14 C 265/2020

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Červenkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 109 461 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 13 169 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 169 Kč od 19. 11. 2017 do zaplacení, částku 12 809,40 Kč a dále úrok ve výši 35,97 % ročně z částky 12 670 Kč od 19. 11. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 78 211,08 Kč.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 53 893 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 53 893 Kč od 19. 11. 2017 do zaplacení, v rozsahu částky 29 590,10 Kč a v rozsahu úroku ve výši 41,6 % ročně z částky 45 055,80 Kč od 19. 11. 2017 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 109 461 Kč s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 7. 10. 2015 smlouvu o úvěru číslo na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč (k vyplacení úvěru došlo dne 13. 10. 2015) a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok ve výši 150,84% ročně splatit ve 24 měsíčních splátkách po 4 735 Kč, počínaje listopadem 2015. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného – jednak na základě informací poskytnutých žalovaným, dále lustrací osoby žalovaného v registru SOLUS a NRKI. Dne 18. 6. 2016 byl žalovanému v souladu se smlouvou poskytnut revolving ve výši 35 797 Kč, čímž došlo k navýšení poskytnutého úvěru a navýšení o dalších 18 měsíčních splátek ve výši 85 230 Kč. Výpůjční úroková sazba u revolvingu byla sjednána na 112,06% ročně. Žalovaný celkem na úvěr uhradil 104 170 Kč (22 měsíčních splátek po 4 735 Kč v období od listopadu 2015 do srpna 2017). Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou č. 23 splatnou ke dni 17. 9. 2017 a to po dobu delší 60 dnů, proto žalobkyně dle článku 12.3 smlouvy zesplatnila celý úvěr ke dni 17. 11. 2017. Žalobkyně po žalovaném žádá zaplacení nové jistiny ve výši 66 563,39 Kč (původní jistina ve výši 57 725,80 Kč a dlužný úrok přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 8 837,59 Kč) s úrokem z prodlení, dále smluvní pokuty dle článku 12.1 smlouvy o úvěru ve výši 499 Kč, smluvní pokuty dle článku 12.7 smlouvy o úvěru ve výši 0,1% denně z nové jistiny úvěru od 19. 11. 2017 do 24. 8. 2020, a dále úrok ve výši 77,57% ročně z původní jistiny ve výši 57 725,80 Kč od 19. 11. 2017 do zaplacení, ovšem v maximální výši 136 368 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení nic netvrdil ani nedoložil. K jednání soudu se bez omluvy nedostavil ani nepožádal o odročení jednání, proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Z výpisu z registru SOLUS soud zjistil, že ke dni 10. 7. 2015 žalovaný dlužil po splatnosti částku 11 600 Kč. Z výpisu z registru NRKI soud zjistil, že skóre žalovaného bylo 14, což znamená, že žalovaný byl v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 13. 10. 2015 žalobkyně zaslala na účet žalovaného č. bankovní účet částku 50 000 Kč a dne 18. 10. 2016 na stejný účet částku 35 797 Kč. Z prohlášení o splnění informační povinnosti úvěrujícího včetně kopie občanského průkazu soud zjistil, že dne 7. 10. 2015 žalovaný podepsal rozhodčí doložku k úvěrové smlouvě číslo. Z pracovní smlouvy soud zjistil, že žalovaný byl od 2. 1. 2012 na dobu neurčitou zaměstnán u právnická osoba anonymizována dvě slova, z výplatních pásek za měsíce červen 2015, červenec 2015 a srpen 2015 soud zjistil, že žalovaný v těchto měsících pobíral mzdu ve výši 26 100 Kč, ve výši 25 600 Kč a ve výši 22 724 Kč.

4. Z hodnocení klienta soud zjistil, že před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný uvedl, že má pravidelný měsíční příjem ve výši 19 384 Kč (tento údaj je doplněn o ručně psaný údaj 17 500 Kč), výdeje ve výši 3 800 Kč, splácí zápůjčky ve výši 1 933 Kč, platí nájemné ve výši 4 000 Kč, je zaměstnán u právnická osoba anonymizováno s.r.o., je svobodný, bydlí ve vlastním bydlení.

5. Z předsmluvního formuláře, z oznámení o schválení úvěru číslo včetně splátkového kalendáře, ze smlouvy o revolvingovém úvěru včetně přílohy číslo soud zjistil, že si účastníci dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky ve výši 50 000 Kč spolu s úrokem ve 24 měsíčních splátkách po 4 735 Kč splatných k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2015. Výpůjční úroková sazba úvěru činila 150,84% ročně. Výpůjční úroková sazba u revolvingu byla 112,06% ročně. Strany smlouvy si také dohodly, že žalobkyně může žalovanému poskytnout tzv. revolving do výše 35 797 Kč s tím, že poté celou částku úvěru včetně revolvingu žalovaný zaplatí v dalších 18 měsíčních splátkách po 4 735 Kč. Základní celková částka, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit, byla 113 640 Kč, v případě revolvingu se tato částka navýšila o dalších 85 230 Kč. Z výzvy k zaplacení soud zjistil, že žalobkyně žalovaného upozornila, že je v prodlení se splacením splátky č. 23 se splatností ke dni 17. 9. 2017 a č. 24 se splatností ke dni 17. 10. 2017 a upozornila ho na možnost zesplatnění celého úvěru, pokud tyto splátky nezaplatí. Výzva byla žalovanému doručována na adresu adresa žalovaného.

6. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný řádně splatil splátky č. 1 až č. 22 ve výši 4 735 Kč, se splacením splátky č. 23 se dostal do prodlení. Z předžalobní výzvy včetně poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení dlužných částek výzvou ze dne 5. 8. 2020, která byla žalovanému doručována na adresu adresa žalovaného.

7. Podle § 2048 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“) ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

9. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v tehdy platném znění (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 písm. a), b) zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání a věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

10. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

11. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na základě které žalobkyně žalovanému poskytla dne 13. 10. 2015 částku 50 000 Kč a dne 18. 10. 2016 částku 35 797 Kč převodem na účet žalovaného č. bankovní účet a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušným obchodním úrokem jak z úvěru tak z následného revolvingového úvěru ve splátkách po 4 735 Kč měsíčně splatných vždy k 17. dni v měsíci, počínaje listopadem 2015, celkem se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni částku 113 640 Kč zvýšenou po poskytnutí revolvingu o částku 85 230 Kč. Žalovaný neplnil své smluvní povinnosti, tj. nehradil smluvené splátky řádně a včas (dostal se do prodlení se splátkou splatnou k 17. 9. 2017), proto žalobkyně zesplatnila celý úvěr a vyzvala žalovaného k okamžitému splacení celého dluhu. Žalovaný do dnešního dne uhradil žalobkyni částku 104 170 Kč. Zároveň má soud za prokázané, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Ovšem soud má za to, že sjednaná výše úroku v případě úvěru ve výši 150,84% ročně a v případě revolvingu ve výši 112,06% ročně odporuje dobrým mravům ve smyslu § 2 odst. 3, § 6 odst. 1 a § 8 o. z. S ohledem na ustanovení § 588 o. z., podle kterého přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zcela zjevně narušuje veřejný pořádek, má soud za to, že ujednání o úroku, který podstatně přesahuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21Cdo 1484/2004), je pro svůj rozpor s dobrými mravy absolutně neplatné. Soud proto přistoupil k moderaci úroku tak, že za přiměřený úrok považuje s ohledem na dosavadní právní praxi úrok ve výši trojnásobku úrokové sazby stanovené v databázi ARAD pro úrokové sazby bankovních subjektů pro měsíc říjen 2015. V říjnu 2015 byl dle této databáze domácnostem poskytovaný úvěr s úrokovou sazbou ve výši 11,99% ročně, trojnásobek tedy činí 35,97%.

13. Vzhledem k tomu, má soud za to, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnuté finanční prostředky ve výši 50 000 Kč s úrokem ve výši 15 176 Kč (úrok ve výši 35,97% rozpočítaný do 24 měsíčních splátek místo úroku ve výši 150,84% ročně, který představoval částku 63 640 Kč rozpočítanou do 24 měsíčních splátek) a dále částku 35 797 Kč s úrokem ve výši 15 867 Kč (úrok ve výši 35,97% rozpočítaný do dalších 18 měsíčních splátek místo úroku ve výši 112,06% ročně, který představoval částku 49 433 rozpočítanou do dalších 18 měsíčních splátek). Žalovaný žalobkyni dosud zaplatil částku 104 170 Kč. Vzhledem ke shora uvedenému soud přiznal žalobkyni dle § 2395 o. z. dlužnou jistinu včetně dlužného úroku ve výši 35,97% ročně z dlužné jistiny v celkové výši 12 670 Kč, dle § 2048 odst. 1 o. z. částku 499 Kč představující smluvní pokutu za porušení smluvních povinností platit sjednané splátky řádně a včas a dále smluvní pokutu ve výši 12 809,40 Kč (smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z částky 12 670 Kč od 19. 11. 2017 do 25. 8. 2020) za porušení povinnosti vrátit žalobkyni poskytnuté finanční prostředky ve sjednané době, smluvní obchodní úrok ve výši 35,97% ročně z částky 12 670 Kč od 19. 11. 2017 do zaplacení a dále ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť v této části považoval nárok žalobkyně za nedůvodný (viz. výše).

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný by měl vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 54% (úspěch žalovaného je 77%, neúspěch 23%), ovšem žádné náklady řízení mu nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.