10 C 36/2022

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem JUDr. Vlastimilem Nedvědem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 015 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částku ve výši 1 015 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 1 015 Kč od 30. 12. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, k rukám právního zástupce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku I. rozsudku představující žalovaným nezaplacené jízdné (15 Kč) a přirážku k jízdnému (1 000 Kč). Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný dne [datum] na vlakové lince [číslo] mezi stanicemi [obec] a [obec] využil hromadné vlakové přepravy osob provozované společností [právnická osoba] a neprokázal se přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Pohledávka byla smlouvou ze dne 15. 12. 2015 postoupena na přechodného postupce, kdy jde o rámcovou smlouvu o smlouvách budoucích. Následně pak došlo k postoupení dne 27. 2. 2020 na žalobce. Žalovanému bylo postoupení oznámeno dne 20. 3. 2020, kdy byl zároveň vyzván k úhradě před podáním žaloby.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil žádným způsobem. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný převzal dne 17. 2. 2022 žalobu s výzvou k vyjádření s tím, zda souhlasí, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Pokud jde o skutková zjištění, soud dospěl po provedeném dokazování (když ve věci byly k důkazu provedeny pouze listinné důkazy předložené žalobce, přičemž soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných; vzhledem k tomu, že žalovaný v řízení netvrdil žádné skutečnosti ani neoznačil důkazy, vycházel soud při zjišťování skutkového stavu výlučně z tvrzení žalobce a z důkazů, které žalobce k prokázání svých skutkových tvrzení označil) k následujícímu závěru o skutkovém stavu: žalovaný se dne 29. 12. 2018 ve vlaku linky [číslo] hromadné vlakové přepravy osob provozované právní předchůdkyní žalobce neprokázal přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem, pročež mu vznikla povinnost uhradit jízdné (15 Kč) a přirážku k jízdnému (1 000 Kč), tyto neuhradil. Pohledávka byla následně postoupena na přechodného věřitele smlouvou z 15. 12. 2015 a dále na žalobce smlouvou z 27. 2. 2020.

4. Pokud se jedná o právní posouzení věci, soud vycházel z ust. § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, příslušných ustanovení (zejm. § 37 odst. 5, 6) zákona č. 266/1994 Sb. o dráhách, jakož i příslušných ustanovení (zejm. § 3, 7, 15b) vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Právní základ nároku žalobce je dán ust. § 2550 o. z., podle nějž smlouvou o přepravě osob se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné, a dále ust. § 2578 o. z., podle nějž podrobnější úpravu přepravy stanoví zvláštní předpisy, zejména přepravní řády a tarify. Pohledávka byla postoupena na žalobce, jak bylo prokázáno, což je v souladu s ust. § 1879 an. o. z.

5. S ohledem na výše rozvedené dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Proto bylo žalobě zcela vyhověno, a to jak ohledně jistiny, tak příslušenství (úroku z prodlení), požadovaného důvodně a v zákonné výši.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 022 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud vycházel ze skutečnosti, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.