28 C 80/2026

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Eduardem Levým v právní věci žalobkyně:právnická osoba IČO IČO se sídlem adresa, proti žalované:Jméno žalované, narozená Datum narození žalované, bytem Adresa žalované, o zaplacení částky 26 616,33 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 300 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 29. 4. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo zaplatit jí částku 26 616,33 Kč s úrokem 36 % ročně z této částky za období od 20. 1. 2026 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky za období od 20. 2. 2026 do zaplacení, dále kapitalizovaný úrok ve výši 12 600,33 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a rovněž náhradu nákladů tohoto řízení, a to s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 15. 1. 2026 uzavřena Smlouva s spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, zatímco žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím ve sjednané lhůtě, avšak tuto povinnost nesplnila a dostala se do prodlení. Žalovaná provedla pouze částečné úhrady, které byly v souladu se smlouvou započteny primárně na náklady spojené s prodlením, zejména na upomínky, úroky a další poplatky. Po vzniku prodlení byla žalovaná opakovaně vyzvána k úhradě prostřednictvím upomínek, přičemž náklady na tyto upomínky činí 500 Kč za každou upomínku. Následně byla pohledávka předána k vymáhání inkasní agentuře, čímž vznikly žalobkyni další náklady, a to včetně administrativních nákladů a nákladů inkasní služby. Celkové náklady spojené s uplatněním pohledávky původně činil 5 500 Kč, avšak z důvodu částečných úhrad žalované byly tyto náklady sníženy, neboť část plateb byla započtena právě na jejich úhradu. Ke dni podání návrhu tak činí náklady celkem 2 000 Kč. Navzdory těmto úhradám žalovaná neuhradila jistinu ani zbývající část příslušenství a nadále setrvává v prodlení, žalovaná nemůže selektivně plnit pouze náklady a vyhýbat se jistině. Před poskytnutím úvěru byla ze strany žalobkyně řádně posouzena úvěruschopnost žalované. Byla ověřena její identita, její bankovní účet, příjmy i výdaje, bylo zjištěno, že žalovaná disponuje příjmem ve výši 64 507 Kč měsíčně při výdajích 11 500 Kč. Na základě těchto údajů byla maximální možná výše úvěru stanovena na 47 706,30 Kč, přičemž poskytnutý úvěr ve výši 30 000 Kč byl výrazně nižší, a tedy plně odpovídal její finanční situaci. Žalobkyně tak postupovala s náležitou odbornou péčí a poskytla úvěr žalované důvodně a v bezpečné výši. Žalovaná porušila své smluvní povinnosti, když nesplnila svůj závazek ani přes opakované výzvy a částečné úhrady směřující pouze na příslušenství dluhu. Žalobkyně proto uplatňuje svůj nárok touto žalobou.

2. Okresní soud v adresa vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku. Žalobkyně dne 21. 5. 2026 na výzvu soudu zaplatila soudní poplatek z návrhu ve výši 1 331 Kč. Poté soud ve věci nařídil jednání na 2. 7. 2026, ke kterému předvolal oba účastníky řízení, přičemž žalovanou, které kromě předvolání k jednání zaslal rovněž žalobu, vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení žaloby k této vyjádřila Anonymizováno 3. V soudem prodloužené lhůtě se žalovaná podáním ze dne 9. 6. 2026 se ve věci vyjádřila tak, že nárok žalobkyně neuznává. Podle jejího názoru nejde o nárok z úvěrové smlouvy označené Anonymizováno nýbrž o nárok na vypořádání bezdůvodného obohacení. Toto dovozuje ze skutečnosti, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť žalobkyně nesplnila svoji povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu pravděpodobně uvádí chybné datum, když zmiňuje jako datum uzavření smlouvy 15. 1. 2026, avšak smlouva byla uzavřena 20. 1. 2026, kdy také došlo k čerpání částky ve výši 30 000 Kč na účet žalované. Žalovaná se na žalobkyni obrátila v tíživé situaci. Nedokázala tehdy správně vyhodnotit své možnosti. Jakožto osoba bez právního vzdělání, která se v právních ani finančních otázkách neorientuje, sama nebyla schopna vyjádření pro soud sepsat, a proto s ohledem na svoji tíživou finanční situaci, kdy si nemohla dovolit služby advokáta, se obrátila na právní službu dluhové porady neziskové organizace právnická osoba. Úvěr žádala na webových stránkách žalobkyně. Domnívá se, že se nejedná o elektronický podpis, protože byl vložen elektronický kód, který byl zaslán na spotřebitele prostřednictvím SMS zprávy. Podle jejího názoru nebyly splněny požadavky daného právního jednání, a proto shledává úvěrovou smlouvu neplatnou. Odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka, který rovněž dospěl k závěru, že prostý email bez elektronického podpisu nesplňuje požadavek písemného právního jednání. Podle názoru žalované nelze prokázat, zda a jakou konkrétní smlouvu vůbec uzavřela a v jakém textovém znění. Žalovaná zpochybňuje, že to byla ona, která žalobkyní tvrzenou Smlouvu o spotřebitelském úvěru skutečně uzavřela. Žalovaná namítá, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost spotřebitele. Má za to, že kdyby žalobkyně opravdu zkoumala její úvěruschopnost, a to s odbornou péčí, musela by vyhodnotit, že nebude v jejích možnostech úvěr v 30denní lhůtě splatit. Tím, že jí žalobkyně úvěr poskytla, ji v podstatě utvrzovala v tom, že je schopna situaci zvládnout, neboť by žalobkyně jinak nepůjčovala peníze někomu, v jehož silách není je vrátit. Podle žalované a ustálené judikatury musí věřitel vyvinout maximální úsilí k získání informací k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Ke splnění povinnosti věřitele rozhodně nestačí nechat si od dlužníka předložit pouze doklady totožnosti, případně pouze účelově a formálně doplnit čísla do formuláře, aniž by bylo zřejmé, jak byly tyto údaje získány. Vybavuje si, že bylo po ní žádáno pouze předložení občanského průkazu a pravděpodobně umožnění náhledu do bankovního účtu. Žalobkyně však žádným způsobem neověřila její výdaje, nepožadovala doklady prokazující pravidelné měsíční výdaje, ale přesto jí byl úvěr poskytnut. Z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že ve vztahu k její úvěruschopnosti se omezila zcela na prohlášení žalované ve věci. Nikterak nezmiňuje, jakým způsobem ověřovala její příjmy a výdaje, jak jí zákon a judikatura soudů bezpodmínečně ukládá. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení předložila k návrhu pouze formulář nazvaný Úvěruschopnost klienta k půjčce č. hodnota, ale nijak nedokládá, zda a případně jak hodnoty uvedené v tomto formuláři zjišťovala a ověřovala. Dle přílohy přiložené žalobkyní s názvem Úvěruschopnost klienta byl limit u poskytnutého úvěru stanoven tak, že od jejího příjmu, který nebyl nikterak ověřen, byly odečteny její výdaje, které rovněž nebyly ze strany žalobkyně ověřeny, přičemž výsledek byl násoben hodnotou 0,9 (limit zadlužení), následná částka maximální výše pro poskytnutí úvěru tak činila 47 706,30 Kč. Žalovaná se domnívá, že tento postup není správně nastaven a může dlužníka uvrhnout do ještě větší dluhové pasti. Žalovaná zároveň namítá, že údaje uvedené v tomto formuláři jsou pro běžného spotřebitele zcela nereálné, když výdaje za bydlení uvedené ve výši 4 000 Kč zcela jistě neodpovídají průměrným tržním cenám bydlení a ostatní výdaje uvedené ve výši 1 500 Kč neodpovídají ani zákonné výši životního minima. Žalovaná má tedy za to, že důsledkem postupu žalobkyně je absolutní neplanost úvěrové smlouvy, a to v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná dále namítá, že RPSN ve Smlouvě o úvěru č. hodnota ze dne 20. 1. 2026 uváděno ve výši 7 569,09 %, úroková sazba je uvedena ve výši 36 % ročně, zatímco obvyklá RPSN spotřebitelského úvěru pro domácnosti přitom činila v době uzavření smlouvy přibližně 8,27 %. RPSN v úvěrové smlouvě je tak více než 900násobkem obvyklé RPSN. Žalovaná poukazuje na judikaturní strop, který se ustálil maximálně čtyřnásobku navýšení obvyklé RPSN, aby šlo o dohodu v souladu s dobrými mravy. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 nebo sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007. Podle žalované a dle ustálené judikatury je nepřiměřenou a odporující dobrým mravům zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou. Se žalobkyní se žalovaná pokoušela o smírné vyřešení sporu, avšak neúspěšně. Závěrem žalovaná navrhuje, že je připravena uzavřít smír zohledňující vypořádání vzájemného nároku. Pokud však jde o úrok z prodlení, domnívá se, že jelikož jde na straně žalobkyně o nárok nikoliv z úvěrové smlouvy, ale z bezdůvodného obohacení, měl by se počátek dluhu promlčecí doby vydáním bezdůvodného obohacení v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 datovat ode dne, kdy bylo postaveno na jisto, kolik a jak má být hrazeno, protože až od tohoto okamžiku došlo k prodlení. Žalovaná uvádí, že od žalobkyně převzala jakožto jistinu úvěru celkovou částku 30 000 Kč, na kterou splatila částku 10 700 Kč, domnívá se tedy, že žalobkyni by měla vrátit z titulu bezdůvodného obohacení částku ve výši 19 300 Kč a ve zbývající části navrhuje žalobu zamítnout. V příloze svého vyjádření žalovaná mimo jiné soudu předložila také doklady o jednotlivých měsíčních splátkách.

4. Účastníci se za neúčast u jednání předem omluvili.

5. Soud při jednání provedl předložené listinné důkazy, a to upozorněním s výzvou k okamžité úhradě dlužné částky, ověřením úvěruschopnosti klienta, žádostí o spotřebitelský úvěr, smlouvou o spotřebitelském úvěru, výzvou k bezodkladné úhradě dluhu, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výzvou k okamžité úhradě, poslední výzvou, inkasními údaji, potvrzením o úhradách, návrhem smírného řešení sporu, dodejkami, přípisem, návrhem na zahájení řízení, potvrzením o provedených platbách a výpisem ze statistiky úrokových sazeb ČNB, na základě kterých, zjistil následující skutkový stav:

6. Ke dni 20. 1. 2026 byla mezi účastníky uzavřena Smlouva s spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, zatímco žalovaná se zavázala do 30 ti dnů vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím v podobě poplatku za sjednání úvěru ve výši 11 970,31 Kč a smluvního úroku 36 % ročně v částce 887,67 Kč (RPSN 7569,09 %), tedy celkovou částku 42 857,98 Kč. Částka 30 000 Kč byla žalované na účet č. č. účtu zaúčtována dne 20. 1. 2026. Žalovaná uhradila celkem 10 700 Kč, a to splátkami ve výši 100 Kč ze dne 2. 3. 2026, ve výši 500 Kč ze dne 9. 3. 2026, ve výši 100 Kč ze dne 11. 3. 2026, ve výši 5 000 Kč ze dne 18. 3. 2026, ve výši 2 000 Kč ze dne 23. 3. 2026, ve výši 500 Kč ze dne 7. 4. 2026, ve výši 1 000 Kč ze dne 20. 4. 2026, ve výši 500 Kč ze dne 11. 5. 2026, ve výši 500 Kč ze dne 14. 5. 2026 a ve výši 500 Kč ze dne 4. 6. 2026. Žalovaná byla upomínána o vrácení dlužné částky, a to upozorněním – placenou písemnou upomínkou ze dne 24. 2. 2026, upozorněním – placenou upomínkou ze dne 21. 3. 2026, upozorněním – placenou písemnou upomínkou ze dne 1. 3. 2026 a upozorněním – placenou písemnou upomínkou ze dne 11. 3. 2026. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované tím způsobem, že provedla lustraci žalované v dostupných rejstřících (insolvence, exekuce a REPI), zkontrolovala, zda žalovaná není evidována k trvalému pobytu na adrese městského úřadu, to vše s negativním výsledkem a dále vycházela z údajů uvedených žalovanou tak, že se jedná o zaměstnance s příjmem 64 507 Kč, měsíčními výdaji 11 500 Kč, měsíční splátkou hypotéky 6 000 Kč, náklady na bydlení ve výši 4 000 Kč a ostatními výdaji (telefon, internet, jízdenka apod.) ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně dospěla k závěru, že maximální možná výše poskytovaného úvěru činí 47 706,30 Kč. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr vyplývá, že zde chybí výše čistého měsíčního příjmu, výše splátky hypotéky, výše měsíční splátky nebankovního úvěru, výše nákladů na bydlení a výše ostatních výdajů, nicméně v aktuálních informacích o klientovi k půjčce č. hodnota již tyto údaje nechybí a jsou shodné s údaji uvedenými ve formuláři o úvěruschopnosti klienta k půjčce č. hodnota. Z odpovědi žalobkyně adresované v rámci předžalobní komunikace žalované vyplývá, že pro případ smírného řešení souhlasí se splněním závazku v měsíčních splátkách po 1 000 Kč. Na základě tvrzení žalované v rámci vyjádření k žalobě má soud za prokázané, že žalobkyně si za účelem ověření úvěruschopnosti klienta nechala od žalované předložit kromě dokladu totožnosti také její bankovní účet, resp. vyžádala si umožnění nahlédnutí do jejího bankovního účtu. Z tvrzení žalované lze mít také za prokázané, že nejpozději dne 20. 1. 2026 byla mezi účastníky sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalobkyní žalované tentýž den na její bankovní účet poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který se zavázala splatit ve lhůtě 30-ti dnů, a to spolu s úrokem ve výši 36 % ročně a RPSN 7 569,09 %. Ze statistiky úrokových sazeb vyplývá ARAD ČNB vyplývá, že obvyklá úroková sazba ze spotřebitelských úvěrů činila v měsíci leden 2026 7,97 % ročně.

7. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění.

8. Podle ust. § 86 odst. 1 citovaného zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy s spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných , spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy s spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možnosti spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 tohoto ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

10. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru důkladně neposoudila úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, a to vzhledem k délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele. Žalobkyni bylo sice umožněno nahlédnutí do výpisu z bankovního účtu žalované, avšak z listinného důkazu provedeného vyhodnocením úvěruschopnosti žalované nevyplývá žádná informace o tom, jaké konkrétní údaje žalobkyně zjistila o výši zůstatku, příjmů a výdajů, aby mohla dospět k závěru, že žalovaná, která si půjčuje částku 30 000 Kč, je schopna ve lhůtě splatnosti do 30 dnů uhradit částku 42 857,98 Kč, neboť i za předpokladu, že by žalovaná skutečně neměla žádné jiné výdaje než ty, které jsou uvedeny v uvedeném listinném důkazu, tak při příjmu ve výši 64 507 Kč není schopna dostát sjednanému závazku, pokud stav účtu nebude vykazovat potřebný zůstatek. Taková informace však z žádného listinného důkazu nevyplývá, a proto soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy a posoudil nárok žalobkyně dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

11. Bylo prokázáno, že z poskytnuté jistiny 30 000 Kč žalovaná dosud uhradila částku 10 700 Kč, proto ji soud zavázal k povinnosti uhradit žalobkyni zbývající částku 19 300 Kč odpovídající bezdůvodnému obohacení vzniklému na straně žalované.

12. Žalovaná v rámci vyjádření k žalobě uvedla, že není v jejích možnostech zaplatit bezdůvodné obohacení ve vyšších měsíčních splátkách než 1 000 Kč. S ohledem na omluvenou neúčast obou účastníků neměl soud možnost s nimi výši měsíčních splátek projednat a případně přihlédnout k dalším zjištěním okolnostem, tzn. zejména příjmům žalované a jejím celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud však vzal v úvahu kladné stanovisko žalobkyně k možnosti úhrady závazku v měsíčních splátkách po 1 000 Kč, které žalobkyně prezentovala žalované v rámci předžalobní komunikace.

13. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost sjednané smlouvy o úvěru částečně zamítnuta, když k této absolutní neplatnosti soud ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru přihlédne i bez návrhu.

14. Vzhledem k závěru soudu o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované se soud již dalšími argumenty žalované uvedenými ve vyjádření k žalobě pro nadbytečnost nezabýval, nicméně pro úplnost provedených důkazů byla soudem zjištěna tehdy obvyklá úroková sazba.

15. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť soud vzal v úvahu, že žalobkyně sice byla co do jistiny ve výši 19 300 Kč částečně úspěšná, avšak smlouva o úvěru byla sjednána neplatně a nárok žalobkyně na úhradu přiznaného nároku se stal splatným až rozhodnutím soudu v tomto řízení, nikoliv dříve, jak v žalobě dovozovala žalobkyně s odkazem na neplatnou smlouvu. Zároveň vzal soud v úvahu částečný úspěch žalované, když z původně žalované jistiny 26 616,33 Kč byl nárok v rozsahu 7 316,33 Kč jako nedůvodný zamítnut. Proti tomuto rozsudku lze do 15 dnů od jeho doručení podat odvolání ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.