12 C 142/2022

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Lukášovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 9 170 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 3 180 Kč s 7, 05 % úrokem z prodlení ročně z částky 3 180 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, s 7,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 3 180 Kč od 1.1.2018 do 30.6.2018, s 8 % úrokem z prodlení ročně z částky 3 180 Kč od 1.7.2018 do 31.12.2018, s 8,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 3 180 Kč od 1.1.2019 do 30.6.2019, s 9 % úrokem z prodlení ročně z částky 3 180 Kč od 1.7.2019 do 30. 6. 2020, s 7,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 3 180 Kč od 1.7.2020 do 30.6.2021, s 7,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 3 180 Kč od 1.7.2021 do 31.12.2021, s 10,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 3 180 Kč od 1.1.2022 do 30.6.2022, s 14 % úrokem z prodlení ročně z částky 3 180 Kč od 1.7.2022 do 3.8.2022 a od 4.8.2022 do zaplacení zákonné úroky z prodlení ročně z částky 3 180 Kč ve výši, která odpovídá v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení v procentech součtu čísla 7 a výše repo sazby (limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky) vyhlášené ve Věstníku ČNB ve výši platné vždy k 1. dni příslušného kalendářního pololetí, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Pokud žalobce žádal přiznání 5 990 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 5 990 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení, v té části se žaloba zamítá

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce žádal o přiznání shora uvedené částky, která představuje dluh ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 14.10.2005 právním předchůdcem žalobce (firmou [právnická osoba]) a žalovanou. Na odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaná se zavázala touto smlouvou zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 15 590 Kč, což je v hotovosti vyplacená půjčka 10 000 Kč a poplatek 5 990 Kč. Žalovaná se zavázala 15 990 Kč uhradit v 39 splátkách po 410 Kč týdně. Žalovaná zaplatila na tento dluh 6 820 Kč a tato částka byla částečně započtena na jistinu, částečně na sjednaný poplatek. Žalobce žádá přiznání 9 170 Kč na jistině. Žalobce se domáhal také přiznání zákonných úroků z této částky od 2. 7. 2015 do zaplacení. Smlouvou ze dne 19. 6. 2015 postoupila společnost [právnická osoba] tuto pohledávky za žalovanou [právnická osoba] [anonymizováno] a ta ji smlouvou ze dne 24. 8. 2018 postoupila žalobci.

2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 40/64 Sb., aplikoval soud ve smyslu § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. na posouzení dané věci ustanovení občanského zákoníku č. 40/64 Sb. Podle § 657 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 tohoto občanského zákoníku lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Podle § 39 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

4. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o půjčce [číslo] že byla uzavřena dne 14.10.2005 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou ohledně poskytnutí půjčky ve výši 10 000 Kč, žalovaná se zavázala zaplatit za tuto půjčku ještě poplatek 5 990 Kč. Celkovou částku 15 990 Kč měla žalovaná splácet v 39 splátkách po 410 Kč týdně počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy potvrdila žalovaná, že jí částka 10 000 Kč byla předána v hotovosti. V článku 8 smluvních podmínek této smlouvy pak účastníci dohodli, že v případě, kdy žalovaná včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 19.6.2015, z oznámení firmy [právnická osoba] žalované o postoupení pohledávky ze dne 25.6.2015 a z oznámení firmy [anonymizována dvě slova]. Luxembourg soud zjistil, že pohledávka za žalovanou ze smlouvy [číslo] byla postoupena žalobci. Žalobce doložil také svou předžalobní výzvu žalované z 15. 2. 2022.

6. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované půjčku ve výši 10 000 Kč a tuto částku tedy měla žalovaná z titulu půjčky vrátit. Pokud žalovaná zaplatila, jak uvádí sám žalobce, 6 820 Kč (rozdíl mezi částkou, kterou měla žalovaná dle smlouvy zaplatit, a částkou, která je žalována), zbývá jí uhradit (po postoupení pohledávky žalobci) 3 180 Kč. V této části byla tedy žaloba shledána důvodnou a bylo jí vyhověno.

7. Ve smyslu § 517 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. soud přiznal žalobci z přiznané částky zákonné úroky z prodlení od 2.7.2015 do zaplacení. Žalovaná se do prodlení se splácením s ohledem na zaplacených 6 820 Kč dostala den po uplynutí lhůty pro úhradu 17. splátky. Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 142/94 Sb.

8. Pokud se týká částky 5 990 Kč, která byla ve smlouvě označena jako„ souhrnný poplatek“, je dle názoru soudu ujednání o povinnosti žalované zaplatit tuto částku neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši tohoto poplatku (ten činí 59,9 % z částky, která je poskytována na období 39 týdnů) a také ve způsobu tohoto ujednání. Při půjčce peněžité bylo možno sjednat úrok, ovšem nikoliv skrýt úrok pod označení poplatek. Úrok totiž představuje příjem spojený s daňovou povinností. Takto sjednaná odměna za poskytnutí půjčky tedy představuje také obcházení zákona. S ohledem na neplatnost ujednání o povinnosti žalované zaplatit spolu s půjčkou ještě dalších 5 990 Kč, byla žaloba ohledně této částky zamítnuta. Vzhledem k neplatnosti ujednání o tomto poplatku, nebyl právní předchůdce žalobce ani žalobce oprávněn započítat platbu žalované ve výši 6 820 Kč ani částečně na tento poplatek.

9. Oba účastníci měli ve věci pouze částečný úspěch, žalovaná měla úspěch převažující a měla by tedy ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu poměrné části nákladů řízení proti žalobci. Dle obsahu spisu však žalované žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o nákladech řízení, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.