11 C 32/2026

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Sovičkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 70 343,29 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 895,45 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 32 895,45 Kč od 9.9.2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně 34 660,51 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 35 050,48 Kč od 12.4.2025 do 8.9.2025, 12 % ročně z částky 2 155,03 Kč od 9.9.2025 do zaplacení a ve výši 0,5 % ročně z částky 32 895,45 Kč od 9.9.2025 do zaplacení, a dále ohledně částky 2 787,33 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platební rozkazu) soudu doručenou dne 24.9.2025 domáhá na žalovaném zaplacení částky 70 343,29 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě které poskytla žalovanému revolvingový úvěr do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný čerpal úvěr postupně, zavázal se vrátit poskytnutý úvěr včetně sjednaných poplatků a úroku, nejpozději do konce platnosti kreditního rámce, tj. ke dni 17.6.2026, přičemž první splátka byla splatná ke dni 17.11.2024. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z žalovaným předloženého výpisů z účtu a z výplatních pásek, ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 46 154 Kč. Žalobkyně se též dotázala v jednotlivých registrech. Žalovaný v jednotlivých dílčích platbách načerpal úvěr ve výši 33 075 Kč, dále si zvolil službu Presto za poplatek ve výši 1 649,99 Kč. Žalovaný na jistinu splatil celkem částku 179,52 Kč. Žalovaný žalobkyni nehradil na poskytnutý úvěr splátky sjednané v denní výši. Předmětem žaloby je jistina úvěru ve výši 32 895,45 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 614,93 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 32 505,48 Kč, poplatek za službu Presto ve výši 1 540,10 Kč a smluvní pokuta ve výši 2 787,33 Kč (0,1 % denně). Žalobkyně se rovněž domáhá přiznání zákonného úroku z prodlení.

2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“).

3. Ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, má soud za zjištěné, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 18.10.2024 smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr s kreditním rámcem až do výše 80 000 Kč, s postupným a opakovaným čerpáním, s úrokovou sazbou ve výši 0,883 % denně. RPSN činila 1 275,82 %. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných denních splátkách, s první splátkou splatnou ke dni 17.11.2024, s koncem kreditového rámce dne 13.2.2026, ke kterému musí být splacená vyčerpaná částka včetně příslušenství. Základní poplatky byly upraveny v čl. VII Smlouvy, jednotlivé sankce spojené s prodlením klienta pak v čl. VIII. Smlouva byla místo podpisu opatřena prohlášením žalovaného spolu s jeho rodným číslem, že se s obsahem smlouvy seznámil a souhlasí s ním.

4. Z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti má soud za zjištěné, že ověřená výše měsíčního příjmu žalovaného činí 46 154 Kč (žalovaným uvedená výše 55 000 Kč), výdaje na bydlení činí 5 000 Kč, ostatní zbytné výdaje 5 000 Kč, výše měsíčních výdajů na půjčky pak činí 15 000 Kč. Počet členů domácnosti žalovaného jsou čtyři osoby, z toho dvě osoby s příjmem. Počet nepracujících členů domácnosti jsou dva. Dle výpočtu žalobkyně tak disponibilní příjem žalovaného činil 27 900 Kč, rezerva pro výdaje 700 Kč, minimální výdaje 16 405 Kč. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo vyhodnoceno jako úspěšné.

5. Z Přehledu bankovních transakcí má soud za zjištěné, že žalobkyně poskytla na účet č. , č. účtu, dne 18.10.2024 částku 5 500 Kč, dne 22.10.2024 částku 5 000 Kč, dne 24.10.2024 částku 7 000 Kč, dne 27.10.2024 částku 500 Kč, dne 28.10.2024 částku 1 000 Kč, dne 29.10.2024 částku 2 000 Kč, dne 18.11.2024 částku 1 000 Kč, dne 20.11.2024 částku 1 075 Kč, dne 18.12.2024 částku 8 000 Kč a dne 19.12.2024 částku 2 000 Kč. Ze Sdělení , právnická osoba, ., ze dne 20.2.2026 má soud za zjištěné, že výše uvedený účet je účtem žalovaného. Celkem tedy žalobkyně žalovanému poskytla na jeho účet v jednotlivých dílčích platbách částku 33 075 Kč.

6. Z Oznámení o prodlení ze dne 11.4.2025 má soud za zjištěné, že žalovaný byl informován o zesplatnění úvěru a vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 72 034,29 Kč.

7. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 29.8.2025, kterou žalobkyně doložila včetně potvrzení o podání zásilky, má soud za zjištěné, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky 70 509,19 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 10 260 Kč.

8. Z Výpisu z účtu žalovaného za období od 26.12.2023 do 23.12.2024 má soud za zjištěný pohyb finančních prostředků na osobním účtu žalovaného, kdy zůstatek na účtu ke konci tohoto období činil částku 4 996,57 Kč. Příjem žalovaného od zaměstnavatele , právnická osoba, , se pohyboval v rozmezí mezi 42 000 Kč až 63 000 Kč měsíčně. Žalovaný však v daném období čerpal také velké množství zápůjček, a to hned několik měsíčně od společností , právnická osoba, ., , právnická osoba, ., , právnická osoba, ., , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., , právnická osoba, ., v nejrůznější výši (např. v měsíci říjnu 2024 v rozmezí od částek 2 000 Kč až 16 000 Kč). Splátky jednotlivých zápůjček pak činily částku kolem 18 700 Kč měsíčně. Z účtu žalovaného pravidelně odcházela platba označená jako nájem ve výši 10 500 Kč, další platby za potraviny, spotřební zboží a jiné.

9. Na základě výše provedených důkazů tak soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne 18.10.2024 dálkovým způsobem po ověření bankovní identity žalovaného uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky opakovaně až do výše 80 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky, spolu s poplatky a úrokem splácet v pravidelných denních splátkách nejpozději do 13.2.2026. Úvěr byl čerpán postupně ve výši 33 075 Kč ode dne 18.10.2024 do 19.12.2024. Žalovaný svůj dluh nesplácel řádně a včas, byl o úhradu upomínán, načež byl úvěr zesplatněn. Dle interních zjištění žalobkyně měl žalovaný v době uzavření smlouvy disponibilní příjem ve výši 46 154 Kč (dlužníkem uvedený příjem činil 55 000 Kč) pro čtyřčlennou domácnost měsíčně, výše nákladů dle výpisu činila částku 5 000 Kč na bydlení, 5 000 Kč na ostatní zbytné výdaje a částka 15 000 Kč na splátky zápůjček, vypočítané minimální výdaje činily 16 405 Kč, disponibilní příjem byl stanoven ve výši 27 900 Kč. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného, je zřejmé, že žalovaný v období od 26.12.2023 do 23.12.2024 čerpal každý měsíc velké množství zápůjček, přičemž měsíčně též velké množství těchto zápůjček splácel. Příjem žalovaného od společnosti , právnická osoba, . nejčastěji dosahoval částky do 50 000 Kč.

10. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

13. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena distančním způsobem smlouva o úvěru, na základě které žalovaný načerpal v jednotlivých dílčích platbách částku 33 075 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen v deseti tranších, jak vyplývá z výpisu z bankovního účtu žalobkyně, kdy žalovaný čerpal finanční prostředky v průběhu měsíců říjen až prosinec 2024.

14. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně provedla hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a dále měla k dispozici výpis z účtu žalovaného. V tomto směru byl v předložené kalkulaci zjištěn příjem tvrzený ve výši 55 000 Kč, příjem žalobkyní zjištěný v průměrné výši 46 154 Kč, minimální výdaje byly odhadnuty pro čtyři osoby, z nichž dvě nemají příjem, v měsíční výši 16 405 Kč, přičemž sám žalovaný uvedl měsíční výdaje na bydlení, zbytné výdaje a splátky půjček ve výši 25 000 Kč. Žalobkyně nepředložila žádné další podklady, z kterých by při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela.

15. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele.

16. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen.

17. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Žalobkyně podle soudu po formální stránce nezjišťovala úvěruschopnost žalovaného zcela dostatečně, nezajistila si všechny nutné podklady pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného (nájemní smlouva, smlouva o dodávkách energií, pracovní smlouva, podklady k příjmu dalších členů domácnosti). Zásadní ale v projednávané věci je, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného dostatečně obsahově. Údaje o výdajích žalovaného se omezily pouze na jeho prohlášení, kdy žalobkyně vyhodnotila minimální výdaje žalovaného částkou nižší, než uváděl žalovaný, přičemž i tvrzení žalovaného o jednotlivých výdajích lze mít za značně podhodnocené. Žalovaný uvedl výdaje na bydlení ve výši 5 000 Kč měsíčně, přičemž z předloženého účtu žalovaného vyplývá, že měsíčně hradil částku ve výši 10 500 Kč označenou jako nájem. Stejně tak na splátky jednotlivých zápůjček žalovaný měsíčně vynakládal větší částku než tvrzených 15 000 Kč. Částka 5 000 Kč na ostatní zbytné výdaje by pak nepokryla ani částky, které žalovaný dle přiloženého výpisu z účtu vynakládal na sázky. Lze tedy uzavřít, že výdaje žalovaného nebyly zkoumány dostatečně. Soud má pochybnosti, že by s částkou 16 405 Kč, která byla žalobkyní označena jako minimální měsíční výdaj, žalovaný a další tři osoby v jeho domácnosti mohl vyjít (při potřebě nakupovat potraviny, drogerii, ošacení, platby za telekomunikace, dopravu a zejména bytové potřeby, což tvoří obvykle značné procento příjmu).

18. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení. Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení žadatele, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, resp. zda tyto částky odpovídají běžné realitě dospělého života, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

19. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Důsledkem toho je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a strany si tak byly povinny vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnily. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni požadovanou částku jistiny ve výši 32 895,45 Kč, spolu s úrokem z prodlení, ve zbývajícím rozsahu (úrok z úvěru, smluvní pokuta, poplatky) soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

20. Co se týče úroku z prodlení, byl žalobkyni přiznán v zákonné výši z částky dosud žalovaným neuhrazené, a to od 9.9.2025 na základě stanovené lhůty splatnosti dle doručené Předžalobní výzvy ze dne 29.8.2025 (v souladu s ust. § 573 o.z.), a to v souladu s ustanovením § 1970 a nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému však žádné náklady v řízení nevznikly.