12 C 182/2021

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Červenkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 420 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 595 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 256,38 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 595 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 2 825 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 403,36 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 1 685 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 300 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po žalovaném zaplacení částky 3 420 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 22. 12. 2015 s právním předchůdcem žalobkyně – společností právnická osoba smlouvu o úvěru číslo na základě které společnost právnická osoba poskytla žalovanému převodem na jeho účet dne 22. 12. 2015 úvěr ve výši 4 100 Kč, dne 4. 1. 2016 navýšení ve výši 900 Kč, dne 7. 1. 2016 navýšení ve výši 1 000 Kč a dne 14. 1. 2016 navýšení ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím do 5. 1. 2017. Žalovaný však sjednanou částku řádně a včas nevrátil, a proto má povinnost zaplatit společnosti právnická osoba mimo jiné smluvní pokutu ve výši 0,25% z dlužné jistiny za každý den prodlení a paušální náhradu nákladů spojených s vymáháním. právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 8. 9. 2020. Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní jsou dostačující a žalobkyně již v žalobě sdělila, že souhlasí s tím, aby soud rozhodl bez jednání, soud usnesením vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě jednoho týdne vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) připojil soud doložku, že nevyjádří-li se žalovaný v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. Žalovanému bylo usnesení doručeno dne 30. 10. 2021. Žalovaný se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů taktéž souhlasí. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil, soudu nic netvrdil ani nedoložil. Na základě předložených listinných důkazů má soud za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným dne 22. 12. 2015 smlouvu o úvěru číslo na základě které společnost právnická osoba poskytla žalovanému převodem na jeho účet dne 22. 12. 2015 úvěr ve výši 4 100 Kč, dne 4. 1. 2016 navýšení ve výši 900 Kč, dne 7. 1. 2016 navýšení ve výši 1 000 Kč a dne 14. 1. 2016 navýšení ve výši 3 000 Kč, celkem tedy částku ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit finanční prostředky do 5. 1. 2017 a dále se zavázal v případě opožděné platby uhradit společnosti právnická osoba mimo jiné úrok z prodlení v zákonné výši a smluvní pokutu ve výši 0,25% za každý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla společností právnická osoba postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 na žalobkyni a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 písm. a), b) zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání a věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v řízení nedoložila, že společnost právnická osoba řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, soud považuje smlouvu o úvěru číslo ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za neplatnou. Tato neplatnost je ve smyslu § 588 o. z. neplatností absolutní, neboť takový postup odporuje zákonu a i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek, když pomíjí požadavek na ochranu spotřebitele (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 217/2018 ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn.

III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). Žalobkyně tak má nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalovanému skutečně poskytnuto, po odečtení přijatých plateb od žalovaného (půjčeno 9 000 Kč, zaplaceno 8 405 Kč). Proto soud žalobkyni přiznal částku 595 Kč a dále ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a ve zbytku žalobu zamítl, neboť ji s ohledem na shora uvedené shledal nedůvodnou. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalovaný měl úspěch z větší části (v rozsahu 82,6%), měl by tedy vůči žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 65,2%, ovšem žádné náklady mu nevznikly. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.