14 C 13/2021

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Ivanou Šmakalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 850,76 Kč od 10. 3. 2018 do 29. 11. 2019 kapitalizovaným částkou 572,80 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 3 850,76 Kč od 3. 3. 2018 do 29. 11. 2019 kapitalizovaným částkou 1 616,21 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 850,76 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 3 850,76 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplacení úvěru. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019. Původní věřitel, společnost [právnická osoba] uzavřel dne 20. 1. 2017 se žalovanou smlouvu o úvěru ve výši 10 000 Kč, splatnou v 58 pravidelných týdenních splátkách po 300 Kč nejpozději do dne 2. 3. 2018. Žalovaná se dále zavázala zaplatit úrok za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč (23,72% ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč, celková dlužná částka tak činila 17 400 Kč. Žalovaná však svůj závazek vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úrok a sjednané poplatky za poskytnutí úvěru nesplnila v dohodnutém termínu a proto byla původním věřitelem upomínána o zaplacení, na výzvu však nereagovala. Žalovaná celkem zaplatila 12 400 Kč Poslední platba byla ze strany žalované uhrazena dne 8. 2. 2019. Pohledávka pak byla postoupena na žalobkyni. Ke dni podání žaloby dluží žalovaná nesplacenou jistinu ve výši 3 850,76 Kč, poplatek za hotovostní inkaso ve výši 1 149,24 Kč. Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od splatnosti poslední sjednané splátky do dne postoupení pohledávky a úrok ve výši 23. 72% p. a. z dlužné jistiny za stejné období. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Peněží prostředky byly poskytnuty na žádost žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti podle § 2398 odst. 1 o. z. Původní věřitel tak splnil svoji smluvní povinnost, ovšem žalovaná poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté lhůtě nevrátila a původnímu věřiteli tak vznikla pohledávka za žalovanou, která byla v souladu s § 1895 o. z. postoupena na žalobkyni. Protože je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého závazku, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.