31 C 410/2024

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Bartizalovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného A o zaplacení částky 10 414,40 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 414,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % od 28. 9. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 10 414,40 Kč s příslušenstvím, která představuje nárok na smluvní pokutu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 2.3.2021 pod č. , hodnota, .

2. Dne 7.4.2025 proběhlo ve věci jednání, jehož se žalovaný, ačkoliv řádně předvolán, bez omluvy nezúčastnil a ani se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování soud ve věci zjistil následující skutkový stav:

4. Dne 2.3.2021 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit zapůjčené finanční prostředky spolu s úrokem ve výši 56,87 % ročně v 36 měsíčních splátkách po 2 337 Kč, tj. celkem 84 132 Kč plus poplatek za pojištění ve výši 327 Kč měsíčně. Součástí smluvních podmínek bylo i ujednání o smluvní pokutě. (Zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne 2.3.2021.)

5. Žalovaný své závazky neplnil řádně a včas, žalobkyně proto celý dluh ke dni 27.6.2021 zesplatnila a následně se svých nevypořádaných nároků z této smlouvy domáhala u soudu, přičemž zdejší soud jí rozsudkem ze dne 2.2.2022 č. j. , spisová značka, částečně vyhověl. (Zjištěno z rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne 2.2.2022 č. j. , spisová značka, .) Žalobou podanou k soudu dne 30.9.2024 a projednávanou v tomto řízení se žalobkyně domáhala nároku na smluvní pokutu ve výši 10 414,40 Kč, kdy se jedná o smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 40 893,60 Kč od 25.1.2022 do 6.10.2022, zohledňující limity ujednané ve smlouvě a v zákoně o spotřebitelském úvěru (čl. 6 smlouvy o úvěru), když předtím žalovaného k úhradě smluvní pokuty vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 11.9.2024 (zjištěno z předžalobní upomínky včetně dokladu o odeslání).

6. Na základě shora uvedených důkazů, které jsou ve vzájemném souladu, vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr za shora uvedených podmínek, které žalovaný řádně neplnil, přičemž pro případ prodlení byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta.

7. Soud se však zabýval i otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jako podmínky platnosti smlouvy, neboť uvedený zákon se na předmětnou smlouvu vztahuje.

8. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

9. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.

10. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele – viz závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud a Ústavní soud v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/2018).

11. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů o příjmech a výdajích, které jí žalovaný sdělil, údaje o výdajích, a tedy i o částce, která žalovanému měsíčně zbývá a kterou tak žalovaný byl schopen použít k úhradě úvěru, však již dále nijak neověřovala. Pouze z doložené výše příjmu žalovaného přitom nelze učinit spolehlivý závěr o výši částky, kterou je žalovaný schopen měsíčně vydat na splátky úvěru, a tedy spolehlivě posoudit jeho úvěruschopnost.

12. S ohledem na výše uvedené nelze než dospět k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní k tvrzením, že posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a neplatné je tak rovněž ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě obsažené. Nárok žalobkyně tak není po právu a soud žalobu zamítl. Soud je si vědom toho, že v době, kdy bylo rozhodováno o základu nároku v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, byla smlouva shledána neplatnou pouze částečně co do výše úroku, nicméně za v mezidobí uběhnuvší tři roky došlo v soudní praxi k posunu reflektujícímu judikaturu Nejvyššího soudu jakož i judikaturu Soudního dvora EU, která klade na posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem úvěru vyšší nároky, než činily obecné soudy dříve.

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, avšak v řízení byl zcela nečinný, žádné náklady řízení nevznikly.