Okresní soud v České Lípě · Rozsudek

14 C 170/2020

č. j. 14 C 170/2020-18

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2021-03-08 · VYHOVENI · ECLI:CZ:OSCL:2021:14.C.170.2020.2

Citované zákony (4)

Rubrum

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Ivanou Šmakalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 3 224 Kč s příslušenstvím I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 224 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 3 224 Kč od 2. 7. 2015 do 30. 6. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 3 224 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 3 224 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 a s úrokem z prodlení z částky 3 224 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení ve výši reposazby stanovené [anonymizována tři slova], zvýšené o sedm procentních bodů a vždy znovu takto stanovené k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí v němž prodlení trvá, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplacení úvěru. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Původní věřitel, [právnická osoba] uzavřela dne 8. 9. 2005 se žalovanou smlouvu o půjčce ve výši 6 000 Kč, splatnou dne 7. 9. 2006. Půjčka měla být splacena v 52 týdenních splátkách po 192 Kč. Dále měla žalovaná smluvní povinnost zaplatit poplatek ve výši 3 984 Kč. Žalovaná však svůj závazek vrátit poskytnuté peněžní prostředky neplnila v dohodnutém termínu a proto byla původním věřitelem vyzvána aby uhradila celý zůstatek dluhu v nejbližším termínu splatnosti příslušné splátky. To však žalovaná neučinila a proto byla upomínána o zaplacení, na výzvu však nereagovala. Ke dni podání žaloby tak dluží po odpočtu zaplacených splátek v celkové výši 6 760 Kč částku 3 224 Kč na jistině. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018. Pohledávka byla nejprve postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno] a z této společnosti na žalobkyni. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: původní věřitel uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“), byť nazývá tuto smlouvu smlouvou o půjčce, podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Peněží prostředky byly poskytnuty na žádost žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti podle § 2398 odst. 1 o. z. Původní věřitel tak splnil svoji smluvní povinnost, ovšem žalovaná poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté lhůtě nevrátila a původnímu věřiteli tak vznikla pohledávka za žalovanou, která byla v souladu s § 1895 o. z. postoupena na další subjekt a posléze na žalobkyni. Protože je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého závazku, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Protože k prvnímu prodlení došlo ode dne následujícího po dni splatnosti dluhu, tedy 8. 9. 2006, řídí se výše úroku z prodlení podle § 19 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. dosavadním předpisem, tedy nařízením vlády č. 142/1994 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 224 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 100 Kč za jeden půlúkon uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.