10 C 105/2022

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem JUDr. Vlastimilem Nedvědem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem celé jméno účastníka, se sídlem adresa účastníka o: zvýšení výživného pro zletilé dítě

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobce částkou ve výši 7 000 Kč měsíčně, s účinností od 1. 10. 2021 a se splatností vždy do každého 20. dne příslušného měsíce.

II. Dlužné výživné za dobu od 1. 10. 2021 do 28. 2. 2022 v celkové výši 15 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci v měsíčních splátkách po 1 000 Kč spolu s běžným výživným, a to počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení.

III. Návrh žalobce se ve zbylé výši na zvýšení výživného až na částku 9 500 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 10. 2021 zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal žalobou podanou u zdejšího soudu dne 10. 2. 2022 po žalovaném stanovení vyživovací povinnosti a její zvýšení. Žalobu odůvodnil tím, že v současné době žalovaný má stanovenou vyživovací povinnost ve výši 4 000 Kč, a to od roku 2018, ovšem došlo ke změně poměrů, které odůvodňují zvýšení výživného. Žalobce studuje od 1. 10. 2021 1. ročník anonymizováno univerzity v obec, bydlí u své matky jméno příjmení v nájemním bytě, kdy ve společné domácnosti dále bydlí přítel matky jméno příjmení a nezletilá sestra jméno příjmení. jméno příjmení má čistý měsíční příjem kolem 30 000 Kč, matka je OSVČ se zdravotním znevýhodněním, její měsíční příjem se pohybuje kolem minimální mzdy. Žalobce má přivýdělky pouze z brigád, v závislosti na svém volném času a to od 500 Kč – 2 000 Kč měsíčně. Společné náklady na bydlení tvoří celkem 15 456 Kč, kdy dále musí hradit kolejné, stravné v menze a další běžné výdaje. Se studiem na vysoké škole byly spojeny jednorázové vstupní náklady, které konkretizoval a odůvodnil, přičemž veškeré vstupní náklady hradila matka, stejně jako kolejné a stravování. Matka mu také měsíčně dává na živobytí 4 000 Kč. Žalovaný mu na tyto náklady nijak nepřispěl, ví o něm pouze to, že je zaměstnán jako řidič kamionové dopravy, jeho mzdu ani další náklady nezná. Navrhl proto, aby mu bylo stanoveno výživné ve výši 9 500 Kč měsíčně, počínaje dnem 1. 10. 2021.

2. U dnešního ústního jednání žalovaný v zásadě souhlasil se zvýšením výživného, a to i zpětně, ovšem nedošlo k dohodě o konkrétní výši výživného.

3. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že žalobce je skutečně studentem 1. ročníku prezenčního studia anonymizováno univerzity v obec, a to na fakultě anonymizováno, informatiky a mezioborových studií. Byly doloženy náklady na bydlení v celkové výši 14 864 Kč měsíčně pro celou rodinu, z rozhodnutí OSSZ Česká Lípa ze dne 2. 6. 2015 vyplývá, že matka žalobce příjmení příjmení je osobou zdravotně znevýhodněnou. Žalobce také doložil zvýšené náklady spojená s nákupem věcí, které jsou spojeny s jeho současným studiem. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného vyplývá, že za období od července 2021 do ledna 2022 činí jeho průměrný čistý měsíční příjem 29 662 Kč, kdy dále měsíčně pobírá cestovní náhrady od 8 263 Kč – 19 613 Kč. Žalobce při výslechu jako účastník se vyjádřil k nákladům na jízdné a na stravu, kdy nemá zdravotní problémy, ani vyživovací povinnosti. Pracuje na dohodu o provedení práce, kdy vykonává programátorskou činnost., v rozsahu kolem 15h měsíčně, kdy si vydělá asi 110 Kč za hodinu, mimoškolní rok chodí na brigády, kde si vydělává kolem 5 000 Kč měsíčně. S otcem není v kontaktu s výjimkou toho, kdy otec po něm požadoval potvrzení o studiu. Žalovaný při svém účastnickém výslechu potvrdil, že v současné době bydlí v obec se svou současnou přítelkyní a jejím synem. Se svou předchozí manželkou jméno příjmení se rozvedl již v roce 2016, má s ní nezletilého syna jméno, narozeného datum, k němuž má v současné době stanovenou vyživovací povinnost ve výši 2 900 Kč měsíčně. Se svou nynější přítelkyní platí hypotéku 7 938 Kč měsíčně a dále hradí částku 1 500 Kč měsíčně na půjčku určenou na rekonstrukci bytu a pojistku ve výši 2 549 Kč měsíčně.

4. Ze spisu Okresního soudu v České Lípě spisová značka bylo zjištěno, že rozsudkem ze dne 9. 4. 2015 bylo zvýšeno výživné na tehdy nezletilého jméno celé jméno žalovaného z částky 3 000 Kč měsíčně na 3 500 Kč měsíčně a následně 11. 4. 2018 došlo k dalšímu zvýšení výživného na částku 4 000 Kč měsíčně. Výživné bylo hrazeno na základě výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného.

5. Vzhledem k tomu, že od poslední úpravy vyživovací povinnosti uplynuly již prakticky 4 roky a žalobce v současné době studuje na vysoké škole, jejíž sídlo je mimo současné jeho bydliště, je evidentní, že se na straně žalobce výrazně změnily jeho poměry a zvýšily se jeho životní náklady, zejména náklady spojené se studiem a s tím spojenými skutečnostmi. Jeho potřeby na vyšší výživné byly objektivně zjištěny a prokázány, což učinil nesporným i žalovaný, kdy otázkou byla pouze výše výživného. Po zvážení výdělkové a sociální situace žalovaného, soud rozhodl, že ten je objektivně schopen žalobci platit výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně, aniž by tak byla podstatným způsobem ohrožena jeho sociální situace a situace jeho rodiny, a to i s přihlédnutím k další vyživovací povinnosti. Takto stanovené výživné sice nemůže pokrýt plně potřeby žalobce, který potvrdil, že sám aktivně se snaží vedle studia si přivydělávat, aby tak pokryl svoje potřeby, ovšem vyšší výživné by již mohlo žalovaného dostat do existenčních problémů. Soud proto výrokem pod bodem I. uložil žalovanému povinnost k placení výživného ve výši 7 000 Kč měsíčně od 1. 10. 2021, jak žalobce požadoval, kdy od této doby studuje na vysoké škole a objektivně mu tak vznikaly vyšší náklady s tím spojené. Ve zbylé výši nárok žalobce ve výroku pod bodem III. zamítl. Výrokem pod bodem II. uložil žalovanému povinnost k zaplacení dlužného výživného za období 1. 10. 2021 do 28. 2. 2022 v celkové výši 15 000 Kč, a to ve splátkách po 1 000 Kč tak, aby nebyla nijak výrazněji narušena existenční situace žalovaného a to pod pohrůžkou ztráty výhody splátek v případě prodlení.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na jejich náhradu, když žádný z účastníků ani toto právo v průběhu řízení neuplatnil. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec, a to prostřednictvím zdejšího soudu ve dvojím vyhotovení.