36 C 99/2026

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Brožovou v právní věci žalobkyně:Jméno žalobkyně, sídlem Adresa žalobkyně, zastoupena Jméno advokátky, sídlem Adresa advokátky proti žalovanému:Jméno žalovaného, bytem Adresa žalovaného, o zaplacení částky 57 965 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 140 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně dále po žalovaném domáhala zaplacení částky 44 825,16 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 57 965 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela dne 22.4.2024. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 40 000 Kč na jeho bankovní účet a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem 70,16% ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 686 Kč splatných ke každému 17.dni v měsíci počínaje měsícem květen 2024. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením, neuhradil splátku splatnou v březnu 2025 a dostal se do prodlení s její úhradou o délce 65 dnů. K datu 21.5.2025 tak došlo k zesplatnění úvěru, nesplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění se dle smluvního ujednání staly součástí nové jistiny, která činila 41 564,21 Kč, žalobkyně dále požadovala úhradu smluvní pokuty ve výši 998 Kč, smluvní pokuty ve výši 15 003,16 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč a úroků a úroků z prodlení. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 26 860 Kč, dále neuhradil nic, ani na základě zaslané předžalobní výzvy.

2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného doplnila, že provedla důkladnou analýzu bonity žalovaného a jeho volné zdroje ke splácení byly 5 440 Kč. Zjistila od něho údaje týkající se jeho stavu, příjmů a výdajů, kdy žalovaný uvedl, že má měsíční příjem ve výši 28 697 Kč, jeho výdaje jsou 22 257 Kč, vyžádala si doklady o jeho příjmech, lustrovala žalovaného v registrech SOLUS a NRKI. Žalovaný sdělil, že jeho náklady na bydlení jsou 10 000 Kč, tudíž z této částky vycházela. K výdajům vždy započítává dále částku životního minima 4 860 Kč. Mezi výdaji dále zohlednila splátku žalovaného žalobkyni na předchozí úvěr ve výši 1 397 Kč.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 31.7.2026, se ani bez omluvy nedostavil. K jednání se dostavil zástupce žalobkyně. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti žalovaného a vycházel z důkazů, které k žalobě předložila žalobkyně a obsahu spisu.

4. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:

5. Žalobkyně a žalovaný spolu dne 22.4.2024 uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta na účet téhož dne částka 40 000 Kč (smlouva o úvěru, fotokopie občanského průkazu žalovaného, oznámení o schválení úvěru, doklad o vyplacení úvěru, doklad o odeslání 1kč a přijaté SMS, smlouva o bankovních službách). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 2 686 Kč od 17.5.2024. Žalovaný uhradil splátky splatné v květnu 2024 – únoru 2025, celkem uhradil 26 860 Kč. Žalovaný neuhradil splátku splatnou dne 17.3.2025 a dostal se do prodlení o délce 65 dní, žalobkyně proto v souladu se smlouvou úvěr zesplatnila ke dni 21.5.2025 a žalovaného o tom vyrozuměla dopisem (oznámení o zesplatnění a dodejka). Žalobkyně pak k úhradě dluhu žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala (předžalobní výzva ze dne 29.4.2026, poštovní podací arch).

6. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela žalobkyně před poskytnutím úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytl žalovaný; žalovaný sdělil, že je zaměstnaný s příjmem 28 697 Kč měsíčně, pracuje u společnosti právnická osoba. od 1.7.2022, je ženatý, bydlí ve vlastním, jeho výdaje jsou 22 257 Kč, z toho 10 000 Kč hradí na bydlení, 6 000 Kč měsíčně hradí na dopravu, záliby aj., 1 397 Kč činí jeho dosavadní splátky a 4 860 Kč mu bylo započteno jako životní minimum (hodnocení klienta). Své příjmy doložil potvrzením od právnická osoba. o výplatě částky 30 774 Kč dne 15.2. 2024 a částky 27 561 Kč dne 15.3.2024. Dále z registru NRKI zjistila, že má závazky ve výši 1 318 084 Kč, žádný dluh po splatnosti a revolvingový produkt s limitem 10 000 Kč (výpis z NRKI).

7. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh u žalobkyně uhradil více, než tvrdila žalobkyně.

8. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě neměl soud za prokázané; žalobkyně sice prověřovala příjmy žalovaného, které při žádosti uváděl, ale neověřovala jeho skutečné výdaje. Vycházela z údajů deklarovaných žalovaným a z částky odpovídající životnímu minimu, aniž by bylo zjišťováno, zda tyto údaje odpovídají jeho reálné finanční situaci. Za takového stavu nemohla žalobkyně provést kvalifikované porovnání příjmů a výdajů žalovaného, a tedy ani spolehlivě posoudit jeho schopnost splácet nově poskytovaný úvěr. Okolnost, že žalovaný nebyl evidován jako dlužník v prodlení, sama o sobě takový nedostatek posouzení úvěruschopnosti nahradit nemůže. Co se pak týká již existujících závazků žalovaného, opatřila si žalobkyně sice výpis z registru NRKI, z něhož vyplynulo, že žalovaný měl evidovány závazky v celkové výši 1 318 084 Kč, avšak z provedených důkazů nevyplývá, že by se blíže zabývala povahou těchto závazků, jejich aktuální výší ani jejich skutečným měsíčním splátkovým zatížením. Současně vycházela z údaje, že dosavadní splátky žalovaného činí pouze 1 397 Kč měsíčně, aniž by bylo zřejmé, jakým způsobem správnost tohoto údaje ověřila (jednalo se zřejmě toliko o splátky úvěru u žalobkyně). Za situace, kdy registr evidoval zadlužení přesahující 1,3 mil. Kč, nepostačovalo pro řádné posouzení úvěruschopnosti převzít tvrzení žalovaného o výši jeho splátkového zatížení bez dalšího ověření, bez zjištění konkrétní struktury stávajících závazků a jejich dopadu na pravidelné měsíční výdaje žalovaného. Nebylo tak dle názoru soudu možné spolehlivě vyhodnotit jeho skutečný disponibilní příjem ani učinit kvalifikovaný závěr o jeho schopnosti splácet nově poskytovaný úvěr.

15. Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že žalobkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů, nikoliv jen z informací, které jí o sobě žalovaný v žádosti sdělil. Posouzení úvěruschopnosti tak bylo založeno převážně na údajích poskytnutých samotným žalovaným, aniž byly dostatečně ověřeny informace podstatné pro zhodnocení jeho celkové finanční situace a schopnosti dostát novému úvěrovému závazku. 16. . Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o. z.

17. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný, který obdržel na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 40 000 Kč, uhradil na tento dluh dosud toliko částku 26 860 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 13 140 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.

18. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, , C. H. beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud v dané věci určil splatnost dlužné jistiny ve splátkách po částce 3 000 Kč, jež se mu jevily jako splátky přiměřené s ohledem na tvrzené poměry žalovaného v době žádosti o úvěr, když ty skutečné v dané době soudu ani žalobkyni známy nejsou, i s ohledem na výši dluhu tak, aby bylo zajištěno jeho splacení v přiměřené době.

19. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaný byl ve věci úspěšnějším účastníkem, ale žádné náklady mu v něm nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného. Nesplní-li povinný dobrovolně a včas, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávnění domáhat jeho výkonu prostřednictvím exekuce.