11 C 100/2025
č. j. 11 C 100/2025-21
V PLATNOSTIOkresní soud v České Lípě rozhodl, že smlouva o zápůjčce je neplatná, protože poskytovatel neprovedl řádné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona o spotřebitelském úvěru. Soud uznal žalobkyni nárok na vrácení jistiny ve výši 6 561 Kč s úrokem z prodlení 14,75 % ročně od 4. června 2024. Žádost o vyšší částku a o náhradu nákladů řízení byla zamítnuta. Rozhodnutí se opírá o § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 občanského zákoníku.
Plný text
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Sovičkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno bytem Adresa žalované o 10 529 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 561 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 561 Kč od 4.6.2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 6 468 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 800 Kč od 23.5.2024 do 3.6.2024 a z částky 2 239 Kč od 4.6.2025 zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u soudu dne 23.6.2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 529 Kč s příslušenstvím a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Na odůvodnění podané žaloby uvedla žalobkyně, že mezi účastníky byla dne 29.11.2023 uzavřena Smlouva o zápůjčce prostřednictvím webové stránky Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno, na základě které poskytla žalobkyně žalované dne 29.11.2023 částku 2 000 Kč na bankovní účet č. č. účtu. Dne 19.12.2023 žalovaná požádala o navýšení zápůjčky o 2 000 Kč, které jí žalobkyně poskytla na účet téhož dne. Dne 29.12.2023 žalovaná požádala o navýšení zápůjčky o 1 000 Kč, které jí žalobkyně poskytla na účet dne téhož dne. Dne 25.2.2024 žalovaná požádala o navýšení zápůjčky o 2 000 Kč, které jí žalobkyně poskytla na účet téhož dne. Dne 29.3.2024 žalovaná požádala o navýšení zápůjčky o 1 000 Kč, které jí žalobkyně poskytla na účet téhož dne. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek v celkové výši 800 Kč. Peněžní prostředky zaslala žalobkyně žalované na jí uvedený bankovní účet, přičemž splatnost jistiny a poplatku byla stanovena k 22.5.2024. Žalovaná však nehradila poskytnutou zápůjčku řádně a včas, žalobkyni uhradila pouze částku 1 439 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a Smluvní pokutu ve výši 1 729 Kč (částka smluvní pokuty ve výši 3 168 Kč ponížená o částečnou úhradu žalovanou ve výši 1 439 Kč), tj. v kapitalizované výši 0,10 % denně z dlužné částky za období od 23.5.2024 do dne 23.6.2025.
2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila, proto soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“).
3. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že žalobkyně uzavřela dne 29.11.2023 s žalovanou smlouvu, na základě které žalované poskytla částku 2 000 Kč. Strany si sjednaly za poskytnutí tohoto úvěru poplatek ve výši 200 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 2 200 Kč do 4.12.2023. RPSN činila u této zápůjčky 2 969 %. Žalovaná smlouvu o zápůjčce podepsala PIN kódem. Z dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne 19.12.2023 soud zjistil, že došlo k navýšení zápůjčky o 2 000 Kč, tedy na částku 4 000 Kč, poplatek za toho navýšení činil 500 Kč, splatnost zápůjčky i poplatku ve výši 4 700 Kč byla stanovena ke dni 4.1.2024. Dodatek byl podepsán PIN kódem. Z dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne 29.12.2023 soud zjistil, že došlo k navýšení zápůjčky o 1 000 Kč, tedy na částku 5 000 Kč, poplatek za toho navýšení činil 100 Kč, splatnost zápůjčky i poplatku v celkové výši 5 800 Kč byla stanovena ke dni 4.1.2024. Dodatek byl podepsán PIN kódem. Z dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne 25.2.2024 soud zjistil, že došlo k navýšení zápůjčky o další 2 000 Kč, tedy na částku 7 000 Kč, poplatek za toho navýšení činil 500 Kč, splatnost zápůjčky i poplatku v celkové výši 8 300 Kč byla stanovena ke dni 13.3.2024. Dodatek byl podepsán PIN kódem. Z dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne 29.2.2024 soud zjistil, že došlo k navýšení zápůjčky o 1 000 Kč, tedy na částku 8 000 Kč, poplatek za toho navýšení činil 325 Kč, splatnost zápůjčky i poplatku v celkové výši 9 625 Kč byla stanovena ke dni 19.4.2024. Dodatek byl podepsán PIN kódem. Žalovaný uhradila pouze částku 1 439 Kč, která byla žalobkyní započítána na smluvní pokutu. Zbývající dlužnou částku žalovaná neuhradila, ačkoliv byla k její úhradě opakovaně upomínána upomínkami ze dne 29.5.2024, 5.6.2024, 12.6.2024, 21.6.2024 a ze dne 6.7.2024 a předžalobní výzvou ze dne 11.2.2025.
4. Z výpisů z účtu žalobkyně soud zjistil, že dne 29.11.2023 zaslala na účet žalované č. č. účtu částku ve výši 2 000 Kč, dne 19.12.2023 částku ve výši 2 000 Kč, dne 29.12.2023 částku ve výši 1 000 Kč, dne 25.2.2024 částku ve výši 2 000 Kč a dne 31.3.2024 částku ve výši 1 000 Kč.
5. Ze sdělení právnická osoba. ze dne 9.9.2025 soud zjistil, že majitelem účtu č. č. účtu byla žalovaná, a dne 29.11.2023 byla na tento účet připsána platba z účtu žalobkyně ve výši 2 000 Kč, dne 19.12.2023 platba ve výši 2 000 Kč, dne 29.12.2023 platba ve výši 1 000 Kč, dne 25.2.2024 platba ve výši 2 000 Kč a dne 31.3.2024 platba ve výši 1 000 Kč.
6. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
14. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že žalobkyně řádně (tj. s odbornou péčí) nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele – žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. že si neověřila úvěruschopnost žalované (např. v systému NRKI, SOLUS, vyžádáním dalších dokladů, vyžádáním informace od dalších věřitelů žalované, zda žalovaná splácí své závazky řádně a včas, výpisy z bankovních účtů, nájemní smlouvou atp.). Žalobkyně uvedla, že žalovaná byla dotazována na své rodinné, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Avšak soudu nebyla žalobkyní předložena ani karta zákazníka ani žádné další listiny prokazující osobní a majetkové poměry žalované. Dále z tvrzení žalobkyně nevyplývá, že by před poskytnutím úvěru řádně zkoumala a prověřila měsíční příjmy a výdaje žalované. Nadto soud uvádí, že žalobkyně žalované umožnila navýšení zápůjčky celkem čtyřikrát po sobě, což dozajista vede k závěru, že žalovaná nedisponovala dostatečnými finančními prostředky k uhrazení již první zápůjčky.
15. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepostupovala v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, posouzení úvěruschopnosti proběhlo v podstatě pouze formálně a vycházelo pouze z údajů poskytnutých žalovanou, kdy další okolnosti zkoumány nebyly, je důsledkem takového postupu právní předchůdkyně žalobkyně neplatnost úvěrové smlouvy. Tato neplatnost je ve smyslu § 588 o. z. neplatností absolutní, neboť takový postup odporuje zákonu, a i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek, když pomíjí požadavek na ochranu spotřebitele (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka ze dne 20. 3. 2019, rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019.
16. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalované skutečně poskytnuto, po odečtení přijatých plateb od žalované (půjčeno 8 000 Kč, zaplaceno 1 439 Kč). Proto soud žalobkyni přiznal částku 6 561 Kč a dále ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 14,75 % ročně z částky 6 561 Kč od 4.6.2024 do zaplacení (kdy se má ve smyslu ust. § 537 o.z. za to, že výzva byla doručena třetí pracovaní den po odeslání.). Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť ji s ohledem na shora uvedené shledal nedůvodnou.
17. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci je téměř shodný. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.