30 C 309/2024

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. Danielem Macháčkem v právní věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným: Jméno žalované A ., IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A 1. Jméno žalované C , narozený Datum narození žalované C trvale pobytem Anonymizováno Jméno žalované B o zaplacení částky 110 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný č. 1 je povinen zaplatit žalobci částku 110 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 110 000 Kč od 22. 6. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 110 000 Kč s příslušenstvím se vůči žalovanému č. 2 zamítá.

III. Žalovaný č. 1 je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 32 472 Kč žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Žalovaný č. 2 nemá právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci.

1. Žalobce navrhl, aby byla žalovaným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit částku 110 000 Kč s příslušenstvím, která představuje zálohu, jenž zaplatil na koupi krbové vložky a její zprovoznění, když ale od smlouvy odstoupil, neboť žalovaný č. 1 nebyl schopen zakázku dokončit. Žalovaný č. 2 je osobou ve funkci jednatele žalovaného č. 1, když má povinnost jednat s péčí řádného hospodáře.

2. Ze závazného objednávkového listu bylo zjištěno, že žalobce objednal u žalovaného č. 1 krbovou vložku HAKA 78/57h, s příslušenstvím (jednosklo, kopule) v ceně 110 820 Kč a 4 stranný rámeček v ceně 7 998 Kč s předpokládaným termínem dodání v srpnu 2022 a předpokládanou cenou stavby 155 000 Kč s tím, že bude složena záloha na základě zálohové faktury. Předpokládaná cena stavby včetně materiálů a práce byla za materiál 20 000 Kč a za služby 10 000 – 15 000 Kč. Závazný objednávkový list byl podepsán oběma stranami.

3. Ze zálohové faktury č. , hodnota, ze dne 30. 3. 2022 splatné dne 5. 4. 2022 bylo zjištěno, že žalobce složil zálohu ve výši 110 000 Kč na koupi krbové vložky HAKA 78/57h, jednoskla a kopule. K uhrazení došlo 30. 3. 2022.

4. Z potvrzení ze dne 3. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná č. 1 převzala krbovou vložku HAKA – HOXTE do komise.

5. Ze žádosti o úhradu ze dne 14. 5. 2024 bylo zjištěno, že žalobce požádal žalovanou č. 1 o úhradu 110 000 Kč za komisní prodej krbové vložky HAKA 78/57h, jednosklo a kopule s tím, že 3. 11. 2022 byl převzat krb do komisního prodeje a v následujících měsících mu bylo tvrzeno, že žalovaný č. 1 sehnal kupce, dále v únoru, že je již krb prodán a posléze již nebyl žalovaný k zastižení.

6. Z předžalobní výzvy ze dne 31. 5. 2024 bylo zjištěno, že byl žalovaný č. 1 vyzván před podáním žaloby k úhradě dluhu 110 000 Kč. Dále je tam konstatováno, že se žalobce s žalovaným č. 1 dohodl, že mu krbovou vložku vrátí, tato bude prodána a z tohoto prodeje bude žalobci vrácena záloha. Žalobci bylo sděleno, že krbová vložka byla prodána, ale nebyla mu vrácena záloha. Vzhledem k tomu, že žalobci nebylo poskytnuto žádné plnění, bylo odstoupeno od smlouvy o prodeji a montáži předmětné krbové vložky. Zároveň odstoupil i od komisní smlouvy, když byla krbová vložka podle potvrzení o převzetí převzata „do komise“, ačkoliv k takové smlouvě podle něj nedošlo.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 14.6.2024 bylo zjištěno, že byl i žalovaný č. 2 vyzván předpodáním žaloby k úhradě částky 110 000 Kč s tím, že osoba ve funkci jednatele má povinnost jednat s péčí řádného hospodáře.

8. Podle § 2586 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

9. Podle § 1981 o.z. stranám je na vůli ujednat si zánik závazku, aniž bude zřízen nový.

10. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním z právního důvodu, který odpadl.

11. Na základě právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze vůči žalovanému č.

1. V řízení bylo prokázáno, že žalobce uzavřel s žalovaným č. 1 smlouvu o dílo, ve které se žalovaný č. 1 zavázal pro žalovaného koupit krbovou vložku s příslušenstvím a tuto instalovat. Žalobce uhradil žalovanému č. 1 na provedení díla zálohu ve výši 110 000 Kč. Následně se tito účastníci vlastně dohodli na zrušení smlouvy ve smyslu § 1981 o.z., když pořízenou krbovou vložku žalobce žalovanému č. 1 vrátil a zároveň ujednali, že z jejího prodeje jinému zákazníkovi budou získány finanční prostředky, které žalovaný č. 1 použije na vrácení výše uvedené zálohy žalobci, tedy na vrácení bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o.z., když právní důvod odpadl. Účastníci původní smlouvy se tedy dohodli, že se smlouva nakonec nebude realizovat. Dopisem ze dne 31. 5. 2024 žalobce pro jistotu i odstoupil od smlouvy uzavřené s žalovaným č. 1 a vyzval ho k vrácení částky 110 000 Kč do 7 dnů od data odeslání výzvy. Vzhledem k tomu, že se účastníci dohodli na zrušení předmětné smlouvy, měli si vrátit plnění, když žalobce vrátil krbovou vložku, žalovaný č. 1 však nevrátil poskytnutou zálohu, ikdyž od zrušení smlouvy uběhlo několik měsíců (listopad 2022 vrácení krbu). Žalobce od žalovaného č. 1 dostal informaci, že již byl krb prodán, takže žalovaný č. 1 měl dostatek volných prostředků na vrácení zálohy, avšak tak ani k výzvě neučinil. V řízení nebylo zpochybněno, že došlo k uvedenému prodeji, navíc byl na prodej dostatek času a žalobce navíc od této dohody o komisi i odstoupil. Z tohoto důvodu bylo žalobě vyhověno a žalovanému č. 1 uložena povinnost vrátit žalobci zálohu jako bezdůvodné obohacení v podobě částky 110 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se na základě výzvy žalovaný č. 1 ocitl v prodlení splácení této částky, domáhá se žalobce oprávněně i úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb od uplynutí lhůty uvedené v předžalobní výzvě.

12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého byla plně úspěšnému žalobci vůči žalovanému č. 1 přiznána plná náhrada nákladů řízení, když je představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 4 400 Kč, odměna advokáta podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast na jednání dne 27. 11. 2024) po 5 500 Kč, hotové výdaje podle § 13 téže vyhlášky za 4 úkony právní služby po 300 Kč a daň z přidané hodnoty podle § 137 o. s. ř. ve výši 4 872 Kč.

13. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

14. Vůči žalovanému č. 2 musela být žaloba zamítnuta. Žalobce v žalobě netvrdil žádné rozhodné skutečnosti, ze kterých by vyplývala povinnost žalovaného č. 2. (jako jednatele žalovaného č. 1) společně a nerozdílně s žalovaným č. 1. dluh uhradit. Žalobce pouze uvedl, že žalovaný č. 2 je osobou ve funkci jednatele. Dále je v žalobě zmíněna povinnost žalovaného č. 2. jednat s péčí řádného hospodáře a dále je zmíněno rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. , spisová značka, , podle kterého porušením řádné péče může být i liknavý a neodpovědný přístup statutárního orgánu při plnění závazku právnické osoby, za kterou jedná. Dále byl zmíněn § 71 zákona o obchodních korporacích s tím, že ten, kdo fakticky ovlivňuje obchodní korporaci, odpovídá rovněž věřitelům za její dluhy, pokud korporace není schopna tyto dluhy splatit, takže podle žalobce ručí dle výše uvedeného ustanovení žalovaný č. 2 za předmětný dluh, a to i v souvislosti s ust. § 159 odst. 3 o. z. Z tohoto důvodu byl právní zástupce žalobce při jednání vyzván k doplnění skutkových tvrzení i s poučením, že pokud tak neučiní, neunese břemeno tvrzení. Strana žalující pouze uvedla, že žalovaný č. 2 vybral prostředky od žalobce, které použil pravděpodobně ke svému účelu. Dále bylo uvedeno, že podle žalobce nechtěl žalovaný č. 2 nikdy nic dodat a prodej vložky byla zdržovací taktika. Soud má za to, že se jedná pouze o obecné domněnky a spekulace žalobce, které nejsou podložené a podle obsahu ani nezakládají odpovědnost žalovaného č. 2 k zaplacení předmětné částky. Žalobce neuvedl žádné konkrétní jednání jednatele žalovaného či opomenutí takového jednání, které by bylo vůbec možno posuzovat s jednáním řádného hospodáře. Pokud bylo uvedeno, že zálohu pravděpodobně použil ke svému účelu, jedná se podle slova „pravděpodobně“ pouze o spekulaci a navíc zálohy neznamenají, že musí být někde uloženy pro případ vrácení (nebylo tvrzeno ani, že by tak bylo ujednáno), ale dotyčný je může použít k čemukoliv s tím, že jsou pak jen započítány do konečné ceny. Záloha slouží prioritně tomu, kdo něco obstarává, aby to neobstaral zbytečně. Navíc žalobce už měl jako protiplnění zálohy v držení krb, nebyl tedy v žádné zvláštní „nevýhodě“. Spekulací je i to, že žalovaný č. 2 nechtěl „nikdy nic pro žalobce dodat“, neboť mu minimálně dodal hlavní předmět závazku - krb, který pak žalobce vracel, jak sám tvrdil. Tvrzení, že dohoda o prodeji krbu (komisi) byla jen zdržovací taktika není blíže vysvětleno, tedy v čem to zdržování mělo spočívat, ani to není doloženo důkazy, když nakonec sám žalobce tvrdí, že prodej „komisí“ měl být žalovaným č. 2 realizován, takže pak již nebylo co čím zdržovat. Z uvedeného vyplývá, že zde není tvrzeno žádné chování žalovaného č. 2, které by bylo v rozporu s péčí řádného hospodáře. Pokud jde o zmiňovaný judikát Vrchního soudu v Praze, sp. zn. , spisová značka, , tak jednak lze poukázat na to, že v tom řízení byla na základě skutkových tvrzení a důkazů pečlivě zkoumána, jakým způsobem jednatelé nejednali s péčí řádného hospodáře a to na základě konkrétně popsaných případů, když je například poukázáno, že díky pasivnímu přístupu se zhotovitel ocitl při provádění díla ve výrazném prodlení, na důvodné výtky ohledně řádného dokončení a předání reagovali zamítavě a zákaznicky neadekvátně, zhotoviteli ani neobstarali řádné právní zastoupení, když následně i pozbyli funkce jeho jednatelů a společníků. Každopádně se však v tomto rozhodnutí konstatuje, že rozsah zákonného ručení žalovaných za závazky zhotovitele (hlavního dlužníka) je podle ust. § 159 odst. 3 o. z. omezen pouze do výše škody, kterou mu způsobili porušením povinnosti při výkonu funkce jeho jednatelů. S odvoláním na již ustálenou soudní praxi (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. , spisová značka, z 22. 1. 2009 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. , spisová značka, z 27.11.2014) nemůže nesplnění smluvních závazků (neprovedení díla) zhotovitelem představovat škodu, která by vznikla zhotoviteli v důsledku porušení povinnosti jejich jednateli. Režim vypořádání vzájemných plnění poskytnutých na základě platně zrušené smlouvy je determinován jednak smlouvou, jednak vypořádáním dle zásad bezdůvodného obohacení. Legitimace pro vypořádání je omezena pouze na strany uzavřené smlouvy, v případě nesplnění odpovídající povinnosti zhotovitelem nepostihuje tato povinnost (pro nedostatek dalších předpokladů) též žalované jako zákonné ručitele dle ust. § 159 odst. 3 o. z. Proto byla podle judikátu přiznána odpovědnost jednatelů s odkazem na § 159 odst. 3 o. z. pouze ohledně smluvní pokuty, nikoliv na vrácení zálohy. Žalobcem zmíněný judikát tedy nepodporuje jeho úvahy o pasivní legitimaci žalovaného č. 2 jako jednatele, ale naopak je zcela vyvrací, neboť v daném případě právě jde o vrácení bezdůvodného obohacení (zálohy), nikoliv škodu. Ani odkaz na § 71 zákona o obchodních korporacích není vůbec přiléhavý, neboť ten upravuje situaci, kdy někdo s pomocí svého vlivu v obchodní korporaci rozhodující významným způsobem ovlivní chování obchodní korporace k její újmě, tak tuto újmu nahradí. V daném případě se však nejednalo o tzv. „ovlivňování“, když žalovaný č. 2 byl jediným jednatelem žalované č. 1 a ani k žádné její újmě nedošlo. Ani soud na základě nedostatečných skutkových tvrzení žalobce nenalezl žádnou zákonnou odpovědnost žalovaného č. 2 za předmětný dluh. Každopádně tedy nebyly žalobcem ani po poučení podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. uvedeny žádné relevantní skutečnosti, ze kterých by bylo vůbec možno uvažovat o pasivní legitimaci žalovaného č. 2, takže v tomto směru musela být žaloba zamítnuta pro neunesení břemene tvrzení.

15. Vzhledem k tomu, že se žalovaný č. 2 neúčastnil tohoto řízení, nemohly mu vzniknout žádné náklady, a proto nebyla přiznána jejich náhrada.