10 C 46/2023

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem JUDr. Vlastimilem Nedvědem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 143 580,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 38 270 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 38 270 Kč od 4. 11. 2022 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbylém rozsahu, tj. pro částku 105 310,20 Kč a pro zákonný úrok z prodlení nad rámec shora přiznaný, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 22. 11. 2022 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 143 580, 20 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným dne 16. 6. 2022 uzavřel smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč Smlouva byla sjednána elektronicky, prostřednictvím klientské zóny za doložení souhlasu s inkasem a potvrzením o verifikační platbě. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci částku 124 560 Kč (40 000 Kč + sjednané úroky ve výši 84 560 Kč), a to v 72 měsíčních splátkách po 1 730 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 49 % a RPSN ve výši 85,26 %. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 8. 2022. Žalobce žalovanému zaslal celkem 2 upomínky, ve kterých ho upozornila na to, že neuhradil splátku řádně a včas a zároveň mu sdělil, že neuhradí-li dlužnou částku, dojde ke zesplatnění celého úvěru. Dne 21. 9. 2022 žalobce žalovanému zaslal dopis, ve kterém ho upozornil na to, že došlo k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný je tedy povinen podle tohoto přípisu zaplatit žalobkyni zbylou část jistiny ve výši 39 903,02 Kč, zbylou část úroků ve výši 82 926,67 Kč, náklady na upomínání ve výši 800 Kč, smluvní úroky za prodlení ve výši 117,28 Kč a smluvní pokutu ve výši 19 951,51 Kč.

2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Právní zástupce žalobce i žalobce se k dnešnímu jednání omluvil, proto soud jednal v nepřítomnosti účastníků.

3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

4. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

5. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobcem byla dne 16. 6. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč tak, že částku ve výši 11 136 Kč vyplatí ve prospěch žalobce za účelem úhrady předchozího závazku žalovaného, částku ve výši 20 864 Kč vyplatí na účet žalovaného a částku ve výši 8 000 Kč započte na náklady poskytovatele úvěru dle čl. 4 smlouvy. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr v 72 splátkách po 1 730 Kč měsíčně. Celkem se žalovaný zavázal splatit 124 560 Kč, z toho 40 000 Kč na jistinu a 84 560 Kč na sjednané úroky. Úroková sazba činí 49 % ročně, RPSN činí 85,26 %.

11. Z přílohy [číslo] – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele soud zjistil, že žalovaný při sjednávání úvěru uvedl, že je svobodný, pracuje u společnosti [právnická osoba], jeho příjem dosahuje 26 327 Kč, náklady na bydlení činí 3 000 Kč. Žalobce žalovaného lustroval v centrální evidenci exekucí (bez záznamu), v insolvenčním rejstříku (bez záznamu), v databázi ztracených dokladů, v katastru nemovitostí a ověřil poskytnuté údaje u zaměstnavatele.

12. Z detailu pohybu – platba převodem uvnitř banky a detailu pohybu – bezhotovostní platba soud zjistil, že došlo k vyplacení úvěru v souladu s úvěrovou smlouvou.

13. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobce provedl hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobci předloženém dodatku [číslo] nazvaném Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplněno, že žalovaný je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] a jeho měsíční příjem činí 26 327 Kč. Z dotazníku dále vyplývá, že žalovaný je svobodný a nevlastní nemovitou věc. Měsíční náklady žalovaného jsou kalkulovány tak, že náklady na bydlení činí 3 000 Kč. Žalobce dále provedl lustraci žalovaného v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku apod. Informace v dotazníku byly ověřovány pouze z výplatní pásky žalovaného za měsíc duben až červen 2022. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje žalovaného, zejména není nijak ověřen údaj týkající se nákladů na bydlení, jenž je nutno považovat za nepřiměřeně nízký.

14. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobce nesplnil a tomu odpovídá i výsledek.

15. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka]).

17. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

18. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

19. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobce svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnil. Jak bylo soudem zjištěno, žalobce si od žalovaného vyžádal informace a doklady týkající se pouze jeho příjmů. Současně nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány podstatné výdaje žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení žadatele, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

20. Obezřetnost a důslednost žalobce při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalovaného, byť současně prohlásil, že jsou„ pravdivé a úplné.“ Výdaj určený na bydlení ani rámcově neodpovídá obvyklým výdajům na bydlení v České republice, a přesto nebyl nijak prověřován. V hodnocení klienta bylo uvedeno, že náklady bydlení činí 3 000 Kč. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky, hrazené zpravidla formou inkasa), popř. příspěvky na tyto náklady hrazené spolužijící osobou, lze doložit poměrně snadno. Nelze uvěřit ani skutečnosti, že žalovaný nemá žádné další měsíční výdaje, krom částky 3 000 Kč na bydlení. Žalobce si tedy vystačil jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními.

21. Lze tedy uzavřít, že žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobci částku ve výši 38 270 Kč (40 000 Kč – 1 730 Kč), k jejíž zaplacení soud žalovaného zavázal včetně příslušného úroku a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

22. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobci přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 38 270 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. V prodlení se splněním svého peněžitého dluhu se žalovaný ocitl dne 4. 11. 2022, neboť podle výzvy žalobce ze dne 21. 9. 2022 byl povinen dluh zaplatit nejpozději do 3. 11. 2022. Od 4. 11. 2022 je žalovaný v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobce právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb..

23. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.