31 C 126/2026

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Bartizalovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného A, narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A o zaplacení částky 16 712,75 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 1 903 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 980,81 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 103,23 Kč, úroku ve výši 23,90 % ročně z částky 14 809,75 Kč od 17. 12. 2025 do 17. 3. 2026, úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 14 809,75 Kč od 18. 3. 2026 do zaplacení, a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 14 809,75 Kč od 17. 12. 2025 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 809,75 Kč, a to ve splátkách ve výši 200 Kč měsíčně splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 993,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 16 712,75 Kč s příslušenstvím, jako nevypořádaných nároků ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně dne datum pod č. hodnota, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba. (dále jen „banka“) žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně s tím souhlasila a žalovaný nereagoval na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.

4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav:

5. Dne datum uzavřela banka se žalovaným smlouvu o půjčce č. hodnota, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit tyto prostředky ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 547 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 23,90 % ročně. Poplatek za pojištění schopnosti splácet byl sjednán ve výši 58 Kč měsíčně (součástí splátky). Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky a sazebník poplatků. (Zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy, akceptace smlouvy, všeobecných obchodních podmínek, produktových podmínek a ceníku.) Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj úvěr nesplácel, pouze datum provedl splátku ve výši 190,25 Kč (zjištěno z výpisu z minutové půjčky a z mimořádného výpisu z účtu žalovaného), banka ke dni datum úvěr zesplatnila (zjištěno z prohlášení o okamžité splatnosti ze dne datum).

6. Pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyně, žalovaný byl o této skutečnosti vyrozuměn (zjištěno ze smlouvy o postupování pohledávek a vyrozumění o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání).

7. Žalovaný svůj závazek nesplnil a poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem a poplatky nezaplatil a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu ze dne datum (zjištěno z výzvy k úhradě dluhu včetně dokladu o odeslání).

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že žalovaný uzavřel s bankou shora uvedenou smlouvu, jejíž podmínky žalovaný řádně nesplnil. Soud se však zabýval i otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

10. Předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli úvěru před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

12. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem banka postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

13. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele – viz závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud a Ústavní soud v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/2018).

14. Banka při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů o příjmech a výdajích, které jí žalovaný sdělil a zároveň je ověřovala výpisem z účtu žalovaného, který měla k dispozici. S ohledem na to, že v měsíci lednu 2025 zbývalo žalovanému z jeho příjmů po odečtení výdajů 107,18 Kč a v měsíci únoru 2025, tedy v měsíci bezprostředně předcházejícím uzavření smlouvy o půjčce, výdaje žalovaného dokonce převýšily jeho příjmy o 407 Kč a konečný zůstatek na účtu žalovaného na konci měsíci února činil 9,66 Kč, nemohla mít banka při poskytnutí úvěru z jí dostupných dokumentů důvodně za to, že žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet, naopak tyto důvodné pochybnosti zde právě na základě takového stavu příjmů a výdajů žalovaného byly.

15. S ohledem na výše uvedené nelze než dospět k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní k tvrzením, že banka posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně (bankou) žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen žalobkyni vydat, tj. zaplatit. V rozsahu nezaplacené jistiny ve výši 14 809,75 Kč proto soud žalobě vyhověl, přičemž zohlednil částku ve výši 190,25 Kč, kterou žalovaný dle předložených listin (výpisu z minutové půjčky a mimořádného výpisu z účtu žalovaného) bance uhradil.

16. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, byl neaktivní. Soud proto v daném případě rozdělil platební povinnost žalovaného do splátek po 200 Kč (avšak pod ztrátou výhody splátek).

17. S ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitl v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022.

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Úspěch žalobkyně ve věci činil 69 % (žalované příslušenství pohledávky vypočítáno ke dni rozhodnutí ve věci), po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 38 %. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny zástupkyně za 3 úkony právní po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, a sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ze 3 tzv. režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrady odpovídající 21 % DPH ve výši 315 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (např. řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 98/2026). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat splnění této povinnosti cestou soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.