14 C 199/2019

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Cholastovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 41 685 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 41 685 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 5.955 Kč od 11. 1. 2018 do zaplacení, ve výši 8,5 % p.a. z částky 5.955 Kč od 11. 2. 2018 do zaplacení, ve výši 8,5 % p.a. z částky 5.955 Kč od 11. 3. 2018 do zaplacení, ve výši 8,5 % p.a. z částky 5 955 Kč od 11. 4. 2018 do zaplacení, ve výši 8,5 % p.a. z částky 5.955 Kč od 11. 5. 2018 do zaplacení, ve výši 8,5 % p.a. z částky 5.955 Kč od 11. 6. 2018 do zaplacení, ve výši 8,75 % p.a. z částky 5.955 Kč od 11. 7. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému na nákladech řízení částku ve výši 17.289,19 Kč, k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 13. 8. 2019, ve znění její změny ze dne 8. 11. 2021 po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 41.685 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila uzavření smlouvy o užívání vozidla s žalovaným dne [datum], na jejímž základě mohl žalovaný dočasně užívat osobní vozidlo [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], bílé barvy, [registrační značka], [VIN kód], na dobu 1 roku, žalovaný byl povinen za dočasné užívání vozidla platit úplatu ve výši 5.955 Kč měsíčně včetně DPH, vždy k 10. dni v měsíci. Žalovaný však neměl ke dni splatnosti dne 10. 1. 2018 měsíční úplatu zaplatit, a to ani následující měsíce užívání vozidla. Žalobkyně proto smlouvu vypověděla s účinností k 31. 7. 2018, výpověď měla být žalovanému doručena dne 26. 7. 2019. Žalovaný měl být následně vyzván k úhradě dlužné úplaty ve výši 41.685 Kč za dobu od 1. 1. 2018 do 31. 7. 2018, tj. 7 kalendářních měsíců. Žalovaný neměl ničeho zaplatit.

2. Žalovaný nepopíral uzavření smlouvy, převzetí a užívání vozidla. Ohledně úplaty však tvrdí, že dle dohody při uzavírání smlouvy měla být úplata hrazena formou zápočtu, a to v souvislosti s plněním, které žalovaný jako servisní technik poskytoval společnosti [právnická osoba], [IČO], přes tuto společnost mu měla být nabídnuta možnost poskytnutí užívání motorového vozidla ze strany žalobkyně. Žalovaný tomuto obchodnímu nastavení rozuměl tak, že žalobkyně převezme část dluhu [právnická osoba] [anonymizováno] za žalovaným a následně dojde mezi žalobkyní a žalovaným k započtení pohledávek a tím i k vypořádání úplaty za užívání vozidla. Teprve ze samotné výpovědi žalovaný doznal, že jednání žalobkyně neodpovídá výše uvedené dohodě ohledně úhrady zápočtu (přestože do té doby neobdržel od žalobkyně žádný daňový doklad, přestože si jej žádal, ani výzvu k úhradě). Žalovaný návazně na doručení výpovědi ke dni 31. 8. 2018 vozidlo řádně předal v sídle žalobkyně a věřil, že se situaci podaří vyjasnit a dluh vypořádat dle dohody. Na konci listopadu 2018 však žalovaný měl od [právnická osoba] [anonymizováno] obdržet výzvu s reklamací jím poskytovaných služeb a s žádostí o vrácení části poskytnutého plnění, žalovaný tento nárok odmítl jako neopodstatněný. Následně v prosinci 2018 obdržel od žalobkyně výzvu k úhradě dlužné částky za užívání vozidla, což si žalovaný dává do spojitosti s výzvou [právnická osoba] [anonymizováno]. Žalovaný tvrdí, že od žalobkyně neobdržel jediný daňový doklad za poskytované plnění ani výzvu s žádostí o úhradu dlužné částky, proto se až do okamžiku doručení výpovědi domníval, že dohoda ohledně zápočtu trvá. Po vypovězení smlouvy proto s ohledem na změnu skutečností žádal žalobkyni o vystavení daňových dokladů jako podkladů pro platby. Na výzvu žalobkyně k úhradě dluhu z prosince 2018 žalovaný reagoval dopisem ze dne 5. 1. 2019, že je připraven dluh neprodleně uhradit, jako subjekt povinný k DPH, žalobkyně byla proto povinna vydat daňový doklad podle zákona o dani z přidané hodnoty. Současně žalovaný žalobkyni požádal o číslo bankovního účtu žalobkyně, na který by mohl platbu realizovat. Žalobkyně měla následně žalovanému zaslat vystavený daňový doklad pokrývající období listopad, prosinec 2017, který žalovaný uhradil. Následně však žalobkyně zaslala předžalobní výzvu, kde odmítá žádost žalovaného o vystavení daňového dokladu s tím, že povinnost vystavit daňový doklad nebyla zanesena do smlouvy, žalovaný má povinnost pouze poukazovat úplaty na bankovní účet žalobkyně. Žalovaný je však plátce DPH, nemohl bez dalšího platby na bankovní účet žalobkyně poukazovat. Neocitl se proto v prodlení s úhradou svého dluhu. Žalovaný neodmítal, ani nerozporoval platby, jen po žalobkyni žádal splnění zákonných povinností a identifikaci bankovního účtu s tím, že platby obratem provede. Uvedené žalovaný považuje za jednání v rozporu s dobrými mravy a za porušení povinnosti jednat v obchodním styku poctivě.

3. Ze smlouvy o užívání vozidla ze dne [datum] má soud za zjištěnou dohodu účastníků, kterou se žalobkyně jako provozovatelka zavázala přenechat žalovanému jako uživateli osobní vozidlo [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], barva bílá, [registrační značka], VIN kód [anonymizováno] k dočasnému užívání na dobu jednoho roku, počínaje dnem uzavření smlouvy, žalovaný se zavázal hradit úplatu za užívání vozidla ve výši 5.955 Kč měsíčně včetně DPH, splatnost úplaty vždy k 10. dni v měsíci. Žalovaný stvrdil, že žalobkyně vozidlo předala včetně příslušenství uživateli při podpisu smlouvy. Mezi účastníky bylo dohodnuto, že smlouvu lze měnit nebo doplňovat pouze písemnými, číslovanými dodatky, podepsanými oprávněnými zástupci obou smluvních stran. Jako příloha je uveden předávací protokol včetně stavu tachometru. Z výpovědi smlouvy ze dne 24. 7. 2018 včetně doručenky je za zjištěnou výpověď smlouvy o užívání vozidla ze dne [datum], žalobkyně vypovídá smlouvu z důvodu neplnění bodu 1.8 č.l. I (neplacení) ke dni 31. 7. 2018, k uvedenému dni má žalovaný předat vozidlo na adrese [adresa]. Výpověď má nabýt platnosti dne 24. 7. 2018. Výpověď byla žalovanému doručena dne 26. 7. 2018 na adrese [adresa žalovaného]. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 12. 2018 soud zjistil výzvu žalobkyně adresovanou žalovanému, kterou byl žalovaný vyzván k úhradě úplaty za užívání vozidla dle smlouvy o užívání vozidla ze dne 8. 11. 2018, dlužná úplata je vyčíslena částkou 41.685 Kč za dobu od 1. 1. 2018 do 31. 7. 2018. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 1. 2019 je zjištěnou reakce žalobkyně na odpověď žalovaného, žalobkyně odkazuje na znění smlouvy o užívání vozidla, ve které není uvedeno vystavení daňového dokladu, číslo účtu bylo žalovanému sděleno ve výzvě ze dne 27. 12. 2018, žalovaný je opětovně vyzván k úhradě dlužné úplaty za užívání vozidla ve stejné částce, stejně tak bylo učiněno předžalobní výzvou ze dne 6. 2. 2019. Všechny předžalobní výzvy byly žalovanému doručeny, žalovaný je převzal osobně. Z protokolu o předání vozidla je za zjištěné vydání vozidla žalobkyni dne 31. 7. 2018 žalovaný, a to včetně klíčů, osvědčení o registraci vozidla, zelené karty a servisní knížky. Ze znění dopisu ze dne 5. 1. 2019 je za zjištěné, že žalovaný reaguje na upomínku žalobkyně a uvádí, že za období od 1. 1. 2018 do 31. 7. 2018 neobdržel žádnou fakturu k úhradě úplaty, ve smlouvě nebylo uvedeno číslo, na které se má měsíční splátka, hradit, součástí smlouvy nebyl splátkový kalendář s číslem účtu a variabilním symbolem. Žalovaný požádal o zaslání faktury na dlužnou částku, aby ji mohl neprodleně uhradit (na žalovaným označený e-mail, či na žalovaným uvedenou adresu poštou). Z údajů o subjektech – plátcích DPH má soud za zjištěné, že k 21. 10. 2019 byla žalobkyně (plátce DPH) i žalovaný (osoba povinná k dani) subjektem DPH. Z faktury [číslo] ze dne [datum] je za zjištěné vystavení dokladu s variabilním symbolem [číslo], faktura – daňový doklad č. FV [číslo] [rok], datum vystavení dokladu dne [datum], uvedené datum splatnosti dne 10. 11. 2017. Žalobkyně účtuje žalovanému částku celkem ve výši 4.565,50 Kč jako nájemné + pojistné za užívání vozidla [anonymizována tři slova] na základě smlouvy o užívání vozidla ze dne [datum].

4. Z provedeného dokazování je za spolehlivě zjištěné uzavření smlouvy o užívání vozidla dne [datum], na jejímž základě žalovaný užíval osobní vozidlo žalobkyně [anonymizována tři slova], bílá barva, [registrační značka], žalovaný mohl vozidlo užívat po dobu jednoho roku a zavázal k úplatě za užívání vozidla ve výši 5.955 Kč měsíčně, splatnost vždy k 10. dni v měsíci. Samotná smlouva mohla být doplňována pouze písemnými a číslovanými dodatky. Dne [datum] žalobkyně na účet žalovaného vystavila fakturu (daňový doklad) [číslo] uvedenou fakturou žalovanému vyúčtovala nájemné a pojištění, tj. úplatu, za užívání předmětného vozidla dle smlouvy ve výši 4.565,50 Kč. K 31. 7. 2018 žalobkyně smlouvu vypověděla s odkazem na neplacení dohodnuté úplaty, žalovaný výpověď převzal dne 26. 7. 2018 a shodně s výzvou žalobkyně užívané osobní vozidlo dne 31. 7. 2018 předal žalobkyni včetně klíčů a dokladů předmětného osobního vozidla. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné úplaty ve výši 41.685 Kč předžalobní výzvou ze dne 27. 12. 2018, dlužná úplata byla vyčíslena za dobu od 1. 1. 2018 do 31. 7. 2018. Žalovaný v reakci na výzvu žalobkyně uvedl, že neobdržel žádnou fakturu a požádal o zaslání faktury na dlužnou částku k neprodlené úhradě. Žalobkyně v reakci odkázala na znění smlouvy o užívání vozidla, ve kterém nebyla dohodnuta podmínka vystavení daňového dokladu.

5. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži. Podle § 6 odst. 1 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 2321 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání dopravního prostředku a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

6. Mezi účastníky řízení uzavřenou smlouvu soud hodnotí jako smlouvu o nájmu dopravního prostředku podle § 2321 o. z. Žalobkyně jako pronajímatel se zavázala přenechat žalovanému jako nájemci dopravní prostředek - automobil tovární značka [anonymizována tři slova], [registrační značka] k dočasnému užívání na dobu jednoho roku. Žalovaný se zavázal platit za užívání předmětného vozidla nájemné, dohodnutá úplata činila částku 5.955 Kč měsíčně včetně DPH, vždy ke každému 10. dni v měsíci. Bylo tedy povinností žalovaného hradit nájemné v dohodnuté výši, žalovaný však jeho povinnost řádně hradit nájemné řádně neplnil, nedošlo k úhradě nájemného za dobu od 1. 1. 2018 do 24. 7. 2018, kdy nabyla účinnost výpověď smlouvy o užívání vozidla. Žalovaný v řízení namítl jinou dohodu o vypořádání nájemného, než standardní úhradou nájemného žalobkyně, v řízení však existence jakékoliv jiné dohody prokázána nebyla. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný dosud nesplnil povinnost uhradit dlužné nájemné za výše uvedenou dobu, tj. nájemné za 7 měsíců.

7. Žalobě však nebylo možné vyhovět, neboť soud dospěl k závěru, že žalovanému právu nelze poskytnout ochranu, neboť žalobkyně jako podnikatelka nejednala s odbornou péčí, nesplnila její povinnost jednat v právním styku poctivě a jejím jednáním došlo ke zjevnému zneužití práva. Účastníci smlouvy byly v době uzavření smlouvy o užívání vozidla v postavení podnikatelů, což znamená, že účastníci měli jednat se znalostí a pečlivostí, které je spojena i s postavením podnikatele. Poctivé jednání pak předpokládá, že jednání podnikatelů i z hlediska účetního bude odpovídat legislativním požadavkům. Mezi účastníky smlouvy sice nebyla dohodnuta splatnost jednotlivých měsíčních úplat za užívání vozidla (nájemného) na základě předloženého daňového dokladu, současně však bylo prokázáno, že žalobkyně na minimálně jednu úplatu žalovanému daňový doklad vystavila, a to dne [datum], s datem splatnosti dne 10. 11. 2017 (byť dle tvrzení žalovaného až následně v souvislosti s výzvou k úhradě celého nájemného). Je povinností žalobkyně jako plátce DPH ve smyslu § 28 zákona o dani z přidané hodnoty vystavit daňový doklad, v případě nájemného, které je službou, ve lhůtě 15 dní od konce kalendářního měsíce, ve kterém se uskutečnilo poskytnutí služby. Veřejnoprávní povinnost žalobkyně vystavit daňový doklad však nemůže být zaměňována s nedostatkem (soukromoprávní) součinnosti věřitele ve smyslu § 1975 o. z., protože povinnost vystavení daňového dokladu nebyla mezi účastníky řízení dohodnuta. Jak je již výše řečeno, žalovaný se s úhradou dohodnutého nájemného dostal do prodlení, na tom nic nemění skutečnost, že žalobkyně žalovanému nevystavila daňový doklad. Situaci však mění skutečnost, že žalovaný na výzvu žalobkyně reagoval a namítl nedostatek v podobě vystavení daňového dokladu a o zaslání řádně vystaveného daňového dokladu žalovaný požádal ještě před zahájením řízení ve věci samé. Uvedená reakce odpovídá tomu, že u nájemného splatného za listopad 2017 daňový doklad – faktura vystavena byla, za následující měsíce nikoliv. Nemůže se jednat o jednání žalobkyně v souladu se zásadou profesionality (§ 5 o. z.), pokud se bez dalšího (byť v souladu se smluvním ujednáním) dožaduje dlužného nájemného z titulu užívání vozidla žalovaným. Za zcela nepřípadnou soud považuje námitku žalobkyně o následném„ domáhání se“ vystavení daňového dokladu způsobem, která má příslušný právní předpis předpokládat. Pokud žalovaný požádá o vystavení faktury, je zcela v rozporu se zásadou profesionality žalobkyně, pokud tak odmítne bezdůvodně učinit (nicméně daňový doklad za měsíc listopad 2017 vystaví), bez ohledu na to, zda splatnost nájemného byla či nebyla smluvně navázána na nutnost doručení/vystavení daňového dokladu. Soud proto dospěl k závěru, že není možné poskytnout právní ochranu zjevnému zneužití práva – tj. nároku žalobkyně na úhradu dlužného nájemného, pokud žalobkyně na část nájemného daňový doklad vystaví a na další část (jednotlivé měsíce) odmítne s odkazem na smluvní ujednání, které takový postup nepředpokládalo. Soud proto žalobu ze shora uvedených důvodů zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 289,19 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 41 685 Kč sestávající z částky 2 780 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 16. 12. 2021 náhrada 1 968,59 Kč za 230 ujetých km v částce 1 368,59 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 375/2021 Sb. při průměrné spotřebě 5,7 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 375/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 288,59 Kč ve výši 3 000,60 Kč.