12 C 407/2021

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Lukášovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení , sídlem adresa o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Podílové spoluvlastnictví účastníků k bytové jednotce [číslo] která se nachází v budově [adresa], postavené v části [územní celek] na pozemku p.č. [číslo], p.č. [číslo], k podílu o velikosti [číslo] na společných částech domu [adresa] a k podílu o velikosti [číslo] na pozemcích p.č. [číslo] a p.č. [číslo], které jsou zapsány v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví] a na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí], se zrušuje.

II. Bytová jednotka [číslo] která se nachází v budově [adresa], postavené v části [územní celek] na pozemku p.č. [číslo], p.č. [číslo], s podílem o velikosti [číslo] na společných částech domu [adresa] a s podílem o velikosti [číslo] na pozemcích p.č. [číslo] a p.č. [číslo], které jsou zapsány v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví] a na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí] se přikazuje do výlučného vlastnictví žalované [celé jméno žalované], [rodné číslo].

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vypořádání podílu 1 200 000 Kč tak, že částku 200 000 Kč je povinna žalobci zaplatit do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku a 1 000 000 Kč do jednoho roku od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce žádal, aby bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví účastníků k bytové jednotce [číslo] v budově [adresa] na pozemku p.č. [číslo], p.č. [číslo] v obci a [katastrální uzemí]. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že tuto bytovou jednotku nabyli účastníci do společného jmění manželů kupní smlouvou ze dne 20.8.2014. Manželství účastníků uzavřené 27.8.2011 bylo pravomocně rozvedeno 23.11.2017. Do 23.11.2020 nebyla uzavřena dohoda o vypořádání zaniklého společného jmění, ani nebyla podána žaloba na vypořádání. Ve smyslu § 741 obč. zák. je tedy předmětná bytová jednotka v podílovém spoluvlastnictví účastníků a jejich podíly jsou stejné. Žalobce tento byt neužívá od doby, kdy z něj byl soudně vykázán, a nemá zájem setrvat ve spoluvlastnictví. Navrhl, aby bytová jednotka byla přikázána do výlučného vlastnictví žalované, na vypořádání podílu žádal zaplatit polovinu hodnoty bytové jednotky, tedy 1 200 000 Kč. Odmítl tvrzení žalované, že se do bytu po vykázání vrátil.

2. Žalovaná potvrdila, že do tří let od rozvodu manželství účastníků nedošlo k vypořádání jejich zaniklého společného jmění, předmětná bytová jednotka je tedy předmětem podílového spoluvlastnictví účastníků. Souhlasila se zrušením tohoto spoluvlastnictví a také ona navrhla, aby bytová jednotka byla přikázána do jejího výlučného vlastnictví. Hodnotu bytové jednotky 2 400 000 Kč prohlásila za nespornou. Dle jejího názoru žalobci nenáleží z titulu spoluvlastnictví předmětné bytové jednotky žádný vypořádací podíl. Od opuštění společné domácnosti žalobcem v roce 2017 se žalobce žádným způsobem nepodílel na povinnostech souvisejících s vlastnictvím jednotky, nepřispíval na náklady spojené s užíváním jednotky, nepodílel se na opravách a údržbě bytu ani na úklidu společných prostor. Předmětná bytová jednotka byla pořízena z prostředků žalované a účastníci se ústně domluvili tak, že s ohledem na původ finančních prostředků na pořízení bytu se stane vlastníkem bytové jednotky žalovaná. K vypořádání však nedošlo, žalovaná měla obavu z žalobcovy reakce na řešení věci soudní cestou. Poukázala také na neshody mezi účastníky, ještě před rozvodem manželství, žalobce se nevhodně choval vůči žalované a jejích dětem, což vyústilo vykázáním žalobce ze společné domácnosti na základě návrhu žalované. Po tomto incidentu došlo k rozvodu účastníků, žalobce přestal o děti i o bytovou jednotku pečovat, ale pokračoval v zastrašování a sledování žalované i jejich společných dětí. Žalovaná naopak v bytě provedla drobné opravy, hradila veškeré výdaje spojené s bydlením v bytě. V důsledku toho je na místě odepřít žalobci náhradu za jeho spoluvlastnický podíl. Přiznání jakéhokoliv vypořádacího podílu žalobci by bylo v rozporu s dobrými mravy, když žalobce žádným způsobem na pořízení bytové jednotky nepřispěl a do této jednotky nic neinvestoval.

3. Podle § 741 písmeno b) občanského zákoníku nedojde-li do tří let od zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné.

4. Ze spisu Okresního soudu v České Lípě sp.zn. 15 C 235/2017 bylo zjištěno, že manželství účastníků, uzavřené dne 27.8.2011, bylo rozvedeno rozsudkem ze dne 23.11.2017, č.j. 15 C 235/2017-18, který nabyl právní moci dne 23.11.2017. Z usnesení Okresního soudu v České Lípě č.j. 11Nc 13501/2017-8 soud zjistil, že k návrhu žalované soud dne 8.8.2017 nařídil předběžné opatření, kterým bylo žalobci uloženo opustit společné obydlí – byt [číslo] v domě [adresa] v [anonymizováno] ulici v [obec], nevstupovat do tohoto společného obydlí a jeho bezprostředního okolí ve vzdálenosti 100 metrů od domu a nezdržovat se tam, a také mu bylo uloženo zdržet se setkávání s žalovanou. Předběžné opatření mělo trvání do 11.9.2017. Z odůvodnění tohoto usnesení je zřejmé, že žalobce se chová agresivně, dne 1.8.2017 byl ze společného obydlí vykázán rozhodnutím Policie ČR, žalovaná měla z chování žalobce obavy, z jeho strany docházelo k výhružkám, násilné chování žalobce k žalované ovlivňovalo i děti účastníků. Z usnesení Okresního soudu v České Lípě č.j. 11Nc 12701/2017-26 ze dne 5.10.2017 je zřejmé, že shora uvedené předběžné opatření bylo prodlouženo do 5.11.2017 (usnesení o prodloužení předběžného opatření je součástí konstatovaného rozvodového spisu účastníků).

5. Z výpisu z katastru nemovitostí vedeného [stát. instituce], [stát. instituce] soud zjistil, že zde na [list vlastnictví] je bytová jednotka [číslo] v budově [adresa], bytový dům na parcele [číslo], [číslo] (bytový dům a parcely zapsány na [list vlastnictví]) v obci a k.ú. [obec], zapsána jako společné jmění účastníků. Z kupní smlouvy z 20.8.2014 bylo zjištěno, že byla uzavřena účastníky jako kupujícími ohledně předmětné bytové jednotky, kupní cena byla sjednána na 1 100 000 Kč. V bodě III. smlouvy je uvedeno, že kupní cena byla uhrazena před podpisem smlouvy, v bodě II. smlouvy je konstatováno, že účastníci bytovou jednotku kupují do společného jmění manželů.

6. Z darovací smlouvy z 25.2.2013 bylo dále zjištěno, že žalovaná získala darem od své matky spoluvlastnický podíl v rozsahu ½ k nemovitostem zapsaným na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce] (budova [adresa] na pozemku p. [číslo] pozemek p. [číslo] p. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], [územní celek]). Z kupní smlouvy ze 4.7.2014 bylo zjištěno, že ji uzavřela žalovaná jako prodávající ohledně spoluvlastnického podílu ve výši ½ nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] v k.ú. [část obce] u [obec], žalovaná tyto nemovitosti prodala za kupní cenu 1 500 000 Kč. O těchto skutečnostech nebylo mezi účastníky sporu. Z výpisu z účtu žalované č. [bankovní účet] ze 14.8.2014 soud zjistil, že dne 6.8.2014 sem byla na úhradu kupní ceny poukázána částka 200 000 Kč a dne 14.8.2014 částka 1 300 000 Kč. Z výpisu z tohoto účtu z 12.9.2014 bylo zjištěno, že dne 15.8.2014 z něj byla odeslána částka 1 100 000 Kč. Z nesporných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že na tento účet žalované, byla v době soužití účastníků zasílána mzda žalobce i mzda žalované. Z výpisů z tohoto účtu za období od 15.7.2017 do 13.12.2019 je zřejmé, že v uvedeném období žalovaná z tohoto účtu platila úhrady za energie a další platby spojené s užíváním předmětné bytové jednotky. Žalovaná poukázala ještě na další platby realizované v uvedené době z tohoto účtu s tím, že se jedná o společné dluhy účastníků. Ty však nebyly předmětem tohoto řízení.

7. Z evidenčních listů důchodového pojištění žalobce soud zjistil, že v období od 1.1.2006 do 31.12.2008 dosahoval ve [právnická osoba] – [právnická osoba] [obec] ročních příjmů 206 993 Kč, 218 850 Kč a 223 405 Kč. Od 1.1.2009 do 31.12.2010 činily jeho roční příjmy ve firmě [právnická osoba] 302 878 Kč a 343 374 Kč, od 1.11.2011 do 31.12.2016 ve firmě [právnická osoba] 439 723 Kč, 381 853 Kč, 352 452 Kč, 320 993 Kč, 459 503 Kč a 422 821 Kč. Za rok 2017 byl žalobcův roční příjem ve firmě [právnická osoba] [obec] 375 735 Kč.

8. Z nájemní smlouvy ze dne 16.3.2018 bylo zjištěno, že ji uzavřel žalobce jako nájemce s pronajímatelem [jméno] [příjmení] ohledně bytu o velikosti 1+kk na adrese [adresa], nájem byl uzavřen na dobu určitou od 16.3.2018 do 10.6.2019. Z nájemní smlouvy z 11.6.2019 bylo dále zjištěno, že ji uzavřel žalobce jako nájemce s pronajímatelem [jméno] [příjmení] ohledně bytu o velikosti 1+1 na adrese [adresa], [adresa], nájem byl sjednán na dobu určitou od 15.6.2019 do 31.5.2020.

9. Z dopisu zástupkyně žalobce ze 3.11.2021 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k dohodě o vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k předmětné bytové jednotce tak, že by podíl žalobce získala žalovaná s tím, že by mu uhradila 1 200 000 Kč. Zároveň byla žalovaná upozorněna na podání žaloby, pokud nedojde k mimosoudní dohodě.

10. Z výpovědi svědkyně [jméno] [celé jméno žalované], dcery účastníků soud zjistil, že do předmětného bytu se nastěhovala s rodiči v době, kdy chodila do základní školy. Žalovaná dostala od své sestry peníze za část domu, kde předtím bydleli, z těch peněz platila žalovaná předmětný byt. Kolik žalovaná od své sestry obdržela, svědkyně neví, ale byt stál asi 1 200 000 Kč Tyto informace měla od žalované už v době, kdy byt kupovali. Žalobce v předmětném bytě bydlel do doby, než z něj byl vykázán. Nastěhoval se do něj po skončení vykázání. Jaké byly v té době výdaje za bydlení a jak se hradily, svědkyně neví. K dotazu zástupce žalované však uvedla, že si vzpomněla, že platby za byt hradila žalovaná s pomocí své matky a že žalobce na bydlení nepřispíval. Svědkyně dále vypověděla, že mezi účastníky docházelo k neshodám, většinou v pozdních večerních hodinách. Nebyla svědkem poškozování bytu, ale často slyšela házení věcí. Slyšela také rány a pak byla rozbitá skříň v ložnici. Žalovaná svědkyni řekla, že to rozbil otec. Problémy byly i po návratu žalobce do bytu po uplynutí doby jeho vykázání. Jak se to řešilo, svědkyně neví. Žalobce tehdy nepobýval v bytě každý den. Jednou za čas odjel pracovně na 3-4 týdny do Německa, pak se na nějakou dobu vrátil a zase odjel. Kdy žalobce opustil byt definitivně, svědkyně neví. Žalobce to předem neoznámil, svědkyně přišla domů a zjistila, že jsou žalobcovy věci pryč. Zmizelo také kolo, koloběžka a podle žalované také spousta zlata. Žalovaná ztrátu těchto věcí neřešila, dle svědkyně z důvodu strachu.

11. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] [příjmení], matky žalované soud zjistil, že účastníci se do předmětného bytu nastěhovali v roce 2008, dle svědkyně stál byt 1 200 000 Kč nebo 1 300 000 Kč. Svědkyně darovala žalované polovinu nemovitosti v [obec], [anonymizováno] ulici. Žalovaná pak tento svůj podíl prodala své sestře za 1 500 000 Kč. Svědkyně dále vypověděla, že tuto částku žalovaná použila na koupi předmětného bytu a jeho zařízení. Dle svědkyně účastníci jiné peníze neměli. Kupní smlouva byla napsána na oba účastníky, protože to tak napsala prodávající a žalovaná to tak nechala. Účastníci v předmětném bytě bydleli společně do roku 2016, 2017, pak se začali hádat. Žalobce byl vykázán z bytu, bydlel u nějakých kamarádů a pak si pořídil byt v [anonymizováno] ulici. Ještě po rozvodu účastníků žalobce v bytě bydlel, do bytu různě přicházel a odcházel z něj, pral si tam a vařil, údajně tehdy pracoval v Německu. Od dětí účastníků a od žalované se dozvěděla, že žalobce na platby za bydlení v té době nic nepřidával. Svědkyně vnímala konflikty mezi účastníky, žalovaná s dětmi přijela ke svědkyni uprostřed noci, děti byly z chování žalobce vynervované. Žalobce žalované vyhrožoval, že ji připraví o byt, že ji zničí i s dětmi. Viděla také fotografie, které pořídila žalovaná, když si žalobce vyvrtal v ložnici hák, že se oběsí. Také přestěhoval věci dcery účastníků do ložnice s tím, že bude bydlet v dětském pokoji on. Svědkyně viděla u účastníků nefunkční myčku, zničil ji žalobce, když do ní dával nádobí se zbytky jídla. Od žalované se dozvěděla, že žalobce zničil dveře od skříně, jak s nimi„ prásknul“. Dveře na balkon nešly zavřít, když s nimi žalobce bouchal. To se dozvěděla také od žalované. Svědkyně u hádek účastníků nebyla, žalovaná jí vždycky volala, jestli můžou přijet. Tyto konflikty se odehrávaly ještě před vykázáním žalobce z bytu. V době, kdy byl žalobce vykázán z bytu, svědkyně pomáhala žalované s platbami půjček, které účastníci měli, a to až do doby jejich zaplacení. Za trvání manželství měli účastníci jen jeden účet, kam chodily jejich výplaty, s tímto účtem hospodařili oba. Někdy v roce 2019 se žalobce„ sbalil“, nikomu nic neřekl a z bytu odešel. Po nahlédnutí do svých poznámek svědkyně upřesnila, že žalobce z bytu odešel 13.3.2020.

12. Z uvedených zjištění dospěl soud k následujícím závěrům: Žalovaná za trvání manželství získala na základě shora uvedené darovací smlouvy spoluvlastnický podíl k nemovitostem. Tento spoluvlastnický podíl smlouvou ze 4.7.2014 prodala za kupní cenu 1 500 000 Kč, kterou obdržela na účet číslo [bankovní účet], a to ve dvou platbách dne 6.8.2014 a dne 14.8.2014. Na tento účet byly po dobu trvání manželství účastníků zasílány mzdy obou účastníků, což má soud za prokázané z nesporných tvrzení účastníků. Na uvedeném účtu se tedy nacházely společné finanční prostředky účastníků. Pokud byla z tohoto účtu dne 15.8.2014 zaplacena částka 1 100 000 Kč jako kupní cena za předmětný byt, pak se jednalo o nabytí majetku do společného jmění účastníků. To je ostatně také vyjádřeno v kupní smlouvě na předmětný byt z 20.8.2014.

13. Z provedeného dokazování vyplynulo (a je mezi účastníky nesporné), že do tří let od právní moci rozsudku o rozvodu nedošlo k vypořádání společného jmění účastníků a dle shora citovaného ustanovení § 741 písm. b) obč. zák. se účastníci stali podílovými spoluvlastníky předmětné bytové jednotky. Podle § 1143 obč. zák. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle § 1147 obč. zák. není-li rozdělení věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům.

14. V posuzovaném případě nebylo mezi účastníky sporu o tom (a z povahy bytu vyplývá), že rozdělení předmětné bytové jednotky není dobře možné. Shoda mezi účastníky byla také ve způsobu vypořádání spoluvlastnictví tak, že bytová jednotka bude přikázána do výlučného vlastnictví žalované, která v ní i po rozvodu manželství účastníků nadále bydlí. Pokud se tedy účastníci o zrušení spoluvlastnictví nedohodli, soud ve smyslu § 1143 obč. zák. jejich spoluvlastnictví zrušil a rozhodl o přikázání bytové jednotky [číslo] která se nachází v budově [adresa], postavené v části [územní celek] na pozemku p.č. [číslo], p.č. [číslo], s podílem o velikosti [číslo] na společných částech domu [adresa] a s podílem o velikosti [číslo] na pozemcích p.č. [číslo] a p.č. [číslo] do vlastnictví žalované.

15. Mezi účastníky byl spor o tom, zda a v jaké výši náleží žalobci náhrada za jeho spoluvlastnický podíl. Žalovaná navrhovala, aby žalobci byl nárok na výplatu vypořádacího podílu odepřen s poukazem na nevhodné chování žalobce a také s odůvodněním, že na pořízení předmětné bytové jednotky byly použity její výlučné prostředky. Soud vycházel ze závěrů vyslovených v rozhodnutí NS ČR sp.zn. 22Cdo 3619/2015, dle kterého„ soud může výjimečně s odkazem na princip dobrých mravů modifikovat (změnit) vypořádací podíly účastníků řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví oproti výši spoluvlastnických podílů“. V rozhodnutí NS ČR sp.zn. 22Cdo 5348/2016 pak je uvedeno, že„ při úvaze o aplikovatelnosti korektivu dobrých mravů se musí jednat primárně o okolnosti vztahující se právě k vypořádávaným věcem, nebo k okolnosti, které se věci ve spoluvlastnictví nějakým významným způsobem dotýkají“. Provedeným dokazováním však dle názoru soudu takové okolnosti, které by odůvodňovaly výjimečný postup soudu spočívající v nepřiznání náhrady za spoluvlastnický podíl, nevyšly najevo. Z provedeného dokazování má soud za zjištěné, že žalobce byl vykázán ze společného obydlí, tedy z předmětného bytu, a to pro své nevhodné chování k žalované, které naplňovalo podmínky ustanovení na ochranu osob proti domácímu násilí. Nejednalo se však o počínání žalovaného, které by se vztahovalo k vypořádávané bytové jednotce. I když žalobce doložil, že byl v období března 2018 až května 2020 nájemcem shora uvedených bytů, z výpovědi obou svědkyň vyplynulo, že do bytu po skončení lhůty vykázání docházel a v určitých obdobích zde pobýval. Ani k tomuto období však nebylo zjištěno takové chování žalobce k předmětu vypořádání, které by mohlo vést k odepření jeho nároku na vypořádací podíl za odnětí spoluvlastnictví. Pokud svědkyně popsaly rozbití dveří u skříně v ložnici, nefungující dveře na balkon, zničenou myčku, pak ani jedna z nich u tohoto poškození bytu žalobcem nebyla, ale i kdyby tomu tak bylo, jednalo se spíše o důsledky neurovnaných vztahů mezi účastníky, než o ničení bytu žalobcem. Důvodem pro odepření vypořádacího podílu žalobci pak není ani to, že žalobce se nepodílel na úhradách za byt. Pokud žalobce v bytě po rozvodu účastníků pobýval, bylo na žalované, aby otázku úhrad za bydlení s žalobcem řešila a požadovala od něj příspěvek na platby, které realizovala. Skutečnost, že žalovaná žádné kroky vůči žalobci nečinila z důvodu svého strachu z žalobce, nelze dle názoru soudu v této souvislosti zohlednit a mít ji za reálnou, když ještě předtím žalovaná dokázala využít příslušných ustanovení právních předpisů ke své ochraně proti domácímu násilí.

16. Důvodem pro odepření práva žalobce na vypořádací podíl pak není ani ta skutečnost, že v době pořízení tohoto bytu použili účastníci také prostředky z výlučného vlastnictví žalované. Soud se zabýval touto skutečností i z toho pohledu, zda nedošlo k bezdůvodnému obohacení žalobce, když získal do podílového spoluvlastnictví zákonnou fikcí podíl na majetku, který nebyl pořízen pouze ze společného jmění účastníků. Účastníci měli možnost k tomuto sdělenému předběžnému právnímu názoru se vyjádřit. Soud však následně dospěl k závěru, že takovým posouzením by bylo obcházeno ustanovení § 741 obč. zák., které stanoví fikci vypořádání a tedy nemožnost již po uplynutí této lhůty uplatňovat jakékoliv položky spadající do vypořádání společného jmění, tedy nemožnost uplatnění tzv. vnosů ze společného do výlučného majetku či z výlučného majetku do společného.

17. Soud vzal v úvahu při řešení otázky dobrých mravů ve vztahu k odepření práva žalobce na vypořádací podíl také počínání žalované, která, stejně jako žalobce, do tří let od rozvodu situaci s vypořádáním společného jmění účastníků neřešila. Zůstala v tomto směru zcela pasivní, ačkoliv v bytě zůstala s dětmi účastníků bydlet a bylo tedy jejím prvořadým zájmem, aby vztahy k bytové jednotce a vztahy s tím související byly definitivním způsobem vyřešeny. Také ona se tedy podílela svou nečinností na tom, že společné jmění manželů bylo vypořádáno zákonnou fikcí. Pokud se účastníci ústně dohodli, jak tvrdila žalovaná, že se stane výlučnou vlastnicí bytu ona, bylo nepochybně v jejím zájmu, aby tuto předběžnou ústní domluvu realizovala a dosáhla tak definitivního vypořádání vlastnictví k bytové jednotce.

18. Z uvedených důvodů tedy soud spolu se zrušením podílového spoluvlastnictví a přikázáním bytu žalované rozhodl o povinnosti žalované vyplatit žalobci jeho vypořádací podíl ve výši 1 200 000 Kč. Jedná se o polovinu obvyklé ceny předmětné bytové jednotky, která byla zjištěna z nesporných tvrzení účastníků. Vzhledem k výši žalobci přiznané částky určil soud k úhradě této částky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. delší než zákonnou třídenní lhůtu. Je na žalované, pokud chtěla získat celou bytovou jednotku do výlučného vlastnictví, aby zajistila výplatu podílu žalobci, a to částku 200 000 Kč ve lhůtě dvou měsíců od právní moci rozsudku a zbývající částku ve lhůtě jednoho roku. Delší lhůty by již dle názoru soudu znamenaly nepřiměřené omezení žalobce v jeho právu domoci se zaplacení vypořádacího podílu.

19. Soud nerealizoval navržené výslechy účastníků, neboť ke sporným tvrzením byla provedena řada dalších důkazů, obě strany dostaly možnost uvést rozhodné skutečnosti a dle názoru soudu by účastnické výslechy pouze opakovaly to, co již účastníci uvedli v rámci svých tvrzení.

20. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Soud se ztotožnil s názorem vysloveným v nálezu Ústavního soudu sp.zn. IV. ÚS 404/22. Dle tohoto nálezu má řízení o zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání„ povahu tzv. iudicii duplicis, které je charakteristické tím, že nelze vycházet ze zásady tvz. procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval“.