12 C 268/2024

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Kračmarem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení 17 351,07 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení zbylé částky 3 351,07 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od 21. 8. 2023 do 29. 1. 2024 ve výši 1 005,75 Kč, kapitalizovaným úrokem 29,49 % ročně za období od 21. 8. 2023 do 29. 1. 2024 ve výši 1 857,87 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 900 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a úrokem 29,49 % ročně z částky 14 000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení vůči žalované domáhala zaplacení částky 17 351,07 Kč (sestávající z dlužné jistiny 14 000 Kč, poplatku 900 Kč a úroku do 20. 8. 2023 ve výši 2 451,07 Kč) spolu se shora specifikovaným příslušenstvím. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne 19. 4. 2023 s právní předchůdkyní žalobkyně, a sice se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, (dále jen „úvěrová smlouva“), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na jí uvedený bankovní účet úvěr ve výši 14 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu se smluvním úrokem a poplatky a náklady formou minimálních měsíčních plateb až do zaplacení celkové dlužné částky. Před uzavřením úvěrové smlouvy získala právní předchůdkyně žalobkyně úplné, ucelené informace o finanční situaci žalované, a to z údajů o příchozích a odchozích transakcích na běžném účtu žalované za období od 30. 11. 2020 do 6. 4. 2021. Vzhledem k tomu, že žalovaná smluvní podmínky neplnila řádně a včas, na svůj dluh z úvěrové smlouvy neuhradila ničeho, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 20. 8. 2023 zesplatnila. Pohledávka za žalovanou z úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni.

2. Žalovaná se k žalobkyní uplatněnému nároku nikterak věcně nevyjádřila.

3. Soud věc projednal na jednáních konaných dne 11. 11. 2024 a dne 13. 1. 2026. Žalobkyně se z druhého jednání řádně a včas omluvila, k její podmíněné žádosti o případné odročení jednání nebylo možné přihlížet [k tomu viz § 41a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.”)]. Žalovaná se ani k jednomu z jednání bez omluvy nedostavila a ani včas z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání. Soud za této situace postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc při jednání konaném dne 13. 1. 2026 projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházel při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – dílčí skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.

5. Dne 19. 4. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely elektronicky úvěrovou smlouvu, na jejímž základě téhož dne právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované, a to na bankovní účet č. , č. účtu, uvedený v úvěrové smlouvě, úvěr ve výši 14 000 Kč. Za jeho poskytnutí se žalovaná zavázala zaplatit částku celkem 18 574,30 Kč při sjednané úrokové sazbě 54 % ročně (k tomu viz úvěrová smlouva včetně smluvních podmínek, přílohy č. 1 a standardních informací o spotřebitelském úvěru, to vše v elektronickém spisu CEPR, dále potvrzení o provedení transakce na č. l. 26 spisu a doklady o průběhu kontraktace na č. l. 45-50 spisu).

6. Z přehledu příchozích a odchozích transakcí z bankovního účtu žalované za období od 3. 10. 2022 do 17. 4. 2023 (k tomu viz č. l. 35-44 spisu) soud zjistil následující:a. pravidelný měsíční příjem žalované sestával z rodičovského příspěvku ve výši 8 108 Kč;b. dále byly na účet žalované připisovány platby z účtů vedených na jméno „, jméno FO, “ a „, jméno FO, “ v řádu stokorun;c. v březnu 2023 obdržela žalovaná na účet půjčky od Zaplo.cz ve výši celkem 16 000 Kč;d. dne 20. 3. 2023 byla na účet připsána platba ve výši 135 Kč od „, právnická osoba, .,“ s poznámkou „proplacení zůstatku hráčského účtu“, dne 13. 3. 2023 dvě platby ve výši celkem 700 Kč od „, právnická osoba, “, dne 6. 2. 2023 pak opět dvě platby ve výši celkem 13 500 Kč od „, právnická osoba, .“;e. jde-li o odchozí platby z účtu žalované, jednalo se pravidelně o platby (karetní operace) v řádu stokorun ve prospěch protiúčtů „, právnická osoba, “, „, právnická osoba, “, „, právnická osoba, “, „, právnická osoba, .“, „, právnická osoba, “, „, právnická osoba, “ (jen za březen 2023 se jednalo o odchozí platby ve výši celkem 19 584 Kč).

7. Pohledávka za žalovanou z titulu úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni (k tomu viz smlouva o postoupení pohledávek včetně výtahu ze seznamu postoupených pohledávek v elektronickém spisu CEPR).

8. Z ostatních provedených důkazů pak soud – s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci – nezjistil pro rozhodnutí ve věci samé již nic podstatného.

9. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „ZoSÚ“), a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k témuž dni (dále jen „o. z.“).

10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Po provedeném dokazování vzal soud předně za prokázané, že pohledávka za žalovanou z titulu úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu (§ 1879, § 1880 odst. 1, § 1887 o. z.).

16. Dále soud poté, co zjištěný skutkový stav posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení, dospěl k právnímu závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., která byla zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru (§ 2 odst. 1 ZoSÚ). Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila a posoudila úvěruschopnost žalované, tzn., zda právní předchůdkyně žalobkyně prověřila objektivní schopnost žalované (zejména porovnáním jejích běžných příjmů a výdajů) splnit povinnost ke splacení úvěru, a to s tím výsledkem, že zde o této schopnosti žalované nejsou žádné důvodné pochybnosti (§ 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ).

17. Soud provedeným dokazováním zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti vycházela zejména z přehledu příchozích a odchozích transakcí z bankovního účtu žalované za období od 3. 10. 2022 do 17. 4. 2023. Z tohoto přehledu se podává, že jediným, opakujícím se, příjmem žalované byl rodičovský příspěvek ve výši 8 108 Kč a že žalovaná vynakládala značné finanční prostředky na on-line hazardní hry a sázky (jen za březen 2023 výdaje s tímto spojené dosáhly více než dvojnásobku výše rodičovského příspěvku žalované). Tato skutečnost sama o sobě, bez dalšího, měla vést právní předchůdkyni žalobkyně k závěru, že jsou zde více než důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalované (nehledě na existenci dalšího závazku žalované a nehledě na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně ani nikterak blíže nezkoumala, zda příchozí platby od třetích osob jsou vůbec příjmem žalované nebo zda se jedná o příjem pravidelný). Soud tedy uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy řádně neposoudila, v důsledku čehož soud úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.).

18. To má za následek, že žalobkyně má vůči žalované jako smluvní straně, která s právní předchůdkyní žalobkyně úvěrovou smlouvu uzavřela a které právní předchůdkyně žalobkyně spotřebitelský úvěr poskytla, podle § 87 odst. 1 ZoSÚ právo pouze na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Soud tedy vyhověl žalobě co do částky 14 000 Kč.

19. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, protože pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy nejsou zbylé žalobkyní uplatněné nároky, opírající se o tuto smlouvu, důvodné, a to ani nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. V tomto ohledu soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , podle nichž teprve tímto rozsudkem byla žalované stanovena lhůta splatnosti dlužného zůstatku jistiny, v důsledku čehož se žalovaná dosud nemohla ocitnout v prodlení.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl, a to v souladu s § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly [pro úplnost nutno dodat, že při posouzení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně se po žalované domáhala, k datu vyhlášení rozsudku, zaplacení částky celkem 32 664,32 Kč, úspěšná však byla jen co do částky 14 000 Kč; její úspěch ve věci tak činí 42,86 %, úspěch žalované pak 57,14 %, rozdíl mezi úspěchem žalobkyně a úspěchem žalované je tedy 14,28 %].

21. O lhůtě k plnění pak soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť vzhledem k pasivitě žalované v řízení nemohl soud splatnost zůstatku jistiny úvěru stanovit dle kritérií v § 87 odst. 1 věty třetí a odst. 2 ZoSÚ.