31 C 371/2024

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Bartizalovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného A, narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A o zaplacení částky 21 202 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 644 Kč, a to ve splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 21 202 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 24 098,41 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 477,96 Kč, s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 10 172,11 od 28.9.2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 1 464,18 Kč od 28.9.2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 10 172,11 Kč od 28.9.2023 do zaplacení, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 1 464,18 Kč od 28.9.2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 31 202 Kč s příslušenstvím, představující nevypořádané nároky ze smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba dne datum pod č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, a dne datum pod č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši částka.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ve dnech datum a datum proběhla u soudu jednání. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav:

4. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky a poplatky ve výši částka, a to v 60 týdenních splátkách (Zjištěno ze smlouvy o půjčce).

5. Dále žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky a poplatky ve výši částka, a to v 45 týdenních splátkách (Zjištěno ze smlouvy o půjčce).

6. Žalovaný svůj závazek nesplnil a poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem řádně a včas nezaplatil. Na svůj dluh ze smlouvy č. hodnota uhradil pouze částka a na dluh ze smlouvy č. hodnota uhradil pouze částka.

7. Následně byly pohledávky postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek spolu se seznamem postupovaných pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dne datum (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky spolu s dokladem o odeslání).

8. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného v době uzavření smlouvy smlouvou smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.

9. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně shora uvedenou smlouvu, jejíž podmínky žalovaný řádně nesplnil. Soud se však zabýval i otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

10. Předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 9 ukládal povinnost poskytovateli úvěru před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

12. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.

13. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele – viz závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud a Ústavní soud v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/2018).

14. Právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů o příjmech a výdajích, které jí žalovaný sdělil, údaje o výdajích, a tedy i o částce, která žalovanému měsíčně zbývá a kterou tak žalovaný byl schopen použít k úhradě úvěru, však již dále nijak neověřovala. Pouze z doložené výše příjmu žalované přitom nelze učinit spolehlivý závěr o výši částky, kterou je žalovaný schopen měsíčně vydat na splátky úvěru, a tedy spolehlivě posoudit jeho úvěruschopnost.

15. S ohledem na výše uvedené nelze než dospět k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní k tvrzením, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen žalobkyni vydat, tj. zaplatit. V rozsahu dosud nezaplacené jistiny ve výši 8 644 Kč proto soud žalobě vyhověl, když s ohledem na shora uvedené žalovaným doposud poskytnuté plnění započetl pouze na jistinu.

16. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, byl neaktivní. Soud proto v daném případě rozdělil platební povinnost žalovaného do splátek po 1 000 Kč (avšak pod ztrátou výhody splátek), což je částka, kterou lze obecně považovat za přiměřenou.

17. S ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy a stanovení nové lhůty k plnění nelze konstatovat, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitl v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022.

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy úspěch žalobkyně byl méně než poloviční, nicméně žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný a žádné náklady řízení mu tak nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat splnění této povinnosti cestou soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.