9 C 11/2026

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl soudkyní JUDr. Vladislavou Halodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně , zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A o zaplacení částky 35 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 499 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy k 1. dni kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, v němž nabude právní moci tento rozsudek, přičemž splátky jsou stanoveny pod ztrátou jejich výhody.

II. Žaloba se částečně zamítá co do uplatněného nároku na zaplacení částky 7 501 Kč, úroku 21,55 % ročně z pohledávky 30 000 Kč od 26. 12. 2025 do 26. 3. 2026, úroku 11,5 % ročně z pohledávky 30 000 Kč od 27. 3. 2026 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 30 000 Kč od 26. 12. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 %.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 496 Kč do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze 17. 2. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit jí 35 000 Kč s úrokem a úrokem z prodlení z titulu pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, z 29. 9. 2025 uzavřené elektronicky okamžikem připsání verifikační platby 1 Kč na účet žalobkyně. Na základě této smlouvy žalovanému 30. 9. 2025 poskytla 30 000 Kč, a to 27 500 Kč na jeho účet a 2 500 Kč na účet zprostředkovatele. Žalovaný se zavázal uhradit jí včetně úroku 37 500 Kč v 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč počínaje 20. 10. 2025. Z důvodu jeho prodlení se splátkami byl úvěr k 25. 12. 2025 zesplatněn. Z uplatněného nároku tvoří 4 499 Kč dlužné splátky 4 499 Kč (1 562 Kč úroky, 2 937 Kč jistina (úmor)) a 27 063 Kč zesplatněná jistina. Dále 300 Kč tvoří náklady za odeslání 3 upomínek (3 x 100 Kč), 1 497 Kč smluvní pokuta za prodlení s třemi splátkami (3x499 Kč) a 1 641 Kč smluvní pokuta ve výši 0,1 % z neuhrazeného zůstatku úvěru za dobu od 26. 12. 2025 do 15. 2. 2026.

2. Žalovaný v odporu proti ve věci vydanému elektronickému platebnímu rozkazu namítl, že žalobce byl povinen řádně zkoumat úvěruschopnost ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a skutková zjištění v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu neprokazují, že tuto povinnost řádně splnil, naopak je zřejmé, že úvěr byl poskytnut i přesto, že výsledné zjištění mělo být negativní. Žalobkyně tak má dle nárok na vydání pouze jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K tomu uvedl, že má příjem z výdělečné činnosti 30 000 Kč, výdaje na bydlení cca 15 000 Kč na nájem, splátky ostatních půjček 5 000 Kč, výdaje na potraviny cca 3 000 Kč měsíčně. Navrhl splácet jistinu úvěru částkou 1 500 Kč měsíčně.

3. Žalobkyně se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila. Žalovaný v 21:28 hod 5. 5. 2026 požádal o odročení jednání nařízeného na 6. 5. 2026 s tím, že se ho nemůže zúčastnit pro své pracovní povinnosti a proto, že jeho právní zástupce s ním nekomunikuje a nedostaví se. Žalovaný tvrzené důvody, pro které se nemůže k jednání dostavit, nedoložil, nedoložil především ani to, že je zjistil až ve večerních hodinách 5. 5. 2026, a nemohl tedy o odročení jednání požádat dříve. Jeho omluvu soud proto neshledal včasnou omluvou z důležitého důvodu ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. Ve věci proto jednal v jeho nepřítomnosti, jakož i v nepřítomnosti žalobkyně a jejího zástupce, kteří se k jednání bez omluvy nedostavili.

4. Na základě provedeného dokazování soud uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, připsáním platby 1 Kč poukázané žalovaným z jeho účtu na účet žalobkyně. (uvedená smlouva s úvěrovými podmínkami, informace o schválení žádosti o úvěr, potvrzení o provedení transakce, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru) Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr 27 500 Kč na účet žalovaného, 2 500 Kč činily tzv. související náklady konkretizované jako provize zprostředkovatele. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni částku 37 500 Kč zahrnující i roční úrok 21,55 % v 25 pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč počínaje 20. 10. 2025. (smlouva o úvěru č. , hodnota, , rozpis splátek). Žalobkyně 30. 9. 2025 poukázala 27 500 Kč a 2 500 Kč v souladu se smlouvou. (potvrzení o provedení transakcí 30. 9. 2025) Žalovaný dlužné splátky přes upomínky žalobkyně z 25. 10. 2025 a 25. 11. 2025 neuhradil, žalobkyně 25. 12. 2025 úvěr zesplatnila. (upomínky z 25. 10. a 25. 11. 2025, čestné prohlášení , jméno FO, z 25. 10. 2025, seznam odeslaných upomínek, zesplatnění, výzva a podací lístek z 25. 12. 2025) Soud uzavřel, že žalovaný žalobkyni krom 1 Kč, kterou započetla na první splátku, nic neuhradil, když vyšel z tvrzení účastníků, kdy i žalovaný uvedl, že na úvěr nebylo hrazeno ničeho.

5. Po právní stránce soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, která je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru dle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

6. Soud se na základě § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zabýval tím, zda před uzavřením smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní ve smyslu § 86 téhož zákona, neboť poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, způsobuje neplatnost smlouvy a povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla žalobkyně jako poskytovatel úvěru povinna před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr pak mohla žalovanému poskytnout jen, vyplývalo-li by z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti, že nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.

8. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje jeho schopnost plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o jeho finanční a ekonomické situaci, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Poskytovatel úvěru přitom při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nepostupuje s odbornou péčí, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, )

10. K posouzení úvěruschopnosti musí dojít se zcela konkrétními zjištěními a na základě nich učiněnými konkrétními závěry. Pouze zcela konkrétní závěry ohledně příjmů a výdajů spotřebitele, jeho finančně-ekonomické situaci, majetku, závazcích, dosavadním plnění dluhů, umožňují učinit závěr o jeho úvěruschopnosti spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Pouze dojde-li takto konkrétně k prověření úvěruschopnosti spotřebitele, je možno uvažovat o řádném splnění povinnosti poskytovatele k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o úvěru.

11. Žalobkyně však žádná konkrétní tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného nevznesla. V žalobě uvedla pouze obecná tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, neuvedla žádné konkrétní skutečnosti, jaké zjistila o jeho příjmech a výdajích, o jeho finančně-ekonomické situaci, o jeho majetku, závazcích a způsobu plnění dluhů. Na výzvu soudu usnesením z 16. 3. 2026 k doplnění tvrzení právě o takové zcela konkrétní závěry, nijak nereagovala. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, nemohlo jí tak být poskytnuto poučení dle §118a odst. 1, případně následně dle §118a odst. 2 o.s.ř. poskytované účastníkům pouze při jednání. Svou neúčastí při jednání se tak zbavila možnosti být soudem poučena o potřebě doplnit svá tvrzení.

12. Žalobkyně k žalobě přiložila listinné důkazy, a to čestná prohlášení žalovaného o výdajích a příjmech, výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výplatní pásky žalovaného a výběr transakcí z účtu žalovaného, kterými soud provedl důkaz. Bylo tak možno učinit závěr, že měla k dispozici prohlášení žalovaného o jeho příjmech a výdajích a jeho výplatní pásky a že ohledně žalovaného nahlédla do centrální evidence exekucí a do insolvenčního rejstříku. Nebylo však možno na jejich základě činit další skutkové závěry, neboť ty by bylo možno činit ke konkrétním žalobním tvrzením, která by těmito důkazy byla prokazována. Pokud taková tvrzení absentovala, nemohla být ani předloženými důkazy prokázána. Žalobkyni stíhalo nejenom břemeno důkazní, ale i břemenu důkaznímu předcházející břemeno tvrzení ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to žalobkyně neunesla. A toto břemeno tvrzení neunesla, na jeho unesení zcela rezignovala, byť z usnesení soudu z 16. 3. 2026 jí muselo být zřejmé, že soud její dosavadní tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného nepovažuje za dostatečná.

13. V důsledku toho pak nebylo možno uzavřít, že před uzavřením smlouvy o úvěru řádně s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru proto soud shledal neplatnou ve smyslu § 87 téhož zákona.

14. V souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru proto bylo žalovanému uloženo vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu, a to v dosud nevrácené výši 27 499 Kč. Co do částky 27 499 Kč tedy soud žalobě jako důvodné vyhověl.

15. Jako nedůvodnou z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru a povinnosti žalovaného k vrácení pouze poskytnuté jistiny soud zamítl, pokud jde o zbývající část uplatněného nároku tvořenou částkou 1 Kč (verifikační platba 1 Kč započtená na první splátku), smluvním úrokem 21,55 % ročně z pohledávky 30 000 Kč od 26. 12. 2025 do 26. 3. 2026 a úrokem 11,5 % ročně z pohledávky 30 000 Kč od 27. 3. 2026 do zaplacení, dlužným smluvním úrokem za období k 25. 12. 2025 uplatněný žalovaným jako část dlužné jistiny ve výši 1 562 Kč, náklady za odeslání upomínek ve výši 300 Kč, smluvními pokutami ve výši 1 497 Kč a 1 641 Kč. Jako nedůvodnou byla žaloba i co do 2 500 Kč představujících dle smlouvy tzv. související náklady, a to provizi zprostředkovatele. Celková výše úvěru činila 27 500 Kč, jak vyplývá ze smlouvy, a pouze tato částka byla žalovanému poskytnuta. Pokud by výše úvěru činila celých 30 000 Kč, jak bylo tvrzeno v žalobě, bylo by namístě uzavřít, že z poskytnutého úvěru 30 000 Kč bylo 2 500 Kč na provizi zprostředkovatele uhrazeno, a tato částka tedy nemůže být dlužnou. Pak by žalovaný uhradil žalobkyni nikoliv pouze 1 Kč, ale 2 501 Kč a o tuto částku by byl ponížen nárok žalobkyně na vrácení poskytnutého úvěru. Z částky 30 000 Kč by tak k vrácení zbývalo rovněž pouze 27 499 Kč.

16. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, )

17. Pokud jde o možnosti žalovaného vrátit 27 499 Kč, vyšel soud z tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích a z jím předložených výpisů z účtu, z nichž se podává výše jeho příjmu ze zaměstnání cca 27 000 Kč měsíčně a výše nájemného 12 000 Kč měsíčně.

18. Soud uzavřel, že je v možnostech žalovaného splatit 27 499 Kč v měsíčních splátkách po 1 500 Kč, jak navrhoval. Splátky byly stanoveny pod ztrátou jejich výhody, když soud vyšel z toho, že ukládá žalovanému povinnost k uhrazení částky ve splátkách přiměřených jeho možnostem, a bude tedy záviset pouze na něm a jeho přístupu k plnění uložené povinnosti, zda bude možnost hrazení ve splátkách přetrvávat, či zda mu vznikne povinnost k jednorázové úhradě celé dlužné částky. Zároveň žalovanému byla uložena delší lhůta k plnění, i pokud jde o náhradu nákladů řízení.

19. Vzhledem k tomu, že dochází ke stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyl žalovaný ke dni vyhlášení rozsudku v prodlení se splněním povinnosti, proto žaloba byla zamítnuta i co do uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení. (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, .)

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná z 79 %, žalovaný z 21 %, žalobkyni tedy vzniklo právo na náhradu 58 % plné náhrady nákladů řízení. Ta by činila 4 304, když je tvořena náhradou 1 400 Kč za soudní poplatek, odměnou za 3 úkony právní služby po 700 Kč dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy), náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, přičemž náhrada, vyjma náhrady za soudní poplatek, byla navýšena o DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. 58 % z plné náhrady nákladů řízení činí 2 496 Kč, a v této výši byla tedy žalovanému uložena povinnost k zaplacení náhrady nákladů řízení žalobkyni.