12 C 394/2021

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Lukášovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 56 932,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatil žalobci 39 526 Kč s úrokem z prodlení z částky 39 526 Kč ve výši: 9,75 % ročně od 7. 9. 2007 do 31. 12. 2007, 10,50 % ročně od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008, 10,75 % ročně od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008, 9,25 % ročně od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, 8,50 % ročně od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, 8,00 % ročně od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, 7,75 % ročně od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, 7,50 % ročně od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, 7,05 % ročně od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017, 7,50 % ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, 8,00 % ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, 8,75 % ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, 9,00 % ročně od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, 7,25 % ročně od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, 7,5 % ročně od 1.7.2021 do 31.12.2021, 10,75 % ročně od 1.1.2022 do 21.2.2022 a od 22. 2. 2022 do zaplacení zákonné úroky z prodlení ročně z částky 39 526 Kč ve výši, která odpovídá v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení v procentech součtu čísla 7 a výše repo sazby (limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky) vyhlášené ve Věstníku ČNB ve výši platné vždy k 1. dni příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Pokud žalobce žádal přiznání 17 406,34 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 14 835,34 Kč od 7.9.2007 do zaplacení, v té části se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 10 468 Kč k rukám zástupce žalobce JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce žádal o přiznání shora uvedené částky, která představuje nesplacený zůstatek úvěru. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že mezi účastníky byla dne 25.7.2005 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, za základě které žalobce vyplatil na účet žalovaného 56 910 Kč. Tento úvěr měl být žalovaným splacen spolu s úrokem za jeho poskytnutí ve 24 měsíčních splátkách po 4 084 Kč, počínaje srpnem 2005. Dodatkem ke smlouvě o úvěru z 26.10.2005 byl dohodnut odklad druhé a třetí splátky, které se žalovaný zavázal žalobci zaplatit včetně smluvní odměny, jako tzv. odložené splátky č. 25, 26, 27 a 28. Žalovaný na předmětný úvěr zaplatit žalobci v období od 31.8.2005 do 6.9.2007 celkem 17 384 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, proto byl úvěr žalobcem zesplatněn a pohledávka z něj byla uplatněna v rozhodčím řízení. Rozhodčím nálezem č.j. [spisová značka] ze dne 1.3.2006 bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 153 679 Kč. Exekuce vedená na základě tohoto rozhodčího nálezu pak byla usnesením KS v Ústí nad Labem ze dne 19.8.2020, č.j. [číslo jednací] zastavena z důvodu„ údajného“ nedostatku pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu. Žalobce tak nemá exekuční titul k vymožení předmětné pohledávky. Vzhledem k tomu, že žaloba v dané věci byla podána do 30 dnů od právní moci usnesení o zastavení exekuce, není jeho nárok promlčen (v této souvislosti citoval judikaturu NS ČR). Žalobce dále uvedl, že po zastavení exekuce„ přehodnotil“ své nároky ze smlouvy účastníků o úvěru a„ přepočítal“ uvedený úvěr, jako by byl úročen sazbou 15,43% ročně, což je průměrná bankovní sazba v době vyplacení úvěru na účet žalovaného. Platby žalovaného žalobce započetl nejprve na úhradu běžného úroku a poté na jistinu úvěru. Předmětem žaloby je tak jistina 54 361,34 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 7.9.2007 do zaplacení a s obvyklým úrokem ve výši 15,43% z této částky rovněž od 7.9.2007 do zaplacení. Žalobce dále žádal přiznání smluvní pokuty ve výši 2 571 Kč za prodlení s úhradou první, čtvrté a páté splátky. Ve smlouvě účastníků byla sjednána smluvní pokuta 8% z výše splátky pro případ prodlení delšího než 15 dní a 13% z výše splátky v případě prodlení o více než 30 dní. Právní subjektivita žalobce je doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, ze kterého vyplývá dřívější název žalobce [právnická osoba].

2. Žalovaný, ač řádně obeslán se k jednání nedostavil, omluvil se s tím, že souhlasí, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, o odročení jednání nepožádal. Soud proto jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Žalovaný se k žalobě vyjádřil písemně svým podáním, došlým soudu dne 13.7.2021. Žalovaný namítl promlčení uplatněného nároku, poukázal na zastavení exekučního řízení usnesením OS v Ústí nad Labem, č.j. [číslo jednací] z důvodu neplatného rozhodčího nálezu.

3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti obchodního zákoníku č. 513/1991Sb., aplikoval soud na posouzení této věci ve smyslu § 3028 odst. 3 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb., ustanovení tohoto obchodního zákoníku. Podle § 497 obchodního zákoníku č. 513/1991Sb. ve znění účinném k datu uzavření předmětné úvěrové smlouvy se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 502 odst. 1 tohoto obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Podle § 503 odst. 1 je závazek platit úroky splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Dle odstavce 2 mají-li být poskytnuté peněžní prostředky vráceny ve splátkách, jsou v den splatnosti každé splátky splatny i úroky z této splátky. Podle § 504 je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. Podle § 39 občanského zákoníku č.40/1964 Sb. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

4. Soud se nejprve zabýval žalovaným vznesenou námitkou promlčení uplatněného nároku, odůvodněnou zastavením exekučního řízení, které probíhalo na základě neplatného rozhodčího nálezu. Podle §387 odst. 1 obchodního zákoníku se právo promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem. Dle odstavce 2 tohoto ustanovení promlčení podléhají všechna práva ze závazkových vztahů s výjimkou práva vypovědět smlouvu na dobu neurčitou. Podle § 391 odst. 1 obchodního zákoníku u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví –li tento zákon něco jiného. Podle § 397 obchodního zákoníku nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

5. Předmětem řízení je požadavek žalobce na přiznání zbývající části úvěru, který měl být zaplacen ve 24 splátkách měsíčně, počínaje srpnem 2005 a který byl z důvodu neplacení splátek zesplatněn. Tato pohledávka byla žalobcem uplatněna v rozhodčím řízení. Z rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 1.3.2006, č.j. La 245/06-7 soud zjistil, že žalovanému jím bylo uloženo zaplatit žalobci (tehdy s názvem [právnická osoba]) 153 679 Kč s 6% úrokem od 20.1.2006 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 25.7.2005. Tento rozhodčí nález nabyl právní moci 2.3.2006. Ze spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem, sp.zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že na základě shora označeného rozhodčího nálezu podal žalobce dne 8.4.2008 proti žalovanému návrh na nařízení exekuce a pověření soudního exekutora. Usnesením OS v Ústí nad Labem ze dne 21.4.2008 byla podle tohoto rozhodčího nálezu nařízena exekuce k uspokojení pohledávky 140 379 Kč s 6% úrokem ročně z částky 140 379 Kč od 20.1.2006 do zaplacení a nákladů předcházejícího řízení ve výši 1 600 Kč. Usnesením OS v Ústí nad Labem ze dne 19.8.2020, č.j. [číslo jednací] byla tato exekuce k návrhu žalovaného zastavena (po potvrzujícím rozhodnutí odvolacího soudu nabylo usnesení o zastavení exekuce právní moci dne 28.1.2021). Okresní soud shledal nepřípustnost exekuce v tom, že rozhodčí nález byl vydán na základě rozhodčí smlouvy, která byla obsažena v absolutně neplatné smlouvě o spotřebitelském úvěru. Odvolací soud považoval za podstatné pro zastavení exekuce zjištění soudu prvního stupně, že v rozhodčím spise se nenachází doklad o doručení rozhodčího nálezu žalovanému. Je tedy třeba učinit závěr, že rozhodčí nález žalovanému doručen nebyl a jedná se tedy o nevykonatelný exekuční titul s tím, že„ sama nevykonatelnost exekučního titulu z důvodu jeho nedoručení povinnému zakládá sama o sobě důvod k zastavení exekuce“.

6. Při posouzení námitky promlčení vyšel soud z rozsudku NS ČR sp.zn. 33Cdo 5258/2016, ze kterého (s odkazem na rozsudek NS ČR z 1.6.2016 sp.zn. 23Cdo 19/2015) vyplývá, že ke stavění běhu promlčecí lhůty dochází i tehdy, je-li rozhodčí řízení zahájeno na základě neplatné rozhodčí doložky. Dále je v tomto rozhodnutí vysloven právní názor, dle kterého„ dokud exekuční soud v exekučním řízení neurčí (neuvede v důvodech svého rozhodnutí), že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, je nutno posuzovat promlčení nároků z něj plynoucích jako u rozhodčího nálezu, jenž takovou vadou netrpí“ a zároveň„ podala-li žalobkyně poté, co exekuce byla pravomocně zastavená, bez zbytečného odkladu žalobu, jíž uplatnila právo přiznané formálně nezrušeným rozhodčím nálezem, k promlčení nedošlo“. V posuzovaném případě byla exekuce zahájena 8.4.2008, zastavená byla pravomocně dnem 28.1.2021, neboť rozhodčí nález č.j. La 245/06-7 z 1.3.2006 neměl žádné právní účinky z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky. Po dobu exekučního řízení došlo ke stavění běhu promlčecí doby. Žaloba v této věci byla podána 25.2.2021, tedy ve smyslu shora citovaného rozhodnutí NS ČR bez zbytečného odkladu po právní moci rozhodnutí o zastavení exekuce, a k promlčení předmětného nároku nedošlo.

7. K věci samé soud v posuzovaném případě zjistil ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] že byla uzavřena mezi žalobcem (tehdy s názvem [právnická osoba]) a žalovaným dne 25.7.2005 ohledně úvěru ve výši 58 810 Kč, který měl být splácen ve 24 splátkách po 4 084 Kč měsíčně. Druhá strana smlouvy obsahuje„ Smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru společnosti [právnická osoba]“. Jedná se o zhuštěný, drobným písmem psaný, obtížně čitelný text, obsahující v článku 13 s názvem„ Sankce“ možnost zesplatnění celé částky úvěru v případě prodlení dlužníka se dvěma splátkami či jednou splátkou o déle než 30 dnů. Dále je zde stanovena smluvní pokuta ve výši 8% z výše splátky v případě prodlení dlužníka delšího než 15 dnů a nad rámec této pokuty ještě smluvní pokuta ve výši 13% z dlužné splátky pro případ prodlení delšího než 30 dnů. V článku 13.4 je stanoveno pro případ, že dlužník neuhradí dvě splátky dle aktuálního splátkového kalendáře řádně a včas, nebo v případě, že dlužník je v prodlení s úhradou měsíční splátky déle než 30 dnů nebo v případě, že dlužník je v prodlení s úhradou jiného peněžitého závazku dle této smlouvy nebo v případě, že dlužník poruší některé ustanovení smlouvy nebo v případě, že kterékoliv z prohlášení dlužníka uvedené v této smlouvě je nebo se stane nepravdivé, je věřitel oprávněn požadovat nad rámec již uvedených smluvních pokut uhrazení smluvní pokuty ve výši 50% ze schválené výše úvěru.

8. Z oznámení věřitele o schválení úvěru dlužníkovi ze dne 29.7.2005 bylo zjištěno, že žalobce jím sdělil žalovanému, že došlo ke schválení úvěru – smlouva o revolvingovém úvěru [číslo]; schválená maximální výše úvěru byla 98 016 Kč, smluvní odměna za poskytnutí úvěru je zde uvedena 39 206 Kč, smluvní odměna za poskytnutí každého revolvingu 23 034 Kč, poplatek za uzavření smlouvy 1 900 Kč a splácení ve 24 splátkách po 4 084 Kč měsíčně. Z výpisu z účtu žalobce ze 3.8.2005 bylo zjištěno, že dne 28.7.2005 bylo na účet, uvedený žalovaným ve smlouvě účastníků zasláno 56 900 Kč. Z dodatku ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 25.10.2005 soud zjistil, že účastníci se dohodli na odkladu splátek č. 2 a 3. Žalovaný se zavázal zaplatit je jako tzv. odložené splátky č. 25, 26, 27 a 28 podle nového splátkového kalendáře. Žalovaný se zavázal za odklad splátek zaplatit smluvní odměnu 8 168 Kč, která je splatná jako poslední splátka dle splátkového kalendáře. Z připojeného splátkového kalendáře je zřejmé, že žalovaný měl zaplatit za neuhrazenou první a druhou splátku splátky č. 25, 26, 27 a 28 v období srpna až listopadu 2017 po 4 084 Kč měsíčně.

9. Z přehledu plateb realizovaných žalovaným na předmětný úvěr ze dne 28.1.2021 bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil žalobci celkem 17 384 Kč. Z faktury [číslo] ze dne 29.9.2005 bylo zjištěno, že žalobce vyúčtoval žalovanému smluvní pokutu za období od 17.8.2005 do 2.9.2005 ve výši 326,72 Kč (8% z výše splátky) a za období od 2.9.2005 do 19.9.2005 ve výši 530,92 Kč (13% z výše splátky). Z faktury [číslo] ze dne 31.12.2005 bylo zjištěno, že žalobce vyúčtoval žalovanému smluvní pokutu za období od 17.11.2005 do 5.12.2005 ve výši 326,72 Kč (8% z výše splátky) a za období od 5.12.2005 do 19.12.2005 ve výši 530,92 Kč (13% z výše splátky). Z faktury [číslo] ze dne 9.1.2006 bylo zjištěno, že žalobce vyúčtoval žalovanému smluvní pokutu za období od 17.12.2005 do 2.1.2006 ve výši 326,72 Kč (8% z výše splátky), za období od 2.1.2006 do 17.1.2006 ve výši 530,92 Kč (13% z výše splátky) a dále smluvní pokutu ve výši 49 008 Kč (50% z výše„ půjčky“).

10. Žalobce soudu předložil také předžalobní výzvu k úhradě žalovaných částek ze 3.2.2021 s dokladem o jejím odeslání žalovanému.

11. Z uvedených zjištění dospěl soud k následujícím závěrům: Soud hodnotí předmětnou smlouvu účastníků jako neplatnou ve smyslu shora citovaného § 39 obč. zák. č. 40/1964 Sb. Smlouva obsahuje údaj o požadované výši úvěru 98 016 Kč, o poskytnuté částce 58 810 Kč, ačkoliv poskytnuto bylo 56 910 Kč. Tedy ve smlouvě uvedený poplatek 1 900 Kč byl od této částky patrně odečten. Uvedené splátky 4 084 Kč po dobu 24 měsíců značí úhradu 98 016 Kč, aniž by smlouva uváděla, čím je tvořen rozdíl mezi částkou poskytnutou a částkou, která má být splacena (jedná se o rozdíl 41 106 Kč). V oznámení o schválení úvěru z 29.7.2005 pak je uvedena smluvní odměna za poskytnutí úvěru 39 206 Kč (spolu s poplatkem 1 900 Kč za uzavření smlouvy se jedná o více než 72% z poskytnuté částky), tento údaj však ve smlouvě uveden není. Dle názoru soudu částka 39 206 Kč představuje skryté úroky. Zahrnutí úroků pod odměnu za poskytnutí úvěru představuje obcházení zákona, neboť řádně sjednané úroky představují příjem, který podléhá daňové povinnosti. V příkrém rozporu s dobrými mravy jsou ujednání o smluvních pokutách obsažená v článku 13„ smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru společnosti [právnická osoba]“. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši stanovených smluvních pokut (8% za prodlení delší než 15 dnů a dalších 13% za prodlení delších 30 dnů), když součástí sankcí je ještě smluvní pokuta dle článku [číslo] ve výši 50% z celé schválené výše úvěru. Způsob ujednání smluvních pokut navíc vytváří nerovnováhu v právech a povinnostech stran smlouvy, když pro případ porušení povinností žalobcem žádnou sankci nestanoví. V této souvislosti je třeba poukázat i na shora zmíněnou nepřehlednost a komplikovanost textu o sankcích a jeho vyhotovení malým, těžko čitelným písmem. Neplatnost rozhodčí doložky, obsažené v předmětné smlouvě již byla shledána v rámci exekučního řízení vedeného OS v Ústí nad Labem, pod sp.zn. [spisová značka]. Na hodnocení neplatnosti smlouvy nemůže mít vliv žalobcovo„ přehodnocení či přepočítání“ nároků ze smlouvy.

12. Vzhledem k závěru o neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy vznikl žalobci vůči žalovanému pouze nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Pro vztahy upravené obchodním zákoníkem platila pro posouzení nároku na vydání bezdůvodného obohacení ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Podle § 451 odst. 1 tohoto občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle odstavce 2 je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 457 uvedeného občanského zákoníku je-li smlouva neplatná, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

13. Na základě neplatné smlouvy poskytl žalobce žalovanému 56 910 Kč a tuto částku tedy měl žalovaný žalobci vrátit. Pokud žalovaný zaplatil (jak vyplývá z přehledu plateb, doloženého žalobcem) 17 384 Kč, zbývá mu z titulu bezdůvodného obohacení zaplatit žalobci ještě 39 526 Kč. Ohledně této částky bylo tedy žalobě vyhověno. Ve smyslu § 517 obč. zák. č. 40/1964 Sb., soud přiznal žalobci také zákonné úroky z prodlení. Výše těchto úroků je stanovena v nařízení vlády č. 142/94 Sb. Úroky byly přiznány ode dne následujícího po sjednané splatnosti poskytnutých finančních prostředků. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy byla žaloba ohledně částek převyšujících přiznané bezdůvodné obohacení 39 526 Kč s příslušenstvím zamítnuta.

14. Žalobce měl ve věci převažující úspěch, má tedy podle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Žalobci bylo přiznáno 39 526 Kč a jeho úspěch ve věci je tedy 69 % předmětu řízení. Žalobcův úspěch ve věci převyšuje o 38 % úspěch žalovaného a žalovaný má tedy povinnost zaplatit žalobci 38 % nákladů řízení. Náklady jsou zde tvořeny soudním poplatkem 2 278 Kč, odměnou advokáta za 5 úkonů právní služby podle § 7 vyhl. č.177/96 Sb. po 3 380 Kč (převzetí zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby, podání ve věci samé z 8. 12. 2021 a účast při jednání 21. 2. 2022). K uvedeným úkonům náleží advokátu pět paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb. Součástí nákladů řízení je náhrada za ztrátu času na cestě ze sídla advokáta k jednání soudu dne 21.2.2022 a zpět podle § 14 odst. 3 vyhl.č.177/96 Sb. za devět započatých půlhodin po 100 Kč a cestovné k tomuto jednání. Advokát cestoval na trase dlouhé celkem 250 km osobním automobilem Hyundai, reg.zn. [registrační značka], s průměrnou spotřebou motorové nafty 4,5 litru na 100 km. Podle vyhl. č. 511/2021 Sb. činí náhrada za jeden kilometr 4,70 Kč a cena uvedené pohonné hmoty je 36,10 Kč za jeden litr (cestovné tedy 1 581 Kč). Konečně advokátu náleží DPH ve výši 21 % z částky 20 881 Kč, tj. 4 385 Kč Celkem takto vypočtené náklady činí 27 544 Kč. Z této částky shora odůvodněných 38 % je přiznaných 10 468 Kč.