14 C 203/2020

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr Ing. Ivanou Šmakalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 12 000 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 12 000 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 000 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019 a s úrokem z prodlení z částky 12 000 Kč od 1. 1. 2020 ve výši reposazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů a vždy znovu takto stanovené k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí v němž prodlení trvá a dále částku 6 294 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 071 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplacení úvěru.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Původní věřitel, společnost [právnická osoba] uzavřela dne 19. 5. 2008 se žalovanou smlouvu o půjčce ve výši 12 000 Kč, splatnou dne 25. 5. 2009 Půjčka měla být splacena v 53 týdenních splátkách po 384 Kč. Dále měla žalovaná smluvní povinnost zaplatit poplatek ve výši 8 352 Kč. Žalovaná však svůj závazek vrátit poskytnuté peněžní prostředky neplnila v dohodnutém termínu a proto byla původním věřitelem vyzvána aby uhradila celý zůstatek dluhu v nejbližším termínu splatnosti příslušné splátky. To však žalovaná neučinila a proto byla upomínána o zaplacení, na výzvu však nereagovala. Ke dni podání žaloby tak dluží po odpočtu zaplacených splátek v celkové výši 2 058 Kč částku 12 000 Kč na jistině a částku 6 294 Kč na poplatku a úroku. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018. Pohledávka byla nejprve postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno] a z této společnosti na žalobkyni.

4. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: uzavření samotné smlouvy o půjčce a následky jejího porušení se s ohledem na ustanovení § 3028 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) řídí ustanovením zákona číslo 40/1964 Sb. občanský zákoník platný do 31. 12. 2013. Původní věřitel uzavřel se žalovanou smlouvu o půjčce podle § 650 zákona číslo 40/1964 Sb. občanský zákoník, podle kterého smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje tyto věci vrátit ve sjednané době. Původní věřitel tak splnil svoji smluvní povinnost, ovšem žalovaná poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté lhůtě nevrátila a původnímu věřiteli tak vznikla pohledávka za žalovanou, která byla v souladu s § 1895 o. z. postoupena na další subjekt a posléze na žalobkyni. Protože je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého závazku, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení podle § 517 zákona číslo 40/1964 Sb. Protože k prvnímu prodlení došlo ode dne následujícího po dni splatnosti dluhu, tedy 26. 5. 2009, řídí se výše úroku z prodlení podle § 19 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. dosavadním předpisem, tedy nařízením vlády č. 142/1994 Sb., byť žalobkyně požaduje úrok z prodlení až ode dne 2. 7. 2015, kdy nabyla účinnosti smlouva o postoupení pohledávek z původního věřitele na přechodného věřitele.

5. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 071 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 224 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 150 Kč za jeden půl úkon uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 050 Kč.