10 C 29/2024

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem JUDr. Vlastimilem Nedvědem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta Anonymizováno o zaplacení 68 511,07 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 68 511,07 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 825,04 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 284,83 Kč. s úrokem ve výši 9,90 % ročně z částky 67 011,07 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 67 011,07 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 39 492,20 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Dne 19.12.2023 podala žalobkyně žalobu proti žalovanému o zaplacení částky 68 511,07 Kč. Uvedla v návrhu, že aktivní legitimace žalobce je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek s datem úplaty dne 18.09.2023 mezi společností Anonymizováno-Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno. a společností právnická osoba. (dále jen „banka"), IČ: IČO, se sídlem adresa, zapsaná v obchodním rejstříku Anonymizováno soudu v Anonymizováno pod sp. zn.:Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno a mezi žalobcem a společností Anonymizováno-Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno., která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023. Toto doložila smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, potvrzením o úplatě a oznámením o postoupení pohledávek s poštovními archy.

2. Banka (tedy původní věřitel) uzavřela s žalovaným dne 25. 03. 2015 Smlouvu o úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva o úvěru“), v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 352 000 Kč za účelem konsolidace ve smlouvě o úvěru specifikovaných dlužných závazků žalovaného a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 663,70 Kč, a to počínaje dnem 26. 04. 2015, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Strany se ve smlouvě o úvěru dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 9,90 % p.a. a nedílnou součástí smlouvy o úvěru pak je sazebník poplatků, produktové podmínky a Všeobecné obchodní podmínky banky, přičemž žalovaný stvrdil svým podpisem, že tyto dokumenty převzal a seznámil se s nimi. Banka svůj závazek splnila a dne 25.03.2015 úvěr žalovanému poskytla, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu, a to bezhotovostním převodem prostředků na účty konsolidovaných závazků. Žalovaný svou povinnost plnil jen částečně a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu Banka využila svého práva a v souladu s odst. 13 a 14 Produktových podmínek Banky, jež jsou nedílnou součástí Smlouvy o úvěru, prohlásila úvěr poskytnutý dle Smlouvy o úvěru ke dni 29. 09. 2022 za okamžitě splatný v celé výši, neboť byl žalovaný v prodlení, čímž ve smyslu Produktových podmínek porušil svoji splátkovou povinnost dle Smlouvy o úvěru.

3. Žalobce při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých bance klientem. Tyto byly podle něj hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze právnická osoba. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení klienta banka žádosti klienta vyhověla. Toto prokázala smlouvou o úvěru, výpisem z úvěrového účtu, oznámením banky o prohlášení úvěru za splatný, sazebníkem, produktovými podmínkami 4. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny ve výši 67 011,07 Kč kapitalizovaného smluvního úroku z dlužné jistiny ve výši 3 825,04 Kč (tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který žalovaný měl zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních, splátkách) smluvních poplatků ve výši 1 500 Kč kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 8 284,83 Kč.

5. Žalobce v souladu s ustanovením § 142a zákona č. 99/1963 Sb., v platném znění, zaslal žalovanému předžalobní výzvu, ve které ho upozornil, že v případě, že svůj dluh neprodleně (do 7 dnů) neuhradí, uplatní svůj nárok u věcně a místně příslušného soudu. Žalovaný však ani přes tuto výzvu svůj dluh neuhradil.

6. Na výzvu soudu žalobce doplnil žalobu svým vyjádřením ze dne 24.5.2024, kde doložil platební historii s tím, že uhrazeno bylo v době od 26. 4. 2015 do 1. 11. 2022 celkem 458 726,91 Kč, kdy tyto splátky byly započteny v pořadí úrokové příslušenství úvěru, splátky jistiny úvěru, smluvní pokuty, úroky z prodlení a další platby sankčního charakteru a konečně poplatky a náhrada vynaložených nákladů. Doložil dále formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, kde je podrobný rozpis základních vlastností úvěru včetně sankcí v případě opožděných plateb, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti, z nějž vyplývá, že poskytnutým úvěrem s měsíční splátkou ve výši 5 322,70 Kč byly konsolidovány dosavadní závazky se splátkami v celkové výši 8 386,48 Kč a poukázal na platnou judikaturu s tím, že zejména dle nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 soudy by měly poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho (zda budoucí dlužník) nebude mít zjevný problém splatit a zda je tedy reálné splacení dluhu. Ve formuláři se uvádí čistý měsíční příjem klienta 45 000 Kč s tím, že je zaměstnán na dobu neurčitou, je svobodný, má pronajatý dům/byt, počet vyživovaných osob je uveden nula. V žádosti o úvěr (konsolidaci půjček) se uvádí, že dochází ke konsolidaci tří předchozích úvěrů, jež jsou podrobně specifikovány. Žádost o tento úvěr byla podána 25. 3. 2015.

7. Ve věci bylo nařízeno ústní jednání na 14. 5. 2024, kdy žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně setrvala na svém návrhu v plném rozsahu, přičemž právní zástupce žalovaného naopak navrhl, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta s tím, že podle jeho názoru právní předchůdce žalobkyně nedostál při uzavírání smlouvy o úvěru své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť podle něj nezkoumal řádně schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Má proto za to, že smlouva o úvěru je neplatná.

8. Soud z provedených důkazů zjistil, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, přičemž z této smlouvy i z výpisu z úvěrového účtu je zřejmé, že tento úvěr byl poskytnut v uvedené výši 352 000 Kč. Byly sjednány pravidelné měsíční splátky ve výši 5 663,70 Kč počínaje dnem 26. 4. 2015, kdy úvěr byl úročen sazbou 9,9 % p.a., jak bylo také konstatováno z doplňujících vyjádření žalobce, šlo o konsolidaci dosavadních závazků žalovaného (3 předchozí půjčky, se splátkami v celkové výši 8 386, 48 Kč, nyní měl platit jen 5 322,70 Kč, což vedlo k ulehčení úvěrové zátěže dlužníka). Bylo doloženo oznámení banky o prohlášení úvěru za splatný, přičemž jak je shora uvedeno, bylo dodatečně doloženo, že žalovaný dluh splácel po dobu více jak 7,5 roků, byť v některých případech s určitým zpožděním, za což byly účtovány sankce odpovídající podepsané smlouvě. Aktivní legitimace žalobce byla doložena smlouvou o postoupení pohledávek včetně potvrzení o úplatě, kdy toto postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobce poté zaslal žalovanému dne 9. 10. 2023 předžalobní výzvu s právním rozborem věci a výzvou k zaplacení do 7 dnů od odeslání výzvy. Na základě uvedených skutečností má soud za to, že úvěr byl poskytnut v souladu se smlouvou a byl po dobu víc jak 7,5 roku splácen, přičemž žalovaný byl seznámen s podmínkami tohoto úvěru.

9. Při právním hodnocení věci soud vycházel z ust. § 2395 o.z., podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Soud dále vycházel z ustanovení zák. o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. v rozhodném znění.

11. Podle § 86 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytný, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta 2 tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v 3leté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

13. Soud dále přihlédl při právním hodnocení věci k platné judikatuře. Žalovaný se domáhal vyslovení neplatnosti smlouvy s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018, podle něhož i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zák.č. 145/2010 Sb. účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy. Je ovšem nutno konstatovat, že v odůvodnění tohoto rozhodnutí je poukázáno na to, že zákonem č. 43/2013 Sb. bylo ust. § 9 odst. 1 dříve platného zákona o spotřebitelském úvěru doplněno tak, že s účinností od 25. 2. 2013 věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná, což fakticky odpovídá i znění současného ust. § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru. V tomto směru Nejvyšší soud České republiky velmi podrobně vyložil, jakým způsobem má být posuzována otázka posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, a to naposledy konkrétně v rozsudku ze dne 27. 9. 2023 sp.zn. 33 Cdo 1819/2023.Výslovně přitom zdůraznil, že pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele, neboť samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěru schopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet, ale musí být postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet a že tedy spotřebitelský úvěr neměl být vůbec poskytnut (což je podle Nejvyššího soudu nutno zkoumat jako naplnění materiálního znaku, nepostačuje tedy pouze naplnění formálního znaku, například nesplnění některého z prvků procesu ověření úvěruschopnosti spotřebitele). Nejvyšší soud tak dovodil, že je nutno konkrétně zkoumat, zda za dané situace lze smlouvu považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele, kdy je nutno najisto postavit, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet a že mu tedy neměl být vůbec poskytnut.

14. Soud posoudil s ohledem na uvedenou judikaturu danou věc a vychází ze skutečnosti, že žalovaný sám v průběhu splácení úvěru nikdy neuplatnil žádnou výhradu ve vztahu ke své schopnosti úvěr splatit, a proto není zřejmé, proč by neprověření blíže nespecifikovaných údajů uvedených v žádosti o úvěr bylo natolik závažným pochybením, že by to mohlo mít vliv na jeho schopnost úvěr splatit, když naopak v dané věci po konsolidaci půjček splácel méně, než tomu tak bylo v celkovém souhrnu 3 půjček poskytnutých právním předchůdcem žalobce, jež byly konsolidovány. Splátky poté splácel po poměrně dlouhou dobu více jak 7,5 let, byť v posledním období s určitým zpožděním, nikdy však neučinil žádné kroky (respektive je nedoložil), že by nebyl schopen od počátku úvěr splácet a z jakých důvodů, a že tedy mu neměl být úvěr vůbec poskytován. Právní předchůdce žalobce vycházel z údajů, které mu žalovaný předložil jak v tomto případě, tak i u předchozích půjček, a při posuzování budoucí schopnosti spotřebitele splácet úvěr vycházel ze stávajícího stavu v době uzavření půjčky. Žádné důvodné pochybnosti týkající se schopnosti žalovaného úvěr splácet zjištěny nebyly a nejsou ani konkretizovány dodatečně, naopak žalovaný byl schopen splácet úvěr po poměrně dlouhou dobu. Soud z uvedených důvodů proto neposoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť nebylo zjištěno, že by v době jejího uzavírání existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného tento úvěr splácet a že by tedy neměl být poskytnut, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal i příslušenství, tj. kapitalizovaný úrok a kapitalizovaný zákonný úrok včetně dalšího úroku tak, jak bylo žalobcem požadováno (§ 1970 o.z.).

15. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, a proto v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. mu byly přiznány náklady řízení v plném rozsahu. Jde o soudní poplatek 2 741 Kč, a 7 úkonů právní služby po 3 860 Kč včetně 7 režijních paušálů po 300 Kč v souladu s ust. § 13 a.t. včetně 21 % DPH. Dále pak o doloženou náhradu za promeškaný čas (3 hod.) a jízdné vozidlem VOLVO V7 – 228 km (TP doložen), kdy tyto náklady byly vyúčtovány jen z 1/2, neboť právní zástupkyně žalobce se téhož dne účastnila projednání ještě v další věci, celkem tedy byly přiznány náklady ve výši 39 492,20 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec, a to prostřednictvím zdejšího soudu ve dvojím vyhotovení. V odvolání musí být vedle obecných náležitostí uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá (§ 205 odst. 1 o.s.ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí soudu.