12 C 104/2024
č. j. 12 C 104/2024-19
V PLATNOSTIOkresní soud v České Lípě zrušil vyživovací povinnost žalobce k žalovanému od 1. března 2024. Soud se opřel o § 911 občanského zákoníku, podle něhož je výživné přiznáno jen, pokud oprávněný není schopen sám se živit. Z pracovní smlouvy vyplývalo, že žalovaný je od srpna 2023 zaměstnán a tedy schopen se živit. Soud rozhodl bez nařízení jednání, protože žalovaný souhlasil a žalobce se k výzvě nevyjádřil. Žádný účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Plný text
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Lukášovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0, bytem Adresa zainteresované osoby 0/0, proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 1/0, bytem Adresa zainteresované osoby 1/0, o zrušení vyživovací povinnosti
I. Vyživovací povinnost žalobce k žalovanému, naposledy stanovená rozsudkem Okresního soudu v adresa č.j. spisová značka ze dne 8. 10. 2010 částkou 2 500 Kč se s účinností od 1. 3. 2024 zrušuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce žádal, aby jeho vyživovací povinnost k žalovanému byla zrušena od 1.března 2024. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že je otcem žalovaného, žalovaný v květnu 2023 ukončil studium a od srpna 2023 je zaměstnán. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu §115a o.s.ř., když žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil a žalobce se k výzvě soudu k zamyšlenému postupu ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Ve výzvě, která byla žalobci doručena 5. 4. 2024, byl žalobce poučen, že nevyjádří-li se ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy soudu, bude se předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Podle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. V posuzovaném případě bylo z kopie pracovní smlouvy zjištěno, že žalovaný je od 1.8.2023 zaměstnán v adresa v adresa. Z uvedeného zjištění je zřejmé, že žalovaný již je schopen sám se živit. Vyživovací povinnost žalobce k žalovanému tedy již netrvá a žalobě bylo proto vyhověno. Žalobce měl ve věci plný úspěch, měl by tedy podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, která ve věci úspěch neměla. Dle obsahu spisu však žalobci žádné náklady nevznikly a soud tedy o nich rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec prostřednictvím zdejšího soudu, a to ve trojím vyhotovení.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.