14 C 314/2020

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Červenkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 86 794 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 60 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 60 000 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 26 794,06 Kč s úrokem ve výši 88,2% ročně z částky 60 000 Kč od 16. 4. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 230 158 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 14 573 Kč od 16. 4. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně náhradu nákladů řízení v částce 8 794,70 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 86 794 Kč s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 20. 12. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 60 000 Kč (k vyplacení úvěru došlo dne 23. 12. 2019) a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok ve výši 88,2% ročně splatit ve 42 měsíčních splátkách po 4 646 Kč, počínaje únorem 2020. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného – jednak na základě informací poskytnutých žalovaným, dále lustrací osoby žalovaného v registru SOLUS a NRKI. Žalovaný nebyl veden v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stádiu vymáhání, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný. Žalovaný na úvěr ničeho neuhradil. Podle článku 6.3 smlouvy žalobkyně zesplatnila úvěr, neboť žalovaný se dostal do prodlení se splacením splátky č. 1 delším než 65 dnů. Žalobkyně po žalovaném žádá zaplacení nové jistiny ve výši 73 175,69 Kč (původní jistina ve výši 60 000 Kč a dlužný úrok přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 13 175,69 Kč) s úrokem z prodlení, dále smluvní pokuty dle článku 6.1 smlouvy o úvěru ve výši 2 x 499 Kč za prodlení delší 30 dnů u splátek č. 1 a č. 2, smluvní pokuty dle článku 6.5 smlouvy o úvěru ve výši 0,1% denně z nové jistiny úvěru od 16. 4. 2020 do zaplacení, náhradu nákladů vzniklých s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, a dále úrok ve výši 88,2% ročně z původní jistiny ve výši 60 000 Kč od 16. 4. 2020 do zaplacení, ovšem v maximální výši 234 158 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení nic netvrdil ani nedoložil. K jednání soudu se bez omluvy nedostavil ani nepožádal o odročení jednání, proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Z výpisu z registru SOLUS soud zjistil, že ke dni 18. 12. 2019 žalovaný nebyl evidován jako dlužník. Z výpisu z registru NRKI soud zjistil, že skóre žalovaného bylo 403, což znamená menší riziko. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 23. 12. 2019 žalobkyně zaslala na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 60 000 Kč.

4. Z potvrzení o provedení platby na účet č. [bankovní účet] ze dne 12. 5. 2019 a ze dne 11. 6. 2019, z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 27. 6. 2018 a ze mzdových listů za měsíc říjen 2019 a listopad 2019 soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnancem [právnická osoba], jeho příjem v květnu 2019 byl vše výši 50 254,50 Kč, v červnu byl ve výši 26 809,80 Kč, v říjnu 2019 byl ve výši 26 037 Kč a v listopadu byl ve výši 54 057 Kč. Z hodnocení klienta soud zjistil, že před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný uvedl, že má pravidelný měsíční příjem ve výši 38 000 Kč, výdaje ve výši 3 410 Kč, platí nájemné ve výši 2 000 Kč, je zaměstnán u [právnická osoba] a.s. na hlavní pracovní poměr, je svobodný, bydlí v pronájmu, platí si spoření 300 Kč, nesplácí žádné úvěry ani zápůjčky.

5. Z předsmluvního formuláře, ze smlouvy o úvěru [číslo] z oznámení o schválení úvěru [číslo] včetně splátkového kalendáře, z prohlášení klienta ze dne 20. 12. 2019 soud zjistil, že si účastníci dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému finanční prostředky ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky ve výši 60 000 Kč spolu s úrokem ve 42 měsíčních splátkách po 4 646 Kč splatných k 9. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem lednem 2020. Výpůjční úroková sazba úvěru činila 88,2% ročně, RPSN 125,80% ročně. Z výzvy k zaplacení ze dne 11. 3. 2020 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného upozornila, že je v prodlení se splacením splátky č. 1 a č. 2 se splatností ke dni 9. 2. 2020 a ke dni 9. 3. 2020 a upozornila ho na možnost zesplatnění celého úvěru, pokud tyto splátky nezaplatí. Výzva byla žalovanému doručována na adresu [adresa žalovaného]. Z výzvy k zaplacení ze dne 9. 4. 2020 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného upozornila, že je v prodlení se splátkou č. 1, č. 2 a č.

3. Z oznámení ze dne 14. 4. 2020 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila, že v důsledku prodlení se splacením splátky č. 1 přesahujícím 65 dnů, došlo ke zesplatnění celého úvěru. Zároveň ho vyzvala k úhradě částky 74 573 Kč.

6. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný nezačal úvěr splácet. Z předžalobní výzvy včetně poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení dlužných částek výzvou ze dne 9. 9. 2020, která byla žalovanému doručována na adresu [adresa žalovaného].

7. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

11. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném znění (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

16. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že žalobkyně řádně (tj. s odbornou péčí) nevyhodnotila úvěruschopnost spotřebitele – žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně totiž prověřila pouze příjmovou stránku žalovaného (prostřednictvím výpisů z účtů, mzdových listů a pracovní smlouvy), ovšem neprověřila tvrzené výdaje žalovaného. Neprověřila jeho tvrzené životní výdaje ve výši 3 410 Kč ani tvrzené výdaje na bydlení ve výši 2 000 Kč. Od žalovaného si nevyžádala listiny prokazující jeho tvrzení ohledně výdajů, např. nájemní smlouvu či výpisy z účtu, ze kterých by bylo možné odhadnout měsíční výdaje žalovaného.

17. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepostupovala v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posouzení úvěruschopnosti proběhlo v podstatě pouze formálně, když ve skutečnosti žalobkyně řádně nezhodnotila schopnost žalovaného splácet úvěr, je důsledkem takového postupu žalobkyně neplatnost úvěrové smlouvy. Tato neplatnost je ve smyslu § 588 o. z. neplatností absolutní, neboť takový postup odporuje zákonu a i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek, když pomíjí požadavek na ochranu spotřebitele (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 217/2018 ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

18. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a dle § 2991 odst. 1 o. z. tak má žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalovanému skutečně poskytnuto, po odečtení přijatých plateb od žalovaného (půjčeno 60 000 Kč, zaplaceno 0 Kč). Proto soud žalobkyni přiznal částku 60 000 Kč a dále ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., z částky 60 000 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť ji s ohledem na shora uvedené shledal nedůvodnou.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla ve věci částečně úspěšná (v rozsahu 69%) a částečně neúspěšná (v rozsahu 31%). Soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 8 794,70 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 340 Kč, nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna ve výši 13 740 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, účast na jednání, ve výši 3 x 4 580 Kč), paušální náhrada nákladů ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč), z náhrady za ztrátu času ve výši 300 Kč (náhrada za tři započaté půlhodiny po 100 Kč za cestu ze sídla advokáta do České Lípy a zpět dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 4 advokátního tarifu, z cestovného ve výši 600,40 Kč (1/2 z paušální náhrady za cestu v délce 162 km k Okresnímu soudu v České Lípě a zpět osobním automobilem zn. Volkswagen Passat [registrační značka] při náhradě 1 km/ 4,40 Kč podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve výši 712,80 Kč, ½ z náhrady za spotřebované hmoty ve výši 488 Kč (průměrná spotřeba 9,6 l /100 km x 162 km x 31,50 Kč 1 l benzinu automobilového 98 oktanů podle § 4 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb.), a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 540,40 Kč ve výši 3 263,50 Kč, celkem tedy 23 143,90 Kč, vše v rozsahu 38%, tj. v částce 8 794,70 Kč.