14 C 100/2020

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr Ing. Ivanou Šmakalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 448 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 448 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 3 448 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 7,5% ročně z částky 3 448 Kč 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 3 448 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 3 448 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 a s úrokem z prodlení z částky 3 448 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení ve výši reposazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů a vždy znovu takto stanovené k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí v němž prodlení trvá, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplacení úvěru.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Původní věřitel, společnost [právnická osoba] uzavřela dne 10. 7. 2005 se žalovaným smlouvu o půjčce ve výši 7 000 Kč. Půjčka měla být splacena v 52 týdenních splátkách po 224 Kč. Dále měl žalovaný smluvní povinnost zaplatit poplatek ve výši 4 648 Kč, celkem měl žalovaný zaplatit částku 11 648 Kč. Žalovaný však svůj závazek vrátit poskytnuté peněžní prostředky neplnil v dohodnutém termínu a proto byl původním věřitelem vyzván, aby uhradil celý zůstatek dluhu v nejbližším termínu splatnosti příslušné splátky. To však žalovaný neučinil a proto byl upomínán o zaplacení, na výzvu však nereagoval. Ke dni podání žaloby tak dluží po odpočtu zaplacených splátek v celkové výši 8 200 Kč částku 3 448 Kč na jistině. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018. Pohledávka byla nejprve postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno] a z této společnosti na žalobkyni.

5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: uzavření samotné smlouvy o půjčce a následky jejího porušení se s ohledem na ustanovení § 3028 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) řídí ustanovením zákona číslo 40/1964 Sb. občanský zákoník platný do 31. 12. 2013. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o půjčce podle § 650 zákona číslo 40/1964 Sb. občanský zákoník, podle kterého smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje tyto věci vrátit ve sjednané době. Původní věřitel tak splnil svoji smluvní povinnost, ovšem žalovaný poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté lhůtě nevrátil a původnímu věřiteli tak vznikla pohledávka za žalovaným, která byla v souladu s § 1895 o. z. postoupena na další subjekt a posléze na žalobkyni. Protože je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého závazku, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení podle § 517 zákona číslo 40/1964 Sb. Protože k prvnímu prodlení došlo ode dne následujícího po dni splatnosti dluhu, tedy 10. 7. 2006, řídí se výše úroku z prodlení podle § 19 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. dosavadním předpisem, tedy nařízením vlády č. 142/1994 Sb., byť žalobkyně požaduje úrok z prodlení až ode dne 2. 7. 2015, kdy nabyla účinnosti smlouva o postoupení pohledávek z původního věřitele na přechodného věřitele.

6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 240 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 100 Kč za jeden půl úkon uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč.