14 C 134/2020

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 25 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se do částky 1 500 Kč s příslušenstvím včetně kapitalizovaného úroku ve výši 15 900 Kč za období od 7. 5. 2007 do 12. 5. 2008 zamítá.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 23 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05% ročně z částky 23 500 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, 7,50% ročně z částky 23 500 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, 8% ročně z částky 23 500 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, 8,75% ročně z částky 23 500 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, 9% ročně z částky 23 500 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, 9% ročně z částky 23 500 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, 7,25% ročně z částky 23 500 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, 7,25% ročně z částky 23 500 Kč od 1. 1. 2021 do 10. 6. 2021 a dále od 11. 6. 2021 do zaplacení úrok z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB, zvýšené o 7 procentních bodů a vždy takto stanovené k prvnímu dni každého následujícího kalendářního pololetí.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit právnímu zástupci žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 678 Kč.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že původní věřitel [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), s žalovaným po prověření jeho schopnosti splácet (zákaznickou kartu si ponechává dlužník) uzavřel dne 7. 5. 2007 smlouvu o půjčce v částce 25 000 Kč, kterou žalovanému předal v hotovosti. Žalovaný se zavázal spolu s půjčkou uhradit souhrnný poplatek ve výši 17 400 Kč v 53 týdenních splátkách po 800 Kč, přičemž poslední splátka (resp. trvání smlouvy) byla stanovena na 12. 5. 2008. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, jí uhrazená plnění byla přednostně započtena na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek, tj. jiné označení pro úroky). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 byla pohledávka postoupena [právnická osoba] S. á. r. l. (dále jen„ přechodný věřitel“), kdy k tomuto dni sestávala z částky 25 000 Kč na jistině a 15 900 Kč na souhrnném poplatku (kapitalizovaném úroku) a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 došlo k jejímu postoupení na žalobkyni, přičemž byl žalovaný o postoupení vždy informován.

2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze smlouvy o půjčce [číslo] (č.l. 16) uzavřené dne 7. 5. 2007 mezi původním věřitelem a žalovaným soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta částka 25 000 Kč, kterou se zavázal splatit do rukou oprávněného zástupce původního věřitele spolu se souhrnným poplatkem ve výši 17 400 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 42 400 Kč v 53 týdenních splátkách po 800 Kč. K posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr prostřednictvím zjištění údajů mj. o bydlení a zaměstnání s celkovými příjmy a výdaji (z rozdílu použitelný příjem) byla dle zjištění soudu použita zákaznická karta (nevyplněná, č.l. 12). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2015 (z informačního systému ISAS, potvrzení o transakci na č.l. 17) původní věřitel postoupil přechodnému věřiteli pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce, jak stojí a leží ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), a o této skutečnosti spolu s celkovou výší pohledávky bez příslušenství k datu postoupení 40 900 Kč informoval žalovaného v rámci zaslaného oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 (č.l. 18). Obdobně informoval přechodný věřitel žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 (příloha s uvedenou pohledávkou za žalovaným na č.l. 20) prostřednictvím oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2018 (č.l. 19) a žalobkyně dále zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne 4. 12. 2019 (č.l. 21), v níž požadovala kromě dlužné částky 40 900 Kč též zákonný úrok z prodlení z částky 25 000 Kč od 1. 7. 2015 do zaplacení.

4. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), který se na právní vztahy mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně vzhledem k dataci jejich právních úkonů v této věci aplikuje, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

5. V souladu s ust. § 4 odst. 2 písm. a) zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) musí smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, obsahovat také stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze tohoto zákona.

6. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

7. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.

8. Soud má za zjištěné, že původní věřitel poskytl žalovanému na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 7. 5. 2007 v hotovosti částku 25 000 Kč a žalovaný se zavázal spolu s touto částkou vrátit původnímu věřiteli souhrnný poplatek ve výši 17 400 Kč, tedy celkovou částku 42 400 Kč v 53 týdenních splátkách, svůj závazek nedodržel a dostal se do prodlení se splácením půjčky. Původní věřitel na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupil pohledávku za žalovaným na přechodného věřitele a ten následně stejným způsobem na žalobkyni.

9. Mezi žalovaným a původním věřitelem, který následně pohledávku postoupil na přechodného věřitele a ten na žalobkyni, byla sjednána smlouva o půjčce ve smyslu ust. § 657 a násl. obč. zák., vedle obč. zák. a o.z. se právní vztahy mezi účastníky řídí zákonem o spotřebitelském úvěru. Absence ujednání o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr v textu smlouvy sice nezpůsobuje neplatnost smlouvy dle zákona o spotřebitelském úvěru a pro nečinnost žalovaného ani neplatnost ujednání o úrocích (zde skrytých v souhrnném poplatku), soud však musí vždy, v nerovných vztazích mezi podnikatelem a spotřebitelem zvlášť, přihlížet ke kritériu dobrých mravů. Soud sice nezpochybňuje smluvní autonomii účastníků soukromoprávních vztahů, ta ale nemůže být v případě vztahů ekonomicky nerovných subjektů zcela bezbřehá. Tato limitace nemůže být pro žalobkyni něčím neočekávatelným, shora citovaná judikatura je konstantní již téměř patnáct let. Nemravnost jednání původního věřitele není dána pouze tím, že jím poskytnutý úrok mnohonásobně převyšuje úrok uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů nebo půjček v roce 2007 (kromě obecného povědomí o výši úroků původnímu věřiteli jako podnikateli v oboru jistě známé jako skutečnost obecně známá ve smyslu ust. § 121 o.s.ř., viz k tomu podrobně statistiky České národní banky na www.cnb.cz, kdy se sazba pohybovala okolo 13 %), ale spočívá i v tom, že úrokovou sazbu svému klientovi (žalovanému) zatajuje a nedává mu tak možnost porovnat nabídku svou s nabídkami konkurenčními. Spravedlivým vůči spotřebiteli se nejeví ani provedené (a v případě původního věřitele v obchodních podmínkách často uváděné) přednostní započtení splátek na souhrnný poplatek a právě kombinace těchto tří faktorů činí ujednání o poplatku (fakticky zcela evidentně o úrocích) rozporné s dobrými mravy a ve smyslu ust. § 39 obč. zák. tedy neplatné. Podle soudu lze ujednání o poplatku (skrytém úroku) oddělit od ostatních částí smlouvy a smlouvu ze dne 11. 1. 2007 tak považovat za neplatnou pouze v části o poplatku (viz k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 29 Cdo 4498/2007). I kdyby však bylo nutné považovat za neplatnou celou smlouvu, bylo by třeba dospět k závěru, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu ust. § 451 obč. zák. a povinnost žalovaného vrátit nesplacenou část jistiny by zde byla rovněž dána. Odečtením žalované částky s kapitalizovaným úrokem z prodlení (40 900 Kč) od celkové částky splatné na základě smlouvy (42 400 Kč) soud zjistil, že žalovaný uhradil částku 1 500 Kč a jejím odečtením od jistiny půjčky (25 000 Kč) soud získal její nesplacenou část ve výši 23 500 Kč. Žalovaný se dostal se splácením půjčky do prodlení, na jistině uhradil částku 1 500 Kč a soud proto žalobě vyhověl do částky 23 500 Kč a zamítl ji do částky 1 500 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 15 900 Kč za období od 7. 5. 2007 do 12. 5. 2008.

10. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

11. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když částečně úspěšné žalobkyni (aritmeticky včetně příslušenství z 57,5 %) přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 678 Kč. Celkové náklady řízení dosáhly výše 2 271 Kč a podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za dva úkony právní služby spočívající v převzetí věci a sepisu žaloby (2x 300 Kč) a půlúkon v podobě sepisu jednoduché výzvy k plnění (150 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč) a částky ve výši 221 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné.