10 C 117/2022

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem JUDr. Vlastimilem Nedvědem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 11 194,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 194,11 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 11 194,11 Kč od 25. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, k rukám právního zástupce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru a uznání dluhu.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný převzal dne 2. 3. 2022 žalobu s výzvou k vyjádření s tím, zda souhlasí, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V této lhůtě se k věci nevyjádřil, nic proti žalobě nenamítal a ani nenavrhoval nějaké důkazy, proto soud ve věci rozhodl bez jejího projednání.

3. Soud ve věci provedl listinné důkazy, bylo zjištěno, že dne 16. 10. 2020 uzavřel žalobce s žalovaným dohodu o uznání dluhu. Žalovaný v ní uznal svůj dluh vůči žalobci co do důvodu a výše v celkové výši 13 594,11 Kč, kdy se zavázal jej uhradit v 28 pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč (poslední ve výši 94,11 Kč s datem splatnosti 23. 1. 2023). Žalovaný na svůj dluh od data uzavření dohody uhradil celkem 2 400 Kč. Žalovaný se následně dostal do prodlení s plněním dvou splátek, a to konkrétně číslo číslo proto se žalobce rozhodl svého smluvního oprávnění a odeslal žalovanému dne 16. 9. 2021 oznámení o zesplatnění dluhu, spolu s předžalobní upomínkou. Současně byl vyzván k úhradě dlužné částky, která v zesplatněné výši činila 11 194,11 Kč, kdy zároveň byla žalovanému poskytnuta lhůta k úhradě této částky, a to nejpozději od 24. 9. 2021, ovšem dluh nebyl uhrazen, zákonný úrok z prodlení pak je požadován ze zesplatněné výše pohledávky od prvního dne po uplynutí stanovené lhůty, tj. od 25. 9. 2021.

4. Podle § 2053 obč. zák. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 2054 odst. 2 obč. zák. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

5. Vzhledem k tomu, že byly splněny zákonné podmínky, bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. Soud přitom vycházel především z uznání dluhu, které žalobce s žalovaným podepsal dne 16. 10. 2020, zde se uvádí, že věřitel nabyl od právnická osoba anonymizována dvě slova na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 5. 2018 peněžitou pohledávku vůči žalovanému vyplývající ze smlouvy, která mezi nimi byla uzavřena, přičemž žalovaný se zavázal uhradit pohledávku v pravidelných měsíčních splátkách, tj. 27x po 500 Kč, 28. pohledávku ve výši 94,11 Kč od 22. 10. 2020 vždy do každého 22. dne v měsíci s poslední splátkou dne 23. 1. 2023. Žalovaný z části splátky uhradil, ovšem poté se dostal do prodlení a další částky už neuhradil, kdy podle smlouvy v případě s prodlením nejméně s dvěma splátkami může žalobce učinit svým oznámením celý dluh okamžitě splatným. Dále též žalobce doložil odeslání předžalobní upomínky i s dokladem o odeslání spolu s oznámením o zesplatněním dluhu.

6. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobci úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) za každý ze tří úkonů po 300 Kč, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a. t.. Soud přihlédl ke skutečnosti, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který je opakovaně uplatňován týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, přičemž žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka obec, a to prostřednictvím zdejšího soudu ve dvojím vyhotovení. V odvolání musí být vedle obecných náležitostí uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá (§ 205 odst. 1 o.s.ř.).