31 C 388/2025

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Bartizalovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně , 170 00 Praha - Holešovice zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o zaplacení částku 18 606,69 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 18 606,69 Kč se zákonným úrokem z prodlení z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 854,96 Kč od 13. 12. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů tohoto řízení částku 450 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 18 606,69 Kč s příslušenstvím, jako nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . a žalovaným dne , datum, pod č. , Anonymizováno, .

2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě (odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu) vznesl námitku promlčení.

3. Dne , datum, proběhlo u soudu jednání. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav:

4. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru PRESTO Půjčka č. , Anonymizováno, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 101 500 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 6,4 % ročně a poplatkem za úvěrovou dokumentaci ve výši 1 500 Kč v 60 měsíčních splátkách ve výši 1 982 Kč, celkem tedy částku 119 309,08 Kč. (Zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, doplnění žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, akceptace návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne , datum, , informace o spotřebitelském úvěru, a výpisu z úvěru). Žalovaný se však dostal do prodlení se splácením úvěru a s ohledem na to byl dne , datum, úvěr zesplatněn, kdy dlužná částka celkem činila 18 882,60 Kč (zjištěno z výpisů z úvěru, upomínek, výzev k úhradě dlužné částky, a oznámení o okamžité splatnosti úvěru ze dne , datum, ).

5. Žalovaný za dobu trvání úvěru uhradil žalobkyni 100 426,48 Kč, ničeho dalšího však žalobkyni neuhradil, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu (zjištěno z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání).

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně shora uvedenou smlouvu, jejíž podmínky žalovaný řádně nesplnil. Soud se však zabýval i otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť uvedený zákon se na předmětnou smlouvu vztahuje.

8. Předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli úvěru před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

10. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

11. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele – viz závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud a Ústavní soud v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/2018).

12. Právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů o příjmech a výdajích, které jí žalovaný sdělil, přičemž žalobkyně tvrdila, že údaj o příjmech a výdajích byl žalovaný povinen při žádosti o poskytnutí úvěru poskytovatelce úvěru doložit. K tomuto tvrzení však žalobkyně nedoložila soudu žádné důkazy a z jednání nařízeného soudem na , datum, se žalobkyně omluvila. Soud jí tedy nemohl dát poučení o potřebě doplnit důkazní návrhy, žalobkyně si je přitom ze své činnosti vědoma soudní praxe a judikatury k otázce posuzování úvěruschopnosti vědoma. V řízení tedy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřila příjmy a výdaje žalovaného a tedy i údaj o částce, která žalovanému měsíčně zbývá a kterou tak žalovaný byl schopen použít k úhradě úvěru. Pouze z tvrzení žalovaného v žádosti o úvěr nelze učinit spolehlivý závěr o výši částky, kterou je žalovaný schopen měsíčně vydat na splátky úvěru, a tedy spolehlivě posoudit jeho úvěruschopnost.

13. S ohledem na neplatnost smlouvy a dosavadní úhrady žalovaného ve výši 100 426,48 Kč, tedy ve výši přesahující jistinu úvěru (částka 1 500 Kč poskytnutá v rámci úvěru byla účelově vázána a ihned použita na úhradu poplatku za smluvní dokumentaci) byla jistina poskytnutá právní předchůdkyní žalobkyně žalovaným zcela uhrazena a bezdůvodné obohacení na jeho straně v době rozhodnutí soudu není. Soud proto shledal uplatněný nárok žalobkyně za neoprávněný a žalobu zamítl. Soud poznamenává, že námitka žalovaného o promlčení závazku je nedůvodná, neboť úvěr byl zesplatněn ke dni , datum, a žaloba byla žalobkyní podána , datum, , tedy v rámci obecné tříleté promlčecí doby dle § 629 odst. 1 občanského zákoníku.

14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve věci zcela úspěšnému žalovanému přiznal nárok na náhradu nákladů řízení spočívající v náhradě za jeden úkon nezastoupeného účastníka po 450 Kč (odpor žalovaného) dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za analogické aplikace § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (k tomu blíže usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025).