14 C 2/2019

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Divíškovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 27 848 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7 940 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. z částky 7 940 Kč od 6.9.2013 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 6 000 Kč, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 6 060 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a smluvní pokuty ve výši 6 048 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal zaplacení celkové částky 27 848 Kč spolu s příslušenstvím V žalobě uvedl, že s žalovanou dne [datum] uzavřel smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut bezúčelný hotovostní úvěr v celkové výši 12 000 Kč, a to za úplatu úrok a administrativní poplatek 360 Kč, který byl splatný jednorázově při výplatě úvěru. Celkové náklady tohoto spotřebitelského úvěru byly sjednány ve výši 7 860 Kč a skládají se z úroku 20 % z jistiny, tedy ve výši 2 400 Kč, úplaty ve výši 5 100 Kč a administrativního poplatku ve výši 360 Kč. Celkovou částku 19 500 Kč (po odečtení administrativního poplatku 360 Kč) se žalovaná zavázala uhradit ve 13 měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Před podáním žaloby žalovaná uhradila administrativní poplatek 360 Kč a částku 5 500 Kč, kterou žalobce započetl ve výši 4 060 Kč na úplatu a 1 440 Kč na úrok. Dále se žalobce domáhal zaplacení smluvní pokuty ve výši měsíčních nákladů spotřebitelského úvěru, tj. ve výši 577 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení žalované se zaplacení jistiny včetně celkových nákladů spotřebitelského úvěru, počínaje prosince 2012 do data podání tohoto návrhu. Celkem činí smluvní pokuta částku 38 659 Kč, ovšem žalobce s ohledem na již uhrazené částky požaduje smluvní pokutu pouze ve výši 13 848 Kč.

2. Žalovaná se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavila a k žalobě se nevyjádřila. Předvolání k ústnímu jednání společně s žalobou jí bylo doručeno s účinky doručení ke dni 24. 5. 2021. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované a podle důkazů založených ve spise, a to v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a 120 odst. 2 o.s.ř.

3. Žalobce soudu prokazoval svá skutková tvrzení v žalobě smlouvou o úvěru [číslo] z 3.8.2012, včetně předpisu splátek, předžalobní upomínkou, včetně poštovního podacího archu.

4. Podle § 37 občanského zákoníku dle zákona 40/1964 Sb. (dále jen o.z.) právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

5. Podle§ 3 OZ odst. 1 výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

6. V této věci bylo nesporně prokázáno, že žalovaná uzavřela s žalobcem smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Soud shledal platným i ujednání administrativním poplatku 360 Kč a o úhradě úroku z půjčky, který byl vyjádřen kapitalizovanou částkou 2 400 Kč. Soud shledal, že sazba 20 % ročně není nepřiměřenou sazbou a nárok je v souladu s hmotným právem tedy 2395 OZ. Soud se dále ztotožnil s postupem žalobce, který započet přijaté plnění ve výši 1 440 Kč na úhradu úroku z půjčky. Soud ovšem z níže uvedených důvodů neakceptuje nárok žalobce na úhradu úplaty. Z tohoto důvodu soud plnění ve výši 4 060 Kč započetl na úhradu jistiny, a tedy zbývá k úhradě jistina ve výši 7 940 Kč, kterou žalované uložil k úhradě, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Zároveň soud rozhodl o povinnosti žalované k zaplacení zákonného úroku z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku dle zákona 40/1964 Sb., účinného ke dni uzavření smlouvy mezi účastníky.

7. Soud dále uložil žalované povinnost k zaplacení smluvní pokuty, která byla sjednána přímo v ustanovení smlouvy o spotřebitelském úvěru. Soud ovšem považuje za důvodný nárok pouze na smluvní pokutu ve výši 50 % poskytnutého úvěru, tj. částky 6 000 Kč, jak bude níže uvedeno.

8. Soud neshledal důvodným nárok na zaplacení částky ve výši 5 100 Kč. Není zřejmé, z jakého titulu byla žalovaná povinna tuto částku uhradit. Ve smlouvě je uvedena celková částka 7 860 Kč jako celkové náklady spotřebitelského úvěru. Z této částky je konkrétně uveden administrativní poplatek 360 Kč a úrok ve výši 20 % z jistiny, který lze vypočítat na částku 2 400 Kč. Není ovšem uvedena specifikace zbývající částky 5 100 Kč. Žalobce teprve v žalobě uvedl, že se jedná o nějakou úplatu 5 100 Kč, ale její účel není uveden ani v žalobě. Soud dospěl k závěru, že takové ujednání je neurčité a v této části jej považuje za neplatné ve smyslu § 37 o.z. Z uvedených důvodů soud shledal důvodným pouze nárok žalobce na úhradu zbývající jistiny ve výši 7 940 Kč, a nárok ve výši 6 060 Kč zamítl. Jednak soud neshledává důvodným nárok na zbývající poplatky (tj. 2 000) a s ohledem na neplatnost ujednání o úplatě 5 100 Kč, nelze přijaté plnění započítat na tuto úplatu, nýbrž na úhradu půjčené jistiny, a proto soud zamítl nárok na úhradu části jistinu ve výši 4 060 Kč.

9. Pokud jde o smluvní pokutu tak byla sjednána v souladu s § 570 o.z. Je pravdou, že žalobce smluvní pokutu, vypočtenou v celkové výši 38 659 Kč snížil na částku 13 848 Kč. Nicméně soud použil ustanovení § 122 odst. 3 zákona 257/2016 Sb. a smluvní pokutu snížil na částku 6 000 Kč (součin půjčené jistiny 12 000 Kč a čísla 0,5). Je pravdou, že uvedený zákon se stal účinným, až po uzavření předmětné smlouvy. Nicméně soud analogicky použil ustanovení novely 186/2020 Sb. a považuje za důvodný pouze nárok ve výši 6 000 Kč, jak je shora uvedeno. Soud dále při rozhodování přihlédl k tomu, že žalobce po dobu 6 let své nároky nevymáhal a předžalobní výzva a žaloba byly podány až za účinnosti uvedeného zákona, zbytečně došlo k navyšování sankčních plateb. Z tohoto důvodu soud zamítl žalobu v části o zaplacení zbývající části smluvní pokuty ve výši 6 048 Kč (tedy v části převyšující 6 000 Kč), jako plnění za plnění, které je v rozporu s dobrými mravy.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. o.s.ř., tedy dle úspěchu ve věci účastníků. V této věci je procesní úspěch obou účastníků téměř stejný, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.