30 C 41/2026

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. Danielem Macháčkem v právní věci žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně, se sídlem Adresa žalobkyně, zastoupené advokátem Jméno advokáta, se sídlem Adresa advokáta, proti žalovanému:Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, IČO IČO žalovaného, se sídlem Adresa žalovaného, o zaplacení částky 62 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 800 Kč, a to do jednoho roku od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 55 200 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 62 000 Kč od 4. 8. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 1 404 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně navrhla, aby byla žalovanému uložena povinnosti zaplatit jí částku 62 000 Kč s příslušenstvím, která představuje dluh ze smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne 26. 5. 2025 na částku 35 000 Kč včetně poplatku za poskytnutí úvěru 24 500 Kč, sankcí a úroku z prodlení, když žalovaný ničeho neuhradil.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že poskytnutý úvěr nepřijal v souvislosti se svým podnikáním, žalobkyně po něm nepožadovala žádný doklad o oboru podnikání a podnikatelské činnosti, daňová přiznání či další doklady svědčící o jeho podnikatelské činnosti, nebyl ani zkoumám podnikatelský plán. Naopak žalovaný dokládal příjem ze zaměstnání. Při uzavírání smlouvy si neuvědomil rozdíl mezi nabízeným podnikatelským úvěrem a úvěrem spotřebitelským. Domnívá se, že podnikatelský režim úvěrové smlouvy měl pouze žalobkyni umožnit obejít zákon o spotřebitelském úvěru a další předpisy na ochranu spotřebitele. Žalobkyně přiměla hospodářsky slabého a právně nezkušeného dlužníka – spotřebitele k podpisu listin, ze kterých má vyplývat, že je podnikatelem. Žalobkyně s žalovaným podnikatelský záměr využití financí nijak nekonzultovala, neupozornila ho na rozdílnost spotřebitelské a podnikatelské úvěrové smlouvy, naopak si od samého počátku byla vědoma, že celá částka úvěru bude použita na pokrytí dluhu ze spotřebitelských úvěrů. Poskytnutá částka je rovněž poměrně nízká na užití k podnikatelskému záměru. Smlouva má formulářovou povahu, neměl jinou možnost, než jí bez výhrad přijmout, pokud chtěl poskytnutí úvěru dosáhnout. Smlouva podle žalovaného nesplňuje náležitosti zákona o spotřebitelském úvěru a je absolutně neplatná, když nebyla ani prověřena jeho úvěruschopnost před jejím uzavřením. Ve smlouvě je výrazná nerovnováha práv a povinností stran, když žalovaný je stranou slabší. Žalovaný tvrdil, že již uhradil žalobkyni na tento dluh celkem částku 28 200 Kč.

3. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. hodnota-Anonymizováno a potvrzení o platbě bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala žalovanému jako podnikateli poskytnout úvěr ve výši 35 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 3. 8. 2025, a tuto částku mu také zaslala.

4. Z výzvy k úhradě ze dne 4. 2. 2026 a potvrzení o doručení zásilky bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

5. Z dokladů o úhradách a mobilní aplikace žalobkyně na splácení bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyni na svůj dluh celkem částku 28 200 Kč, a to dne 21. 7. 2025 částkou 2 000 Kč, dne 11. 8. 2025 částkou 1 000 Kč, dne 12. 8. 2025 částkou 500 Kč, dne 14. 8. 2025 částkou 1 000 Kč, dne 8. 6. 2025 částkou 4 900 Kč, dne 22. 6. 2025 částkou 4 900 Kč a dne 29. 6. 2025 částkou 11 900 Kč. V mobilní aplikaci je zaznamenána poslední splátka na předmětnou úvěrovou smlouvu č. hodnota-Anonymizováno ve výši 1 000 Kč dne 14. 8. 2025, což odpovídá tvrzením žalobce a popírá tvrzení žalobkyně, že neuhradil ničeho.

6. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Na základě právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze z části. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru a žalovaný pouze předstírá, že netušil, že jde o podnikatelský úvěr. Z řízení nevyplynulo, že by žalobkyně jakkoliv ověřovala, že poskytnutý úvěr bude skutečně použit pro podnikatelské účely, nevyžádala si k tomu žádné podklady a pouze využila formálně toho, že žalovaný je evidován jako podnikatel. Žalovaný v době poskytnutí úvěru nepodnikal, byl v zaměstnaneckém poměru, nepodával tedy ani přiznání k dani z podnikatelské činnosti. Žalobkyně tedy nijak neprokázala, že by skutečně poskytla žalovanému úvěr k podnikatelské činnosti, tato pouze odkázala na název smlouvy a či svých internetových stránek Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno. Ve smlouvě je sice uvedeno, že úvěr je poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb žalovaného (bez omezení konkrétního podnikatelského účelu), ale tato skutečnost nebyla žalobkyní žádným způsobem zajištěna, ověřována či zkoumána. Na straně žadatele o úvěr však může být právně neznalá osoba, která nechápe podstatný rozdíl mezi podnikatelským úvěrem a spotřebitelským úvěrem, a proto by měla žalobkyně jako profesionálka v poskytování úvěru druhé straně poskytnout zásadní informace a poučení, a také ověřit, že poskytnuté peníze budou použity na podnikání. Žalobkyně si však v daném případě ani neověřila, zda žalovaný skutečně reálně podniká (tedy že není jen formálně zapsán jako podnikající osoba v rejstříku), a zda k tomuto účelu i potřebuje právě prostředky z úvěru. K této problematice se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozhodnutí sp. zn. spisová značka, podle kterého pro odpověď na otázku, zda fyzická osoba uzavírala smlouvu jako spotřebitel, je rozhodující účel jednání takové osoby a okolnost, že spotřebitel má podnikatelské oprávnění, je pro posouzení jeho právního postavení ve smluvním vztahu irelevatní. Ikdyž se v uvedeném případě jednalo o smlouvu o dílo, stejný závěr lze vztáhnout i na smlouvu o úvěru. Obdobně se v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16.3. 2021 sp. zn. spisová značka uvádí, že „Ustanovení na ochranu spotřebitele by měla být aplikována i na vztahy, v nichž vystupuje fyzická osoba, jež má podnikatelské oprávnění, avšak v těchto vztazích se jako podnikatel nechová“.

10. Na základě uvedeného musel soud uzavřít, že podnikatelský charakter smlouvy byl pouze formální, a to patrně z důvodu, že na rozdíl od spotřebitelské formy úvěru se u něj neověřuje úvěruschopnost žadatele o úvěr, takže ho lze poskytnout i osobě, která ho není schopna splácet. Ze zjištěných okolností tedy vyplývá, že účastníci ve skutečnosti uzavřeli spotřebitelský úvěr, když žalovaný i uváděl, že prostředky chtěl použít na splacení jiných svých spotřebitelských úvěrů. Úvěruschopnost žalovaného však nebyla v době uzavírání smlouvy žádným způsobem ověřována, úvěrová smlouva je tak ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. V takovém případě má žalovaný jako spotřebitel povinnost vrátit pouze nesplacenou část jistiny. V daném případě žalobkyně v žalobě tvrdila, že žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho („po zohlednění plateb žalovaného ve výši 0 Kč“). Vzhledem k tvrzení žalovaného o provedených úhradách byla žalobkyně soudem vyzvána k upřesnění, kolik bylo žalovaným na předmětnou smlouvu zaplaceno. Žalobkyně na tuto výzvu však vůbec nereagovala, zcela ji ignorovala a nedostavila se ani k soudnímu jednání, kde by mohla tyto skutečnosti případně doplnit. Žalobkyně nereagovala ani na zaslané vyjádření žalovaného k platbám, když soud pro zjednodušení připojil i kopii dokladů o platbách. Žalovaný tedy prokázal, že uhradil žalobkyni částku 28 200 Kč, když žalobkyně ani toto nijak nerozporovala. Takže pokud jistina činila částku 35 000 Kč, žalovanému zbývá k úhradě pouze 6 800 Kč. Žalovanému tedy byla uložena povinnost zaplatit tuto dlužnou částku žalobkyni, když co do zbytku musela být žaloba zamítnuta.

11. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve smyslu § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru v době jednoho roku, když se jedná o dobu přiměřenou k úhradě takto vysoké částky, aniž by byl žalovaný svazován konkrétní výší splátek, když finanční prostředky si tak může ve stanovené době opatřit šetřením, prodejem nadbytečného majetku, zvýšeným pracovním úsilím či pomocí od blízkých osob. Zároveň se jedná o lhůtu, která je přiměřená i vůči žalobkyni jako věřitelce, která poskytuje formálně podnikatelské úvěry spotřebitelům (viz více rozhodnutí obdobného charakteru), aby se tak vyhnula prověřování jejich úvěruschopností, takže musí počítat s delší lhůtou splatnosti.

12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná z 11 %, neúspěšná ze 89 %, takže žalovanému náleží náhrada nákladů řízení ve výši 78 %. Náklady řízení představuje paušální náhrada nezastoupenému účastníkovi podle § 151 odst. 3 o.s.ř. za 4 úkony (2 x vyjádření k žalobě, 2 x účast na jednání) po 450 Kč, tedy dohromady 1 800 Kč. Z toho představuje 78 % částku 1 404 Kč.

13. O lhůtě k plnění nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích. Na základě tohoto rozhodnutí lze podat návrh na soudní výkon či exekuci, pokud povinnosti v něm uložené nebudou dobrovolně splněny.