28 C 82/2022

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem celé jméno řešitele v právní věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , datum narození , bytem adresa žalobkyně , právně zastoupené JUDr. jméno příjmení , advokátem, se sídlem adresa , proti; žalované: ; právnická osoba , IČO , se sídlem adresa žalované , právně zastoupené Mgr. jméno příjmení , advokátem, se sídlem adresa , o určení vlastnictví,

I. Žaloba o určení, že žalobkyně [celé jméno žalobkyně], [datum narození], je vlastníkem bytové jednotky [číslo] v domě [adresa] v [katastrální uzemí] a příslušného podílu na společných částech domu v poměru [číslo], na parcele stavební [anonymizováno], vše zapsáno v [anonymizováno] pro obec a [katastrální uzemí] na [list vlastnictví], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů tohoto řízení částku 18 866,20 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 23. 3. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalobkyně [celé jméno žalobkyně], [datum narození], je vlastníkem bytové jednotky [číslo] v domě [adresa] v katastrálním území Ledenice a příslušného podílu na společných částech domu v poměru [číslo], na parcele St. [anonymizováno], vše zapsáno v KN pro obec a [katastrální uzemí] na LV [číslo] to s odůvodněním, že žalobkyně se na základě smlouvy ze dne 25. 6. 2008 stala vlastníkem uvedené bytové jednotky, ale zástavní smlouvou ze dne 17. 12. 2013 zastavila předmětnou bytovou jednotku jako zajištění spotřebitelského úvěru ve prospěch zástavního věřitele [právnická osoba], načež dne 21. 7. 2014 vstoupila žalobkyně do insolvence a na základě usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích jí bylo povoleno oddlužení formou splátkového kalendáře. Zástavní věřitel svou pohledávku přihlásil do insolvenčního řízení přihláškou [anonymizováno] jako zajištěnou ve výši 485 549,73 Kč. Dne 20. 3. 2019 dal zástavní věřitel pokyn ke zpeněžení předmětu zajištění, avšak ke zpeněžení po dobu trvání insolvence nedošlo. Dne 17. 1. 2020 vydal insolvenční soud usnesení č. j. [insolvenční spisová značka], v němž mimo jiné osvobodil žalobkyni od placení dluhu, které nebyly v oddlužení uspokojeny. Proti tomu usnesení nepodal zástavní věřitel odvolání, když nebyl vykonán jeho pokyn směřující ke zpeněžení předmětu sporu, usnesení tedy nabylo právní moci. Na zajištěného zástavního věřitele se dle ust. § 414 odst. 4 insolvenčního zákona ve znění ke dni zahájení insolvenčního řízení ([číslo]) v tomto konkrétním případě nevztahuje, neboť toto ustanovení zní, že při osvobození dlužníka podle odst. 1 zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení. V tomto smyslu znělo i poučení obsažené v uvedeném usnesení. Podle názoru žalobkyně se tedy osvobození žalobkyně jako dlužníka vztahuje i na pohledávku zástavního věřitele, neboť ten o zpeněžení požádal a ve smyslu zásady, že každý je strážcem svých práv, měl možnost domáhat se svého práva v insolvenčním řízení. Zástavní věřitel však na místo toho déle než jeden rok po skončení insolvence postoupil svou pohledávku na subjekt [anonymizováno] [spisová značka] [anonymizováno], se sídlem [adresa], tedy mimo EU, který uzavřel smlouvu o nedobrovolné dražbě. [právnická osoba] se sídlem [adresa], dražbu provedl, ačkoliv neměl k dispozici žádný titul k provedení nedobrovolné dražby dle § 36 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb., tedy vykonatelný titul, neboť sice osvobozením od placení zbytku dluhů dle insolvenčního zákona nárok věřitele nezaniká, avšak pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení, vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, v neuhrazeném rozsahu nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat; ve vykonávacím řízení má taková pohledávka stejný režim jako promlčená pohledávka (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spisové značky 29 Cdo 3509/2010). Žalovaná opírá svůj nárok o skutečnost, že vydražila byt ve vlastnictví žalované v nedobrovolné dražbě dne 18. 8. 2021, která však proběhla přesto, že žalovaná navrhla její zastavení a to především z důvodu, že žalovaná byla osvobozena v rámci svého insolvenčního řízení od placení neuspokojených pohledávek a dále proto, že navrhovatel dražby nebyl přihlášen do insolvenčního řízení. Za tohoto stavu, kdy podání podle obsahu bylo de facto návrhem na upuštění od dražby, měl dražebník postupovat podle § 46 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných dražbách a dražbu neprovádět. Dražebník však nijak nereagoval, dražbu provedl a provedl i příklep. Žalobkyně v domnění, že dražba neproběhla, nečinila žádné kroky, až posléze byla uvědomena o příklepu a rozdělení výtěžku. O přechodu vlastnického práva katastrální úřad informoval dlužníka až přípisem ze dne 11. 11. 2021, který obdržel v době, kdy již nebyl prostor k podání žaloby na neplatnost dražby. Navíc dražebník nepoučil žalovanou jako vlastníka předmětu dražby o jejím právu podat takovou žalobu, toto poučení nebylo ani obsahem dražební vyhlášky a ani dalších navazujících dokumentů, čímž došlo ke zkrácení práv žalobkyně. Z těchto důvodů má žalobkyně za to, že nedošlo k zániku jejího vlastnického práva, a proto se domáhá určení, že je vlastníkem předmětné bytové jednotky.

2. Žalovaná na výzvu soudu k žalobě ve vyjádření ze dne 18. 5. 2022 uvedla, že nárok žalobkyně na určení vlastnictví nemovitosti neuznává v celém rozsahu, neboť má primárně za to, že dražba byla provedena zcela legitimně, nicméně i kdyby soud dospěl k závěru opačnému, právo žalobkyně domáhat se neplatnosti dražby zaniklo uplynutím prekluzivní lhůty stanovené zákonem č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, přičemž soud si v tomto řízení nemůže sám posuzovat otázku platnosti provedené dražby jako otázku předběžnou. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že dražba neměla být provedena, neboť zástavní věřitel dal pokyn ke zpeněžení nemovitosti, a tedy je vyňat z výjimek, na které se nevztahuje osvobození žalobkyně od placení pohledávek stanovené usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 1. 2020, č. j. [insolvenční spisová značka], ve smyslu ust. § 414 insolvenčního zákona v době rozhodnutí o úplatku žalobkyně, žalovaná uvádí, že zástavní věřitel, společnost [právnická osoba], nikdy o zpeněžení předmětu zajištění nepožádala, když toto tvrzení není prokazováno ani v rámci žalobního návrhu žalobkyně. Žalovaná rovněž odkazuje na vyjádření žalobkyně ze dne 8. 12. 2021 v postavení žalované v řízení vedeném u zdejšího soudu pod spisovou značkou 30 C 415/2021, ve kterém uvedla, že věřitel jako zajištěný po celou dobu trvání insolvenčního řízení nedal pokyn ke zpeněžení předmětu zajištění a po celou dobu trvání nedošlo k postoupení pohledávky na navrhovatele dražby, což je v přímém rozporu s tvrzeními obsaženými v projednávané žalobě. Skutečností zůstává, že nemovitost nebyla v rámci insolvenčního řízení zpeněžena, zástavnímu věřiteli tak zůstalo zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení nemovitosti. Zástavní věřitel následně pohledávku vůči žalobkyni postoupil na [právnická osoba] [spisová značka] [anonymizováno], která navrhla provedení dražby nemovitostí. Dražba nedobrovolná byla následně provedená online na adrese [webová adresa] s tím, že vydražitelem se stala právě žalovaná. Žalobkyně v rámci žalobního návrhu uvádí, že navrhnul dražebníkovi zastavení dražby, na což dražebník nereagoval, k čemuž žalovaná uvádí, že nebyla účastníkem řízení o návrhu na zastavení dražby, nemá tedy k dispozici ani žádné podklady k tomuto řízení a nemůže se k tomu pro nedostatek důkazů žádným způsobem vyjádřit. Pokud jde o vykonatelnost exekučního titulu, a to rozsudku soudu, který incidenční spor rozhodoval a kterým byla přihlášená pohledávka označena za nevykonatelnou, žalovaná uvádí, že dané neznamená, že by nevykonatelnou skutečně pohledávka byla, resp. že by pozbyl exekuční titul vykonatelnosti pro futuro, když o přiložené pohledávce jako o nevykonatelné rozhodl soud výhradně pro účely rozhodování v incidenčním sporu ohledně otázky určení aktivní legitimace v incidenčním sporu, když sám soud konstatoval ve svém odůvodnění, že soud zjistil, že rozhodce vydal v přihlášce označený rozhodčí nález, avšak v rozhodčím spise absentují doručenky předmětnému rozhodčímu nálezu a není tak přezkoumatelné, zda tento rozhodčí nález byl doručen účastníkům řízení, tedy nevykonatelnost v tomto případě musela být bez ohledu na objektivní okolnosti případu konstatována, a to pro absenci prokázání doručení rozhodčího nálezu v incidenčním řízení, k čemuž věřitel nebyl již v samotném řízení po provedení přezkumu oprávněn. Jde-li o otázku možnosti domáhat se neplatnosti dražby, pak žalovaná nejprve odkazuje na ust. § 984 odst. 1 občanského zákoníku s tím, že vlastnické právo nabyla v dobré víře za úplatu v provedené nedobrovolné dražbě nemovité věci, což je předmětem tohoto sporu. Ze strany žalobkyně nebylo dosud tvrzeno ani jakkoli prokazováno, že by žalovaná nebyla v rozhodné době v dobré víře. Nikdy nedošlo ze strany žalobkyně k tomu, aby se žalovaná bránila zápisu vlastnického práva žalovaná ve smyslu ust. § 986 odst. 2 OZ. Zákon o veřejných dražbách ohledně samotné provedené dražby nedobrovolné obsahuje ust., v rámci něhož je stanovená prekluzivní lhůta, po jejímž uplynutí nelze platnost dražby dále napadat, a to ust. § 48 odst. 3 zákona o veřejných dražbách. Není-li právo na určení neplatnosti dražby uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, potom zaniká. Dražba se konala 18. 8. 2021, právo na určení neplatnosti dražby tak žalobkyně mohla jako dlužník tvrdící, že do jejích práv bylo dražbou podstatným způsobem zasaženo, uplatnit u příslušného soudu nejpozději dne 18. 11. 2021. Ode dne následujícího po tomto posledním možném termínu zaniklo právo i nárok žalobkyně domáhat se určení neplatnosti dražby. Uplynutí této lhůty nelze prominout a nelze ji ani prodloužit, zejména pak ne v důsledku tvrzení žalobkyně jako zástavce a zástavního dlužníka, že žila v mylném a ničím nepodloženém subjektivním domnění, že dražba neproběhla. S ohledem na to, že věděla termín a čas prováděné dražby, neboť jí prokazatelně byly okolnosti týkající se nařízení dražby známy, když proti dražbě aktivně brojila, a vzhledem k tomu, že dražebník má zákonnou povinnost zaslat protokol o provedené dražbě též dlužníkovi/vlastníkovi, měla vyčkat výsledku a proti provedení dražby se aktivně bránit. Nepravdivost tvrzení žalobkyně se však dá dovodit i z dalších objektivních okolností, jednou z nich je např. skutečnost, že žalovaná bez zbytečného odkladu poté, co na ni přešlo vlastnické právo k nemovitosti, vyzvala žalobkyni k vyklizení a předání nemovitosti, což žalovaná dokládá výzvou k předání nemovité věci, v níž žalovaná žalobkyni upozorňuje na proběhnutou dražbu. Tato písemnost byla žalobkyni zaslána na adresu žalobkyně, k čemuž přikládá žalovaná doklad o doručení, který je žalobkyní podepsán. Navíc sama žalobkyně tvrdí, že o přechodu vlastnického práva se dověděla nejpozději dne 11. 11. 2021, tedy ještě ve lhůtě pro uplatnění práva domáhat se neplatnosti dražby dle citovaného ustanovení § 48 odst. 3 zákona o veřejných dražbách. V tomto řízení o určení vlastnictví, kde je pro posouzení legitimního nabytí vlastnického práva žalované stěžejní závěr o skutečnosti, zda nedobrovolná dražba proběhla či neproběhla platně, nelze posoudit nárok žalobkyně bez toho, aniž by byla postavena najisto otázka platnosti dražby. K tomuto však žalovaná odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1002/2021 ze dne 28. 5. 2021, ze kterého je zjevné, že aby mohl zdejší soud nárok žalobkyně opřít o neplatnost provedené dražby, tato by musela být vyslovena v rámci řízení podle ust. § 48 zákona o veřejných dražbách. V důsledku uplynutí prekluzivní lhůty již však v této chvíli nelze zahájit, respektive v případě jeho zahájení v něm nelze pokračovat a meritorně ve prospěch žalobkyně rozhodnout. S ohledem na uvedené má žalovaná za to, že nárok žalobkyně domáhat se určení neplatnosti provedené dražby zanikl uplynutím prekluzivní lhůty s tím, že vzhledem k tomu, že žalobkyně své domnělé vlastnické právo k nemovitosti opírá o údajně neplatně provedenou dražbu, není možné této žalobě vyhovět. Z toho důvodu žalovaná nárok žalobkyně neuznává a navrhuje, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl a přiznal žalované vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

3. Soud vyzval právního zástupce žalobkyně, aby podal ve lhůtě do 15 dnů repliku k vyjádření žalované. Právní zástupce žalobkyně však na výzvu soudu žádným způsobem nereagoval, a proto soud ve věci nařídil jednání na 12. 9. 2022, ke kterému předvolal právní zástupce obou účastníků.

4. Při jednání soud provedl předložené listinné důkazy, a to výpisem z katastru nemovitostí, vyrozuměním o provedeném vkladu do katastru nemovitostí, průvodním e-mailem ze dne 18. 8. 2021 o zaslání návrhu na zastavení dražby a plné moci, protokolem o uspokojení pohledávek ze dne 20. 9. 2021, zásilkou adresovanou dražebníkem žalobkyni ze dne 30. 9. 2021, výzvou žalované k předání nemovité věci ze dne 29. 9. 2021, protokolem o provedené dražbě ze dne 18. 8. 2021, smlouvu o provedení dražby, návrhem právního zástupce žalobkyně na zastavení dražby ze dne 18. 8. 2021, usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 1. 2020, č. j. [insolvenční spisová značka], vyjádřením žalobkyně ze dne 8. 12. 2021 v postavení žalované ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 30 C 415/2021, doručenkou ze dne 6. 9. 2021 a výzvou žalované ze dne 4. 10. 2021 k předání nemovité věci.

5. Na základě provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav: 6. [příjmení] předmětné bytové jednotky zapsaným v katastru nemovitostí je žalovaná. V minulosti byla žalobkyně na základě smlouvy ze dne 25. 6. 2008 vlastníkem předmětné bytové jednotky. Zástavní smlouvou ze dne 17. 12. 2013 zastavila žalobkyně předmětnou bytovou jednotku jako zajištění spotřebitelského úvěru ve prospěch tehdejšího zástavního věřitele, a to společnosti [právnická osoba] Dne 21. 7. 2014 vstoupila žalobkyně do insolvence a na základě usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích jí bylo povoleno oddlužení formou splátkového kalendáře. Zástavní věřitel svou pohledávku přihlásil do insolvenčního řízení přihláškou [anonymizováno] jako zajištěnou ve výši 485 549,73 Kč. Dne 20. 3. 2019 dal zástavní věřitel pokyn ke zpeněžení předmětu zajištění, avšak ke zpeněžení po dobu trvání insolvence nedošlo. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne 17. 1. 2020 vzal na vědomí oddlužení žalobkyně a mimo jiné osvobodil žalobkyni od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny. Mezi společností [právnická osoba] a [právnická osoba] [spisová značka] [anonymizováno] byla uzavřena smlouva o provedení dražby nedobrovolné č. [spisová značka], a to předmětné bytové jednotky ve vlastnictví žalobkyně. [právnická osoba] vydala dražební vyhlášku, ze které vyplývá, že na bytové jednotce vázla dvě zástavní smluvní práva, z toho jedno ve prospěch společnosti [právnická osoba] s tím, že do katastru nemovitostí již byl podán návrh na změnu v osobě zástavního věřitele, Dne 18. 8. 2021 zaslal právní zástupce žalobkyně na e-mailovou adresu [webová adresa] návrh na zastavení nedobrovolné dražby předmětné bytové jednotky spolu s přiloženou plnou mocí. [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], provedl dne 18. 8. 2021 na základě navrhovatele dražby, kterým byla [právnická osoba] [spisová značka] [anonymizováno], nedobrovolnou dražbu této bytové jednotky a písemně vyrozuměl žalobkyni o způsobu uspokojení pohledávek po provedení dražby. Dne 6. 10. 2021 (na doručence u podpisu žalobkyně nesprávně uvedeno 6. 9.) byla žalobkyni doručena doporučená zásilka od žalované, a to výzva k předání vydražené bytové jednotky. Katastrální úřad pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice, následně provedl vklad vlastnického práva k této bytové jednotce pro žalovanou jako nového vlastníka, a to na základě potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby ze dne 20. 9. 2021 s právními účinky zápisu ke dni 7. 10. 2021 s tím, že zápis byl proveden dne 10. 11. 2021. V řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 30 C 415/2021 žalobkyně mimo jiné uvedla, že žalovaná jakožto věřitel po celou dobu konání insolvenčního řízení nedala pokyn ke zpeněžení předmětu zajištění a že po celou dobu trvání insolvence nedošlo k postoupení pohledávky na navrhovatele dražby.

7. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 48 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách, v platném znění, podle kterého každý, do jehož práv bylo provedením dražby podstatným způsobem zasaženo a je dlužníkem, zástavcem, zástavním dlužníkem, účastníkem dražby, dražebním věřitelem nebo navrhovatelem, může navrhnout u soudu, aby soud vyslovil neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky uvedené v § 36 odst. 1 a 4, § 39 odst. 1 až 7, 9 a 11, § 40 odst. 1 a 2, § 43 odst. 1 až 3 nebo § 46 odst. 1 nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby. Důvodem vyslovení neplatnosti nedobrovolné dražby nemůže být skutečnost, že nebyla doručena dražební vyhláška dlužníkovi, zástavci, nebo zástavnímu dlužníkovi, pokud jim dražebník dražební vyhlášku ve stanovené lhůtě zaslal. Není-li právo na určení neplatnosti dražby uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.

8. Veřejná nedobrovolná dražba provedená podle ustanovení § 36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách je neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle § 48 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. Soud může vyslovit neplatnost veřejné nedobrovolné dražby provedené podle § 36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách, jen jestliže byl splněn některý z důvodů neplatnosti dražby, jež jsou taxativně uvedeny v ustanoveních § 48 odst. 3 a 4 zákona o veřejných dražbách, jestliže žalobu o určení neplatnosti dražby podala osoba, která je k návrhu podle těchto ustanovení oprávněna (aktivně věcně legitimována), byla-li žaloba podána proti těm osobám, které jsou k určení neplatnosti dražby pasivně věcně legitimovány, a bylo-li právo na vyslovení neplatnosti dražby uplatněno ve stanovených lhůtách (viz odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1002/2021 ze dne 28. 5. 2021 a rovněž viz odůvodnění rozsudků Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1679/2005, který byl uveřejněn v časopise Soudní judikatura pod publikačním [číslo] ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 22 Cdo 224/2007).

9. Podle ust. § 980 odst. 2 o. z. je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem.

10. Podle ust. § 984 odst. 1 o. z. není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu.

11. Žalobkyně na výzvu soudu ani netvrdila, že by se ve smyslu ust. § 48 odst. 3 zákona o veřejných dražbách v zákonné prekluzivní lhůtě domáhala vyslovení neplatnosti předmětné dražby, a proto její nárok na určení neplatnosti provedené dražby zanikl marným uplynutím lhůty tří měsíců ode dne konání této dražby. V tomto řízení se otázkou platnosti veřejné nedobrovolné dražby nelze zabývat ani jako otázkou předběžnou.

12. S ohledem na zjištěný skutkový stav dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, neboť již zanikl nárok žalobkyně na určení neplatnosti dražby, o což právě žalovaná tvrzené vlastnictví předmětné bytové jednotky v žalobě opírá, a proto soudu nezbylo než její návrh na určení vlastnictví zamítnout.

13. Další argumenty žalobkyně uplatněné až v rámci závěrečného návrhu nepovažuje soud s ohledem na shora uvedenou právní úpravu a že žalovaná nabyla vlastnictví k předmětné bytové jednotce originárním způsobem prostřednictvím platné nedobrovolné dražby, za právně významné, navíc soud ani nesdílí názor žalobkyně, že by se o konání dražby včas nedověděla a že neměla možnost se určení neplatnosti dražby včas domáhat, neboť z provedeného dokazování vyplývá, že svého práva pouze nevyužila.

14. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněno ust. § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého soud plně úspěšné žalované přiznal vůči neúspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Výše přiznané náhrady vyplývá jednak z odměny právního zástupce žalované podle ust. § 9 odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, po 3 100 Kč za 1 úkon právní služby, celkem ve výši 9 300 Kč za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí věci, sepis vyjádření k žalobě a účast na jednání soudu dne 12. 9. 2022), dále paušální náhrady hotových výdajů podle ust. § 13 odst. 3 citované vyhlášky po 300 Kč za jeden úkon, celkem ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby, dále z cestovních výdajů za cestu z [obec] do [obec] a zpět dne 12. 9. 2022 podle ust. § 13 odst. 1 citované vyhlášky ve výši 4 091,90 Kč ([anonymizováno] [registrační značka], při celkově ujetých 580 km, kombinované spotřebě 5 l motorové nafty na 100 km, cena paliva 47,10 Kč za 1 litr motorové nafty, amortizace 4,70 Kč za 1 km, obojí podle vyhl. č. 511/2021 Sb.), dále z náhrady za promeškaný čas podle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 citované vyhlášky po 100 Kč za každou i jen započatou půl hodinu strávenou na cestě z [obec] do [obec] a zpět, celkem ve výši 1 300 Kč za 13 půlhodin strávených na cestě, podle ust. § 137 odst. 3 OSŘ bylo z takto určené odměny a náhrady hotových výdajů přiznáno žalované vůči žalobkyni 21 % DPH, celkem tak bylo žalované vůči žalobkyni přiznáno na náhradě nákladů tohoto řízení 18 866,20 Kč vč. 21 % DPH. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 OSŘ. Podle ust. § 149 odst. 1 OSŘ bylo žalobkyni uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované.