36 C 180/2023

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Brožovou v právní věci žalobci: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 , Adresa zainteresované osoby 0/0 , a) Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 , Adresa zainteresované osoby 0/0 , oba zastoupeni Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 obecným zmocněncem, Adresa zainteresované osoby 2/0 proti žalované: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 , se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno o zaplacení částky 43 750 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit každému ze žalobců částku 21 875 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 21 875 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit každému ze žalobců na náhradu nákladů řízení částku 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Řízení se v části, ve které se žalobci dále domáhali po žalované zaslání písemné omluvy ve znění uvedeném v žalobě v jejím petitu pod bodem II., se zastavuje.

1. Žalobci se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhali vydání rozhodnutí, jímž by byla uložena povinnost žalované zaslat každému ze žalobců písemnou omluvu a nahradit každému z nich v částce 21 875 Kč s příslušenstvím nemajetkovou újmu, která jim vznikla v důsledku nepřiměřené délky řízení o dodatečném povolení stavby „Stavba STL plynovod , adresa, , obnova STL sítě – 1. etapa“ vedeného Magistrátem města České Budějovice, stavebním úřadem pod sp. zn. SU/6061/2020 Nn a Krajským úřadem Jihočeského kraje, odborem regionálního rozvoje, územního plánování a stavebního řádu pod sp. zn. OREG 80870/2022/joch. Žalobu odůvodnili tím, že žalobci byli účastníky řízení o dodatečném povolení stavby „Stavba STL plynovod , adresa, , obnova STL sítě – 1. etapa“ zahájeného na návrh u Magistrátu města , právnická osoba, , stavebního úřadu, dne , datum, . Řízení bylo vedeno pod sp. zn. SU/6061/2020 Nn. Dne , datum, stavební úřad vydal rozhodnutí o dodatečném povolení stavby, mimo jiné i na pozemku žalobců v katastrálním území , adresa, parc. č. 138/4. Proti rozhodnutí stavebního úřadu podal žalobce dne , datum, odvolání, o němž Krajský úřad Jihočeského kraje, odbor regionálního rozvoje, územního plánování a stavebního řádu rozhodl dne , datum, tak, že rozhodnutí stavebního úřadu zrušil a věc vrátil k novému projednání. Právní moci toto rozhodnutí nabylo , datum, . Dne , datum, vydal stavební úřad usnesení č.j. SU/6061/2020-24, jímž rozhodl o zastavení řízení o dodatečném povolení stavby „STL plynovod , adresa, , obnova STL sítě – 1. etapa“. Řízení trvalo více než 29 měsíců a přesáhlo dva roky a pět měsíců. Stavební úřad v něm vydal rozhodnutí až po 10 měsících od zahájení řízení a odvolací orgán rozhodl více než jeden rok po podání odvolání proti jeho rozhodnutí. Další rozhodnutí stavebním úřadem bylo vydáno téměř pět měsíců po právní moci rozhodnutí krajského úřadu. Jelikož řízení byla vedena podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a zákona 500/2004 Sb., správní řád, úřady nedodržely lhůty stanovené v § 71 odst. 3 správního řádu pro vydání svých rozhodnutí. Řízení trvalo nepřiměřeně dlouho, žalobcům opakovaným nevydáním rozhodnutí vznikla újma, nárok na zadostiučinění za ni uplatnili dopisem doručeným žalované dne , datum, . Žalovaná ve lhůtě šesti měsíců nárok žalobců neuspokojila a ani o něm nerozhodla.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a uvedla, že nárok uplatněný v žalobě neuznává. Navíc s ohledem na rozhodné skutečnosti a okolnosti daného případu, které žalobcům vysvětlila v dopise ze dne , datum, , uvedla, že považuje za dostačující, že se týmž dopisem žalobcům omluvila. Délka předmětného správního řízení byla přiměřená skutkovým okolnostem dané věci a zcela jistě nebyla nepřijatelná tak, jak to vyžaduje judikatura Nejvyššího soudu. Dále namítala, že žalobci navíc netvrdí konkrétní nemajetkovou újmu, která by jim příčinné souvislosti s konkrétními průtahy v řízení vznikla.

3. Soude ve věci nařídil na dne , datum, jednání, ke kterému se účastníci (resp. jejich zástupci) dostavili.

4. Zástupce žalobců před jeho zahájením vzal zpět návrh žalobců na zaslání písemné omluvy ve znění, jak jej žalobci navrhovali v petitu své žaloby odst. II. s tím, že omluva byla žalobcům žalovanou již doručena, samotnou omluvu však žalobci nepovažují za dostatečnou.

5. Soud proto s ohledem na procesní úkon žalobců řízení v části, ve které se žalobci domáhali po žalované zaslání písemné omluvy, jak je uvedeno ve výroku v odst. III. tohoto rozsudku, podle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. zastavil.

6. Samotný průběh posuzovaných správních řízení, jak jej vylíčili žalobci v žalobě, učinili účastníci nesporným, stejně jako skutečnost, že žalobci jsou a byli v době probíhajícího řízení vlastníky pozemku parc.č. 138/4 v k.ú. , adresa, ..

7. Z obsahu spisů vedených Magistrátem města České Budějovice, stavebním úřadem ve věci č.j. SU/6061/2020 a dále Krajským úřadem Jihočeského kraje sp. zn. OREG/8087/2022/joch SS měl soud za prokázané, že stavební řízení bylo zahájeno žádostí o vydání dodatečného rozhodnutí o umístění stavby dne , datum, , jednalo se o stavbu „STL , adresa, , obnova STL sítě – 1.etapa“ a bylo ukončeno dne , datum, , právní mocí rozhodnutí, které ve věci vydal stavební úřad dne , datum, . Druh a účel této stavby / řízení: energetická síť, plynofikace obce. Po podání žádosti o vydání dodatečného rozhodnutí o umístění stavby požádal stavební úřad o prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí o 60 dnů Krajský úřad Jihočeského kraje, odbor regionálního rozvoje, územního plánování a stavebního úřadu, a to dne , datum, ; žádost odůvodnil tím, že se jedná o věc rozsáhlou, složitou a námitkami protkanou, když se jedná o liniovou stavbu distribuční soustavy plynu rozkládající se na více katastrálních územích a bude nejprve nutné vymezit předmět řízení ve vztahu k pozemkům o umístění stavby. Dne , datum, vyzval stavební úřad stavebníka , právnická osoba, .), k odstranění nedostatků žádosti a doplnění závazných stanovisek dotčených orgánů ve výzvě blíže popsaných a vyjmenovaných do , datum, s tím, že v opačném případě bude řízení zastaveno. Řízení stavební úřad současně do odstranění nedostatků žádosti přerušil. Dne , datum, oznámil stavební úřad veřejnou vyhláškou zahájení řízení o dodatečném povolení stavby „STL plynovod , adresa, , obnova STL sítě – 1.etapa“, s tím, že žádost stavebníka byla řádně doplněna , datum, , když se jedná o stavbu dokončenou, stavbu technické infrastruktury -středotlakého plynovodu, včetně plynovodních přípojek, jež je součástí plynárenské distribuční soustavy, která je provozována ve veřejném zájmu jedná se o stavbu trvalou zabezpečující připojení obce , adresa, na plynovodní síť ve staré Pohůrce a plynofikaci značné části obce, jež prochází katastrálními územími , jméno FO, voda u , právnická osoba, a , adresa, a pozemky v něm specifikovanými, kromě jiného i pozemkem parc.č. 138/2 a 138/4; stavba pak disponuje i ochranným pásmem činícím v zastavěné lokalitě 1m na každou stranu od půdorysu plynovodu, v případě nezastavěných území 4m na každou stranu. K projednání žádosti nařídil ústní jednání na den , datum, . Dne , datum, zaslal doplnění žádosti o prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí Krajskému úřadu pro Jihočeský kraj. Na základě příkazu Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru regionálního rozvoje, územního plánování a stavebního úřadu ze dne , datum, pak měl stavební úřad vydat rozhodnutí ve věci do 60 dnů od doručení opatření; mimo jiné v něm krajský úřad konstatoval, že stavební úřad nestihl vydat rozhodnutí ve věci v zákonné lhůtě 90dnů ode dne podání žádosti a přistoupil proto k opatření proti nečinnosti stavebního úřadu ve smyslu ust. § 80 odst. 4 písm. a) správního řádu. Stavební úřad příkaz obdržel , datum, . Dne , datum, se konalo před stavebním úřadem nařízené ústní jednání ve věci spojené s ohledáním na místě, byly podány námitky žalobců; žalobci vesměs argumentovali tím, že nelze na jejich pozemku parc.č. 138/4 stavbu dodatečně povolit, nebo´t tak by došlo i k vzniku ochranného pásma, ve kterém by se nacházela stavba plotu s betonovými sloupy a podezdívkou, s jejímž zřízením udělil žalobcům souhlas stavební úřad; trasa dosud nepovolené stavby minimálně na dvou místech navíc tuto stavbu i kříží. Žalobci podali ke krajskému úřadu dále dne , datum, žádost o přijetí opatření proti nečinnosti stavebního úřadu. Krajský úřad jim dne , datum, sdělil, že jejich žádost není důvodná, nebo´t krajský úřad již opatření proti nečinnosti stavebního úřadu přijal, když vydal příkaz a v něm stanovil stavebnímu úřadu lhůtu, v níž má rozhodnutí vydat. Dne , datum, stavební úřad vydal rozhodnutí o dodatečném povolení stavby „STL plynovod , adresa, , obnova STL sítě -1.etapa“, na pozemcích kromě jiných a parc.č. 138/2 a 138/4 v k.ú. , adresa, . Dne , datum, žalobci podali proti tomuto rozhodnutí odvolání. Stavební úřad věc předložil krajskému úřadu dne , datum, , nicméně krajský úřad mu věc vrátil s pokynem, aby nejprve doručil předkládané rozhodnutí všem účastníkům řízení. Stavební úřad tedy přistoupil k doručování rozhodnutí opomenutým účastníkům řízení, jednomu z účastníků byl nucen ustanovit pro tyto účely opatrovníka, a znovu spis předložil k přezkumu svého rozhodnutí krajskému úřadu dne , datum, . Dne , datum, pak vydal rozhodnutí o zastavení řízení pro zpětvzetí návrhu žadatelem. Toto rozhodnutí nabylo právní moci , datum, .

8. Žalobci dopisem doručeným žalované dne , datum, uplatnili nárok na peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim měla být způsobena nesprávným úředním postupem jak Magistrátu města české Budějovice, stavebního úřadu, tak Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru regionálního rozvoje, územního plánování, investic a stavebního úřadu. Žalovaný dopisem ze dne , datum, konstatoval porušení práva žalobců na dodržení lhůty stanovené v § 112 odst. 3 stavebního zákona ve spojení s § 129 odst. 2 stavebního zákona v řízení o dodatečném povolení stavby pravomocně skončeném , datum, a omluvil se za nemajetkovou újmu, která žalobcům ve správním řízení vznikla v důsledku porušení práva na vydání rozhodnutí v zákonné lhůtě. Současně konstatoval, že celková doba řízení byla přiměřená komplikacím, které řízení provázely, když vzal v úvahu, že se jedná o rozsáhlou stavbu technické infrastruktury uskutečněnou na území dvou obcí a na 87 pozemcích, jejichž vlastníci, popř. i další osoby mající k pozemkům věcná práva, jsou spolu se stavebníkem esenciálními účastníky řízení se všemi důsledky z toho vyplývajícími. Navíc sama stavba existuje již od roku 1995 a po takové době již jen spolehlivě zjistit stav věci bylo samo o sobě složité.

9. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a zda žalobcům vznikla v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem újma a následně posoudil formu a výši přiměřeného zadostiučinění požadovaného žalobci.

10. Podle článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem.

11. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle § 31a zákona č. 82/1998 bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí. přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) význam předmětu řízení pro poškozeného.

13. Podle § 90 odst. 6 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, rozhodnutí v odvolacím řízení vydá odvolací správní orgán ve lhůtách stanovených v § 71. Lhůta počíná běžet dnem předání spisu odvolacímu správnímu orgánu k rozhodnutí (§ 88). Podle § 71 odst. 1 a 3 uvedeného zákona správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu; pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny. Podle § 88 odst. 1 uvedeného zákona neshledá-li správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, podmínky pro postup podle § 87, předá spis se svým stanoviskem odvolacímu správnímu orgánu do 30 dnů ode dne doručení odvolání. Jestliže byl odvoláním napaden jen některý výrok rozhodnutí podle § 82 odst. 3 a lze-li příslušnou část spisu oddělit, předá správní orgán pouze tu část spisu, která se týká otázky, o níž bylo rozhodnuto v napadeném výroku rozhodnutí. V případě nepřípustného nebo opožděného odvolání předá spis odvolacímu správnímu orgánu do 10 dnů; ve stanovisku se omezí na uvedení důvodů rozhodných pro posouzení opožděnosti nebo nepřípustnosti odvolání.

14. Podle § 112 odst. 3 zák.č. 183/2006 Sb., stavební zákon, v jednoduchých věcech, zejména lze-li rozhodnout na základě dokladů předložených stavebníkem, rozhodne stavební úřad bez zbytečného odkladu, nejdéle však ve lhůtě do 60 dnů ode dne zahájení stavebního řízení; ve zvlášť složitých případech stavební úřad rozhodne nejdéle ve lhůtě do 90 dnů. Podle § 129 odst. 2 uvedeného zákona stavební úřad zahájí řízení o odstranění stavby uvedené v odstavci 1 písm. b). V oznámení zahájení řízení vlastníka nebo stavebníka poučí o možnosti podat ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení žádost o dodatečné povolení stavby. Byla-li žádost o dodatečné povolení podána před zahájením řízení o odstranění stavby, má se za to, že byla podána v okamžiku zahájení řízení o odstranění stavby. Pokud stavebník nebo vlastník stavby požádá ve stanovené lhůtě o její dodatečné povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti. Jde-li o stavbu vyžadující stavební povolení, žadatel předloží podklady předepsané k žádosti o stavební povolení. Jde-li o stavbu vyžadující pouze územní rozhodnutí, žadatel předloží podklady předepsané k žádosti o územní rozhodnutí. V řízení o dodatečném povolení stavby stavební úřad postupuje přiměřeně podle § 90 a § 110 až 115; ohledání na místě je povinné. Účastníky řízení o dodatečném povolení stavby jsou osoby uvedené v § 109, a pokud je v řízení posuzováno umístění stavby nebo změna oproti územnímu rozhodnutí, rovněž osoby uvedené v § 85. Na uplatňování námitek účastníků řízení o dodatečném povolení stavby se obdobně použijí ustanovení o uplatňování námitek v územním a stavebním řízení. Podle § 65 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, po dobu přerušení řízení činí správní orgán a účastníci úkony, kterých je zapotřebí k odstranění důvodů přerušení. Správní orgán může rovněž činit úkony podle § 137 odst. 1 a § 138. Lhůty týkající se provádění úkonů v řízení neběží. Lhůta pro vydání rozhodnutí ve věci přestává běžet již dnem, kdy nastal některý z důvodů uvedených v § 64 odst. 1, a neskončí dříve než 15 dnů ode dne, kdy přerušení řízení skončilo.

15. I na stavební řízení se vztahuje článek 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod deklarující požadavek přiměřenosti délky řízení (viz. rozhodnutí krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26.4.2022 sp.zn. 19 Co 120/2022), a tudíž i stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.4.2011 Cpjn 206/2010, neboť rozhodnutí vydané v tomto řízení má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu vlastnického práva žalovaných k pozemku parc. č. 138/4 v katastrálním území , adresa, , který byl jedním z pozemků, na němž měla být stavba povolena. Soud v daném případě vycházel z toho, že celková délka řízení před stavebním úřadem činila 30 měsíců (od , datum, do , datum, ); při posuzování přiměřenosti délky tohoto řízení vycházel ve smyslu uvedeného stanoviska z toho, jak v řízení příslušné správní orgány postupovaly, o jak složitou věc se jednalo, jak se v řízení chovali samotní poškození žalobci a jaký mělo řízení pro žalobce konkrétní význam.

16. Soud dále vycházel rovněž z toho, že se jednalo o stavební řízení, jehož předmětem bylo dodatečné povolení již existující stavby distribuční soustavy plynu, rozkládající se přes katastrální území , jméno FO, u , právnická osoba, a , adresa, , a jak se vyjádřil žalovaný, jen zahrnout do řízení všechny jeho zákonné účastníky a zjistit stav věci bylo samo o sobě složité, tedy že se nepochybně jednalo o zvlášť složitý případ, na který pamatuje zmiňované ust. § 112 odst. 3 stavebního zákona. Stavební úřad měl však za této situace stanovenu zákonnou lhůtu k rozhodnutí do 90 dnů; tuto lhůtu však dvakrát porušil. I v případě, že její první počátek korespondoval až s doplnění žádosti stavebníka v únoru 2021, uplynula by tato lhůta v květnu 2021, jak ostatně konstatoval i žalovaný. Uvedené pochybení v postupu stavebního úřadu shledal jak krajský úřad, který přijal opatření proti jeho nečinnosti a určil mu lhůtu 60 dnů od doručení příkazu, ve které (, datum, ) již stavební úřad rozhodnutí vydal (stavbu dodatečně povolil). K další prodlevě došlo po vydání rozhodnutí a po podání odvolání žalobci, kteří odvolání podali , datum, ; krajský úřad spis k rozhodnutí o odvolání obdržel až dne , datum, ; stavební úřad tak nedodržel další zákonem mu stanovenou (30 denní) lhůtu k předložení věci nadřízenému orgánu; spis však krajský úřad ještě vracel stavebnímu úřadu s tím, že je potřeba nejprve rozhodnutí doručit všem účastníkům; krajský úřad jej pak znovu obdržel , datum, . Sám o odvolání proti napadenému rozhodnutí stavebního úřadu krajský úřad rozhodl v zákonné 60ti denní lhůtě dne , datum, , kdy rozhodnutí o dodatečném povolení stavby zrušil a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání. Stavebnímu úřadu tak počala znovu plynou 90denní lhůta k vydání rozhodnutí. Řízení bylo zastaveno až usnesením ze dne , datum, , tedy opět po uplynutí zákonné lhůty. Jak tedy plyne z jednotlivých kroků, které stavební úřad ve věci učinil, nepostupoval v řízení opakovaně v souladu se zákonem, byla zde i opakovaná bezdůvodná nečinnost, kterou nakonec konstatoval jak je uvedeno výše nejen nadřízený krajský úřad, ale i žalovaný. Celková délka řízení pak překročila dle názoru soudu délku přiměřenou jeho povaze a byla zapříčiněna vesměs opakovaným nedodržením zákonných lhůt i chybným procesním postupem správního orgánu. Naopak chování žalobců nemělo na délku řízení vliv, když využití procesních prostředků nemůže jít k jejich tíži. Pokud jde o význam řízení pro žalobce, tak soud vycházel z objektivních kritérií daných předmětem tohoto řízení, které v podstatě ovlivňovalo obsah a výkon jejich vlastnického práva k pozemku, jež by byl dotčen jak samotnou stavbou, tak ochranným pásmem, které se k ní váže. Samotná délka tohoto řízení se pak jevila s ohledem na okolnosti soudu jako nepřiměřená, přičemž nepřiměřená délka řízení znamená morální újmu žalobců, jak konstatoval krajský soud v Českých Budějovicích ve svém rozhodnutí sp.zn. 19 Co 120/2022a žádné důkazy v tomto ohledu nevyžaduje. Vznik nemajetkové újmy se presumuje a je věcí žalovaného, zda tuto domněnku vzniku újmy vyvrátí či nikoliv, což v daném případě žalovaný neučinil. Soud proto dospěl k závěru, že předpoklady odpovědností žalovaného za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým řízením byly i v tomto případě splněny.

17. Pokud jde o samotnou výši zadostiučinění, vycházel soud rovněž ze stanoviska Cpjn 206/2010, z něhož vyplývá, že při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se vychází z částky v rozmezí mezi 15 000-20 000 Kč za jeden rok řízení pro každého z žalobců s tím, že za rozumné se pokládá, jestliže první dva roky řízení budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší. Soud tedy vycházel z částky 7 500 Kč za první dva roky řízení a dále ze základu částky 15 000 Kč za šest měsíců 3. roku trvání řízení, což opět učinilo částku 7 500 Kč. Dále konstatoval, že tuto částku je nutné upravit a snížit ji o 10 % v důsledku sdílené újmy žalobců ve smyslu popisovaném ve stanovisku Cpjn 206/2010, nicméně v úvahu dále přicházelo i zvýšení této částky v důsledku postupu správního orgánu způsobem, jaký byl popsán shora a každému ze žalobců by tak náležela částka 22 500 Kč. Za situace, kdy žádali o přiznání částky 21 875 Kč, tak proto soud jejich žalobě v plném rozsahu vyhověl.

18. Vzhledem k tomu, že žalobci byli v řízení úspěšní, náleží jim dále náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci žádali přiznání toliko zaplaceného soudního poplatku, který činil 2 000 Kč. Proto soud každému ze žalobců přiznal částku 1 000 Kč.