10 C 117/2022

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem JUDr. Vlastimilem Nedvědem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 11 194,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 194,11 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 11 194,11 Kč od 25. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, k rukám právního zástupce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru a uznání dluhu.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný převzal dne 2. 3. 2022 žalobu s výzvou k vyjádření s tím, zda souhlasí, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V této lhůtě se k věci nevyjádřil, nic proti žalobě nenamítal a ani nenavrhoval nějaké důkazy, proto soud ve věci rozhodl bez jejího projednání.

3. Soud ve věci provedl listinné důkazy, bylo zjištěno, že dne 16. 10. 2020 uzavřel žalobce s žalovaným dohodu o uznání dluhu. Žalovaný v ní uznal svůj dluh vůči žalobci co do důvodu a výše v celkové výši 13 594,11 Kč, kdy se zavázal jej uhradit v 28 pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč (poslední ve výši 94,11 Kč s datem splatnosti 23. 1. 2023). Žalovaný na svůj dluh od data uzavření dohody uhradil celkem 2 400 Kč. Žalovaný se následně dostal do prodlení s plněním dvou splátek, a to konkrétně [číslo] [číslo] proto se žalobce rozhodl svého smluvního oprávnění a odeslal žalovanému dne 16. 9. 2021 oznámení o zesplatnění dluhu, spolu s předžalobní upomínkou. Současně byl vyzván k úhradě dlužné částky, která v zesplatněné výši činila 11 194,11 Kč, kdy zároveň byla žalovanému poskytnuta lhůta k úhradě této částky, a to nejpozději od 24. 9. 2021, ovšem dluh nebyl uhrazen, zákonný úrok z prodlení pak je požadován ze zesplatněné výše pohledávky od prvního dne po uplynutí stanovené lhůty, tj. od 25. 9. 2021.

4. Podle § 2053 obč. zák. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 2054 odst. 2 obč. zák. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

5. Vzhledem k tomu, že byly splněny zákonné podmínky, bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. Soud přitom vycházel především z uznání dluhu, které žalobce s žalovaným podepsal dne 16. 10. 2020, zde se uvádí, že věřitel nabyl od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 5. 2018 peněžitou pohledávku vůči žalovanému vyplývající ze smlouvy, která mezi nimi byla uzavřena, přičemž žalovaný se zavázal uhradit pohledávku v pravidelných měsíčních splátkách, tj. 27x po 500 Kč, 28. pohledávku ve výši 94,11 Kč od 22. 10. 2020 vždy do každého 22. dne v měsíci s poslední splátkou dne 23. 1. 2023. Žalovaný z části splátky uhradil, ovšem poté se dostal do prodlení a další částky už neuhradil, kdy podle smlouvy v případě s prodlením nejméně s dvěma splátkami může žalobce učinit svým oznámením celý dluh okamžitě splatným. Dále též žalobce doložil odeslání předžalobní upomínky i s dokladem o odeslání spolu s oznámením o zesplatněním dluhu.

6. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobci úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) za každý ze tří úkonů po 300 Kč, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a. t.. Soud přihlédl ke skutečnosti, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který je opakovaně uplatňován týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, přičemž žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení.