12 C 9/2025

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Kračmarem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 47 936 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 248 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení částky 43 688 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 267,26 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 105,77 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 18 036,63 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 %, úrokem 14 % ročně z částky 18 036,63 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 981,05 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 205,3 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 16 456,63 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 %, úrokem 14 % ročně z částky 16 456,63 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 47 936 Kč spolu se shora specifikovaným příslušenstvím. Žalovaný uzavřel podle žalobkyně s její právní předchůdkyní, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), jednak dne 4. 10. 2019 smlouvu o zápůjčce č. , číslo, (dále jen „úvěrová smlouva 1“), jednak dne 21. 7. 2019 smlouvu o zápůjčce č. , číslo, (dále jen „úvěrová smlouva 2“). Jednotlivé nároky pak žalobkyně blíže odůvodnila následujícím způsobem:a. na základě úvěrové smlouvy 1 právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluvním úrokem v kapitalizované výši 6 092 Kč, odměnou za zpracování a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 13 756 Kč a poplatkem za vedení účtu ve výši 740 Kč (případně i s pojistným, bylo-li sjednáno), a to formou 24 měsíčních splátek po 2 525 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 9. 10. 2021. Při posuzování úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací, které žalovaný uvedl v zákaznické kartě ze dne 4. 10. 2019, přičemž dospěla k závěru, že žalovaný je úvěruschopný. Žalovaný dluh z úvěrové smlouvy 1 v plné výši nesplatil, uhradil celkem 35 365 Kč. Pohledávka za žalovaným z úvěrové smlouvy 1 byla s účinností ke dni 27. 9. 2023 postoupena žalobkyni.b. Na základě úvěrové smlouvy 2 právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluvním úrokem v kapitalizované výši 6 854 Kč, odměnou za zpracování a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 15 413 Kč a poplatkem za vedení účtu ve výši 833 Kč (případně i s pojistným, bylo-li sjednáno), a to formou 24 měsíčních splátek po 2 838 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 26. 7. 2021. Při posuzování úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací, které žalovaný uvedl v zákaznické kartě ze dne 21. 7. 2019, přičemž dospěla k závěru, že žalovaný je úvěruschopný. Žalovaný dluh z úvěrové smlouvy 2 v plné výši nesplatil, uhradil celkem 45 387 Kč. Pohledávka za žalovaným z úvěrové smlouvy 2 byla s účinností ke dni 27. 9. 2023 postoupena žalobkyni.

2. Žalovaný se k uplatněným nárokům nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal na jednáních konaných dne 9. 12. 2025 a dne 29. 1. 2026. Žalovaný se ani k jednomu z jednání bez omluvy nedostavil a ani včas z důležitého důvodu nepožádal o jejich odročení. Soud za této situace postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – dílčí skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.

5. Dne 4. 10. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli úvěrovou smlouvu 1, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 7. 10. 2019, a to na účet č. , č. účtu, uvedený v úvěrové smlouvě 1, úvěr ve výši 40 000 Kč. Za jeho poskytnutí se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši celkem 20 588 Kč, a to formou 24 měsíčních splátkách po 2 525 Kč s tím, že poslední splátka činí 2 513 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy 1 žalovaný ve své žádosti o úvěr uvedl, že bydlí v nájmu, je ženatý, pracuje na plný úvazek jako svářeč u Bombardier a.s. s čistým měsíčním příjmem ve výši 40 000 Kč s tím, že další čisté příjmy domácnosti činí 10 000 Kč. Dále žalovaný uvedl, že již splácí právní předchůdkyni žalobkyně celkem 2 800 Kč měsíčně a jeho odhadované měsíční výdaje jsou 6 500 Kč. Tyto údaje sdělené žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně nikterak neověřovala (k tomu viz úvěrová smlouva 1 a zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr v elektronickém spisu CEPR, dále potvrzení o provedené tuzemské platbě na č. l. 36 spisu).

6. Žalovaný na dluh z úvěrové smlouvy 1 zaplatil v období od 25. 11. 2019 do 22. 2. 2022 celkem 35 365 Kč (k tomu viz tabulka umoření v elektronickém spisu CEPR).

7. Pohledávka za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy 1 byla postoupena žalobkyni (k tomu viz smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek v elektronickém spisu CEPR).

8. Dne 21. 7. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli úvěrovou smlouvu 2, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 22. 7. 2019, a to na účet č. , č. účtu, uvedený v úvěrové smlouvě 2, úvěr ve výši 45 000 Kč. Za jeho poskytnutí se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši celkem 23 100 Kč, a to formou 24 měsíčních splátkách po 2 838 Kč s tím, že poslední splátka činí 2 826 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy 2 žalovaný ve své žádosti o úvěr uvedl, že bydlí v nájmu, je ženatý, pracuje na plný úvazek jako svářeč s čistým měsíčním příjmem ve výši 35 000 Kč s tím, že další čisté příjmy domácnosti činí 17 000 Kč. Dále žalovaný uvedl, že jeho odhadované měsíční výdaje jsou 6 500 Kč. Tyto údaje sdělené žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně nikterak neověřovala (k tomu viz úvěrová smlouva 2 a zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr v elektronickém spisu CEPR, dále potvrzení o provedené tuzemské platbě na č. l. 37 spisu).

9. Žalovaný na dluh z úvěrové smlouvy 2 zaplatil v období od 23. 8. 2019 do 22. 2. 2022 celkem 45 387 Kč (k tomu viz tabulka umoření v elektronickém spisu CEPR).

10. Pohledávka za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy 2 byla postoupena žalobkyni (k tomu viz smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek v elektronickém spisu CEPR).

11. Z ostatních provedených důkazů pak soud – s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci – nezjistil pro rozhodnutí ve věci samé již nic podstatného.

12. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrových smluv 1 a 2 (dále jen „ZoSÚ“), a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném v témže období (dále jen „o. z.“).

13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. K posledně citovanému zákonnému ustanovení nutno doplnit, že judikatura obecných soudů dovodila, že aplikace ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ i ve znění účinném do 28. 5. 2022 působí absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.

19. Po provedeném dokazování vzal soud předně za prokázané, že pohledávky za žalovaným z titulu úvěrových smluv 1 a 2 byly postoupeny žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu (§ 1879, § 1880 odst. 1, § 1887 o. z.). Dále soud poté, co zjištěný skutkový stav posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení, dospěl k právnímu závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) uzavřeli dvě smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., které byly zároveň smlouvami o spotřebitelském úvěru (§ 2 odst. 1 ZoSÚ). Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením úvěrových smluv 1 a 2 řádně prověřila a posoudila úvěruschopnost žalovaného, tzn., zda právní předchůdkyně žalobkyně prověřila objektivní schopnost žalovaného (zejména porovnáním jeho běžných příjmů a výdajů) splnit povinnost ke splacení úvěru, a to s tím výsledkem, že zde o této schopnosti žalovaného nejsou žádné důvodné pochybnosti (§ 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ).

20. Soud provedeným dokazováním zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrových smluv 1 a 2 nikterak neověřovala údaje získané od žalovaného. Má-li být přitom zachována alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné jak bez reálného zjištění pravidelných příjmů spotřebitele, tak i jeho podstatných, zcela základních, výdajů, které lze u každého člověka rozumně očekávat (v tomto ohledu nutno upozornit na to, že odhadované měsíční výdaje žalovaného ve výši 6 500 Kč se jeví excesivně nízkými, zvláště uvedl-li sám žalovaný, že bydlí v nájmu). Soud tedy uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrových smluv 1 a 2 řádně neposoudila, neboť nikterak neověřovala příjmovou ani výdajovou stránku žalovaného, ačkoliv měla, v důsledku čehož soud úvěrové smlouvy 1 a 2 posoudil jako absolutně neplatné (§ 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.).

21. To má za následek, že žalobkyně má vůči žalovanému jako smluvní straně, která s právní předchůdkyní žalobkyně úvěrové smlouvy 1 a 2 uzavřela a které právní předchůdkyně žalobkyně spotřebitelské úvěry poskytla, podle § 87 odst. 1 ZoSÚ právo pouze na vrácení zůstatku jistin spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Soud tak poté, co zohlednil, že žalovanému byly poskytnuty úvěry ve výši celkem 85 000 Kč, přičemž právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil celkem 80 752 Kč, vyhověl žalobě pouze co do částky 4 248 Kč.

22. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, protože pro absolutní neplatnost úvěrových smluv 1 a 2 nejsou zbylé žalobkyní uplatněné nároky, opírající se o tyto smlouvy, důvodné, a to ani nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. V tomto ohledu soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , podle nichž teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužného zůstatku jistiny úvěru, v důsledku čehož se žalovaný dosud nemohl ocitnout v prodlení.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl, a to v souladu s § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť převážně procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

24. O lhůtě k plnění pak soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť vzhledem k pasivitě žalovaného v řízení nemohl soud splatnost zůstatku jistiny úvěru stanovit dle kritérií v § 87 odst. 1 věty třetí a odst. 2 ZoSÚ.