místě uložit žalované povinnost zaplatit poskytnuté prostředky žalobci ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, tuto dobu soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalované ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

9. Soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci poskytnuté a dosud nesplacené prostředky úvěru pod ztrátou výhody splátek, a to v souladu se závěry vyslovenými Krajským soudem v Českých Budějovicích v rámci rozsudku č.j. 19 Co 1118/2024-94 či rozsudku č.j.5 Co 254/2024-105, kdy tento postup je opřen o § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a v něm uvedenou zásadu spravedlivého uspořádání vztahu věřitele a dlužníka. Ostatně je i dlouhodobou soudní praxí, že v drtivé většině případů soudy povolují splátky právě pod ztrátou jejich výhody. V daném případě soud považuje za spravedlivé uspořádání práv a povinností stran sporu stanovit splátky přiznaného plnění pod ztrátou výhody splátek, když soud neshledal žádné konkrétní důvody k tomu, aby se odchýlil od závěrů vyslovených Krajským soudem v Českých Budějovicích zejména v rámci rozsudku č.j. 19 Co 1118/2024-94. Ztrátou výhody splátek je míněno, že pokud se žalovaná zpozdí byť s jedinou splátkou, nestává se sice přisouzená částka splatnou naráz automaticky, ale věřitel může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči dlužníkovi (žalované ), s tím, že tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

10. S ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaná ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitla v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta i co do žalobcem požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022.

11. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., když procesně úspěšnějším účastníkem byla žalovaná, měla by proto proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná však zůstala ve věci zcela nečinná, žádné náklady jí tak v tomto řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III rozsudku shora.