36 C 387/2025

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Brožovou v právní věci žalobkyně:Jméno žalobkyně, sídlem Adresa žalobkyně, zastoupená Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované:Jméno žalované A, bytem Adresa žalované A o zaplacení částky 28 780 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 500 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po částce 300 Kč splatných ke každému dvacátému dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně dále po žalované domáhala zaplacení částky 16 280 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 28 780 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádané nároky ze smluv o půjčce, které s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba dne 8.3.2016 a dne 30.11.2015. Na základě smlouvy o půjčce ze dne 8.2.216 uvedená společnost žalované poskytla finanční prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem ve smlouvě. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s pevným úrokem za jejich půjčení za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 680 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, s odměnou za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a odměnou za hotovostní inkaso ve výši 4 800 Kč. Půjčku měla žalovaná splácet v 58týdenních splátkách po částce 360 Kč konče poslední splátkou splatnou dne 18.4.2017. Žalovaná dluh zcela neuhradila ani po splatnosti poslední splátky, na dluh celkem uhradila částku 2 500 Kč a na jistině nadále dluží částku 12 000 Kč, na poplatku za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek částku 2 159,32 Kč a 4 220,68 Kč. Na základě smlouvy o půjčce ze dne 30.11.2015 uvedená společnost žalované poskytla finanční prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem ve smlouvě. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s pevným úrokem za jejich půjčení za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, s odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso ve výši 4 000 Kč. Půjčku měla žalovaná splácet v 58týdenních splátkách po částce 300 Kč konče poslední splátkou splatnou dne 9.1.2017. Žalovaná dluh zcela neuhradila ani po splatnosti poslední splátky, na dluh celkem uhradila částku 7 000 Kč a na jistině nadále dluží částku 8 009,30 Kč, na poplatku za hotovostní inkaso splátek částku 2 390,70 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni.

2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyní před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že si že vycházela z údajů, které jí sdělila žalovaná před poskytnutím úvěru, tedy že má příjem ze státní sociální podpory ve výši 25 240 Kč, resp. 25 374 Kč, její měsíční výdaje jsou na nájem, inkaso a energie 9 500 Kč, osobní výdaje má 8 000 Kč a další splátky 1 150 Kč, resp. 2 550 Kč. Příjmy ověřila, stejně jako výdaje na nájem.

3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 9.1.2026, se ani bez omluvy nedostavila. Z jednání se omluvila žalobkyně. Soud tedy věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků a vycházel při tom z obsahu spisu a důkazů, které k žalobě přiložila žalobkyně.

4. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:

5. Společnost právnická osoba a žalovaná spolu dne 30.11.2015 uzavřely první smlouvu o půjčce, na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti téhož dne částka 10 000 Kč (smlouva o půjčce). Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit úrok sjednaný ve smlouvě včetně poplatků v 58týdenních splátkách po 300 Kč (smlouva o půjčce). Datum poslední splátky pak vycházel na den 9.1.2017 (smlouva o půjčce). Žalovaná uhradila na dluh celkem částku 7 000 Kč. Společnost právnická osoba a žalovaná spolu dále dne 8.3.2016 uzavřely druhou smlouvu o půjčce, na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti téhož dne částka 12 000 Kč (smlouva o půjčce). Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit úrok sjednaný ve smlouvě včetně poplatků v 58týdenních splátkách po 360 Kč (smlouva o půjčce). Datum poslední splátky pak vycházel na den 18.4.2017 (smlouva o půjčce). Žalovaná uhradila na dluh celkem částku 2 500 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela uvedená společnost při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytla žalovaná; žalovaná při první žádosti uvedla, že žije v nájmu, pečuje o nezaopatřené dítě, příjmy má ze státní podpory ve výši 12 000 Kč, přídavky 7 840 Kč, hmotnou nouzi 4 400 Kč, výživné dostává na dítě 1 000 Kč; výdaje jsou na nájem 9 500 Kč, výdaje domácnosti 7 500 Kč, telefon 500 Kč a splátky na jiné dluhy 1 150 Kč (zákaznická karta). Zašktrnuto v zákaznické kartě bylo, že k ověření byl předložen občanský průkaz žalované, výplatní pásky a nájemní smlouva a výměr státní podpory (zákaznická karta), když žádný z těchto dokumentů však žalobkyní předložen nebyl. Při druhé žádosti žalovaná uvedla, že je rozvedená, se základním vzděláním, je v domácnosti (nemá příjem ze zaměstnání), žije v nájmu, pobírá sociální dávky ve výši 19 274 Kč, přídavky na děti 5 100 Kč, ostatní příjmy má 1 000 Kč (v první žádosti uváděla, že se jedná o alimenty na dítě); výdaje jsou na nájem 9 500 Kč, výdaje domácnosti 8 200 Kč, splátky na jiné dluhy 2 550 Kč (zákaznická karta). Zašktrnuto v zákaznické kartě bylo, že k ověření byla předložena nájemní smlouva a ústřižky složenek (zákaznická karta), když žádný z těchto dokumentů však žalobkyní předložen nebyl.

6. Pohledávka z obou smluv byla 6.12.2019 postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, seznam), žalovaná o tom byla vyrozuměna dopisem ze dne 6.12.2019 (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalobkyně pak žalovanou k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby (předžalobní výzva ze dne 27.11.2020 a podací lístek).

7. Shora označenými důkazy tak má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli dvě smlouvy shora uvedeného obsahu a žalované byla na jejich základě vyplacena částka 22 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaná na půjčky vrátila dosud částku 9 500 Kč. Žalovaná byla v řízení zcela nečinná a netvrdila ani neprokazovala, že by na dluh u žalobkyně uhradila více, než tvrdila žalobkyně.

8. Po právní stránce soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“ – Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.). Ze smlouvy nevyplývá povinnost žalobkyně dohodnuté peněžní prostředky žalované poskytnout, nejde tedy o smlouvu konsenzuální (úvěr ve smyslu § 2395 a násl. o. z.), nýbrž o smlouvu reálnou, která vzniká až předáním zapůjčené částky – tedy o zápůjčku. Zároveň se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 ve spojení s § 419 a § 420 o. z. a čl. 2 směrnice rady 93/13/EHS, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, neboť žalobce jednal při uzavírání a plnění smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná tak nečinila.

9. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

10. Podle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES (dále také jen „Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi. Podle článku 27 citované Směrnice členské státy do 12. května 2010 přijmou a zveřejní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto Směrnicí. Dále z tohoto článku vyplývá, že členské státy budou tyto předpisy používat od 12. května 2010.

11. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. sice žádnou sankci za porušení povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost dlužníka v době uzavření předmětné smlouvy neupravovalo. S odkazem na úpravu Směrnice je však nutné překlenout tuto chybějící úpravu pro spotřebitele příznivým výkladem o neplatnosti smlouvy způsobené nesplněním povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka a tedy posuzovat porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka shodně jak vyplývá z nové úpravy zákona o spotřebitelském úvěru, když sankce za porušení takové povinnosti měla být do zákona zapracována již před 12. květnem 2010, ale stalo se tak až právě novou úpravou zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětné úvěrové smlouvy byly uzavřeny dne 30.11.2015 a 8.3.2016 a soud neshledává žádné opodstatnění pro to, aby spotřebitel, který uzavřel úvěrovou smlouvu před nabytím účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., byl chráněn v menším rozsahu než spotřebitel, který uzavřel úvěrovou smlouvu podle tohoto zákona.

12. Závěr o správnosti sankce za porušení povinností věřitele v podobě neplatnosti smlouvy podle vyplývá i z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 a z následného vývoje právní úpravy a judikatury. Z právní věty citovaného rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splní požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

13. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.

14. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli platné smlouvy o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalované jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ní vstoupila do smluvního vztahu. Žalobkyně však v dané věci nedoložila, jakým způsobem byly ověřeny příjmy žalované, které navíc dle sdělení žalované pocházely toliko ze sociálních dávek, když žalovaná do nich zahrnovala i výživné, které dostávala na děti. Rovněž nebylo nijak doloženo, jakým způsobem byly ověřeny výdaje žalované, ač je v tomto ohledu odkazováno na nájemní smlouvu. Žalobkyně pak netvrdí ani nedokládá, jak byly ověřeny závazky žalované, které sdělovala. Právní předchůdce žalobkyně tedy nedostatečně zjistila a neověřila skutečné příjmy a výdaje žalované, nezkoumala tak doopravdy její schopnost poskytnuté půjčky splácet, ačkoliv musela vycházet z toho, že bydlí sama, příjem má pouze ze sociálních dávek a má již jiné úvěry. Žalobkyně taktéž nedoložila žádné doklady, které by ukazovaly, že právní předchůdce žalobkyně řádně zohlednil finanční situaci žalované a žalovanou sdělené skutečnosti i prověřil. Ze shora citovaných podkladů nemohl původní věřitel dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalované) spotřebitelské úvěry splácet.

16. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 a § 588 o.z.

17. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, které činilo 12 500 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do této částky ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.

18. O vrácení jistiny půjček soud rozhodl analogicky dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, , C.H.beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud v dané věci určil splátky dlužné jistiny po 300 Kč, jež se mu jevily být přiměřené s ohledem na tvrzené poměry žalované v době žádosti o půjčky, když ty skutečné v dané době soudu známy nejsou.

19. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 o.s.ř., kdy žalovaná byla ve věci úspěšnějším účastníkem, ale žádné náklady jí v něm nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného. Nesplní-li povinný dobrovolně a včas, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávnění domáhat jeho výkonu prostřednictvím exekuce.