31 C 53/2026

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Bartizalovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A o zaplacení částky 14 323,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč ve splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy ke každému poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 323,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 323,30 Kč od 24. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 836 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 14 323,30 Kč s příslušenstvím jako nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, (dříve , Anonymizováno, .) dne , datum, , na základě které poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně s tím souhlasila a žalovaná nereagovala na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.

4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav:

5. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne , datum, smlouvu o spotřebitelském (revolvingovém) úvěru, a to prostřednictvím internetových stránek www.ferratum.cz, tedy prostřednictvím komunikace na dálku, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěrový limit až do výše 35 000 Kč, přičemž z této částky žalovaná čerpala dne , datum, peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatky za čerpání ve výši 12,5 % z částky každého čerpání a úrokem ve výši 8,5 % měsíčně v měsíčních splátkách. (Zjištěno ze smlouvy o revolvingovém úvěru, potvrzení o platbě, a žádosti o úvěr). Dohodnuté splátky však žalovaná nesplácela řádně a včas a dostala se tak do prodlení. Žalovaná netvrdí, ani neprokazuje, že by na uvedenou částku dohodnuté splátky hradila. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni a postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky). Žalovaná částka zahrnuje i úroky, poplatky a smluvní pokutu (jak uvádí původní věřitelka v oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ).

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli shora uvedenou smlouvu, jejíž podmínky žalovaná řádně nesplnila. Soud se však zabýval i otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť uvedený zákon se na předmětnou smlouvu vztahuje.

8. Předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli úvěru před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci sp. zn. , Anonymizováno, , který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

10. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně postupoval při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.

11. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele – viz závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud a Ústavní soud v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/2018).

12. Právní předchůdkyně žalobkyně dle v žalobě obsažených tvrzeních při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů o příjmech a výdajích, které jí žalovaná sdělila, žalobkyně netvrdí ani neprokazuje, že by tyto údaje, a tedy údaj o částce, která žalované měsíčně zbývá a kterou tak žalovaná byla schopna použít k úhradě úvěru, její právní předchůdkyně jakkoliv ověřovala. Vycházela tedy pouze z tvrzení žalované. Pouze z něj u však nelze učinit závěr o výši částky, kterou je žalovaná schopna měsíčně vydat na splátky úvěru, a tedy spolehlivě posoudit její úvěruschopnost.

13. S ohledem na výše uvedené nelze než dospět k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní k tvrzením, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalované tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté právním předchůdcem žalobkyně žalované, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaná povinna žalobkyni vydat, tj. zaplatit. Ve rozsahu jistiny ve výši 10 000 Kč proto soud žalobě vyhověl.

14. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, byla neaktivní. Soud proto v daném případě rozdělil platební povinnost žalované do splátek po 500 Kč (avšak pod ztrátou výhody splátek), což je částka, kterou lze obecně považovat za přiměřenou.

15. S ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaná ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitla v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022.

16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Úspěch žalobkyně ve věci činil 66 % (příslušenství pohledávky pro účely posouzení míry úspěchu ve sporu vypočteno ke dni rozhodnutí soudu), po odečtení míry neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu má žalobkyně nárok na náhradu 32 % nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny zástupce za 3 úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ze 3 tzv. režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrady odpovídající 21 % DPH ve výši 315 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech.