10 C 126/2022

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem JUDr. Vlastimilem Nedvědem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 11 055 Kč s příslušenstvím rozsudkem pro zmeškání

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 055 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 11 055 Kč od 20. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 037,71 Kč, k rukám právního zástupce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu vyplacení pojistného za škodu, kterou žalovaný způsobil. Ve věci bylo nařízeno ústní jednání na 7. 4. 2022, k němuž se dostavil právní zástupce žalobkyně, žalovaný se k jednání nedostavil, ačkoliv byl v souladu s o. s. ř. o jeho konání vyrozuměn dne 14. 3. 2022. Právní zástupce žalobce proto navrhl vydání rozsudku pro zmeškání s tím, že byly pro tento postup zjištěny zákonné důvody. Žalovaný totiž zmeškal bezdůvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, ačkoliv mu řádně do jeho vlastních rukou ve smyslu § 49 o. s. ř. byly doručeny žaloba a předvolání k jednání, nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se toto jednání koná, kdy byl v předvolání poučen o následcích nedostavení se k tomuto jednání. Žalobce, který se dostavil k jednání při tom tento postup navrhl, přičemž za tohoto stavu se pokládají dle § 153 odst. 1 o. s. ř. tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkající se sporu za nesporná a na tomto základě může soud rozhodovat o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný dne 29. 4. 2021 kolem 20:30 hodin v [obec] v ulici [ulice] na autobusovém nádraží, na zastávce [číslo] pod vlivem alkoholu napadl řidiče autobusu [jméno] [příjmení], jenž jej pro podnapilost nepřijal k dopravě, přičemž ho udeřil rukou sevřenou v pěst jednou ranou za pravé ucho a nejméně dvěma ranami do obličeje, čímž mu způsobil otřes mozku a následnou pracovní neschopnost od 30. 4. 2021 do 16. 5. 2021. V této době byl poškozený [jméno] [příjmení] zaměstnán u [právnická osoba], kdy tato společnost jako zaměstnavatel byla pojištěna zákonným pojištěním pro případ odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. V rámci pojistné události [číslo] vyplatil žalobce dne 3. 8. 2021 poškozenému [jméno] [příjmení] pojistné plnění ve výši 11 055 Kč, včetně daně, přičemž částka 5 000 Kč byla vyplacena jako bolestné, částka 400 Kč jak úhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčbou a částka 5 655 Kč jako náhrada za ztrátu na výdělku při pracovní neschopnosti. Za své jednání byl žalovaný odsouzen trestním příkazem [název soudu] ze dne 7. 5. 2021, č.j. [číslo jednací], jenž nabyl právní moci dne 22. 6. 2021 pro přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, k podmíněně odloženému trestu odnětí svobody. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Dle § 269 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Dle § 2900 obč. zák. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen při svém konání si počínat tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Dle § 2910 obč. zák. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Dle § 11 odst. 1 vyhl. č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti organizace za škodu při pracovním úrazu, nebo nemoci z povolání, vyplacením pojistného plnění přešlo na žalobce právo na náhradu vůči tomu, kdo poškozenému za škodu odpovídá. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný poškozeného bezdůvodně napadl, způsobil mu újmu na zdraví, kdy s ohledem na pojištění zaměstnavatele pro takové případy přešla na žalobce všechna práva týkající se náhrady škody vůči žalovanému. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 037,71 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 1 580 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, dále tedy bylo přiznáno cestovné k jednání dne 7. 4. 2022 v celkové výši 1 167,36 Kč a dále DPH z tohoto cestovného ve výši 245,15 Kč.