14 C 221/2020

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr Ing. Ivanou Šmakalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 11 075,37 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 075,37 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 911,49 Kč od 19. 9. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 10 911,49 Kč od 19. 9. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 624,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplacení úvěru.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně nabyla pohledávku od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2019. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci byl poskytnut úvěr formou možnosti přečerpání běžného účtu do záporného zůstatku. Nedílnou součástí smlouvy byly dispozice ke smlouvě, kde byla sjednána výše povoleného limitu přečerpání, úrokový lístek a základní produktové podmínky. Žalovaný se zavázal splatit čerpané peněžní prostředky a zajistit, aby souhrn částek připsaných na běžný účet v kalendářním měsíci dosáhl minimálně 50% povoleného limitu. Po dobu alespoň jednoho dne v roce měl účet vykazovat kreditní zůstatek. Žalovaný však tyto povinnosti porušil, banka proto převedla debetní zůstatek z běžného účtu na nově otevřený úvěrový účet a takto splatnou částku byl žalovaný povinen splatit v pravidelných měsíčních splátkách, o čemž byl písemně vyrozuměn. Splatný flexikredit je úročen sazbou 29% p. a. v souladu s vyhlašovanou úrokovou sazbou. Žalovaný však úvěr nesplatil a proto banka ke dni 26. 9. 2017 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k jednorázové úhradě. Celková výše dluhu činí 11 075,37 Kč a skládá se z nesplacené jistiny 10 911,49 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení 163,88 Kč.

4. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: podle § 2662 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) Smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Podle § 2665 o. z. Ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. V tomto případě právní předchůdce žalobkyně sjednal se žalovaným platnou smlouvu o vedení běžného účtu a umožnil čerpat peněžní prostředky do záporného zůstatku až do výše dohodnutého limitu. Žalovaný však porušil svoji povinnost tento debetní zůstatek vyrovnat v souladu se smlouvu, ocitl se v prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyně má proto právo i na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1895 o. z. a žalovaný byl o tomto postoupení pohledávky vyrozuměn.

5. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 624,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 075,37 Kč sestávající z částky 1 580 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 640 Kč ve výši 1 184,40 Kč.