12 C 109/2022

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Lukášovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 17 390 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 10 000 Kč s 7, 25% úrokem z prodlení ročně z částky 10 000 Kč od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021, s 7,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 10 000 Kč od 1.7.2021 do 31.12.2021, s 10,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 10 000 Kč od 1.1.2022 do 6.6.2022 a od 7.6.2022 do zaplacení zákonné úroky z prodlení ročně z částky 10 000 Kč ve výši, která odpovídá v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení v procentech součtu čísla 7 a výše repo sazby (limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky) vyhlášené ve Věstníku ČNB ve výši platné vždy k 1. dni příslušného kalendářního pololetí a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 29.10.2006 do 18. 12. 2020 ve výši 11 377,80 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Pokud žalobce žádal přiznání 6 640 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 6 640 Kč od 19.12.2020 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok za období od 29.10.2006 do 18. 12. 2020 ve výši 7 818,83 Kč, v té části se žaloba zamítá.

III. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 750 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 750 Kč od 19.12.2020 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok za období od 2.4.2006 do 18. 12. 2020 ve výši 904,59 Kč, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce žádal o přiznání částky 16 640 Kč, která představuje dluh ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 22. 10. 2005 právním předchůdcem žalobce (firmou [právnická osoba]) a žalovanou. Na odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaná se zavázala touto smlouvou zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 16 640 Kč, což je v hotovosti vyplacená půjčka 10 000 Kč a souhrnný poplatek 6 640 Kč. Žalovaná se zavázala 16 640 Kč uhradit v 52 splátkách po 320 Kč týdně. Žalovaná nezaplatila na tento dluh žádnou částku. Žalobce tedy žádá přiznání 10 000 Kč na jistině a 6 640 Kč na souhrnném poplatku. Žalobce se domáhal také přiznání kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení z částky 16 640 Kč od 29.10.2009 do 18. 12. 2020 ve výši 19 196,23 Kč a přiznání zákonných úroků z této částky od 19. 12. 2020 do zaplacení.

2. Dále žalobce žádal přiznání částky 750 Kč, která představuje dluh ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 20. 8. 2005 právním předchůdcem žalobce (firmou [právnická osoba]) a žalovanou. Na odůvodnění této části žaloby žalobce uvedl, že žalovaná se zavázala touto smlouvou zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 9 300 Kč, což je v hotovosti vyplacená půjčka 6 000 Kč a souhrnný poplatek 3 300 Kč. Žalovaná se zavázala 9 300 Kč uhradit v 31 splátkách po 300 Kč týdně. Žalovaná žalobci zaplatila 8 550 Kč. Tato částka byla částečně započtena na jistinu, částečně na sjednaný poplatek. Žalobce žádal přiznání 483,87 Kč na jistině a 266,13 Kč na poplatku. Žalobce se domáhal také přiznání kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení z částky 750 Kč od 2.4.2006 do 18.12 2020 ve výši 904,59 Kč a přiznání zákonných úroků z této částky od 19. 12. 2020 do zaplacení.

3. Smlouvou ze dne 18.12 2020 postoupila společnost [právnická osoba] tyto pohledávky za žalovanou žalobci. Právní subjektivita žalobce byla doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze.

4. Žalovaná potvrdila uzavření obou smluv, rozhodně však nedluží tak vysokou částku, přehled splátek však nemá, neboť zaměstnance právního předchůdce žalobce ji odebral záznamy o splácení.

5. Vzhledem k tomu, že obě smlouvy o půjčce byly uzavřeny za účinnosti občanského zákoníku č. 40/64 Sb., aplikoval soud ve smyslu § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. na posouzení dané věci ustanovení občanského zákoníku č. 40/64 Sb. Podle § 657 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 tohoto občanského zákoníku lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Podle § 39 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

6. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o půjčce [číslo] že byla uzavřena dne 21.10.2005 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou ohledně poskytnutí půjčky ve výši 10 000 Kč, žalovaná se zavázala zaplatit za tuto půjčku ještě poplatek 6 640 Kč. Celkovou částku 16 640 Kč měla žalovaná splácet v 52 splátkách po 320 Kč týdně počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy potvrdila žalovaná, že jí částka 10 000 Kč byla předána v hotovosti. V článku 8 těchto smluvních podmínek pak účastníci dohodli, že v případě, kdy žalovaný včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 18. 12. 2020 a ze seznamu postoupených pohledávek (předmětná pohledávka se nachází na straně 45, pod pol. [číslo]) soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy [číslo] žalobci. Žalobce doložil také svou předžalobní výzvu žalované z 11.11.2021 s poštovním podacím lístkem. Soud konstatoval rovněž oznámení firmy [právnická osoba] žalované o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021.

8. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované půjčku ve výši 10 000 Kč a tuto částku tedy měla žalovaná z titulu půjčky vrátit. Pokud žalovaná nezaplatila žádnou částku, je povinna uhradit (po postoupení pohledávky žalobci) 10 000 Kč. V této části byla tedy žaloba shledána důvodnou a bylo jí vyhověno.

9. Ve smyslu § 517 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. soud přiznal žalobci z přiznané částky zákonné úroky z prodlení od 29.10. 2006 do 18. 12. 2020 a dále do zaplacení. Žalovaná se do prodlení se splácením dostala den po uplynutí lhůty pro úhradu 1. splátky. Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 142/94 Sb. Za období od 29.10.2006 do 18. 12. 2020 se jedná o 11 377,40 Kč. Pokud žalobce žádal přiznání zákonných úroků z prodlení za toto období ve výši 7 818,83 Kč, v té části byla žaloba zamítnuta, neboť byla žalobcem vypočtena z 16 640 Kč a s úhradou této částky žalovaná od 29.10.2006 v prodlení nebyla, jak je dále uvedeno v odůvodnění zamítavé části rozsudku, týkající se žalobcem požadovaného„ poplatku“.

10. Pokud se týká částky 6 640 Kč, která byla ve smlouvě označena jako„ souhrnný poplatek“, je dle názoru soudu ujednání o povinnosti žalované zaplatit tuto částku neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši tohoto poplatku (ten činí přes 66% z částky, která je poskytována na období 52 týdnů) a také ve způsobu tohoto ujednání. Při půjčce peněžité bylo možno sjednat úrok, ovšem nikoliv skrýt úrok pod označení poplatek. Úrok totiž představuje příjem spojený s daňovou povinností. Takto sjednaná odměna za poskytnutí půjčky tedy představuje také obcházení zákona. S ohledem na neplatnost ujednání o povinnosti žalované zaplatit spolu s půjčkou ještě dalších 6 640 Kč, byla žaloba ohledně této částky s příslušenstvím zamítnuta.

11. Ze smlouvy o půjčce [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena dne 18. 8. 2005 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou ohledně poskytnutí půjčky ve výši 6 000 Kč, žalovaná se zavázala zaplatit za tuto půjčku ještě poplatek 3 300 Kč. Celkovou částku 9 300 Kč měla žalovaná splácet v 31 splátkách po 300 Kč týdně počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy potvrdila žalovaná, že jí částka 6 000 Kč byla předána v hotovosti. V článku 8 těchto smluvních podmínek pak účastníci dohodli, že v případě, kdy žalovaný včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze 18.12.2020 a ze seznamu postoupených pohledávek (předmětná pohledávka se nachází na straně 42, pod položkou [číslo]) soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila také pohledávku za žalovanou ze smlouvy [číslo] žalobci. Žalobce i k této pohledávce doložil svou předžalobní výzvu žalované s poštovním podacím lístkem a oznámení firmy [právnická osoba] žalovanému o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021.

13. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované půjčku ve výši 6 000 Kč a tuto částku tedy měla žalovaná z titulu této půjčky vrátit. Pokud žalovaná zaplatila 8 550 Kč (rozdíl mezi částkou, kterou měla dle smlouvy zaplatit, a částkou, která je žalována), splnila tak beze zbytku svou povinnost k vrácení půjčených 6 000 Kč.

14. Pokud se týká částky 3 300 Kč, která byla ve smlouvě označena jako„ souhrnný poplatek“, je dle názoru soudu ujednání o povinnosti žalované zaplatit tuto částku neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši tohoto poplatku (ten činí 55 % z půjčené částky na období 31 týdnů) a také ve způsobu tohoto ujednání. Při půjčce peněžité bylo možno sjednat úrok, ovšem nikoliv skrýt úrok pod označení poplatek. Úrok totiž představuje příjem spojený s daňovou povinností. Takto sjednaná odměna za poskytnutí půjčky tedy představuje také obcházení zákona. Z uvedených důvodů byla žaloba z titulu smlouvy o půjče [číslo] zcela zamítnuta. Zamítnut byl také požadavek na přiznání zákonných úroků z prodlení i úroků smluvních.

15. Oba účastníci měli ve věci pouze částečný úspěch, proto soud rozhodl ve smyslu § 142 odst.2 o.s.ř. o nákladech řízení, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.