12 C 136/2022

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Lukášovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 9 820 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 9 820 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 9 820 Kč od 2.7.2015 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce žádal o přiznání částky 9 820 Kč, která představuje dluh ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 16. 4. 2008 právním předchůdcem žalobce (firmou [právnická osoba]) a žalovanou. Na odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaná se zavázala touto smlouvou zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 67 840 Kč, což je v hotovosti vyplacená půjčka 40 000 Kč a souhrnný poplatek 27 840 Kč. Žalovaná se zavázala 67 840 Kč uhradit v 53 splátkách po 1 280 Kč týdně. Žalovaná zaplatila na tento dluh 58 020 Kč. Žalobce tedy žádá přiznání zbývající částky se zákonnými úroky z prodlení od 2. 7. 2015 do zaplacení. Smlouvou ze dne 19. 6. 2015 postoupila společnost [právnická osoba] tuto pohledávku za žalovanou [právnická osoba] [anonymizováno] a ta ji dne 24.8.2018 postoupila žalobci.

2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst.3 o.s.ř.).

3. Vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 40/64 Sb., aplikoval soud ve smyslu § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. na posouzení dané věci ustanovení občanského zákoníku č. 40/64 Sb. Podle § 657 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 tohoto občanského zákoníku lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Podle § 39 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

4. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o půjčce [číslo] že byla uzavřena dne 16. 4. 2008 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou ohledně poskytnutí půjčky ve výši 40 000 Kč, žalovaná se zavázala zaplatit za tuto půjčku ještě poplatek 27 840 Kč. Celkovou částku 67 840 Kč měla žalovaná splácet v 53 splátkách po 1 280 Kč týdně počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy potvrdila žalovaná, že jí částka 40 000 Kč byla předána v hotovosti. V článku 8 smluvních podmínek uvedené smlouvy pak účastníci dohodli, že v případě, kdy žalovaná včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 19. 6. 2015, z oznámení firmy [právnická osoba] žalované o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 a z oznámení [právnická osoba] [anonymizováno] se sídlem [anonymizováno] žalované o postoupení pohledávky z 12. 9. 2018 má soud za zjištěné, že předmětná pohledávka byla postoupena žalobci.

6. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované půjčku ve výši 40 000 Kč a tuto částku tedy měla žalovaná z titulu této půjčky vrátit. Pokud žalovaná, jak uvádí sám žalobce, zaplatila 58 020 Kč (rozdíl mezi částkou, kterou měla dle smlouvy zaplatit, a částkou, která je žalována), splnila tak beze zbytku svou povinnost k vrácení půjčených 40 000 Kč.

7. Pokud se týká částky 27 840 Kč, která byla ve smlouvě označena jako„ souhrnný poplatek“, je dle názoru soudu ujednání o povinnosti žalované zaplatit tuto částku neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši tohoto poplatku (ten činí 69,6 % z půjčené částky na období 53 týdnů) a také ve způsobu tohoto ujednání. Při půjčce peněžité bylo možno sjednat úrok, ovšem nikoliv skrýt úrok pod označení poplatek. Úrok totiž představuje příjem spojený s daňovou povinností. Takto sjednaná odměna za poskytnutí půjčky tedy představuje také obcházení zákona. Z uvedených důvodů byla žaloba z titulu smlouvy o půjče [číslo] zcela zamítnuta. S ohledem na neplatnost ujednání o povinnosti žalované zaplatit spolu s půjčkou ještě souhrnný poplatek, nebyl právní předchůdce žalobce ani žalobce oprávněn platby žalované započítat na tento poplatek.

8. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, měla by tedy podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci, který ve věci úspěch neměl. Dle obsahu spisu však žalované žádné náklady nevznikly a soud tedy rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.