36 C 91/2026

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Brožovou v právní věci žalobkyně:Jméno žalobkyně, sídlem Adresa žalobkyně, zastoupena Jméno advokáta, sídlem Adresa advokáta proti žalovanému:Jméno žalovaného, bytem Adresa žalovaného, o zaplacení částky 27 586,62 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 889,92 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně jdoucím z částky 1 508 Kč od 22. 1. 2026 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně jdoucím z částky 1 000 Kč od 24. 12. 2025 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po částce 2 500 Kč splatných ke každému 15. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně dále po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 748,9 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 161,41 Kč, úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 21 188,81 Kč od 30. 5. 2025 do zaplacení, úrokem ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 19 116,99 Kč od 30. 5. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 262,59 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 31,64 Kč, úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně jdoucím z částky 3 889,81 Kč od 2. 9. 2025 do zaplacení a úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 2 398,81 Kč od 2. 9. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 27 586,62 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba. uzavřela se žalovaným dne 17.11.2017 smlouvu o poskytování bankovních a jiných služeb, na základě které vedla pro žalovaného běžný účet č.hodnota; nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a ceník. Žalovaný byl povinen na účtu udržovat kladný zůstatek a hradit poplatky spojené s vedením účtu dle ceníku. Žalovaný se však dostal do nepovoleného záporného zůstatku, který činil 1 508 Kč a banka proto ke dni 21.1.2026 od smlouvy odstoupila. Pohledávka byla následně smlouvou ze dne 28.1.2026 s účinností ke dni 3.2.2026 postoupena na žalobkyni, která žalovaného k úhradě dluhu vyzvala. Dále společnost právnická osoba. uzavřela se žalovaným dne 27.11.2017 smlouvu o službě bezúročná rezerva k účtu č. Anonymizováno, ve které se banka zavázala poskytnout k účtu žalovaného službu spočívající v možnosti přečerpání běžného účtu do sjednaného limitu 1 000 Kč. Součástí smlouvy byly rovněž všeobecné obchodní podmínky banky a ceník. Žalovaný se zavázal v případě přečerpání finančních prostředků tyto vrátit ve lhůtě 1 roku od jejich čerpání. Tím, že se žalovaný dostal do nepovoleného záporného zůstatku na svém účtu – přečerpal povolený limit na svém účtu, banka v souladu se svými podmínkami smlouvu ukončila a zesplatnila vyčerpaný úvěr ke dni 23.12.2025. Smlouvou ze dne 28.1.2026 s účinností ke dni 3.2.2026 postoupila pak i tuto pohledávku na žalobkyni, která žalovaného k úhradě dluhu, který činil 1 000 Kč s příslušenstvím, vyzvala. Dne 16.2.2023 uzavřela společnost právnická osoba. se žalovaným dále smlouvu o půjčce, na základě které žalovanému poskytla částku 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal finanční prostředky vrátit spolu s úrokem, pojištěním a poplatky dle ceníku banky v pravidelných měsíčních splátkách po 2 635 Kč, první splátka byla splatná 16.3.2023. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, banka proto půjčku zesplatnila ke dni 1.9.2025. Žalovaný na půjčku uhradil celkem 57 366,90 Kč, na jistině nadále zůstal dlužen částku 2 398,81 Kč, poplatcích 1 491 Kč, úroku a úroku z prodlení ke dni 1.9.2025 částky 31,04 Kč a 262,59 Kč. Pohledávka ze zápůjčky byla následně smlouvou ze dne 28.1.2026 postoupena na žalobkyni, která žalovaného k úhradě zbytku dluhu vyzývala. Společnost právnická osoba. a žalovaný spolu pak dne 27.11.2017 uzavřeli smlouvu o vydání kreditní karty Anonymizováno č. hodnota, na základě které banka poskytla žalovaného kreditní kartu, ze které byl žalovaný oprávněn opakovaně čerpat finanční prostředky až do limitu 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpané finanční prostředky vrátit spolu s úrokem 23,99% v minimálních měsíčních splátkách ve výši 3,2% z dlužné částky, minimálně 200 Kč. Žalovaný však splátky řádně nehradil, banka proto ke dni 29.5.2025 prohlásila úvěr za splatný. Žalovaný vyčerpal finanční prostředky k tomuto datu ve výši 37 466,84 Kč, vrátil však toliko částku 25 137,12 Kč. Na jistině úvěru nadále dluží částku 19 116,99 Kč a poplatcích 2 071,82 Kč, na úroku ke dni 29.5.2025 částku 1 161,41 Kč. I tato pohledávka byla smlouvou ze dne 28.1.2026 postoupena na žalobkyni, která žalovaného i k úhradě tohoto dluhu před podáním žaloby vyzývala.

2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní před uzavřením každé jednotlivé úvěrové smlouvy doplnila, že si vyžádala informace o rodinných, majetkových a pracovních poměrech, měsíčních příjmech a výdajích přímo od žalovaného a tyto poměřovala s informacemi získanými jak ze svých vnitřních, tak vnějších zdrojů, jak to bylo přiměřené povaze každého jednotlivého úvěru.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 10.7.2026, se ani bez omluvy nedostavil. K jednání se dostavil zástupce žalobkyně. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti žalovaného a vycházel u toho z důkazů, které k žalobě připojila žalobkyně a obsahu spisu.

4. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:

5. Společnost právnická osoba. a žalovaný spolu dne 17.11.2017 uzavřeli smlouvu o poskytování bankovních a jiných služeb, na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet č.č. účtu, na kterém se žalovaný zavázal udržovat kladný zůstatek a platit poplatky spojené s vedením účtu dle ceníku banky (smlouva o poskytování bankovních a jiných služeb). Současně byla k žalovanému k tomuto účtu ze strany banky poskytnuta služba „bezúročné rezerva“, která umožňovala žalovanému přečerpat kladný zůstatek na běžném účtu do limitu 1000 Kč, z níž nebyl povinen hradit úrok a která je sjednána pouze pro dobu, kdy existuje povinnost banky vést pro klienta běžný účet; přečerpané prostředky v souladu se službou se žalovaný zavázal splatit do 1 roku od jejich vyčerpání s tím, že pokud tak neučiní, stane se záporný zůstatek nepovoleným, bude z úročen úrokem z prodlení, nebo pokud finanční prostředky přečerpá nad limit poskytnuté rezervy, bance vznikne oprávnění od smlouvy odstoupit s účinky ke dni, který banka oznámí (smlouva o poskytování bankovních a jiných služeb, protokol o převzetí pin kódů, T-pinu, akceptace smlouvy o službě bezúročná rezerva). Žalovaný porušil podmínky banky pro užívání běžného účtu a přečerpal finanční prostředky tak, že se dostal do nepovoleného záporného zůstatku na svém účtu ke dni 30.11.2025 ve výši 1 508 Kč, nesplacená jistina úvěru ve výši 1 000 Kč byla ke dni 18.12.2025 převedena na samostatný účet, banka prohlásila jeho okamžitou splatnost ke dni 23.12.2025 (transakční historie, prohlášení splatnosti) a dopisem ze dne 6.1.2026 ke dni 21.1.2026 od smlouvy o účtu odstoupila (odstoupení od smlouvy o účtu, podací arch).

6. Žalovaný a společnost právnická osoba. spolu dále uzavřeli dne 27.11.2017 smlouvu o vydání kreditní karty Anonymizováno č. hodnota, na základě které byla žalovanému poskytnuta kreditní karta s úvěrovým limitem 20 000 Kč (návrh na uzavření smlouvy, akceptace smlouvy a protokol o převzetí karty). Žalovaný se zavázal čerpat z karty finanční prostředky do výše sjednaného limitu a vrátit je spolu s úrokem a poplatky dle ceníku banky v minimálních měsíčních splátkách ve výši 3,2% z dlužné částky, minimálně 200 Kč; žalovaný však splátky řádně nehradil, banka proto ke dni 29.5.2025 prohlásila úvěr za splatný (smlouva o vydání kreditní karty, výpis čerpání z kreditní karty). Žalovaný na čerpal úvěr ve výši celkem 37 466,84 Kč a uhradil a celkem 25 137,12 Kč (souhrnný výpis z účtu ke kreditní kartě).

7. Žalovaný a společnost právnická osoba. spolu dále uzavřeli dne 16.2.2023 smlouvu o půjčce, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s úroky a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách po 2 635 Kč od 16.3.2023 (smlouva o půjčce, potvrzení o podpisu přes mobilní elektronický klíč, transakční historie, výpis z minutové půjčky); žalovaný splátky neplatil řádně, banka proto půjčku zesplatnila ke dni 1.9.2025 (výpis z minutové půjčky, transakční historie, dopis o zesplatnění). Žalovaný na půjčku uhradil celkem 57 366,90 Kč.

8. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela uvedená společnost při poskytování úvěrů především z toho, jaké informace jí o sobě poskytl žalovaný; žalovaný při žádosti o kreditní kartu a službu o bezúročnou rezervu uvedl, že jeho příjmy činí 17 000 Kč (protokol o ověření úvěruschopnosti), banka z registru NRKI zjistila, že má 2 kreditní karty, jedno s limitem 45 000 Kč a druhou s limitem 50 000 Kč (výpis z registru BRKI/NRKI), žalovaný dále uvedl, že je svobodný, žije u rodičů, je zaměstnaný u spol. právnická osoba. od července 2017 jako manuální pracovník (žádost o poskytnutí informací o úvěru). Žalovaný pak při žádosti o půjčku 50 000 Kč uvedl, že jeho příjmy jsou 25 000 Kč, banka dle účtu, který pro něho vedla, počítala s příjmem 23 874 Kč, výdaje zohlednila ve výši 18 269 Kč, z toho na půjčky vycházelo 6 269 Kč, na bydlení 7 000 Kč a na živobytí 5 000 Kč s tím, že žalovanému zbývá na splácení 5 605 Kč (protokol o posouzení úvěruschopnosti). Žalovaný měl v té době tři kreditní karty (s limitem 45 000 Kč, 50 000 Kč a 20 000 Kč), kontokorentní úvěr 1 000 Kč, tři úvěry (z toho jeden hypoteční) na částky 173 000 Kč, 50 000 Kč a 2 200 000 Kč měsíčními splátkami 12 798 Kč (výpis z registru BRKI/NRKI).

9. Pohledávky společnost právnická osoba. za žalovaným byly smlouvou ze dne 28.1.2026 s účinností ke dni 3.2.2026 postoupeny na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, seznam), žalovaný o tom byl vyrozuměn dopisy ze dne 5.2.2026 (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalobkyně pak žalovaného k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby (předžalobní výzva ze dne 8.4.2026 a podací lístek).

10. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh u žalobkyně uhradil více, než žalobkyně uváděla.

11. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. V dané věci měl soud za prokázaná skutková tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný a společnost právnická osoba. spolu dne 17.11.2017 uzavřeli smlouvu o poskytování bankovních služeb, na základě které žalovanému banka zřídila a vedla bankovní účet a že se žalovaný v rozporu se smluvním ujednáním dostal do nepovoleného debetu (zůstatku) na tomto účtu, který přečerpal přes povolený debet o další částku 1 508 Kč, banka využila svého oprávnění od smlouvy odstoupit a s účinností ke dni 21.1.2026 byla smlouva zrušena. Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit žalobkyni vyčerpané finanční prostředky do výše 1 508 Kč s úrokem z prodlení jdoucím od 22.1.2026 do zaplacení, stejně jako vrátit poskytnutý kontokorentní úvěr ve výši 1 000 Kč, s úrokem z prodlení jdoucím od 23.12.2025 do zaplacení. Ohledně dalších dvou úvěrových produktů, které banka dále žalovanému poskytla, se soud s ohledem na výše uvedené zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto právní předchůdkyně žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě neměl soud za prokázané; banka sice v žádostech o úvěry uváděla, že spolu porovnala příjmy a výdaje žalovaného, nicméně žalobkyni nedoložila žádné důkazy k tomu, že banka skutečně ověřovala deklarované výdaje žalovaného, zejména jeho výdaje na bydlení, stravu a dopravu do zaměstnání; v případě žádosti žalovaného o kreditní kartu bylo zjištěno, že žalovaný již disponuje s dvěma kreditními kartami vyššího limitu, než o jaký žádal, banka v té době neznala transakční historii běžného účtu žalovaného, který mu tentýž měsíc zřídila. Vycházela toliko z jeho deklarovaného příjmu, který činil 17 000 Kč a registrů. V případě o tzv. „minutovou půjčku“, na základě které mu měla poskytnout další úvěr ve výši 50 000 Kč, banka sice měla k dispozici údaje z účtu žalovaného, který pro něho již vedla, nicméně jak z něho ověřila tvrzené výdaje žalovaného (na bydlení, stravu, dopravu aj.) nedoložila, žalobkyně toto netvrdila a neprokázala, že by jakkoliv ověřovala, zejména za situace, kdy žalovaný již byl zatížen několika úvěrovými produkty. Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím kreditní karty a minutové půjčky a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů, nikoliv jen z informací, které jí o sobě žalovaný v žádosti sdělil. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o o půjčce ze dne 16.2.2023 a smlouva o vydání kreditní karty ze dne 27.11.2017 absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o. z.

18. Žalobkyni co se týká úvěrové smlouvy – smlouvy o vydání kreditní karty vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný vyčerpal postupně finanční prostředky do výše 37 466,84 Kč a uhradil toliko 25 137,12 Kč. Bezdůvodné obohacení žalovaného spočívající v nevrácené jistině úvěru tak činilo 12 329,72 Kč. Co se týká smlouvy o půjčce ze dne 16.2.2023, vycházel soud z toho, že v daném případě byla jistina úvěru žalovaným zcela vrácena, když ten uhradil celkem 57 366,90 Kč.

19. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 14 889,92 zahrnující jak nesplacenou část jistiny úvěru z úvěrové karty, přečerpaný debet na běžném účtu a kontokorentní úvěr s úroky z prodlení jdoucími z nepovoleného debetu a zesplatněného kontokorentu. Ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.

20. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, , C. H. beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud v dané věci určil splatnost dlužné jistiny (a s ohledem na výši dlužných částek z kontokorentu a nepovoleného debetu) v pravidelných měsíčních splátkách po 2 500 Kč, jež se mu jevily jako splátky přiměřené majetkovým možnostem žalovaného naposledy deklarovaným v žádosti o úvěr a výši dlužné částky.

21. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl v dané věci téměř stejný. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného. Nesplní-li povinný dobrovolně a včas, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávnění domáhat jeho výkonu prostřednictvím exekuce.