11 C 95/2026

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Sovičkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 18 016,35 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 8 000 Kč od 9. 9. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 9 873,18 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 158,90 Kč od 29. 4. 2025 do 8. 9. 2025, 12 % ročně z částky 158,90 Kč od 9. 9. 2025 do zaplacení a ve výši 0,5 % ročně z částky 8 000 Kč od 9. 9. 2025 do zaplacení, a dále ohledně částky 143,17 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platební rozkazu) soudu doručenou dne 24.9.2025 domáhá na žalované zaplacení částky 18 016,35 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovanou smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě které poskytla žalované revolvingový úvěr až do výše 43 500 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná čerpala úvěr ve výši 8 000 Kč, zavázala se vrátit poskytnutý úvěr včetně sjednaných poplatků a úroku, nejpozději do konce platnosti kreditního rámce, tj. ke dni 20.6.2026, a to formou denních splátek, přičemž první splátka byla splatná ke dni 26.1.2025. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované, přičemž vycházela z žalovanou předloženého výpisů z účtu a z výplatních pásek, ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 25 000 Kč. Žalobkyně se též dotázala v jednotlivých registrech. Žalovaná v jedné platbě načerpala úvěr ve výši 8 000 Kč, žádné další služby si nezvolila. Žalovaná žalobkyni nehradila na poskytnutý úvěr splátky sjednané v denní výši, dostala se s jejich úhradou do prodlení. Žalobkyně proto smlouvu ke dni 28.4.2025 vypověděla. Předmětem žaloby je jistina úvěru ve výši 7 999,98 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 158,92 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 9 714,28 Kč. Žalobkyně se dále domáhá smluvního úroku ve výši 1,02 % z nesplacené jistiny a smluvní pokuty ve výši 143,17 Kč (0,1 % denně). Žalobkyně se rovněž domáhá přiznání zákonného úroku z prodlení.

2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila, proto soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“).

3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 27.12.2024 soud zjistil, že se žalobkyně jako věřitel zavázala žalované jako dlužníkovi poskytnout spotřebitelský bezúčelový úvěr až do výše 43 500 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně, aktuální výše maximální částky k čerpání je uvedena na internetových stránkách žalobkyně, s denními splátkami s první splátkou dne 26.1.2025 a koncem kreditního rámce a splatností celého úvěru dne 20.6.2026, denní úrok ve výši 1,016 %, RPSN při čerpání celého rámce 1 759,13 %, výše poplatku je 1,99 % z čerpané částky. Žalovaná se zavázala splatit vyčerpanou část úvěru spolu s poplatkem za sjednání úvěru a vybrané služby. V článku VIII. jsou uvedeny sankce spojené s prodlením dlužníka. V části podpisy je u jména žalované uvedeno „tímto podepisuji dne 2024-12-27 - klient“. Z dokumentu Identifikované příjmy soud zjistil, že žalobkyně za účelem posouzení úvěruschopnosti žalované ověřila příjem žalované prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce, s tím, že další příjmy spotřebitele byly doloženy jiným způsobem a ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činí 31 482 Kč. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . soud zjistil, že celkový počet členů domácnosti žalované jsou 2, počet členů domácnosti s příjmem je 2, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky je 2 600 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení je 6 000 Kč, další nezbytné výdaje 2 500 Kč, další zbytné výdaje 3 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu je 31 482 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem je 22 000 Kč, regionální koeficient je 1, rezerva pro výdaje: 500, vypočítané minimální výdaje: 8 555, disponibilní příjem: 13 400 (není uvedeno, zda se jedná o částky v Kč či jinou hodnotu), počet doporučených prodloužení 0, posouzení úvěruschopnosti: úspěšné. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že na účet č. , č. účtu, byla dne 27.12.2024 vyplacena částka 8 000 Kč. Ze sdělení , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., soud zjistil, že žalovaná byla majitelkou výše uvedeného účtu a současně jedinou osobou oprávněnou nakládat s peněžními prostředky na tomto účtu. Soud má zároveň za zjištěné, že na účet žalované byla dne 27.12.2024 připsána částka 8 000 Kč od společnosti , právnická osoba, . Z výzvy ze dne 8.4.2025 soud zjistil, že žalovaná byla informována o výpovědi smlouvy z důvodu neuhrazení závazků po splatnosti (92 dnů) a byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 18 611,35 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 29.8.2025, kterou žalobkyně dodala včetně podacího lístku, bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu ve výši 18 651,66 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 5 227 Kč.

4. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Soud na základě provedeného dokazování (smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, sdělení banky žalované, předžalobní upomínka spolu s podacím lístkem) dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla na její účet částku 8 000 Kč platbou ze dne 27.12.2024. V řízení však nebyla prokázána existence smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou na základě tvrzené smlouvy o revolvingovém úvěru s ohledem na elektronický způsob uzavření dané smlouvy. Nebylo prokázáno, že žalovaná projevila vůli být vázána návrhem smlouvy, a to ve verzi předložené soudu, neboť podpis žalované zcela absentuje, smlouva byla opatřena pouze prohlášením, že žalovaná danou smlouvu četla a s jejím obsahem souhlasí. Bylo prokázáno, že žalobkyně na účet žalované odeslala v jedné platbě částku 8 000 Kč, nárok tak bylo možné částečně posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. 2991 o.z., v rozsahu požadované a dosud nesplacené jistiny ve výši 8 000 Kč včetně odpovídajícího úroku z prodlení podle § 1970 o.z. za dobu od 9.9.2025 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 9 873,18 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 158,90 Kč od 29. 4. 2025 do 8. 9. 2025, 12 % ročně z částky 158,90 Kč od 9. 9. 2025 do zaplacení a ve výši 0,5 % ročně z částky 8 000 Kč od 9. 9. 2025 do zaplacení, a dále ohledně částky 143,17 Kč, byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná, neboť nebyla prokázána existence dohody o zaplacení dohodnutých poplatků, úroků, včetně dohody o smluvní pokutě.

9. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že v obdobných případech (v souladu s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 – , Anonymizováno, -, Jméno žalobkyně, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, z úřední povinnosti) hodnotí, zda poskytovatel úvěru zjišťoval úvěruschopnost dlužníka s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé mj. povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dospěje-li soud na základě (ne)předložených podkladů k názoru, že poskytovatel úvěru nepostupoval při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, žalobu zamítne co do veškerých plnění nad rámec jistiny, o které pak rozhoduje jako o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 o.z. V projednávané věci žalobkyně sice předložila výpis o posouzení úvěruschopnosti žalované, avšak z předložených informací nevyplývá, jakým konkrétním způsobem byla tvrzení žalované o příjmech a výdajích ověřována. Žalobkyně předložila dokument „identifikovatelné příjmy“ s výpisem jednotlivých příjmových položek z účtu žalované v období od 10.1.2024 do 10.12.2024, avšak bez jakékoliv bližší specifikace či identifikace těchto položek. Na základě tohoto výpisu pak žalobkyně dovodila výši příjmu žalované na částku 31 482 Kč měsíčně, žalovaná uvedla svůj měsíční příjem ve výši 22 000 Kč. Žalobkyně nepředložila žádné další doklady ke zkoumání úvěruschopnosti žalované (pracovní smlouva, nájemní smlouva, náklady na energie). Pokud se žalobkyně spolehla pouze na tvrzení žalované, nemohla řádně posoudit úvěruschopnost žalované. Soud by proto dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalované) s odbornou péčí a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru by tak i platně uzavřenou smlouvu o revolvingovém úvěru posoudila jako neplatnou.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch žalobkyně ve věci byl pouze částečný a žalovaná se neúčastnila jednání před soudem ani se nijak nevyjadřovala k návrhu, a tedy jí žádné náklady nevznikly.