36 C 350/2025

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Brožovou v právní věci žalobkyně: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupena Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti Datum narození advokátky A trvale bytem Adresa advokátky A o zaplacení částky 16 814,55 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 814,55 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 16 814,55 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, dne 5.8.2011. Na základě této smlouvy uvedená společnost žalovanému otevřela úvěrový účet a poskytla kreditní kartu , právnická osoba, s limitem 19 000 Kč. Žalovaný postupně na úvěr vyčerpal částku 89 303,59 Kč. Splátky, které se zavázal hradit ve výši 3,2%, min. 200 Kč z čerpané částky, neplnil, úvěr byl proto ke dni 7.9.2024 prohlášen za splatný. Na jistině žalovaný dluží částku 16 814,55 Kč, na úrocích k datu 7.9.2024 částku 1 468,16 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně smlouvou ze dne 27.5.2025 postoupena na společnost , Anonymizováno, a smlouvou ze dne 6.6.2025 na žalobkyni. Žalovaný na dluh od počátku celkem uhradil 106 727,92 Kč.

2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že si vyžádala informace o jeho rodinných, majetkových a pracovních poměrech, měsíčních příjmech a výdajích a vycházela z toho, že žalovaný sdělil, že je svobodný, žije u rodičů, jeho průměrný měsíční příjem je 10 000 Kč.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 28.1.2025, se ani bez omluvy nedostavil. Z jednání se omluvila žalobkyně. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků a vycházel přitom z obsahu spisu a důkazů, které k žalobě předložila žalobkyně.

4. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:

5. Společnost , Anonymizováno, a žalovaný spolu dne 5.8.2011 uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ke kreditní kartě s limitem 19 000 Kč (žádost o kreditní kartu, fotokopie OP, smlouva o úvěru, potvrzení o podpisu a potvrzení o seznámení se s informacemi). Žalovaný postupně vyčerpal 89 303,59 Kč (výpis z účtu kreditní karty). Žalovaný se zavázal vyčerpaný úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě včetně poplatků splácet ve splátkách ve výši 3,2%, min. 200 Kč (smlouva o úvěru). Žalovaný splátky neplnil, dne 7.9.2024 poskytovatel úvěru prohlásil úvěr za splatný (výpis z účtu kreditní karty, oznámení o splatnosti). Pohledávka z úvěrové smlouvy byla dne 27.5.2025 postoupena na společnost I-Xon a.s. a dne 6.6.2025 na žalobkyni; o tom byl žalovaný vyrozuměn (oznámení o postoupení pohledávky). Žalobkyně pak žalovaného k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby (předžalobní výzva ze dne 17.10.2025).

6. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela uvedená společnost při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytl žalovaný; žalovaný byl v době podání žádosti o úvěr zaměstnán jako u společnosti , právnická osoba, s průměrným měsíčním příjmem 10 000 Kč v dělnické profesi. Dále sdělil, že je svobodný a žije u rodičů.

7. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh uhradil více, než uvedla žalobkyně.

8. Posuzovaná úvěrová smlouva byla uzavřena 5.8.2011 a právní posouzení se tedy bude řídit ust. § 497 a násl. zák.č. 513/19991 Sb., obchodní zákoník a zák.č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

9. Podle § 497 obch.zákoníku se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 39 obč.zák.ve znění účinném do 31.12.2013 je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

11. Podle § 9 odst. 1 zák.č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

12. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti takového právního jednání. Porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně přezkoumat schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet má za následek absolutní neplatnost smlouvy (viz rozsudek Soudního dvora EU z 5.3.2020 ve věci sp.zn. C-679/18).

13. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.

14. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto právní předchůdkyně žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě neměl soud za prokázané; od žalovaného zjišťovala toliko jeho příjmovou stránku, když měl uvést, že je zaměstnaný a jeho průměrný měsíční příjem je 10 000 Kč; zda tento příjem ověřila, žalobkyně netvrdila a neprokazovala žádnými důkazy. Žalobkyně pak netvrdila ani neprokazovala, zda a jak byla stanovena výdajová stránka žalovaného, aby bylo možné obě spolu porovnat a učinit závěr o tom, zda je žalovaný úvěruschopný. Jelikož se žalobkyně k jednání soudu nedostavila, nemohla být o tom soudem poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Soud tedy v dané věci nemohl z důkazů předložených žalobkyní a absentujících tvrzení ohledně ověřování úvěruschopnosti žalovaného učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů, nikoliv jen z informací, které jí o sobě žalovaný v žádosti sdělil. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná.

15. Žalobkyni však v daném případě nevznikl ani nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru vyčerpal z kreditní karty částku 89 303,59 Kč, avšak uhradil na tento dluh již částku 106 727,92 Kč.

16. Soud tedy žalobu jako nedůvodnou zamítl.

17. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaný byl ve věci plně úspěšný, ale žádné náklady mu v něm nevznikly.