14 C 441/2020

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Koťátkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 22 821,22 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 22 821,22 Kč s příslušenstvím se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované, k rukám advokátky [titul] [jméno] [příjmení], náhradu nákladů řízení ve výši 5 614,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 29.7.2020 se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 22 821,22 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že na základě žádosti žalované ze dne 14.12.2004 byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, s úvěrovým rámcem 20 000 Kč. V průběhu doby platnosti žalovaná vyčerpala celkem 116 939,91 Kč. Vzhledem k tomu, že si žalovaná neplnila řádně své povinnosti, došlo ke dni 16.10.2019 k zesplatnění celého úvěru. Ke dni podání žaloby činí celkový dluh částku 22 821,22 Kč, která představuje splátky splatné do zesplatnění pohledávky ve výši 6 141,71 Kč, doplatek jistiny ve výši 16 090,02 Kč, smluvní pokutu ve výši 295,50 Kč, úrok z prodlení ve výši 93,99 Kč, poplatek za odeslání sdělení o zesplatnění ve výši 200 Kč. Žalobce rovněž požaduje přiznání zákonných úroků z prodlení.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Na ústním jednání konaném dne 14.6.2021 sdělila, že žalobu pokládá za neurčitou a není z ní patrné, jak žalobce dospěl k uplatněným nárokům.

3. Soud provedl následující důkazy:

4. Z žádosti o uzavření Smlouvy o poskytnutí Futuro karty a revolvingového úvěru ze dne 14.12.2004 vyplývá, že žalovaná požádala o poskytnutí revolvingového úvěru a současně prohlásila, že se seznámila s obchodními podmínkami platnými ke dni 1.9.2004.

5. Z obchodních podmínek žalobce platných ke dni 1.9.2004 mimo jiné vyplývá, že k uzavření smlouvy o úvěru dochází akceptací žádosti klienta (čl.I. bod 2). Dle čl.III. bodu 3, poskytnutá karta umožňuje klientovi opakovaně čerpat peněžní prostředky až do výše poskytnutého úvěrového rámce. Dle čl.III. bodu 6, má klient povinnost řádné splácet vyčerpanou částku. Platby se k úhradě závazků klienta použijí v pořadí, smluvený úrok + smluvní pokuty, závazky spojené s pojištěním, příslušenství úvěru a poplatky uvedené v Sazebníku, splátka jistiny.

6. Z přípisu ze dne 30.10.2019 vyplývá, že žalobce zesplatnil pohledávky vyplývající z revolvingového úvěru, pro porušování povinností na straně žalované, a to ke dni 29.10.2019. Současně vyčíslil dlužnou částku na 22 821,22 Kč.

7. Z přehledu plateb za období od 17.12.2004 do zesplatnění úvěru, tj do 29.10.2019, bylo zjištěno, že žalovaná vyčerpala úvěrový rámec ke dni 25.12.2004, kdy vyčerpala 20 000 Kč. Dle výpočtu soudu po celou dobu platnosti revolvingového úvěru vyčerpala žalovaná celkem částku 116 027,11 Kč. Zároveň z výpisu vyplývá, že po celou dobu platnosti úvěru žalovaná uhradila celkem částku 210 508,91 Kč, která byla žalobcem použita v souladu s obchodními podmínkami, tedy nejprve na závazky ze smluvních úroků a pokut, dále na pojištění, příslušenství úvěru a až v posledním případě na jistinu úvěru.

8. Z výpisů z úvěru za měsíce 5/ 2019 až 10/ 2019 vyplývají jednotlivé transakce v tomto období.

9. Ze sazebníku poplatků žalobce vyplývají jednotlivé poplatky spojené s poskytnutým úvěrem, a to běžné i sankční.

10. Z upomínek soud zjišťuje, že žalobce žalovanou opakovaně upozorňoval na její neplnění závazků a povinností.

11. Na daný spor je nutné aplikovat příslušná ustanovení zákona č.513/1991 Sb. obchodního zákoníku, platného ke dni uzavření smlouvy o úvěru. Podle § 497 smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 502 odst. 1 od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. Podle § 506 je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.

12. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že na základě žádosti žalované o uzavření Smlouvy o poskytnutí Futuro karty a revolvingového úvěru ze dne 14.12.2004, byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru, na základě které byla žalovaná oprávněna čerpat sjednaný úvěrový rámec. Tento úvěrový rámec žalovaná vyčerpala dne 17.12.2004 a 25.12.2004, kdy vyčerpala celkem 20 000 Kč.

13. Je třeba uvést, že veškeré podmínky úvěrové smlouvy, včetně úroku, smluvních pokut za prodlení s úhradou a poplatků za vedení účtu, aktivaci karty, odeslání upomínky, odeslání oznámení o odstoupení od smlouvy, apod., nebyly uvedeny v samotné úvěrové smlouvě, ale byly sjednány v obchodních podmínkách, které však nebyly žalovanou podepsány. V žádosti o úvěr bylo drobným písmem pouze uvedeno, že s nimi byla žalovaná seznámena. Vzhledem k tomu, že žalobce je právnickou osobou poskytující úvěry v rámci svého předmětu podnikání a žalovaná byla účastníkem smlouvy jako fyzická osoba nepodnikající, je zřejmé, že předmětná smlouva o úvěru je smlouvou spotřebitelskou. Dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3512/11 v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (analogicky i úrok) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, ale toliko spotřebitelské smlouvy samotné. V tomto případě obchodní podmínky byly na samostatné listině, bez podpisu žalované.

14. Podle § 56 odst. 1 občanského zákoníku nesmějí spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ve shora uvedeném nálezu pak Ústavní soud dovodil, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Ústavní soud v odůvodnění svého nálezu zdůraznil, že všeobecné obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají obsahovat pouze ujednání technického a vysvětlujícího charakteru, kdežto důležitá smluvní ujednání musí být obsažena ve vlastní spotřebitelské smlouvě. Text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, která vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Ujednání o smluvní pokutě je důležitým článkem smlouvy, musí být proto součástí hlavního textu smlouvy podepsaného spotřebitelem.

15. V daném případě jsou ujednání o smluvní pokutě, úroku a dalších poplatcích uvedena pouze v žalobcem předložených obchodních podmínkách a sazebníku poplatků. Na žádosti o spotřebitelský úvěr je sice drobným písmem uvedeno, že žalovaná se s podmínkami seznámila, to však neprokazuje, že by žalovaná skutečně měla povědomí o uplatněných sankcích a poplatcích, kdy takový text je snadno přehlédnutelný, a zároveň je však taková formulace, dle shora uvedeného nálezu Ústavního soudu, nepřípustná.

16. Smluvní pokuty, úrok, ani další poplatky tak nebyly dle názoru soudu platně sjednány a žalobce tak neměl právo, ani nárok na jejich uplatnění. Přesto přednostně z plateb žalované strhával tyto platby právě na sankční poplatky, pokuty, další poplatky a úrok ve výši 0,1% denně. Bylo-li žalovanou na vyčerpaný úvěr ve výši 116 027,11 Kč, skutečně zaplacena částka 210 508,91 Kč, byl úvěr žalovanou objektivně splacen, a to včetně obvyklého úroku (v období roku 2004 až 2019 se obvyklá úroková sazba pohybovala od 9 do 15 % ročně), na který má žalobce nárok podle § 502 odst. 1 obchodního zákoníku. Z výše uvedených důvodů soud žalobu zcela zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst.1 o.s.ř. Žalovaná, ve sporu úspěšná, zastoupena advokátkou, má právo na náhradu nákladů řízení podle vyhlášky č.177/1996 Sb. Z tarifní hodnoty 22 821,22 Kč náleží advokátce žalované částka 2 020 Kč za jeden úkon, dle § 7 citované vyhlášky. Advokátka učinila celkem dva úkony (převzetí a příprava + účast na ústním jednání), náleží jí tedy odměna ve výši 4 040 Kč. Dále byly přiznány dva režijní paušály po 300 Kč, dle § 13 citované vyhlášky a DPH 21% Celkem tak náhrada nákladů řízení žalované činí částku 5 614,40 Kč.