28 C 238/2023

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem celé jméno řešitele v právní věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO , se sídlem adresa žalobkyně , právně zastoupené JUDr. Ing. jméno příjmení , anonymizováno , advokátem, se sídlem adresa proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum , IČO , trvale bytem adresa , právně zastoupené Mgr. jméno příjmení , advokátem, se sídlem adresa žalovaného , o zaplacení částky 59 404,73 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba se zcela zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů tohoto řízení částku 22 990 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 31. 7. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částku 59 404,73 Kč s úrokem 29 % ročně z částky 52 828,46 Kč za období od 6. 8. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 59 404,73 Kč za období od 21.5.2021 do zaplacení, náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a náhradu nákladů tohoto řízení, a to s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba] anebo [právnická osoba]), [IČO], se sídlem [adresa], a žalovaným jako podnikatelem byla uzavřena smlouva o mini kontokorentu, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru mini kontokorentu k tomuto běžnému účtu. Nedílnou součástí této smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky, úrokový lístek a sazebník, se kterými se žalovaný podle prohlášení ve smlouvě seznámil. V souladu s touto smlouvou byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 50 000 Kč. Úroková sazba pro čerpání tohoto limitu a úroková sazba pro nepovolený debetní zůstatek byly sjednány v úrokovém lístku. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň 1x v průběhu 1 roku. Dále se žalovaný zavázal neocitnout se v prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku vzniklého ze smlouvy. Žalovaný porušuje závazky ze smlouvy zejména tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. [příjmení] proto využila svého práva ze smlouvy a podmínek a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru mini kontokorentu a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 52 828,46 Kč převedla dne 5. 8. 2019 na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet]. Pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy včetně příslušenství a všech práv a povinností s pohledávkou spojenými byla ze strany banky postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 5. 2021, a to s účinností ke dni 20. 5. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 15. 6. 2021. Žalovaný byl současně vyzván k úhradě pohledávky jejímu novému věřiteli. Dlužná částka na úvěrovém účtu byla ke dni postoupení vyčíslena na 59 404,73 Kč bez příslušenství. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo na pohledávku žalobkyně uhrazeno nic. Žalobkyně tedy požadovala po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 52 828,46 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 6 576,27 Kč a dále požadovala rovněž zaplacení úroků z úvěru ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 52 828,46 Kč za období od 6. 8. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné částky ve výši 59 404,73 Kč sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 52 828,46 Kč a poplatků a smluvní pokuty ve výši 6 576,27 Kč za období od 21. 5. 2021 do zaplacení. V souladu s nařízením vlády tvoří příslušenství pohledávky vyplývající ze závazkového vztahu mezi podnikateli rovněž paušální částka nákladů spojených s jejím uplatněním ve výši 1 200 Kč, kterou žalobkyně rovněž po žalovaném požaduje k zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou odeslanou doporučeně dne 7. 7. 2023.

2. Okresní soud v Českých Budějovicích ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, proti kterému byl žalovaným podán včas odpor. V dodatečném odůvodnění odporu žalovaný uvedl, že si není vědom uzavření žádné smlouvy o mini kontokorentu reg. [číslo] ze dne 5. 9. 2002 s právním předchůdcem žalobkyně, dále uvedl, že nikdy neevidoval jakékoliv finanční závazky po splatnosti vůči právnímu předchůdci žalobkyně a rovněž uvedl, že rozporuje, že by podpis na uvedené listině (smlouvě o mini kontokorentu ze dne 5. 9. 2002) byl jeho podpisem. Z příloh k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu není podle názoru žalovaného zjistitelné, kdy vůbec měla nastat splatnost tvrzeného nároku žalobkyně, neboť ani z listiny právního předchůdce žalobkyně ze dne 8. 8. 2019, nazvané jako oznámení o převodu dluhu na účet č. [bankovní účet], nelze dovodit, když skutečně mohl právní předchůdce žalobkyně postoupený nárok uplatnit u soudu poprvé, nicméně z obsahu odcitované listiny ze dne 8. 8. 2019 se podává, že právní předchůdce žalobkyně k tomuto dni již tvrzený nárok specifikuje jako splatný dluh a nutno tak konstatovat, že nejpozději tímto dnem počala běžet zákonná promlčecí lhůta. Z důvodu procesní opatrnosti žalovaný proti žalobou uplatněnému nároku vznáší námitku promlčení. S odkazem na své vyjádření závěrem navrhuje, aby soud žalobou uplatněný návrh v plném rozsahu zamítl a aby žalovanému vůči žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

3. Žalobkyně v replice uvedla, že je přesvědčena o tom, že v rámci řízení před soudem bude listinnými důkazy přiloženými k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu prokázáno, že žalovaný uzavřel dne 5. 9. 2002 s bankou jako právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o mini kontokorentu. Podle žalobkyně splatnost pohledávky nastala ke dni 5. 8. 2019, což dokládá platební historií ke smlouvě [číslo] výpisem z běžného účtu. Z těchto dokladů vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně ukončil smlouvu o kontokorentu úvěru dne 5. 8. 2019 a celý dluh ve výši 52 828,46 Kč převedl téhož dne na nově otevřený úvěrový účet [číslo]. Dluh byl splatným ke dni 5. 8. 2019, jak také vyplývá z první strany platební historie, kde je v rámečku napravo uvedeno výslovně datum ukončení smlouvy 5. 8. 2019. Dne 8. 8. 2019 byl tak právní předchůdcem vygenerován dopis se zesplatněním, ve kterém je výslovně uvedeno, že uvedený dluh je okamžitě splatný. Žalovaný byl v souladu s ustanovením § 142a OSŘ právním předchůdcem žalobkyně řádně vyzván k dobrovolné úhradě. Žalobkyně má za to, že žalovanému byla poskytnuta dostatečně dlouhá doba k tomu, aby svůj dluh uhradil, neboť jeho dluh byl zesplatněn ke dni 5. 8. 2019, ale dosud na svoji pohledávku nic neuhradil. K námitce promlčení žalobkyně sdělila, že promlčení pohledávky vzniklé z titulu předmětné smlouvy uzavřené mezi podnikateli se řídí obchodním zákoníkem a činí čtyři roky od data zesplatnění. Promlčecí doba celé pohledávky začala běžet den po splatnosti. Žalobkyně odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 113/2008 ze dne 9. 2. 2010. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud konstatoval, že stane-li se v obchodním závazkovém vztahu pro nezaplacení některé splátky splatným celý zbytek dluhu, začíná běžet promlčecí doba ode dne splatnosti zbytku nesplněného dluhu podle § 390 odstavec 2 věty druhé obchodního zákoníku. K zesplatnění předmětné pohledávky došlo dne 5. 8. 2019. Promlčení pohledávky by nastalo tedy nejdříve 6. 8. 2023. Žalobkyně podala předmětnou žalobu dne 31. 7. 2023. K promlčení nároku tedy podle žalobkyně nedošlo.

4. Žalovaný v duplice uvedl, že žalobkyně se nevypořádala s jeho stanoviskem, že žádnou smlouvu s právním předchůdcem žalobkyně o mini kontokorentu z dne 5. 9. 2002 neuzavřel a že ani podpis na zmiňované listině není jeho podpisem. V samotné replice pak žalobkyně toliko zdůvodňuje, proč její pohledávka v době podání žaloby v rozporu s tvrzením žalovaného ještě promlčena být nemohla. Žalovaný má za to, že v daném sporu není pasivně legitimován. Žalovaný souhlasí s tím, že žalobkyně svůj nárok odvíjí od smlouvy, která podle jejího názoru měla být podepsána v režimu již zrušeného obchodního zákoníku dne 5. 9. 2002. Citovaná smlouva pak ohledně splatnosti nároku právního předchůdce žalobkyně, od kterých je možno odvíjet i běh promlčecí lhůty, odkazuje na odst. II.4 a dále pak na odst. III.

1. Splatnost dluhu a faktický počátek případného běhu promlčecí lhůty první odkazovaný odstavec smlouvy stanovuje uplynutím smluvené doby jednoho roku smlouvy za souběžné existence porušení plnění smlouvy dlužníkem s důsledky ztráty o automatické prolongace smlouvy o další rok. Druhý citovaný odstavec smlouvy, splatnost nároku, a tedy taktéž i počátek běhu promlčecí doby v případě dlužníkovo porušení smlouvy způsobem definovaným ve všeobecně obchodních podmínkách ponechává na vůli právního předchůdce žalobkyně. Z ustálené judikatury vyplývá, že pokud je splatnost závazku závislá na úkonu věřitele, pak promlčecí lhůta ohledně splatnosti takového závazku počíná běžet od okamžiku, kdy takový úkon mohl věřitel učinit, nikoliv až od okamžiku, kdy jej skutečně učinil. Podle názoru žalovaného tak počátkem běhu promlčecí doby tvrzeného nároku žalobkyně nemohl být den 5. 8. 2019, kdy měl právní předchůdce žalobkyně svůj nárok vůči žalovanému zesplatnění, neboť takový den byl v souladu s odstavcem II.4 nebo III.1 smlouvy nutno stanovit podstatně dříve. Proč právní předchůdce žalobkyně tak neučinil a se svým úkonem zesplatnění svého nároku s rizikem jeho promlčení nedůvodně setrval až do 5. 8. 2019, vědom si, že žalovaný své povinnosti podle smlouvy prokazatelně neplnil, se v žalobě ani v replice žalobkyně ze dne 2. 10. 2023 žádného vysvětlení nepodává. Žalovaný je přesvědčen, že pokud by snad neexistoval nějaký jeho dluh na právním základě tvrzeným žalobkyní, tak počátek běhu promlčení takového dluhu by byl ukotven dnem, kdy z jeho strany mělo dojít k naplnění podmínek, pro které byl právní předchůdce žalobkyně o právní zůstatek na kontokorentním účtu zesplatnit a mini kontokorentní smlouvu tak ukončit. K prokázání tohoto termínu, nechť žalobkyně doloží především platební historii žalovaného, vztahující se k období od založení kontokorentního vztahu do 5. 8. 2019, tedy do zesplatnění dluhu, neboť žalobkyní doložená platební historie žalovaného od 5. 8. 2019 do 11. 11. 2019 žádnou vypovídací hodnotu ohledně možné splatnosti tvrzeného dluhu žalovaného nemá. V daném směru pak je možné vycházet i z úvahy, že promlčecí lhůta počala běžet již za účinnosti obchodního zákoníku a za jeho účinnosti též i skončila. V takovém případě by další výklad byl již nadbytečný, neboť uplatněný nárok by byl v době podané žaloby již promlčen. Ani situace, kdy by promlčecí lhůta počala běžet ještě za účinnosti obchodního zákoníku a měla skončit až za účinnosti nového občanského zákona s odkazem na lhůtu 12 let uzavření smlouvy do účinnosti občanského zákoníku nemůže žalobkyně svědčit, neboť ani v tomto období žalovaný v souladu se smluvními podmínkami právnímu předchůdci žalobkyně nehradil nic, neboť jak výše uvedeno, žádnou smlouvu s ním ani neuzavřel. Deficit splátek na kontokorentním účtu musel právní předchůdce žalobkyně zákonitě vyhodnotit jako porušení smlouvy podle Všeobecných smluvních podmínek a měl tak právo smlouvu zesplatnit, tedy ukončit již ve lhůtě hluboko pod termínem 4 let před podání žaloby. Ze všech uvedených skutečností je tak patrné, že nárok žalobkyně je promlčen i za situace, pokud by se promlčecí lhůta posuzovala jako čtyřletá v režimu již zrušené obchodní zákoníku. Žalovaný je však přesvědčen, že na projednávanou věc je nutno aplikovat současný občanský zákoník, tedy že promlčecí lhůta uplatněného nároku je tříletá a nikoliv čtyřletá. Důvody pro takový závěr vyplývají především z toho, že je nesporné, že smlouva o mini kontokorentu byla uzavřena 5. 9. 2002 za účinnosti tehdejšího obchodního zákoníku a právní vztahy z ní vyplývající tedy podléhaly i jeho režimu. Takový závěr je podporován i ustanovením § 3036 OZ. Komentář občanského zákoníku však pro takový výklad vyžaduje splnění určité podmínky, a to existenci právního vztahu (smlouvy o mini kontokorentu), podléhajícího dosavadnímu režimu (zrušenému obchodnímu zákoníku), jak o uvedeném k tomuto § pod bodem I.8 hovoří komentář k občanskému zákoníku, svazek VI, Švestka/ Dvořák/Fiala/Hrádek Vojta/Hajn a kolektiv. Podle konstrukce žalobkyni však kontokorentní smlouva měla být ukončena jejím zesplatněním až dne 5. 8. 2019 s počátkem běhu promlčecí doby následujícího dne, tedy poté, kdy právní vztah založený kontokorentní smlouvou ze dne 5. 9. 2002 podléhající režimu bývalého obchodního zákoníku, již zanikl. Z uvedeného je tak patrné, že na projednávanou věc je nutno aplikovat již tříletou promlčecí lhůtu podléhající režimu současného občanského zákoníku, a nikoliv lhůtu čtyřletou, které se žalobkyni snaží urputně držet. Na podporu svého závěru žalovaný též odkazuje na usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky [obec], sp. zn. 22 Co 348/2015 ze dne 22. 12. 2015, především na jeho právní větu v části týkající se uplatnění právních úprav, běhu promlčecích lhůt, která dopadá i na projednávanou věc, a sice, že pohledávky se promlčují ve lhůtách uvedených § 107 odstavec 1 a 2 OZ (pro pohledávky, u nichž promlčecí doba začala běžet od 1. 1. 2014, viz § 3036 OZ), respektive podle § 629 odstavec 1 a § 630 OZ (pro pohledávky, u nichž běží promlčecí doba od 1. 1. 2014). Žalovaný tak s odkazem na uvedenou argumentaci setrvává v přesvědčení, že pokud nějaká pohledávka žalobkyně vůči němu existuje, je zcela bez významu, zda v režimu občanského zákoníku, nebo v režimu zákoníku obchodního, pak tato ve světle citovaného byla ke dni podání žalobního návrhu již promlčena.

5. V příloze přípisu žalobkyně ze dne 19. 10. 2023 byl soudu doručen historický výpis k číslu smlouvy [číslo].

6. Soud ve věci nařídil jednání na 20. 11. 2023, ke kterému předvolal právní zástupce obou účastníků. Při jednání soud provedl žalobkyní předložené listinné důkazy. V závěru jednání soud účastníky poučil o zákonné koncentraci řízení podle ustanovení § 118b odstavec 1 věty druhé OSŘ a zároveň žalobkyni upozornil podle ustanovení § 118a odstavec 1, 3 OSŘ, aby doplnila tvrzení ohledně toho, zda a případně do kdy se prodloužila splatnost pohledávky právního předchůdce žalobkyně ze smlouvy o mini kontokorentu ze dne 5. 9. 2002 vůči žalovanému, když z této smlouvy v článku II odstavec 4 vyplývá, že splatnost poskytnutých peněžních prostředků je 1 rok ode dne nabytí účinnosti smlouvy s tím, že v případě, že v době účinnosti této smlouvy nenastane kterýkoliv z případu porušení, bude splatnost rámce automaticky prodloužena o jeden rok, přičemž žalobkyně opírá termín splatnosti své pohledávky až z oznámení o převodu dluhu ze dne 8. 8. 2019. Právní zástupce žalobkyně byl soudem upozorněn na procesní následky nesplnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní. Jednání bylo odročeno za účelem provedení další důkazů na 15. 1. 2024.

7. V příloze přípisu žalobkyně ze dne 14. 12. 2023 byl soudu zaslán originál smlouvy o mini kontokorentu ze dne 5. 9. 2002.

8. Při odročeném jednání dne 15. 1. 2024 soud provedl důkaz originálem smlouvy o mini kontokorentu a dále výpisem z běžného účtu žalovaného.

9. Na základě provedených listinných důkazů zjistil soud tento skutkový stav:

10. Dne 5. 9. 2002 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o mini kontokorentu, v jejímž článku II odstavec 1 se účastníci dohodli, že banka umožní klientovi na přechodnou dobu opakovaně čerpat peněžní prostředky do maximální nepřekročitelné výše 50 000 Kč, a to na běžném účtu číslo [bankovní účet]. Podle článku III odstavec 1 této smlouvy, pokud nastane případ porušení dle podmínek, je banka oprávněna snížit s okamžitou splatností výši rámce, a to až na nulu. Pokud debetní zůstatek překročí rámec, bude úročen sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu, jejíž výši banka uveřejňuje. Zúčtování této částky banka provádí měsíčně. Pokud klient překročí výši rámce a tento stav nenapraví ani po doručení písemné upomínky banky, je banka oprávněná převést debetní zůstatek z běžného účtu na úvěrový účet. Dnem převodu peněžních prostředků na úvěrový účet se všechny závazky klienta vzniklé na základě této smlouvy stávají okamžitě splatnými. Peněžní prostředky na úvěrovém účtu jsou určeny úrokovou sazbou stanovenou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu, uvedenou ve vyhlašovaném úrokovém lístku banky. Zúčtování úroků na úvěrovém účtu se provádí denně. Podle článku II odstavec 4 smlouvy splatnost poskytnutých peněžních prostředků je jeden rok ode dne nabytí účinnosti smlouvy. V případě, že v době účinnosti této smlouvy nenastane kterýkoliv z případů porušení, bude splatnost rámce automaticky prodloužena o jeden rok. Podle článku I odstavec 2 smlouvy záležitosti výslovně neupravené v této smlouvě se řídí Všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba], které tvoří nedílnou součást této smlouvy. Soud má dále za prokázané, že na účtu číslo [bankovní účet] byl prvně překročen povolený kontokorentní rámec v měsíci květen 2019, když konečný zůstatek činil mínus 50 667,32 Kč. Konečný zůstatek za měsíc červen 2019 na tomto účtu činil - 51 720,57 Kč, konečný zůstatek za měsíc červenec 2019 na tomto účtu činil - 52 828,46 Kč. Dne 5. 8. 2019 byl neuhrazený debetní zůstatek na tomto účtu převeden na úvěrový účet právní předchůdce žalobkyně.

11. Z oznámení o převodu dluhu na účet číslo [bankovní účet] ze dne 8. 8. 2019 vyplývá, že tímto byl žalovaný žalobkyní vyrozuměn o tom, že právní předchůdce žalobkyně ukončil žalovanému poskytování kontokorentního úvěru a celý jeho dluh ve výši 52 828,46 Kč byl z běžného účtu žalovaného převeden na nově otevřený úvěrový účet číslo [bankovní účet] s tím, že uvedený dluh je okamžitě splatný. Za otevření tohoto účtu účtuje právní předchůdce žalobkyně sankci 10 % z aktuálního rámce flexi limitu. Dlužná částka na úvěrovém účtu činí ke dni sepisu oznámení 52 828,46 Kč. Právní předchůdce žalobkyně vyzývá žalovaného k úhradě této částky prostřednictvím běžného účtu žalovaného číslo [bankovní účet], a to okamžitě po obdržení tohoto oznámení, nejpozději však do 19. 8. 2019. Právní předchůdce žalobkyně upozorňuje žalovaného, že povinnost žalovaného hradit poplatky související s vedením běžného účtu podle aktuálního sazebníku nezaniká a účet žalovaného musí vykazovat minimální kreditní zůstatek. Právní předchůdce žalobkyně upozorňuje žalovaného, že v případě neuhrazení dlužné částky v uvedeném termínu se vystavuje riziku, že vzniklý dluh bude žalobkyně nucena vymáhat prostřednictvím specializovaných firem nebo soudní cestou, což bude znamenat další finanční zatížení.

12. Na základě dalších listinných důkazů, a to smlouvy o postoupení pohledávek, přílohy k této smlouvě o postoupení pohledávek, potvrzení o úplatě a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 6. 2021 má soud za prokázané, že pohledávka vyplývající z této smlouvy o mini kontokorentu byla postoupena žalobkyni a že postoupení této pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Zároveň má soud z podacího lístku ze dne 7. 7. 2023 za prokázané, že právní zástupce žalobkyně před podáním žaloby písemně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky.

13. Soud má rovněž za prokázané, že součástí uzavřené smlouvy o mini kontokorentu jsou rovněž Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] ze dne 1. 11. 1999.

14. Podle ustanovení § 3028 odstavec 1 OZ se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

15. Podle ustanovení § 3036 OZ podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

16. Smlouvu o mini kontokorentu soud posoudil s ohledem na datum jejího uzavření dne 5. 9. 2002 podle ustanovení § 497 a následující ObchZ, účinného do 31. 12. 2013.

17. Podle ustanovení § 387 odstavec 1 obchodního zákoníku právo se promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem.

18. Podle ustanovení § 390 obchodního zákoníku, jestliže se promlčí právo uskutečnit právní úkon, účinky tohoto právního úkonu nenastanou vůči osobě, která namítne promlčení.

19. Podle ustanovení § 391 odstavec 1 obchodního zákoníku u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného.

20. Podle ustanovení § 397 obchodního zákoníku, nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba 4 roky.

21. Na základě provedeného dokazování má soud za to, že právo žalobkyně domáhat se zaplacení peněžité pohledávky vyplývající ze smlouvy o mini kontokorentu, uzavřené dne 5. 9. 2002 bylo ke dni podání žaloby dne 31. 7. 2023 již promlčeno. Z důvodu, že žalovaný namítl promlčení práva žalobkyně, soud k této námitce žalovaného přihlédl a žalobu zcela zamítl.

22. Soud má za to, že smlouva o mini kontokorentu byla ze strany žalovaného porušena již v měsíci květen 2019, kdy konečný zůstatek na účtu žalovaného číslo [bankovní účet] vykázal částku minus 50 667,32 Kč. Žalovaný na tento svůj běžný účet již v předcházejících měsících žádné úhrady neprováděl, z toho důvodu konečný zůstatek postupně setrvale klesal, až v měsíci květen 2019 překročil sjednaný limit 50 000 Kč. Žalovaný tedy od měsíce května 2019 až do 5. 8. 2019 na svůj běžný účet žádnou platbu ani vklad neprovedl a nápravu porušení smluvních podmínek vyplývajících ze smlouvy o mini kontokorentu neučinil. Pokud žalobkyně, respektive právní předchůdce žalobkyně přikročila k převodu nepovoleného debetu 52 828,40 Kč z běžného účtu žalovaného na nově otevřený úvěrový účet až dne 5. 8. 2019 a teprve až dopisem ze dne 8. 8. 2019 žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky s tím, že jeho závazek prohlásila za okamžitě splatný, učinila tak s odstupem více než dvou měsíců poté, kdy konečný zůstatek na běžném účtu žalovaného překročil povolený sjednaný úvěrový rámec 50 000 Kč.

23. Ačkoliv soud žalobkyni podle ustanovení § 118a odstavec 1, 3 OSŘ v rámci poučení o zákonné koncentraci řízení vyzýval, aby doplnila své tvrzení a označila důkazy k prokázání toho, do kdy se prodloužila splatnost pohledávky vyplývající ze smlouvy o mini kontokorentu, když podle článku II odstavec 4 smlouvy splatnost poskytnutých peněžních prostředků byla sjednána na jeden rok ode dne nabytí účinnosti smlouvy, když žalobkyně opírá termín splatnosti své pohledávky až z oznámení o převodu dluhu ze dne 8. 8. 2019, žalobkyně na tuto výzvu soudu žádným způsobem nereagovala.

24. Podle článku III odstavec 1 smlouvy o mini kontokorentu je zřejmé, že pokud žalovaný překročil výši rámec a tento stav nenapravil ani po doručení písemné upomínky banky, byla banka oprávněna převést debetní zůstatek z běžného účtu na úvěrový účet s tím, že dnem převodu peněžních prostředků na úvěrový účet se všechny závazky žalovaného vzniklé na základě této smlouvy staly okamžitě splatnými. Žalobkyně netvrdila a ani neprokazovala, že by žalovanému zaslala před dopisem ze dne 8. 8. 2019 jinou písemnou upomínku k nápravě stavu překročení sjednaného povoleného úvěrového rámce. Pokud žalobkyně, respektive právní předchůdce žalobkyně vyčkával s převodem peněžních prostředků na úvěrový účet až na 5. 8. 2019, ačkoliv žalovaný porušil sjednané podmínky již v měsíci květnu 2019, má soud za to, že splatnost pohledávky žalobkyně vyplývající ze smlouvy o mini kontokorentu nastala již dnem 1. 6. 2019. Pokud žalobkyně přistoupila k podání žaloby až 31. 7. 2023, má soud za to, že s ohledem na čtyřletou promlčecí lhůtu tak učinila až poté, kdy její právo bylo promlčeno.

25. S ohledem na námitku žalovaného tedy soud žalobu zamítl, aniž by se zabýval dalšími argumenty žalovaného, podle kterých není v daném sporu pasivně věcně legitimován, neboť předmětnou smlouvu o mini kontokorentu vlastnoručně nepodepsal.

26. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení a pak odůvodnil ustanovením § 142 odstavec 1 OSŘ, podle kterého soud plně úspěšnému žalovanému přiznal vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů tohoto řízení, a to ve výši odměny za právní zastoupení advokátem podle ustanovení § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, po 3 500 Kč za jeden úkon právní služby, celkem ve výši 17 500 Kč, za pět úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis odporu spolu s vyjádřením k žalobě, sepis dupliky, účast na jednání soudu dne 20. 11. 2023 a dne 15. 1. 2024), dále paušální náhrady hotových výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 citované vyhlášky po 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem ve výši 1 500 Kč za pět úkonů právní služby, podle ustanovení § 137 odstavec 3 OSŘ bylo z takto určené odměny a náhrady hotových výdajů přiznáno žalovanému vůči žalobkyni 21 % DPH, celkem tak bylo žalovanému vůči žalobkyni přiznáno na náhradě nákladů tohoto řízení 22 990 Kč včetně 21 % DPH. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odstavec 1 OSŘ. Podle ustanovení § 149 odst. 1 OSŘ bylo žalobkyni uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalovaného