28 C 140/2025

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Eduardem Levým v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně , se sídlem Adresa žalobkyně , právně zastoupené Jméno Zástupce A , advokátem, se sídlem adresa proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený dne Datum narození žalovaného A , trvale bytem Adresa žalovaného A , právně zastoupené Jméno Zástupce B , advokátem se sídlem adresa o zaplacení částky 42 647,36 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba se zcela zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů tohoto řízení částku 18 958,04 Kč, a to do tří dnů právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se žalobou došlou k zdejšímu soudu dne 18. 2. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částku 42 647,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně za období od 17. 11. 2024 do zaplacení a náhradu nákladů tohoto řízení, a to s odůvodněním, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dnem 27. 1. 2020 mezi společností , jméno FO, , jako původním věřitelem a postupitelem a společností , Anonymizováno, se sídlem , adresa, . Původní věřitel uzavřel se žalovaným 16. 9. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 42 647,36 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 16. 11. 2024, přičemž žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného dne splatností poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybnostem ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána 14. 12. 2024. Celková výše nároku žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného činí celkem 42 647,36 Kč nejpozději splatných dne 16. 11. 2024. Žalobkyně dokládá pouze poslední splatnou fakturu z důvodu jejich velkého počtu, které byly žalovanému zaslány. Nicméně další je žalobkyně schopná dodat. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyni na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Okresní soud v Českých Budějovicích ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, proti kterému podal žalovaný včas odpor, čímž byl platební rozkaz ze zákona zrušen. V rámci odporu ze dne 9. 4. 2025 žalovaný zejména uvedl, že žalobkyně svůj nárok opírá o dlužnou částku podle smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřenou mezi společností Ferratum Bank p.l.c a žalovaným. Žalovaný nerozporuje, že se společností , Anonymizováno, uzavřel dne 16. 9. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru. Žalovaný se ani nezbavuje své povinnosti plnit své závazky. Žalovaný se dostal do prodlení v souvislosti se změnou svého zaměstnání. Žalovaný však žalobkyní požadovaný nárok neuznává, když z tvrzení žalobkyně není patrné, jakým způsobem dospěla k nárokované částce. Žalovaný v souvislosti s výše uvedenou smlouvou čerpal částku ve výši 31 500 Kč a žalobkyni, respektive jejímu předchůdci, již řadu plateb uhradil. Žalovaný namítá výši roční procentní sazby nákladů na úvěr (RPSN) ve výši 231,39 %, když takto sjednanou výši nákladů považuje v rozporu s dobrými mravy. Mimoto nebyly podle názoru žalovaného společností , Anonymizováno, při uzavírání smlouvy dodrženy veškeré podmínky stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalovaný závěrem navrhl, aby byla žaloba zcela zamítnuta a žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 14. 7. 2025, ke kterému byli předvoláni právní zástupci účastníků. Právní zástupce žalobkyně se za neúčast u jednání předem omluvil. Podáním ze dne 19. 6. 2025 se žalobkyně vyjádřila k odporu žalovaného. Zejména uvedla, že žalovaný z titulu úvěru čerpal finanční prostředky v celkové výši 263 758,42 Kč a že na úvěr zaplatil celkem částku 394 964,01 Kč. Žalobkyně přehledně uvedla jednotlivé částky, které žalovaný z titulu úvěru čerpal a připojila i termíny čerpání. V přehledu žalobkyně uvedla rovněž i přehled konkrétních částek, které byly žalovaným na úhradu úvěru zaplaceny, připojila k tomu i termíny úhrad a uvedla, kolik ze které úhrady bylo započteno na jistinu a kolik na příslušenství pohledávky. Závěrem pak žalobkyně uvedla, že podle platební historie byla žalobkyni postoupena pohledávka ve výši 42 647,36 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 31 274,96 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč a úroku za období čerpání úvěru ve výši 11 122,40 Kč. Po postoupení pohledávky žalobkyni žalovaný podle žalobkyně nic neuhradil. Zároveň žalobkyně změnila žalobní tvrzení tak, když nesprávně v žalobě uvedla, že původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , neboť správně je že původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Od podání žalobního návrhu nezaplatil žalovaný nic. Z toho důvodu žalobkyně na podané žalobě trvá.

4. Při jednání dne 14. 7. 2025, které se konalo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti právního zástupce žalobkyně, který se za neúčast předem omluvil, soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní. Zároveň právního zástupce žalovaného seznámil s náhledem na právní posouzení věci. Soud se ztotožnil s argumentací žalovaného v tom, že roční náklady úvěru podle ujednání ve smlouvě byly sjednány v rozporu s dobrými mravy, avšak neztotožnil se s argumentací žalovaného v tom, že právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, neboť smlouva byla mezi jejími účastníky uzavřena již v roce 2019, a proto je za předpokladu, že by se tak stalo, žalovaný svými četnými splátkami spotřebitelského úvěru prokázal svoji úvěruschopnost, přičemž úvěr přestal splácet až v roce 2024. Právní zástupce žalovaného učinil tvrzení žalobkyně ohledně všech výběrů včetně dat jejich uskutečnění a taktéž tvrzení žalobkyně ohledně všech splátek včetně dat jejich úhrad za nesporná. Soud jednání odročil na 8. 9. 2025, a to za účelem provedení dalších důkazů a rozhodnutí ve věci.

5. Soud vyrozuměl o odročení jednání žalobkyni, respektive jejího právního zástupce, kterému rovněž zaslal na vědomí stejnopis protokolu. Právní zástupce žalobkyně se za neúčast u odročeného jednání předem omluvil.

6. Při odročeném jednání dne 8. 9. 2025 soud provedl jediný důkaz, a to statistiku úrokových sazeb ARAD ČNB, ze které zjistil, že v měsíci září 2019 činila obvyklá výše úrokových sazeb u spotřebitelských úvěrů z kreditních karet 24,16 % ročně. Soud poté dokazování ukončil, po přednesu závěrečného návrhu ze strany právního zástupce žalovaného soud jednání odročil na 11. 9. 2025, a to za účelem vyhlášení rozhodnutí.

7. Na základě zjištěné obvyklé úrokové sazby soud provedl přepočet výše nároku žalobkyně na příslušenství žalované pohledávky, soud rovněž přepočítal, kolik ze které splátky uhrazené žalovaným připadlo na úhradu jistiny a kolik na úhradu příslušenství pohledávky. Tímto způsobem bylo zjištěno, že žalovaný měl vůči žalobkyni jistinu i s příslušenstvím zcela uhrazeny počínaje dnem 24. 4. 2020 a že celkově přeplatil jistinu a příslušenství svého závazku vůči žalobkyni o částku 142 906,84 Kč.

8. Jak již bylo shora uvedeno, soud věc po právní stránce posoudil podle ustanovení § 2395 a následující o. z. a rovněž podle ustanovení § 2048 o. z., § 580 odst.1 o. z. a § 588 o. z.

9. Ve věci bylo rozhodnuto s ohledem na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 8. 2019, č. j. 22 Co 865/2019–105, který uzavřel, že ujednání o výši úroku je v rozporu s dobrými mravy, a proto je neplatné, a to absolutně, k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti. Odvolací soud tehdy poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR s tím, že neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům a mravním principům společenského pořádku, aby dlužník poskytoval věřiteli nepřiměřené nebo lichvářské úroky, neboť v souladu s dobrými mravy je takové ujednání, podle kterého se věřitel při peněžité půjčce spokojí s přiměřenou výší úplaty za užívání půjčené jistiny bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné, často právě z důvodu své tíživé finanční situace. Nepřiměřená a odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Krajský soud v Českých Budějovicích odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, jež byla považována za rozpornou s dobrými mravy a za neplatné ujednání o úrocích ve výši 60 % ročně, která přesahovala téměř čtyřnásobně horní hranici obvyklé úrokové míry. Krajský soud v Českých Budějovicích také poukázal na nález Ústavního soudu ČR, ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Krajský soud v Českých Budějovicích uzavřel, že pokud byla v době sjednání úvěrové smlouvy obvyklá úroková míra 8,7 % ročně, byl úrok 86,1 % ročně na tolik nepřiměřený, že nezbylo než konstatovat, že takto sjednaný úrok byl jednoznačně v rozporu s dobrými mravy. Podle Krajského soudu v Českých Budějovicích je třeba takové ujednání považovat od počátku za neplatné s tím, že je lhostejné, že se žalovaný této neplatnosti v řízení nedovolal, přičemž Krajský soud v Českých Budějovicích přijal postup soudu prvního stupně, který vycházel z údajů ČNB, a to systému časových řad a rad ohledně výše úroků z úvěru na spotřebu. Krajský soud v Českých Budějovicích v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 22 Co 865/2019 vyslovil závěr, že přestože mezi účastníky úvěrové smlouvy byl úrok sjednán neplatně, náleží žalobkyní úrok, avšak pouze ve výši průměrné úrokové sazby spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami, přičemž vycházel z úrokové sazby uvedené v systému časových řad ARAD.

10. Vzhledem k tomu, že na základě shora uvedeného byla žaloba shledána nedůvodnou, neboť nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky není ani zčásti dán, když žalovaný jistinu včetně příslušenství zcela uhradil ještě před podáním žaloby, respektive násobně přeplatil, nezbylo než žalobu zcela zamítnout.

11. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení pak odůvodnil stanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého soud plně úspěšnému žalovanému přiznal vůči neúspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů tohoto řízení, a to ve výši odměny za právní zastoupení advokátem podle ustanovení § 7 bodu 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, po 2 820 Kč za 1 úkon právní služby, celkem ve výši 11 280 Kč za 4 úkony právní služby (příprava převzetí zastoupení, sepis odporu a účast na 2 jednáních soudu), paušální náhrady hotových výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 citované vyhlášky po 450 Kč za jeden úkon právní služby, celkem ve výši 1 800 Kč za 4 úkony právní služby, náhrady cestovních výdajů podle ust. § 13 odst. 1 citované vyhlášky za 2 cesty z Prachatic do Českých Budějovic a zpět ve dnech 14. 7. 2025 a 8. 9. 2025 osobním motorovým vozidlem tov. zn. , Anonymizováno, typ 430 D, RZ , SPZ, průměrnou spotřebou 5,5 l/100 km motorové nafty při celkově ujetých 180 km a ceně 34,70 Kč za 1 litr motorové nafty a paušální náhradě 5,80 Kč za 1 km, to vše dle vyhl. č. 475/2024 Sb., v platném znění, v celkové výši 1 387,80 Kč, náhrady za promeškaný čas podle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 citované vyhlášky po 150 Kč za každou započatou půlhodinu, celkem ve výši 1 200 Kč za 8 započatých půlhodin, podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. bylo z takto určené odměny a náhrady hotových výdajů přiznáno žalovanému vůči žalobkyni 21 % DPH, celkem tak bylo žalovanému vůči žalobkyni přiznáno na náhradě nákladů tohoto řízení 18 958,04 Kč včetně 21 % DPH. Lhůta k lnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. Podle ustanovení § 149 odst.1 o.s.ř. bylo žalobkyni uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.