14 C 276/2019

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr Ing. Ivanou Šmakalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 11 849,70 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 215,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,2% denně z částky 6 691,10 Kč od 16. 6. 2018 do 31. 10. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 0,2% denně z částky 6 568,30 Kč od 1. 11. 2018 do 31. 12. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 0,2% denně z částky 6 445,90Kč od 1. 1. 2019 do 30. 9. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 0,2% denně z částky 4 811,90 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,2% denně z částky 2 632,90 Kč od 16. 11. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,2% denně z částky 2 770,90 Kč od 16. 5. 2019 do zaplacení, spolu s částkou 4 356 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 10 099,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nevyrovnání storno provizí při obchodní činnosti žalované. Původně byla žalována částka 11 849,70 Kč, ovšem žalobkyně svůj požadavek co do částky 1 634 Kč zpět a soud usnesením ze dne 15. 2. 2021 č. j. 14 C 276/2019 – 53 o tuto část nároku řízení zastavil.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: žalovaná pro žalobkyni zajišťovala uzavírání obchodů – pojistných smluv mezi obchodními partnery žalobkyně a pojištěnými klienty. Podmínky této činnosti žalované a výši odměny poskytované žalobkyní žalované upravovala smlouva o spolupráci spolu se všeobecnými provozními podmínkami, které tvořily nedílnou součást smlouvy. Žalovaná tak pro žalobkyni obstarala mimo jiné uzavření pojistných smluv ze dne 22. 9. 2016, 16. 6. 2017, 26. 6. 2017 a 30. 6. 2017 kde došlo ke stornu pojistných smluv z důvodu nezaplacení pojistného. Žalované tak vznikla povinnost vrátit vyplacenou provizi žalobkyni v celkové výši 10 215,70 Kč. Na tuto částku vystavila žalobkyně celkem tři faktury. Tyto skutečnosti jsou prokázány smlouvou o spolupráci a všeobecnými obchodními podmínkami, sestavou produkce, fakturou [číslo] [číslo] [číslo] upomínkou ze dne 10. 8. 2018.

4. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 2430 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“)„ Příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce.“ V tomto případě účastníci uzavřeli tento typ smlouvy, byť je nazvána smlouvou o spolupráci, ovšem vykazuje všechny znaky příkazu. Mimo jiné i proto, že podle § 2444 o. z.„ Ustanovení o příkazu se použijí přiměřeně i na případy, kdy má někdo podle smlouvy nebo podle jiných ustanovení zákona povinnost zařídit záležitost na účet jiného.“ Podrobnosti vztahu mezi účastníky byly upraveny v samotné smlouvě, hlavně pokud jde o vznik nároku a proplácení provizí u jednotlivých produktů a dále ve všeobecných obchodních podmínkách. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve smluvní výši 0,2% denně za každý den prodlení. Pokud jde o částku 4 356 Kč (náklady spojené s uplatněním pohledávky), ta je odůvodněna ustanovením § 3 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. podle kterého„ Jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč“ V tomto případě oba účastníci vystupovali ve vztahu mezi sebou jako podnikatelé a proto je nárok žalobkyně důvodný.

5. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 099,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 849,70 Kč sestávající z částky 1 580 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 320 Kč.