28 C 169/2022

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem celé jméno řešitele v právní věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne 19. 4. 1968, trvale bytem adresa žalobce , proti; žalované: ; územní celek u obec , IČO , se sídlem adresa žalované , právně zastoupené Mgr. et Mgr. jméno příjmení , advokátem, se sídlem adresa , o určení vlastnického práva k pozemku,

I. Určuje se, že žalobce [celé jméno žalobce], [datum narození], RČ [číslo], trvale bytem [adresa žalobce], je vlastníkem pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, jiná plocha, o výměře 13 m2 v [katastrální uzemí] u [obec], odděleného připojeným geometrickým plánem č. [rok] – [číslo] ze dne [datum] od pozemku par. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace v [katastrální uzemí] u [obec].

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů tohoto řízení částku 11 500 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 26. 5. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalobce je vlastníkem nemovitosti v [katastrální uzemí] u [obec], [územní celek] u [obec], vedené Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice, na LV [číslo] to v hranicích pozemku vymezených stávajícím, 48 let starým oplocením a zároveň byla žalované uložena povinnost nahradit žalobci náklady tohoto řízení, přičemž návrh odůvodnil tím, že je vlastníkem pozemku o výměře 823 m2, který je označen jako pozemková parcela [číslo] v [katastrální uzemí] u [obec], a to na základě darovací smlouvy, která byla uzavřena notářským zápisem dne 13. 2. 1987 mezi žalobcem a jeho nezletilým bratrem [jméno] [celé jméno žalobce] na straně obdarovaných a rodiči [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] na straně darujících, přičemž polovinu tohoto domu s pozemkem žalobci poté daroval bratr [jméno] [celé jméno žalobce] darovací smlouvou ze dne 21. 6. 2004. Žalobce tento pozemek po celou dobu užíval, což spočívalo zejména v užívání oplocené zahrady, její obdělávání a úpravy. Žalobce byl po celou dobu přesvědčen, že je výše uvedený pozemek v jeho výlučném vlastnictví. Rodiče žalobce nabyli vlastnictví k pozemku na základě práva stavby podle rozhodnutí Odboru územního plánování a architektury Městského národního výboru [obec] z 22. 10. 1974 zn . ÚTA 4862/74-328 o povolení stavby a rozhodnutí téhož orgánu ze dne 7. 11. 1977 zn . ÚTA 4026/77-328. K zastavěné ploše [číslo] ostatní ploše [číslo] bylo pro vlastníky stavby zřízeno právo osobního užívání dohodou ze dne 2. 10. 1974 zn. R II [číslo] a toto právo s vlastnictvím stavby bylo zapsáno v evidenci nemovitostí u SG [obec] na [list vlastnictví] pro obec České Budějovice, katastrální území České Budějovice 5. Dům byl postaven rodiči žalobce podle stavebního povolení v roce 1974, v té době byla stavba ulice [obec] pouze ve stádiu projektové dokumentace včetně inženýrských sítí. Založení novostaveb domů se tedy provádělo podle výkresů uložených na stavebním úřadu a podle vytýčení a vykolíkování pozemků pracovníky Geodezie [obec] na stávající louce. Podle těchto osazených kolíků – hranic jednotlivých pozemků se provedlo individuální oplocení a následně i vybudování ulice [obec] investicí Městského národního výboru [obec]. Po celou dobu existence vlastnictví pozemku nebyla vznesena ze strany Městského národního výboru [obec] ani [stát. instituce] u [obec] žádná připomínka či pochybnost o správnosti vytýčených pozemků Státní geodezií v roce 1974 a tedy nikdo ze stavebníků nepředpokládal, že by užívání pozemků v tomto skutečném stavu nebylo oprávněné. Rovněž rodiče žalobce a následně i žalobce sám jako právní nástupce vlastníků neměl žádnou pochybnost o oprávnění k užívání pozemku v jeho vytýčených hranicích a tedy nepovažoval nikdo z nich za potřebné je jakkoliv revidovat. Je evidentní, že pozemek byl a je užíván 48 let v dobré víře, že vlastníkům patřil. Dne 7. 3. 2022 žalobce obdržel dopis č. j. 217/2022 od [stát. instituce] u [obec], jímž ho starosta obce informuje, že plot rodinného domu žalobce na adrese [obec a číslo] zasahuje do obecního pozemku v ulici [obec] a tedy žalobci nabízí odkup této části pozemku. Žalobce na tento dopis odpověděl dne 9. 3. 2022 v tom smyslu, že si není vědom pochybení v umístění svého oplocení, a to zejména proto, že se jeho provedení řídilo umístěním kolíků pracovníky Geodézie [obec] a do současné doby neměl nikdo podezření, že by bylo provedeno nesprávně. Informace starosty obce, že se nepřesnosti v ohraničení jednotlivých parcel objevují po současném digitálním měření v mnoha případech v celém území svědčí o zřejmě nedokonalém měření v tehdejší době, což ale nemůže mít za následek vyvolání majetkových přesunů a dodatečných odkupů nepřednostních výměr pozemků. Všichni takto postižení vlastníci pozemků, stejně jako žalobce, tak svá práva nabývají vydržením práva podle občanského zákoníku. Žalobce má po celou dobu za to, že užívá pozemek žalovaného jako pozemek vlastní, přičemž přesvědčení plyne také z jeho jednání, kdy se o oplocený pozemek staral v dobré víře, že je součástí pozemku parc. [číslo]. Žalobce nebyl žalovaným nikdy předtím nařčen či upozorněn na výkon vlastnického práva, které mu nepřísluší. Žalobce poté odkazuje na ust. § 1089 odst. 1 občanského zákoníku, rovněž na ust. § 992 odst. 1 občanského zákoníku a dále na ust. § 1090 odst. 1, 2 občanského zákoníku. Závěrem uvádí, že se tedy stal vlastníkem zmíněného pozemku z titulu vydržení.

2. Žalovaná na výzvu soudu k podané žalobě uvedla, že podle jejího názoru nelze takto podané žalobě vyhovět, neboť oplocení nemovitostí zapsaný na [list vlastnictví] je částečně vedeno přes pozemek par. [číslo] ve vlastnictví [územní celek] u [obec] a žalobce již je vlastníkem pozemků zapsaných na [list vlastnictví], jejichž výměry jsou dané a nelze je podle žalované rozšiřovat rozhodnutím soudu v tomto řízení. Žalobce navíc v čl. 1 žaloby uvádí, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] o výměře 823 m2, což není pravda, neboť podle výpisu z katastru nemovitostí je součet výměr obou pozemků celkem 706 m2. Pokud se týká části pozemku parc. [číslo] o předpokládané výměře 14 m2, která se nachází za oplocením zbudovaným mezi pozemkem parc. [číslo] pozemkem parc. [číslo] tak tato část pozemku parc. [číslo] po celou dobu, která je zmiňována v žalobě, je a byla ve výlučném vlastnictví žalované, není tedy pravdou, že by se žalovaná o vlastnictví této části pozemku nezajímala, o čemž svědčí přípis žalované ze dne 23. 2. 2022, který žalobce připojil k důkazu. K dalším okolnostem ohledně stavby oplocení pozemku či k okolnostem ohledně nabývání vlastnického práva k nemovitostem k rodině žalobce se žalovaná prozatím nevyjadřuje, neboť žalobce tato svá tvrzení zatím nijak nedokládá a nelze tedy nijak ověřit jejich pravdivost. Závěrem pak žalovaná navrhuje, aby soud s ohledem na to, že uplatněný nárok neuznává, žalobu zamítl a přiznal žalované právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

3. Žalobce v replice ze dne 15. 7. 2022 uvedl, že odmítá tvrzení žalované o tom, že takto podané žalobě nelze vyhovět a že výměry předmětných pozemků jsou dané a nelze je v tomto řízení rozšiřovat rozhodnutím soudu. Žalobce odkazuje na princip institutu vydržení, jehož se svou žalobou domáhá. Žalobce odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 22 Cdo 837/98 ze dne 17. 11. 1999, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]. Podle tohoto rozhodnutí pro naplnění podmínek oprávněné držby není nezbytně nutné, aby se osoba, která se ujala držby pozemku, seznámila s obsahem katastrální mapy, přeměřovala jeho výměru nebo požadovala vytyčení jeho hranice. Chybně uvedený součet výměr žalobcových pozemků, kdy namísto 706 m2 uvedl 823 m2, žalobce uznává jako svou chybu, avšak pro podstatu tohoto sporu považuje správnost tohoto údaje za nevýznamnou.

4. Soud ve věci nařídil jednání na 29. 9. 2022, ke kterému předvolal žalobce a žalovanou. Přípisem ze dne 19.9.2022 oznámil převzetí právního zastoupení žalované advokát Mgr. et. Mgr. [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa], který požádal soud o odročení nařízeného jednání. Soud vyrozuměl oba účastníky o odročení jednání na 12.12.2022.

5. Při jednání dne 12. 12. 2022 se soud pokusil o smírné vyřešení sporu, avšak neúspěšně. Po zahájení jednání a provedení listinných důkazů soud poučil účastníky o zákonné koncentraci řízení a zároveň podle ust. § 118 odst. 1, 3 OSŘ žalobce vyzval k doplnění tvrzení a k označení důkazů, zejména pak k přesné identifikaci předmětné části pozemku a předložení schváleného geometrického plánu se současnou úpravou žalobního petitu. Soud účastníky zároveň poučil o platné právní úpravě a rovněž o tom, že podle ust. § 994 OZ se držba považuje za poctivou, ledaže bude prokázán opak. Soud žalovanou vyzval, aby v případě, že tvrdí, že se na straně žalobce a sporné části pozemku nemůže jednat o poctivou držbu, doplnila tvrzení, aby bylo zřejmé, od kdy a na základě jaké okolnosti se jedná o nepoctivou držbu, tedy že žalobce, případně jeho právní předchůdci nebyli od určitého data a na základě jaké skutečnosti v dobré víře o poctivé držbě předmětné části pozemku, současně aby o tom žalovaná označila důkaz, neboť na základě výzvy žalované ze dne 23. 2. 2022 a ani dalších již provedených listinných důkazů nemá soud za prokázané, že žalobce by nebyl před datem doručení této výzvy ze dne 23. 2. 2022 v dobré víře o poctivé držbě předmětné části pozemku. Zároveň byla žalovaná soudem vyzvána, aby v případě, že namítá i pravost držby ve smyslu ust. § 1090 OZ, doplnila tvrzení tak, aby bylo zřejmé, na základě jakých skutkových okolností dovozuje nedostatek pravosti držby na straně žalobce a aby o tom současně soudu předložila důkazy, resp. takové důkazy označila. Žalovaná byla soudem upozorněna na procesní následky nedoplnění tvrzení a neoznačení důkazů, a to v podobě tzv. neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Oběma účastníkům byla shodně poskytnuta dodatečná lhůta k doplnění tvrzení a k označení důkazů v délce 30 dnů od doručení stejnopisu protokolu z jednání.

6. Ve vyjádření ze dne 12. 12. 2022 žalovaná navrhla výslech svědka, a to matky žalobce, která byla stavebníkem předmětného rodinného domu, přičemž současně byla vzdělána a pracovala v oboru plánování a výstavby v projekční kanceláři v [obec], tedy že jí musela být okolnost, že oplocení pozemku parc. [číslo] je částečně vedeno přes pozemek parc. [číslo] ve vlastnictví žalované, dobře známa. Žalovaná doplnila, že matka žalobce projektovala také další rodinné domy v katastru [územní celek] u [obec] a geometrickým plánům tedy musela rozumět. Matka žalobce si tak musela být vědoma toho, že plot staví na cizím pozemku. Žalovaná tedy trvá na tom, že rodiče žalobce nebyli v dobré víře, že jsou poctivými a pravými držiteli předmětné části pozemku parc. [číslo] nacházející se za plotem oddělujícím od sebe pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] to právě z toho důvodu, že již od počátku výstavby jim muselo být náhledem do stavební dokumentace a geometrických plánů zřejmé, že plot budují na pozemku parc. [číslo]. Dále žalovaná uvedla, že podle jejich informací byly na předmětném plotě v posledních letech provedeny určité stavební úpravy, a proto žalovaná předpokládá, že při jejich provádění a následné legalizaci u příslušného stavebního úřadu si musel žalobce zjistit, že plot je vybudován na cizím pozemku. Rodiče žalobce tedy nebyli a nemohli být od doby vybudování předmětného plotu řádnými, pravými ani poctivými drželi části pozemku parc. [číslo] o výměře 14 m2 ve vlastnictví žalované. K řádné držbě je nezbytný platný právní důvod, což zde z povahy věci nebyl. K pravé držbě je nezbytné, aby nedošlo ke svémocnému zahájení držby, což zde podle všech okolností nastalo. K poctivé držbě je podstatné, aby držitel byl přesvědčen, že mu náleží vlastnické právo k věci, k níž vykonává držbu, což zde také nemohlo nastat. Pokud z ust. § 1089 OZ vyplývá základní podmínka vydržení, a to poctivá držba, tak s ohledem na to, že rodiče žalobce nebyli od počátku řádní, praví ani poctiví držitelé předmětné části pozemku, nemohlo vydržet tuto část pozemku ani žalobce.

7. V doplnění tvrzení a označení důkazů a úpravou petitu žaloby ze dne 27. 1. 2023 žalobce uvedl, že přikládá výpis nabývacích dokumentů k předmětnému pozemku, přičemž zároveň sděluje, že objednal geodetické zaměření předmětného pozemku. Geodet poskytl i dohledaný náčrt z roku 1980, přičemž ze souřadic geodetických bodů, použitých pro měření, dle zjištění geodeta vyplývá shoda tehdejšího i současného stavu. Vynesené souřadnice bodu [číslo] až [číslo] ze zaměření z roku 1980 odpovídají polohově i geometricky stávajícímu stavu současného chodníku. V dotčeném měřickém náčrtu z roku 1980 došlo k chybnému zobrazení do katastrální mapy (chybnému přiřazení a zobrazení změny). [příjmení] chodníku tak byla ztotožněna z hranicí parcely, čímž byli vlastníci uvedeni v omyl. Tento polní náčrt byl podkladem pro zákres do katastru dle stávajícího založení obrubníku. Že se plot žalobce stavěl až po založení obrubníků a vybudování komunikace se dokazuje i série snímků z rodinného archivu z roku 1979, kde jsou již vidět obrubníky, chodník a postupně vznikající plot. Na polním náčrtu není nikde chodník zakreslen s rozdílnou šíří, jak by jinak ve sporné části pozemku dle představy žalované měl vypadat. Tento náčrt i vynesené souřadnice jsou dalšími důkazy tehdejšího chybného promítnutí skutečného a dodnes platného stavu do katastrální mapy. Žalobce rovněž navrhuje k důkazu vyslechnout svoji matku [jméno] [příjmení]. Podle zjištění žalobce užívala jeho rodina a následně i sám žalobce celý předmětný pozemek poctivě a v dobré víře, že je zaměřen v pořádku odpovídá vytýčeným hranicím, dle kterých i město založilo obrubníky pro místní komunikaci včetně chodníku, a to ještě před stavbou jejich plotu. Ať už došlo k chybě na straně geodetů v jejich vykolíkování hranic pozemku žalobce a obecních komunikací, anebo na straně katastrálního úřadu tím, že zaměřené hodnoty nepromítl do katastrálních map, užívá žalobce a jeho rodina rozporovanou část pozemku v souladu s geodety vytýčenými hranicemi již od roku 1974 a s potvrzením tohoto stavu měření z roku 1980, a to tedy téměř 50 let. Žalobce odmítá požadavek žalované na odkup či pronájem jimi zpochybňované části jeho pozemku, která tím vyvolala tento spor. V rámci petitu žádá o revizi zanesení tohoto pozemku do katastru úpravou výměry podle stavu zaměření z roku 1980 a jím nově objednaného geometrického plánu, ať už z důvodu chyby vzniklé v dávné minulosti špatným promítnutím výsledků zaměření do katastrálních map, anebo z titulu jeho 48 let trvajícího vydržení. Zároveň požaduje náhradu nákladů tohoto řízení, a to včetně nákladů na pořízení důkazů.

8. Dne 22. 3. 2023 žalobce soudu doručil opatřený geometrický plán a protokol o určení bodů. Zároveň přiložil i fakturu o účtované ceně za opatřený geometrický plán.

9. Podáním ze dne 27. 3. 2023 žalobce upravil petit žaloby dle vyhotoveného geometrického plánu, kdy uvedl, že z důvodu prokázání chyby v původním zanesení jeho pozemku v katastru nemovitostí žádá podle nového geometrického plánu o převedení pozemku parc. [číslo] do svého vlastnictví, neboť mu svědčí titul vydržení s tím, že žalovaná nahradí veškeré jeho náklady řízení a náklady na pořízení důkazu.

10. V reakci ze dne 30. 3. 2023 žalovaná uvedla, že pokud žalobce ve svém vyjádření operuje polním náčrtem z roku 1980, když uvádí, že tento náčrt sloužil jako podklad pro zápis hranic pozemku do katastru nemovitostí, tak žalovaná toto tvrzení považuje za nepravdivé s tím, že jej vyvrací skutečnosti a důkazy, jejichž obsah je potvrzují. Předně polní náčrt z roku 1980 je polohopisem faktického stavu, tedy jedná se o skutečné zaměření komunikací a chodníku, v žádném případě neřeší vlastnické vztahy, případně jejich změnu. Nadto žalobce sám potvrzuje, že polní náčrt z roku 1980 neodpovídá vlastnickým vztahům v území, čímž de facto potvrzuje stanovisko žalované. Je nepochybné, že polním náčrtem z roku 1980 nemohl být žalobce ani jeho právní předchůdci při stavbě plotu uvedeni v omyl, neboť jak vyplývá z fotografií poskytnutých žalobcem, byl zmíněný plot stavěn již v roce 1979. Navíc žalobce ani netvrdí a ani neprokazuje, že by se jeho právní předchůdci s plním náčrtem z roku 1980 v uvedené domě seznámili, když už podle tvrzení žalobce byli tímto náčrtem uvedeni v omyl. Žalovaná zdůrazňuje, že polní náčrt z roku 1980 byl vyhotoven pouze za účelem zaměření faktického položení komunikací, přičemž žalobce tento náčrt z roku 1980 k ničemu nepotřeboval a podle názoru žalované jej viděl poprvé až nyní, když mu jej zajistil geodet Ing. [jméno] [příjmení]. Není tak pravdivé tvrzení žalobce, že strana chodníku tak byla ztotožněna s hranicí parcely, čímž byli vlastními uvedeni v omyl. Žalovaná v návaznosti na uvedené předkládá soudu polní náčrt z 1.2.1974, kterým byly odděleni a zaměřeny nově vznikající pozemky, z nichž pozemek parc. [číslo] nabyli dohodou o zřízení práva osobního užívání z 2. 10. 1974 manželé [celé jméno žalobce] coby rodiče žalobce. Na základě dohody ve spojeným s náčrtem ze dne 1. 2. 1974 se tedy manželé [celé jméno žalobce] stali vlastníky pozemku parc. [číslo] vytýčeného v hranicích podle polního náčrtu z 1. 2. 1974, kteréžto hranice byly označeny mezníky a ocelovými trubkami. Je tedy zřejmé, že v době, kdy se manželé [celé jméno žalobce] stali vlastníky pozemku parc. [číslo] byli jeho hranice v terénu viditelně označeny mezníky a ocelovými trubkami, přičemž umístnění těchto mezníků je velice dobře patrné právě v polním náčrtu z 1. 2. 1974, přičemž právě v místech, která jsou nyní mezi stranami předmětem sporu, bylo umístěno 5 mezníků. Porovná-li žalovaná polní náčrt z 1. 2. 1974 s aktuálním zaměřením skutečného stavu polohopisu a z něho vycházejícím náčrtem, který žalovaný zaslal žalobci v rámci přípisu před podáním žaloby dne 23. 2. 2022, lze konstatovat, že sporná hranice mezi pozemky parc. [číslo] je po celou dobu od vzniku pozemku k dnešnímu dni zaměřena a v katastru nemovitostí vyznačena totožným způsobem. Není tedy pravděpodobné, resp. žalovaná považuje za nepravdivé, tvrzení žalobce, že by byli jeho právní předchůdci kýmkoliv uvedeni v omyl tím, kudy sporná hranice vede. Naopak z obsahu polního náčrtu z 1. 2. 1974 je zřejmé, že hranice pozemku byla v daném území zřetelně a jasně vymezena prostřednictvím mezníků a ocelových trubek, a právní předchůdci žalobce tedy v žádném případě nemohli být v omylu v otázce, kudy tato hranice vede. Je pravděpodobné, že vymezenou hranici pozemku právní předchůdci žalobce při procesu výstavby rodinného domku a plotu nerespektovali a pozemek si tak od 14 m2 svévolně zvětšili na úkor pozemku parc. [číslo]. Žalovaná trvá na tom, že rodiče žalobce nebyli v dobré víře, že jsou poctivými a pravými držiteli předmětné části pozemku parc. [číslo] to právě z toho důvodu, že již od počátku výstavby jim muselo být zřejmé, že část plotu staví na cizím pozemku. Žalovaná opětovně zdůrazňuje, že zaměření této hranice mezi pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] nebylo od první zaměření a vytýčení zmíněných pozemků do dnešního dne jakkoliv revidováno či měněno. Podle názoru žalované nemohl s ohledem na uvedené k části pozemku par. [číslo] vzniknout rodičům žalobce právo z pravé držby, neboť v době, kdy držba údajně započala, byla hranice mezi pozemky jasně vymezena prostřednictvím mezníků a ocelových trubek a její porušení de facto představuje svémocné uzmutí části pozemku parč. [číslo]. Držba právních předchůdců žalobce nebyla ani poctivá, neboť s ohledem na uvedené okolnosti museli vědět, že nejsou vlastníky předmětné části pozemku parč. [číslo]. S ohledem na uvedené tedy nejsou splněny zákonné podmínky pro vydržení podle ust. § 1089 a § 1090 OZ.

11. Žalobce v replice ze dne 13. 4. 2023 uvedl, že i když podle hraničních trubek postavilo město nejprve roku 1979 silnici i chodník a následně podle něj rodiče žalobce v tomtéž roce provedli oplocení, takto nic nemění na podstatě sporu. [obec] pozemků a i dosavadního stavu byly polním náčrtem z roku 1980 potvrzeny. Pokud by stavba chodníků a následně i plotu žalobce byly provedeny v rozporu s vlastnickými právy, je otázkou, proč žalovaná se teprve dnes předmětnou část pozemku snaží prokázat za svou a proč ze svých vlastnických práv od data polního náčrtu z roku 1980 až do loňského roku již dávno nedomáhala. Žalobce tedy trvá na tom, že se jednalo v jeho případě o pravou a poctivou držbu předmětné části pozemku. Dále žalobce zprostředkovává stručné vyjádření k věci jeho matky a rovněž geodeta, který vypracoval předmětný geometrický plán a opatřil pro žalobce podklady k zaměření předmětné části pozemku.

12. Při odročeném jednání dne 24. 4. 2023 byly provedeny další listinné důkazy, výslech svědkyně a ve věci bylo rozhodnuto.

13. Z dopisu žalované ze dne 23. 2. 2022 adresovaném žalobci vyplývá, že při nedávném vyměřování ulice [obec] kvůli provádění rozsáhlé opravy komunikace bylo zjištěno, že sousedící plot žalobce zasahuje do měřené parcely. Z přiloženého nákresu je patrné, že se má jednat o 14 m2 pozemku. Žalovaná dopisem žalobci navrhla odkup či pronájem této části pozemku s tím, že v případě jeho nezájmu bude žalobce nucen uvést pozemek do řádného stavu, aby plot nezasahoval do pozemku ve vlastnictví obce.

14. Z odpovědi žalobce ze dne 8. 3. 2022 adresované žalované vyplývá, že založení novostaveb domů se provádělo podle výkresů uložených na stavebním úřadu a podle vytýčení a vykolíkování pozemků pracovníky Geodezie [obec] a že nikdo nepředpokládal, že by umístění kolíků nebylo v souladu se zastavovacím plánem a všichni stavebníci se jejich umístěním řídili. Žalobce odmítá jakoukoliv novodobou revizi a změnu hranic pozemku, neboť je jeho rodinou nepřetržitě užíván od roku 1974 v dobré víře, že jim tento pozemek dle tehdejšího vyměření oprávněně patří. Žalobce v závěru namítá, že předmětnou část pozemku vydržel.

15. Z polního náčrtu z roku 1974 vyplývá, že nové hranice byly vyznačeny mezníky a ocelovými trubkami a takto byly označené hranice dne 30. 1. 1974 předány, přičemž geometrický plán byl vyhotoven 13. 3. 1974. Sporná část hranice byla dle polního náčrtu vyznačena celkem 5-ti ocelovými trubkami.

16. Z katastrální mapy rovněž vyplývá, že sporná část hranice pozemku byla vyznačena 5-ti ocelovými trubkami.

17. Z rodinných fotografií vyplývá, že v době, kdy se budovalo kolem pozemku oplocení, tak byl dokončený obrubník chodníku a položený finální povrch veřejné komunikace, ale chodník podél budovaného oplocení finální povrch ještě hotový neměl.

18. Z dohody o zřízení práva osobního užívání ze dne 2. 10. 1974 vyplývá, že manželům [jméno] a [jméno] [příjmení] bylo zřízeno právo osobního užívání pozemku parc. [číslo] zapsané na [list vlastnictví] pro město České Budějovice, a to pro stavbu rodinného domu.

19. Z kolaudačního rozhodnutí ze dne 7. 11. 1977 vyplývá, že bylo vydáno kolaudační rozhodnutí a povolení od 3. 11. 1977 užívat stavbu rodinného domu postaveného na pozemku parc. [číslo] v kat. území [obec], obvod 5 – [obec], [obec] ulice.

20. Z rozhodnutí ze dne 28. 11. 1977 vyplývá, že shora uvedené stavbě na pozemku parc. [číslo] v ulici [obec] bylo přiděleno číslo popisné [číslo].

21. Z notářského zápisu sepsaného státním notářstvím [obec] dne 13. 2. 1987 vyplývá, že tímto byla uzavřena darovací smlouva, podle které manželé [jméno] a [jméno] [celé jméno žalobce] darovali shora uvedené nemovité věci svým synům [jméno] a [jméno] [příjmení], a to každému jednou ideální polovinou.

22. Z darovací smlouvy ze dne 21. 6. 2004 vyplývá, že [jméno] [celé jméno žalobce] daroval žalobci svůj spoluvlastnický podíl na shora uvedených nemovitých věcech.

23. Z objednávky geometrického zaměření pozemku ze dne 15. 12. 2022 vyplývá, že žalobce objednal zaměření stávajícího stavu severozápadního rohu svého pozemku parc. [číslo].

24. Ze záznamu podrobného měření změn – polního náčrtu z roku 1980 vyplývá, že hranice pozemku žalobce je označena 5-ti body a že vnitřní hranice chodníku kopíruje hranici pozemku žalobce. Z přiložené geodetické soustavy pak vyplývá přesné souřadnicové označení vytyčovacích bodů pozemku žalobce.

25. Z připojeného náčrtku geodeta vyplývá poloha vynesených souřadnic bodů sporné části hranice podle zaměření z roku 1980.

26. Z opatřeného rozdělovacího geometrického plánu číslo [rok] [číslo] vyplývá, že sporná část pozemku má výměru 13 m2 a byla označena parc. [číslo]. Z přiloženého protokolu a seznamu souřadnic výchozích bodů vyplývá technologie určení bodů a jejich číselné označení.

27. Z faktury [číslo] ze dne 14. 3. 2023 vyplývá, že za geometrický plán byla žalobci vyúčtována částka 6 500 Kč splatná 24. 3. 2023.

28. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že předmětný pozemek zakoupili v roce 1974 od Městského národního výboru. Tehdy se jednalo o holou louku, kde kromě hlavní, [anonymizováno] ulice nebyla ani komunikace. Městský národní výbor tehdy nechal vytyčit hranice pozemku podle územního plánu. Stavebníci, resp. vlastníci nabytých pozemků obdrželi hranice vymezené ocelovými trubkami v hranicích zastavovacího plánu. Dle toho plánu byla určena uliční čára, které se museli stavebníci držet. Ulice [obec] v té době neexistovala, byla pouze vytyčena trubkami. V roce 1978 dostavěli dům a v roce 1979 se začala stavět komunikace a sítě. Teprve když se dokončila komunikace, tak začali plotit. Zhotovitel komunikace se rovněž držel vytyčovacích trubek. Když v roce 1974 pozemek kupovali, tak už vytyčovací trubky v terénu zatlučeny byly. S těmi trubkami nikdo nehýbal. Svědkyně neví o tom, že by s nimi někdo hýbal a nevidí ani žádný důvod, aby s nimi někdo hýbal. Ten dům začali stavět už v roce 1974 na podzim. Když ten dům v roce 1978 dokončili, tak tam ty vytyčovací trubky pořád ještě byly. Svědkyně nedokáže říct, jestli tam ty vytyčovací prvky stále byly, když se v roce 1979 začala stavět ta komunikace, neboť v té době se věnovali baráku a nijak se o ně nezajímali, ale předpokládá, že tam stále byly. Zhotovitel té komunikace, který k tomu byl najat Městským národním výborem, se držel vytyčovacích prvků. Dnes po 50ti letech a s ohledem na to, že se jedná o rohovou parcelu, nedokáže svědkyně s určitostí přesně odpovědět na otázku, kolik tam tehdy bylo vytyčovacích prvků, které ohraničovaly hranici předmětného pozemku, ale bylo jich tam tolik, aby stačily na ohraničení i oblouku u křižovatky. Pokud jde o ty vymezovací prvky, tak se jednalo o ocelové prvky, které byly červené natřené. Pokud jde o vymezovací kolíky v předmětném rohu pozemku, tak z dnešního pohledu byly zatlučeny podél vnitřní hrany toho stávajícího chodníku. Když ta organizace zhotovovala chodník, tak asi ty vytyčovací trubky vytrhala, svědkyně přesně neví. V každém případě nikoho ze stavebníků tehdy nenapadlo, aby kontroloval, přeměřoval nebo nechával přeměřit správnost usazení těch vytyčovacích trubek. Svědkyně, která byla stavařkou a celý život se pohybovala ve stavebnictví a zaměřovat uměla, tak také nekontrolovala správnost usazení těch trubek, vůbec jí nenapadlo, že by ty trubky mohly být usazeny nesprávně. Svědkyně ještě dodává, že teprve v momentě, kdy byl dokončený i ten chodník, tak začali budovat oplocení podél hranice toho chodníku. Když potom budovali oplocení, tak postupovali tak, že napřed do nezámrzné hloubky vykopali základy pro patky, mezi ty patky usazovali železobetonové pražce, neboť svědkyně tehdy pracovala u železničního stavitelství, takže měla možnost odkoupit tyto pražce. Potom se na ty patky a pražce budovalo vlastní oplocení. Když se ten podklad z těch patek a pražců vyrovnal, tak na to se pak budovaly sloupky a podezdívka s cihel. Ačkoliv byl v té době chodník hotový, tak aniž by poškodili obrubník toho chodníku, tak mohli vyhloubit do nezámrzné hloubky základy pro ty pilíře, resp. patky, a to takovým vrtákem, kterým tu díru tehdy vyvrtali. V době, než začali vrtat první základ pro první patku, tak byl ten chodník úplně hotový včetně asfaltového povrchu. Svědkyně poté předložila soudu k nahlédnutí rodinné fotoalbum, ve kterém jsou založeny fotografie, které byly ofoceny a předloženy žalobcem a jsou ve spise založeny na čl.

35. Svědkyně k nim uvedla, že v době, kdy byly tyto fotografie pořízeny, tak zcela jistě již byl hotový i asfaltový povrch chodníku, ačkoliv to není na fotografiích vidět, neboť ty fotografie jsou nekvalitní. K otázce soudu, že na fotografii, na které je zachyceno vybudované oplocení vstupní branky, je patrné, že ještě nebyl položen asfaltový povrch chodníku, svědkyně uvedla, že má za to, že tam tehdy ten asfaltový povrch již byl, ale je to 50 let, a proto se nechce přít. Dodala, že i kdyby tam tehdy asfaltový povrch na tom chodníku ještě položený nebyl, takto nic nemění na tom, že byla založena hrana toho chodníku. Výstavba oplocení se přetahovala až do roku 79, ale založena byla již v roce 78 hned po té kolaudaci, která proběhla v tom roce 78. Svědkyně se poté opravila, že to popletla o rok, že v roce 78 kolaudovali a že v roce 79 po zahájení výstavby komunikace začali stavět oplocení. Svědkyně rovněž uvedla, že má pocit, že to oplocení budovali asi rok, ale úplně přesně to neví. Od roku 1980 až do nedávné doby se na ni nikdy nikdo neobrátil s tím, že mají přeplocený pozemek. Navíc se ještě dověděla, že v roce 1980 se dělalo přeměření, takže tehdy to museli geodeti zjistit, ale nejspíš to nezanesli do katastru operátu, takže se o tom nikdo nedověděl. Všichni žili v domnění, že ty hranice pozemku jsou oploceny správně. Tehdy se měřilo analogově a měření nebylo zdaleka tak přesné jako je dnes, kdy se měří digitálně pomocí družic. Ta odchylka přesnosti měření byla tehdy mnohem větší. Její známo, že speciálně na [obec], když došlo nedávno k přeměření, tak bylo zjištěno, že tam je spousta pozemků, které jsou oploceny nesprávně, kde došlo k nějaké chybě. Stejně tak je tomu i v celé republice. Ten dům již neužívá, předala ho synovi a bydlí v [obec]. Bydlela tam až do roku 2001. Svědkyně si nevybavuje, kolik byla v té době podle platného předpisu přípustná odchylka v přesnosti měření. V každém případě bez ohledu na přípustnou odchylku hodně záleželo na tom, jak byli ukázněni ti, kdo měření prováděli. Záleželo hlavně na figurantovi, který přidržoval lať, zda jí držel ve váze, neboť pokud ne, takto značně zkreslovalo přesnost měření. V současné době má svědkyně za to, že přípustná odchylka je asi 14 cm.

29. Na základě provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

30. Dne 2. 10. 1974 bylo rodičům žalobce zřízeno právo osobního užívání pozemku parc. [číslo] v kat. území [část obce], a to pro stavbu rodinného domu. Dokončená stavba byla zkolaudována v roce 1977 a téhož roku jí bylo přiděleno číslo popisné [číslo]. Ještě na konci 70. let 20. století započali rodiče žalobce s výstavbou oplocení předmětného pozemku. V době, kdy bylo oplocení budováno, tak již byl položený vnější obrubník přilehlého chodníku a také byl dokončený finální povrch veřejné komunikace, nikoliv však chodníku. Darovací smlouvou ve formě notářského zápisu ze dne 13. 2. 1987 darovali rodiče předmětné nemovité věci svým dvěma synům [jméno] a [jméno] [příjmení] do jejich podílového spoluvlastnictví, a to každému jednou ideální polovinou. Darovací smlouvou ze dne 21. 6. 2004 daroval žalobci jeho bratr [jméno] [celé jméno žalobce] svůj spoluvlastnický podíl na uvedených nemovitých věcech. Dopisem ze dne 23. 2. 2022 a přiloženým nákresem upozornila žalovaná žalobce, že oplocení jeho pozemku parc. [číslo] není vybudováno na skutečné hranici a že žalobce takto neoprávněně užívá 14 m2 pozemku ve vlastnictví žalované. Žalovaná zároveň navrhla žalobci odprodej anebo pronájem této části pozemku, v opačném případě požadovala nápravu zjištěného stavu tak, aby oplocení nezasahovalo do pozemku ve vlastnictví žalované. Žalobce na výzvu žalované odpověděl dopisem ze dne 8. 3. 2022, v němž namítl vydržení sporné části pozemku s tím, že tento byl po celou dobu od roku 1974 nepřetržitě užíván v dobré víře, že jemu, resp. dříve jeho rodičům, patří, a to na základě tehdy provedeného vytýčení pracovníky Geodezie [obec].

31. Podle ust. § 994 OZ má se za to, že držba je řádná, poctivá a pravá.

32. Podle ust. § 1089 odst. 1 OZ drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Podle odst. 2 tohoto ustanovení nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby.

33. Podle ust. § 1090 odst. 1 OZ k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

34. Podle ust. § 1091 odst. 2 OZ vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající 10 let.

35. Podle ust. § 1092 OZ do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce.

36. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že jak v případě rodičů žalobce v období od 2. 10. 1974 do roku 1987, poté v období od roku 1987 do roku 2004 v případě žalobce společně s bratrem a naposledy od roku 2004 v případě samotného žalobce se jednalo o nepřetržitou, řádnou, poctivou a pravou držbu, a to na základě právního důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva. Bylo zjištěno, že rodičům žalobce bylo 2. 10. 1974 zřízeno právo osobního užívání k pozemku parc. [číslo] v kat. území [obec], načež se tento pozemek v roce 1987 stal předmětem darování a v roce 2004 svůj spoluvlastnický podíl daroval žalobci jeho bratr. Soud žalovanou při jednání dne 12. 12. 2022 upozornil na právní úpravu v ust. § 994 OZ, podle které se držba považuje za poctivou, ledaže bude prokázán opak a účastníci byli soudem v závěru tohoto prvního jednání poučeni o zákonné koncentraci řízení, načež žalovaná byla zároveň vyzvána podle ust. § 118a odst. 1, 3 OSŘ, aby doplnila skutková tvrzení a důkazní návrhy o případné nepoctivosti nebo nepravosti držby.

37. Žalovaná tvrzenou nepoctivost a nepravost držby opírala o argument, že matka žalobce byla vzdělána v oboru a pracovala v oblasti plánování a výstavby v projekční kanceláři, a proto jí musela být okolnost, že oplocení je částečně vedeno přes pozemek parc. [číslo] ve vlastnictví žalované, dobře známa. Dále žalovaná argumentovala tím, že polní náčrt z roku 1980 byl pouze polohopisem faktického stavu, tedy se jedná o skutečné zaměření komunikací a chodníku, ale neřeší vlastnické vztahy, navíc jím nemohli být právní předchůdci uvedeni v omyl, neboť s ním tehdy ani nebyli seznámeni, a proto není pravdivé tvrzení žalobce, že strana chodníku byla ztotožněna s hranicí parcely, čímž měli být vlastníci uvedeni v omyl. Žalovaná dále argumentovala polním náčrtem z roku 1974 s tím, že předmětná část hranice podle něj byla vyznačena pěti mezníky.

38. S žalovanou lze souhlasit v tom, že polní náčrt z roku 1980 primárně sloužil pouze pro zadokumentování faktického stavu, nic to však nemění na tom, že při jeho pořízení zřejmě nebylo zjištěno, že oplocení nebylo vybudováno na skutečné hranici, nýbrž na pozemku žalované, jinak by to z polního náčrtu podle názoru soudu muselo být patrné, ale zde vnitřní okraj chodníku kopíruje hranici pozemku žalobce. To, že polním náčrtem z roku 1980 nemohli být žalobce ani jeho právní předchůdci uvedeni v omyl, však nevylučuje, že mohli být v dobré víře, že oplocení pozemku budují na skutečné hranici svého pozemku. Tato dobrá víra mohla vyplývat z okolností na místě samém, tedy zejména z toho, kde byly okraje nově vybudované komunikace a založen obrubník chodníku.

39. Z provedených důkazů, ačkoliv na to byla žalovaná soudem předem upozorněna, tedy nevyplývá, že žalobce, resp. jeho právní předchůdci nemohli být v dobré víře a že jejich držba není pravá a poctivá, jak zákonná úprava předpokládá, ostatně žalovaná v tomto směru argumentovala pouze odkazem na dopis z roku 2022. Nebylo zjištěno, v jakém stavu bylo vyznačení hranic pozemku parc. [číslo] ke dni 2. 10. 1974, kdy bylo rodičům žalobce zřízeno právo osobního užívání, tzn. zda byly ocelové trubky vyznačující v terénu spornou hranici pozemku osazeny na správném místě, na kterém měly být podle polního náčrtu z roku 1974. Nebylo prokazováno ani to, zda byly na správném místě v únoru 1974.

40. Bez ohledu na tuto okolnost však je nelogické, že veřejná komunikace a chodník byly na konci 70. let vybudovány bez ohledu na skutečné hranice vyznačené v roce 1974. Soud předpokládá, že hranice pozemku ve sporné části byla v roce 1974 vytýčena právě i s ohledem na bezpečnost provozu na budoucí přilehlé křižovatce, tzn. aby byly zachovány rozhledové podmínky. Při budování komunikace a chodníku však již na to zřejmě zřetel brán nebyl. Z jakého důvodu se tak stalo, zjištěno nebylo, nicméně patrně se jednalo o nedopatření, ovšem skutečností je, že výstavba komunikace a založení obrubníku chodníku buď předcházelo výstavbě oplocení, anebo probíhalo současně, tzn. pochybení v umístění oplocení bylo při porovnání s údaji v katastru zjistitelné, přesto však ani při pořízení náčrtu z roku 1980 zjištěno nebylo.

41. Soud předpokládá, že kdyby bylo v roce 1980 či kdykoliv později zjištěno, že oplocení bylo vybudováno na nesprávném místě a zasahuje do pozemku žalované, že by na to byl žalobce či jeho právní předchůdci upozorněni. To se však stalo až dopisem žalované v roce 2022. Žalovaná ostatně žádný jiný důkaz v tomto směru neoznačila. Pokud žalovaná poukazovala na profesní kvalifikaci matky žalobce, samo o sobě to podle názoru soudu nemůže být důkazem o nepoctivosti držby sporné části pozemku, pokud nebylo zjištěno, v jakém stavu a kde byly ke dni 2. 10. 1974 vymezovací ocelové trubky podél sporné hranice, případně že s nimi později bylo manipulováno. [ulice] náčrt z roku 1980 a neaktivita žalované až do roku 2022 je však podle názoru soudu spíše důkazem o tom, že nejen žalobce a jeho právní předchůdci, ale i žalovaná byli v dobré víře o tom, že nejen oplocení, ale i chodník a komunikace jsou umístěny správně a že zjištění žalované pak vyplynulo až z provedeného zaměření kvůli plánované opravě přilehlé komunikace.

42. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, návrhu žalobce vyhověl a určil, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, jiná plocha o výměře 13 m2 v [katastrální uzemí] u [obec], odděleného připojeným geometrickým plánem č. 1923 [číslo] ze dne 8. 3. 2023 z pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, v [katastrální uzemí] u [obec], neboť předmětný pozemek vydržel a nabyl jej do vlastnictví.

43. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v řízení plně úspěšný, výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého soud plně úspěšnému žalobci přiznal vůči neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů tohoto řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku v částce 5 000 Kč a rovněž v ceně zaplacené za opatřený geometrický plán ve výši 6 500 Kč, když ve zbytku se žalobce práva na náhradu nákladů tohoto řízení výslovně vzdal.

44. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 OSŘ.